Víte, proč mám rád automobilku Mitsubishi? Protože je u nás pravděpodobně jediným průkopníkem, který svá testovací auta nestaví klasickým způsobem “dáme tam plnou výbavu a lak, co vypadá dobře na fotkách”, ale snaží se vozy často různě vylepšit zajímavými doplňky ze široké nabídky individuálního příslušenství. Vznikají díky tomu vskutku zajímavé kreace, možná si vzpomenete na rychlý a zběsilý Space Star, který jsme testovali vloni.
Skutečnou stálicí úprav v nabídce Mitsubishi je ale jednoznačně pick-up L200. Vloni si ho Dan Borský vyzkoušel v tuningové verzi InStyle Plus, letos se kromě utilitárně pracovní verze Mountain Sherpa ukázala světu i v pořadí už druhá generace nekompromisního expedičního speciálu Rock Proof. A právě tu jsem na prázdninový týden dostal “do pracek” a náležitě si ji užil.
Současná generace přišla na trh v roce 2015 a ačkoli ji zepředu vloni omladil výrazný facelift, v interiéru se už vyšší věk místy ukáže. To by jistě vadilo u nějaké prémiové limuzíny nebo stylového drahého SUV, ale tohle je hlavně utilitární pracant. Skutečnost, že plasty jsou tvrdé, přepínače velké a dotyková obrazovka umí jen rádio, tu je výhodou, ne něčím, na co bych si snad mohl stěžovat.
Pod kapotou nalezneme osvědčený 2,3 litrový přeplňovaný dieselový čtyřválec, kterému nepomáhají žádné elektromotory a z novodobých nešvarů se u něj nachází pouze tlačítkem vypínatelný Start-Stop, který ale při zapnuté klimatizaci motor prakticky vůbec nevypíná. Sto padesát koní sice může působit u dvoutunového auta jako poměrně skromná porce, ale výkonová špička ve 3500 otáčkách a 400 Nm točivého momentu prozrazuje, že charakteristika motoru je tak trochu náklaďáková, a tak poskytuje i takhle velkému autu dostatečnou dynamiku. Samozřejmě tím trochu ztrácí v rychlostech nad dálničním maximem, ale na několika set kilometrové “nízké přelety” si pick-up snad nikdo nekupuje.
Rock Proof EVO2 (ano, technicky vzato je to Mitsubishi EVO, jásejme!) obdržel ale oproti sériové verzi pořádnou kůru úprav od Dajbycha. A v Autíčkáři jsme si už mnohokrát vyzkoušeli, že co dostane do pracek tahle banda mechaniků z Plzně, to takříkajíc leze po stromech a projede víc, než kolik dovolí odvaha řidiče. Osvědčený recept na prostupnost terénem tu nebylo třeba nijak zvlášť měnit. Sériové komponenty podvozku jsou tu vyměněné za profesionální kit OLD MAN EMU, k běžně montovaným uzáverkám středového a zadního diferenciálu přibyla ještě vzduchová na přední nápravě. S ní je spojen integrovaný kompresor s výstupem pro hadici na dohuštění M/T pneumatik Nokian. Mírnou nervozitu může vyvolávat absence navijáku, nicméně pro případy zapadnutí je vzadu na korbě zabalená kompletní sada s kurtami, vyjížděcími vaflemi a dalšími nezbytnostmi.
O ochranu podvozku je postaráno sadou pevných plechových krytů nejen pod motorem, ale i v místě nádrže. V případě drobných kolizí s porostem pomáhá trubkový rám vpředu, zpevněný zadní nárazník a ochranné boční nášlapy od ARB, oděrky od větví schytává místo továrního laku polep z pevné folie. Čistý vzduch motoru i v prašné bouři zajišťuje Safari snorkel s cyklonovým filtrem, jehož šarmantní chrochtavý zvukový projev mě vážně baví.
Noční jízdy v terénu zesnadňuje výbava ARB Intesity, konkrétně LED rampa (ta se spouští samostatně tlačítkem na středovém panelu) a přídavné světlomety (ty je možné spouštět i páčkou dálkových světel). Na zadní straně střešního nosiče pak doplňují “diskotéku” dvě pracovní světla Bushanger. O přijatelný cestovní komfort expediční posádky na objevitelských cestách se stará osvědčený střešní stan ARB Kakadu s velkou skládací markýzou a také systém promyšlených zásuvek v korbě.
