Nissan Juke: Je vlastně stále stejný, jen ten svět okolo se mění

Když v roce 2010 Nissan představil první verzi svého malého městského crossoveru Juke, způsobil tím slušný poprask. Designéři se nebáli experimentovat a ikonická jsou především vystouplá horní světla denního svícení a pár kulatých světel pod mini. Ani zbytek auta však nezůstával pozadu. Zadní světla jsou podobné „bumerangy“ jako ta přední, zboku vynikne prudce stoupající linie oken a schované zadní kliky.

A generace druhá na tohle všechno zdatně navazuje. Rozdělená přední světla zůstávají, byť už jejich horní hrana nevystupuje nad zbytek kapoty. Zadní světla doznala změn více, ale z boku jakoby se snad nezměnilo vůbec nic. Moc změn nás tak celkově nečeká, ale přesto je to jiné. Už to není tak výstřední a pobuřující, už se za vámi neotočí půlka ulice. A proč? Protože jak to tak bývá – to co bylo před pár lety novinkou, se nyní stává standardem. Rozdělená světla používá snad už půlka SUVéček, zadní schované kliky frčely i dávno předtím a vysoká hrana oken spojená se špatným výhledem ven především ze zadních míst se nám tu taky nějak rozmohla. Navíc se nám dost zásadně rozrostla i celá třída malých SUV nebo chcete-li crossoverů.

Uvnitř už vidíme změn více. Zajímavý ovladač klimatizace s možností přepínání na ovládání jízdních režimů z první generace už nahrazuje obyčejnější a obvyklejší panel klimatizace. Obrazovka multimediálního systému se přesouvá na vrchol středu přístrojové desky a motocyklová benzínová nádrž (jak se nazývala lakovaná část okolo řadicí páky) tu taky dostala o dost decentnější podobu. Důležitým zlepšením ale je nejen zvětšení prostoru pro posádku vzadu, protože pro dospělého člověka už to tam bylo dost na hraně, ale také zvětšení zadních dveří, takže se na ta sedadla dá konečně i dostat. O trochu větší kufr už je jen dalším drobným bonusem. Ale pojďme dál od srovnání (ani se nebojím napsat) ikonického designu první generace se současným autem.

Tohle všechno už je totiž taková známá věc, kterou jste si mohli přečíst snad v každém testu druhé verze tohoto městského crossoveru a stejně tak i u nás od Jakuba. Dneska se ale trochu zaměříme i na pohon, který je pro Juke nový. Do teď jste si totiž do tohoto veselého vozítka mohli vzít pouze litrový turbotříválec. Nyní se situace mění a do nabídky se přidává známý hybridní systém od Renaultu s názvem E-Tech, který už vídáme třeba v Capturu nebo Cliu. Není ani moc velkým překvapením, že se k nim teď Juke přidává, když stojí na shodné platformě. Takže o co jde?

Máme zde atmosférický čtyřválcový motor o objemu 1,6 litru, který pracuje v úsporném Atkinsonově cyklu a má výkon 69 kW. K němu byl do převodovky integrován pomocný elektromotor (36 kW) a aby toho nebylo málo, přes řemen se přidává ještě startér-generátor. To vše se na kola přenáší přes šestistupňovou a samozřejmě automatickou převodovku, která má čtyři stupně vyhrazené spalovacímu motoru a zbylé dva jsou pro jízdu na elektřinu. Celé to energií zásobí především 46 litrová nádrž na benzín a k tomu 1,2 kWh baterie. Dohromady je maximální výkon celé soustavy 105 kW, a to je na městského prcka tak akorát.

Jak se s takovým složitým soustrojím jezdí? Vlastně to není vůbec špatné, ale dost záleží na tom, kde se s ním budete pohybovat. To nejlepší vám souhra složité techniky předvede ve městě. Většina rozjezdů probíhá v tichu a pohodě na elektromotor, až při potřebě vyššího výkonu se přidá spalovací jednotka. Ač je akumulátor poměrně malý, přesto se na něj dá s trochou citu ujet i docela dost bezemisních kilometrů. Nakonec se ale benzínový motor připojit musí, ale o chodu vás většinu času informuje jen grafika v přístrojovém štítu. Žádné vibrace nebo zvuky tu díky vyvážené čtyřválcové koncepci a dostatečnému odhlučnění nikoho neobtěžují. Rozjezdy jsou díky 205 elektrickým newtonmetrům svižné tak akorát. Auto si pohony reguluje samo, připojování spalováku je neznatelné a nástup rekuperace pěkně plynulý. Dokonce si můžete zapnout i funkci e-pedal, která ještě v hybridech nebývá pravidlem. Režim EV, který se zapíná samostatným tlačítkem mezi výdechy, je tady ale opravdu spíše do počtu.

