NEJLEPŠÍ HRABOŠI - aneb výjimečné předokolky

Přední  náhon – slovní spojení, které nadšenému řidiči nikdy moc nelezlo z huby. Pro běžného uživatele automobilu sice předohrabová koncepce přináší výhodu „bezpečných“ jízdních vlastností (tu lípu v příkopě netrefí bokem, ale předkem) a jisté míry uspořeného prostoru, ale vše ostatní jsou už jen ústupky a kompromisy obětované na oltáři výrobních nákladů. Jeden známý vždy veškeré výhody a nevýhody tohoto uspořádání stroze vystihne holou oznamovací větou, jež se skládá ze slovesa bytí, předložky a podstatného jména z oblasti ženské anatomie :)

Čas od času ale automobilový průmysl vyvrhne na svět vozítka, která sice hrabou špatnými koly, přesto však dostanou do vínku takový nadbytek charakteru, až se z nich stanou legendy. A právě nedávná projížďka v jedné silně ulítlé předokolce v mé hlavě rozproudila průjem myšlenek, jež vyústily v sepsání tohoto článku o pěti předohrabech, které z jistých důvodů řadím k těm nejzdařilejším. S mým výběrem můžete nesouhlasit, můžete o něm vést spory, ale  to je tak všechno, co s tím můžete dělat. :)

Mini Cooper S  – Ne, teď nemám na mysli aktuální reinkarnaci britského knedlíku, nýbrž pravověrný originál. Když Sir Alec Issigonis v roce 1959 světu hrdě představil své geniální lidové vozítko, které vypadalo jako lehce přerostlý angličák, asi neměl tušení, že o pár let později se z něj pokusí jeho kamarád John Cooper udělat splašenou zmenšeninu auta.

Leč ekonomicky zaměřený  prcek disponoval smrtícími okreskovými předpoklady – extrémní stáčivostí a muší váhou, takže nebylo divu, že to po úpravách podvozku a instalaci větších brzd fungovalo až překvapivě skvěle nejen na běžných cestách, ale i v soutěžích. Trojnásobné vítězství na Monte Carlu, pamatujete? A to ještě jedno další ukradli Mini žabožroutští funkcionáři spornou diskvalifikací, z které těžily domácí Citroeny DS. Mini je dodnes esencí ovladatelnosti a přímočarosti, těžko hledat auto, které by tak neskutečně ochotně polykalo členitou trať. Naprosto paradoxně působí v dnešní době údaj o počtu koní, které stačí ke stabilnímu výtlemu á la chovanec Jedličkova ústavu – dle roku a verze jich je 60-75. Jaký že výkon produkuje terč všech posměšků Fabia HTP?

Peugeot 205 GTI – Země sýrů, vína a výborných ostrých hatchbacků, i takhle by  se dala popsat Francie. A synonymem posledně jmenované komodity je  (krom jiného) 205 GTI alias „Rakev mladých Francouzů“. Na vzniku této přezdívky se podílela jednak konstrukce auta, jejíž „pevnost“ se nachází někde mezi brambůrkem a polskými alu koly RSW, a druhak veselé chování zádě, která při chvilce nepozoronosti zajistila stylovou smrt nejednomu perspektivnímu alfa samci.

Přesto je však 205 GTI hothatch v té nejryzejší podobě – dostupný, použitelný jako daily driver a hlavně zatraceně rychlý a zábavný. Hmotnost hluboko pod tunu společně s výkonnými motory 1.6 a 1.9 zajistily, že 205 dokázala zatopit mnohem silnějším a dražším autům. Ono taky 131 koní vrcholné varianty stačilo k akceleraci na stovku pod 8s. Nejlepší na celém autě je ale jeho jízdní syrovost, řiditelnost a bezhlavá poslušnost při plnění pokynů od volantu. Potřeba dávat si do kalhot před každou jízdou pampers pro případ, že nezávisle zavěšená zadní náprava uzná za vhodné vydat se dopředu po přejetí berušky v zatáčce, už je jen milý bonus.