S takto vybaveným autem bych se nebál vyrazit klidně kamsi do rovníkové Afriky, nicméně pro účely týdenního testu jsem si musel vystačit s lokalitou bližší bydlišti. Jenže po cizím lese ani po poli se s offroadem nejezdí (ne, fakt to nedělejte, napácháte tím víc škody, než si myslíte) a středočeské okresky jsou sice solidní tankodrom, ale na mitsubishi je to přeci jen trochu málo. Naštěstí jsou tu ale milí lidé z offroad klubu Milovice a jejich parádní několikahektarové hřiště, které už nám několikrát posloužilo jako ideální testovací trať pro vozy terénního typu.
První zdejší návštěva byla pro mitsubishi skoro nepatřičná. Po zhruba dvoutýdenním suchu i osvědčená místní bahniště vyschla a ve většině případů si pick-up poradil s výjezdy a rigoly jen na zadní náhon. Jediným limitem tu jako u všech nákladních “jezevčíků” byly nájezdové úhly a dlouhý rozvor. Toho dne jsem se vracel sic příjemně vyvětrán, ale bez nějakých zásadně dramatických zážitků. A pak přišel čtvrtek a s ním poměrně prudký přívalový déšť. Toho dne se ale neradovali jen zemědělci, ale i já. Bude bahno.
A bylo bahno. Z práce jsem se sice vrátil poměrně pozdě, mitsubishi je ale vybavené spoustou přídavných světel, takže tma není překážkou. Nabírám kopilota a s přicházejícím soumrakem a bouřkou v zádech míříme opět na polygon. Tam, kde byla před dvěma dny suchá udusaná cesta, teď mitsubishi kreslí svými koly čtveřici brázd, které se rychle plní kalnou vodou. Zapadnout nechci – jednak nejsem Viola a jednak vyprošťování auta většinou znamená spoustu práce a bláto až za ušima, ale na druhou stranu se ve mě probouzí touha po dobrodružství a heroických historkách k vyprávění u chmelových nápojů, a tak mířím vstříc bahnitým tůním ve spodní části areálu. V nedaleké Vrutici znám přinejhorším dva offroaďáky s Hiluxy, takže i když dojde na nejhorší, noc ve střešním stanu snad trávit nebudu.
Noční les osvětlovaný blesky z přicházející bouřky prořezával ostrý kužel světla z rampy a pick-up se srdnatě probojovával prudkými bahnitými svahy a škrábal se z vodou zatopených tůní. Tady už několikrát přišly ke slovu všechny tři uzávěrky i redukce, dokonce to párkrát vypadalo, že dojde i na kurty a vyprošťovací vafle. Nakonec ale jediné, co jsem musel náročně vytahovat z bažin, byly moje sandály, kterézachvátila zem, když jsem neprozřetelně vyskočil z kabiny bez kontroly podloží a propadl se do půli lýtek. Obrovskou poklonu bych rád vysekl mimo jiné sedmnáctipalcovým pneumatikám Nokian Rock Proof, které fungovaly naprosto fenomenálně a neměly prakticky vůbec tendenci se zalepovat.
Když se noc přehoupla do své druhé poloviny, doznali jsme, že je na čase zanechat neplechy a vyrazit zpět k domovu. Rychlý průjezd několika tůněmi s pevným podkladem společně s dešťovou přeháňkou opláchl většinu bahna a zanedlouho už jsem parkoval terénní vůz na zahradě. Do ticha jen občas zapraskal chladnoucí motor a já byl sice nevyspalý, ale dokonale odpočatý. Mitsubishi se té noci osvědčilo jako spolehlivý parťák a já věděl, že tohle auto se mi bude vracet fakt těžko.