Ve městě Juke exceluje i díky svým malým rozměrům, ale vyšší pozici za volantem. Když do toho přidáte ještě krátkou kapotu, tak je výsledkem skvělý přehled o dění před vozidlem. Trochu horší už je to s výhledem vzad díky stoupající linii oken, ale zde pomůže parkovací kamera s širokým úhlem záběru.

Ani za cedulí označující konec města se s Jukem nebude nudit. Spalovací motor už se připojuje často, ale většinu času to ani nevadí. Až při potřebě vysokého výkonu začne převodovka držet motor ve vysokých otáčkách. Kabinou už prostupuje jasný zvuk vytočeného motoru. Také zde začnete více objevovat nastavení podvozku. I přes poměrně vysoký profil pneumatik (215/60 R17) je Juke na nerovnostech poměrně tvrdší. Možná by se mi pro městský vůz líbilo trochu měkčí nastavení, ale odměnou je jízdní stabilita na hezkých silnicích, která je zkrátka parádní. Tipnu si, že je Juke jedním z nejlépe jezdících malých crossouverů.

Hlavní výhodu vidím v jeho nízké hmotnosti (1325 kg). Klišé o jízdě jako po kolejích bych se chtěl vyhnout, ale jak jinak to popsat? Přední kola velmi ochotně mění směr přesně podle pohybů volantu. Žádné zhoupnutí karoserie nebo třeba chvilková prodleva se nekonají a náklony jakoby auto ani neznalo. Problémem je, že pokud začnete využívat podvozek naplno, systém pohonu už začne trochu narážet na své limity. Pokud je jízda stylem brzda plyn, tak má auto kde rekuperovat a alespoň pro chvilkovou pomoc při akceleraci si většinou nějakou energii najde, jakmile ale budete stát na plynu déle a dosahovat vyšších rychlostí, tak vás čeká nepříjemné překvapení v podobně snad dvouvteřinového přeřazení. V momentě, kdy třeba předjíždíte do kopce je to sakra dlouhá doba. Je to možná tím, že převodovka nemá klasické synchrony, ale otáčky při přeřazení srovnává přídavný elektromotor. Plynulost mu jde, ale s tou rychlostí už je to zkrátka horší.

Na dálnici pak samozřejmě motor běží prakticky stále. Přesto si systém najde dost přebytků energie a sem tam motoru jeho práci ulehčí. Nečekejte, že vám zrychlení vyrazí dech, je totiž už spíše vlažné, ale výsledkem je pěkná spotřeba, která už moc neroste od celkového průměru.

A když už jsem to nakousnul, tak za kolik vlastně Juke jezdí? Test jsem zakončil s průměrem 5,1 litru, což není špatná hodnota plně odpovídá údajům výrobce. Jenže upřímně bych možná při složitosti celého systému čekal ještě o trošičku méně. Možná jsem ale na Juke příliš přísný. Vždyť nakonec jezdí za to samé, jako třeba podobně velký Yaris Cross s vyhlášeným toyotím hybridním systémem.

A nezapomeňme na cenu. V ceníku od října 2023 svítí pro hybridní vůz akční ceník Jubilem, díky kterému začínají ceny na necelých 630 tisících korunách. Součástí je naprostá většina výbavy, kterou od auta čekáte, doporučuji snad jen připlatit za sadu Winter (14 700 Kč), která přidá především vyhřívaná sedadla i čelní sklo a možná navigační služby za 11 500 Kč. Za necelých 650 tisíc tak máte plně vybavené auto s moderním pohonem i automatem. Když si vzpomenu na cenu stejně velkého konkurenta DS3, kterého jsem měl před pár měsíci…. No snad raději nevzpomínat.

 Závěr

Juke pečlivě vylaďuje drobné nedostatky svého předchůdce. Přidává trochu na prostornosti jak v kabině, tak v kufru, vnější vzhled trochu uhlazuje, ale své charakteristické prvky si nechává. Má ale o dost větší šanci zaujmout širší publikum než trochu výstřední první generace. Zároveň pro individualisty ztrácí právě to, co na něm bylo výjimečné a proč ho nakonec každý znal. Dvojka zkrátka o něco víc zapadne do šedi našich silnic. Ale není to jen čistším designem, je to i světem okolo nás, který se za ty roky posunul a šokovat je zas o něco těžší. Hybridní pohon je většinu času příjemný společník s malým apetitem a na jeho občasné neduhy se dá zvyknout. Sám jsem zvědavý, jak si Juke povede a jestli dokáže navázat na úspěch první generace.

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1598 ccm + elektromotor
Výkon soustavy: 105 kW (143 koní) 
Točivý moment: 145+205 Nm (jednotná hodnota se neudává)
Převodovka: automatická šestistupňová (4 stupně pro spalovací motor, 2 pro elektromotor)
Maximální rychlost: 166 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,1 s 
Průměrná spotřeba udávaná: 5,1 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 5,1 l/100 km
Základní cena modelu (1,0 DIG-T Visia, akční ceník Jubileum): 499 000 Kč
Cena hybridní verze (akční ceník Jubileum): 619 990 Kč