Nissan Primera GT  – Cože? Že mi dal někdo pístem po palici? Ne, čtete správně, Nissan Primera, ten nudně šedý sedan z východu, to anonymní cosi. Proč? Protože skvělý multi-link na zadní nápravě. Protože patrně jeden z nejlépe jezdících sedanů 90. let. Ne nadarmo se Primeře P11 přezdívalo Japonské BMW (Tenkrát ještě BMW stálo za to).

Na vývoji vozu se podílelo mimo jiné několik závodníků a vyladění auta tomu nasvědčuje. Primera GT se nechá brilantně vodit zatáčkami, v kterých zostudí nejeden mnohem sportovněji působící samohyb. Je škoda, že vynikající a technicky neprůstřelný motor SR20DE, nemá aspoň o 50 koní víc, podvozek totiž při krocení 150 plnokrevníků zívá nudou. Primera GT je uvězněna v kleci své anonymity, v bazarech se váli za směšné ceny, aniž by někdo tušil o jejich špičkových jízdních vlastnostech, řidičské přitažlivosti a třeba taky neuvěřitelné blbuvzdornosti a mechanické robustnosti v tom nejlepším japonském slova smyslu.

Honda Integra Type-R – Ještě jednou Japonsko, modla všech JDM fanoušků a nejen jich, její veličenstvo Integra Type-R DC2, která bývá ve spojitosti s tou nej předokolkou všech dob zmiňována snad úplně nejvíc. 1.8, 190k při 9.000 ot., LSD mezi předními koly, skvěle vyladěné zadní zavěšení double wishbone. Uaaaaah. Zlidovělé pořekadlo praví, že Integra je jediná předokolka, která se chová jako zadokolka.

Podvozek Integry je nejspíš dílem černé magie, ti kteří ho okusili pějí ódy na neutrálnost, absolutní kontrolu a ovladatelnost plynem. A k tomu si připočtěte tradiční honďáckou preciznost řízení a řazení nebo ten zatraceně točivý motor s fíčurou VTEC, která v 5.500 otáčkách zařadí druhou kosmickou rychlost a za ryku skoroformule pošle auto kupředu a kardiaky na ARO. Integra je vymřelým důkazem, že i mainstreamové automobilky dokázaly tvořit auto poctivým způsobem závodního konstruktérství, bez kompromisů a zbytečných příkras, pouze s důrazem na nízkou hmotnost a jízdní vlastnosti. Proč to nejde i teď?

Ford Focus RS Mk.I – Fordí rodokmen RS má velmi dlouhou a bohatou historii. Avšak v roce 1996, kdy světu zamávalo na rozloučenou velké křídlo poslední vyrobené Cossie, se divize RS na 5 let odmlčela. Až v roce 2001 přišel Focus RS, k nevoli mnoha fanoušků jen jako předokolka. Na pohled ze  sebe dělal beránka, žádné nafouklé blatníky, spektakulární výdechy, ani obří lopaty za zadním oknem. O to větší je šok z brutality, se kterou Focus servíruje svých 215k a 310Nm. Tohle je  ta věc, před kterou vás rodiče varovali. Po pár kilometrech budete přísahat, že Focus žere nemluvňata a je příčinou světového zla.

Přenos sil do volantu je  natolik silný, že motor je na první dva převodové stupně lehce přiškrcen. Přesto však kormidlo za přispění špéry od Qaife působí někdy jako funkční utrhávač horních končetin. A ten kdo zakouslý samosvor nepřepral, skončil v poli, příkopě, stromu nebo jiné terénní překážce. Někdejší český novinářský kus by mohl vyprávět. Motor má pravý turbocharakter, žádný lineární samet jako v moderních koncernových TSI, ale pořádná turbodíra a následný pštrosí kopanec ve třech tisících. Určitě je spousta lidí, kteří Focus za jeho hrubý a nepoddajný charakter nemají rádi, ale ještě víc je těch, kteří ho za to milují. RS není auto pro čajíčky, vyžaduje zkušenosti, pozornost, interaktivitu, silné ruce, a za to se odmění až nesmyslně rychlým pohybem po okreskách. A to přece chceme!

A jaká je vaše TOP pětka?