Mohl bych vám tu ještě sáhodlouze popisovat instalovanou výbavu, představit vám kompresorovou ledničku, zabývat se vyztužením nástavby, díky kterému tu může být namontovaná zahrádka s vysokým zatížením, a v neposlední řadě také vychválit, jak překvapivě dobře jezdí terénní speciál po normální silnici. Taky bychom si mohli zapolemizovat, zda je jedenáct a půl na sto akceptovatelná hodnota spotřeby, nebo zdrbnout skutečnost, že couvací kamera má rozlišení srovnatelné s prvními barevnými nokiemi. Jenže to jsou všechno naprosto podružné věci. Plný potenciál a síla Rock Proofu tkví v jeho chování v extrémních podmínkách. V tom, že dává řidiči neochvějnou jistotu, že dosáhne cíle své cesty, a v tom, že se na něj dá spolehnout. Podobné souznění jsem zažil snad jen s fenomenální Toyotou GRJ76.
Jsou testovací auta, která po sedmi dnech vracím bez emocí, na jiná si rád vzpomenu, u některých mě mrzí, že je testovací týden tak krátký, ale po expediční L200 se mi stýská. A to se nestává často.
Verdikt
Mitsubishi L200 jsme vám na Autíčkáři představili už několikrát. Rozepisovat se o tom, že jde o utilitární a spolehlivý pick-up ze staré školy s šarmantním náklaďákovým dieselem, tedy nemá příliš smysl. Nazvedaná verze je z racionálního hlediska pro použití v české kotlině naprosto zbytečný overkill a jeho plný potenciál tu téměř nelze využít. Mne osobně neláká ani přestava přespávání ve střešním stanu a sprchování se integrovanou minisprškou čerpající vodu z dvacetilitrového kanystru, na to jsem málo digitálněnomádský typ. Nejvíce mi na něm učarovaly odladěné offroadové komponenty a terénní schopnosti, které slibují blbnutí v terénu bez strachu z nevyhnutnelného zahrabání se (které přijde u sériových kusů), nebo o to, co z toho auta zas kde upadne a přestane fungovat (to se týká offroadů upravených někde pokoutně na koleni). Spolupráce Mitsubishi a Dajbycha je zkrátka jako vždy špičková a dělala mi ohromnou radost. Že to stojí dost peněz? Bezpochyby ano, ale to už holt tak u toho nejlepšího bývá.
Technické údaje
Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2268 ccm
Výkon: 110 kW (150 k) v 3500 ot./min
Točivý moment: 400 Nm
Převodovka: šestistupňový hydroměnič
Průměrná spotřeba udávaná u L200 bez úprav: 7,9 l/100 km
Průměrná spotřeba upraveného vozu v testu (vč. offroadového polygonu) 11,6 l /100 km
Cena vozu bez úprav (Mitsubishi L200 Intense): 746 818,- Kč (bez DPH)
Celková cena úprav: 511 840,- Kč (bez DPH)
Provedené úpravy:
– Podvozek OLD MAN EMU (tlumiče, pružiny, pera, pouzdra a třmeny)
– Uzávěrka předního diferenciálu ARB
– ARB kompresor pro ovládání uzávěrky předního diferenciálu a dohušťování pneumatik
– Kryty podvozku ARB
– Ochranné boční nášlapy ARB
– Safari Snorkel
– Přední ochranný rám černý – průměr 73 mm
– Dálková světla ARB INTENSITY LED (na předním rámu)
– LED rampa ARB INTESITY LED (na střešním nosiči)
– LED zadní pracovní světla BUSHRANGER
– Hardtop ARB s výztuhou pro vyšší nosnost střešního nosiče, centrálním zamykáním zadních dveří a bočními vzhůru výklopnými okny pro snažší přístup do ložné plochy
– Střešní nosič ARB – hliníkový
– Markýza Rhino-Rack Batwing 2M 270
– Střešní stan ARB KAKADU
– Vyprošťovací rošty TRED PRO
– Zásuvkový systém ARB se 2 zásuvkami, výsuvem pro lednici a výsuvným nerezovým stolkem
– Kompresorová lednička ARB
– 2 x kempingové židle + 1 x stůl
– Kanystr s vodou + sprcha, taška s „kempovacím“ vybavením
– Taška s technickým vybavením (kurty, rukavice, nářadí…
