Mini Cooper S: Krabička plná zážitků

První generace novodobého Mini se na trhu objevila v roce 2001 a navázala tak vlastně dokonale na svůj předobraz, původní Mini, které trh opustilo v roce 2000 po úžasných čtyřiceti letech. Přesto však o sobě nové Mini nikdy nemluvilo jako o nástupci oné maličké legendy, ale spíše jako o autě inspirované jeho ikonickými tvary. A tak tomu skutečně je. Současné Mini je současné auto, není a ani nechce být nejdostupnější cestou k vlastnímu automobilu ani se nepokouší o technický minimalismus. Právě naopak.

Nové Mini bylo od prvních dní na trhu chápáno jako auto pro radost, jako něco, co si pořídíte, když chcete kvalitu, zábavu a styl a jste za to ochotni i platit. Pod vedením BMW, kterému značka Mini patří, dostávalo Mini vždy nejnovější technologie a perfektní naladění, designéři si potom vyhráli s jeho retro-outfitem. Výsledkem bylo prostě sympatické malé autíčko. A já pro něj měl vždycky slabost.

Já mám totiž rád malá auta. V dnešní záplavě SUV, kde každý chce od nového vozu těch pár centimetrů navíc, jdu zase trochu proti proudu, ale pravdou je, že jsem se vždy cítil nejlépe za volantem kompaktního auta. To ale neznamená, že bych byl nějaký puritán a mým ideálem bylo malé jednoduché auto oholené až na samý základ, to vůbec ne. Rád se nechám rozmazlovat a ještě radši se svezu dobře naladěným kouskem. Ideálem tak pro mě je auto sice malé, ale stavěné a naladěné pro prémiovou značku. A přesně to je Mini.

Před námi tu teď stojí Mini Cooper S, nové Mini čtvrté generace. U těchto retro modelů vůbec nezávidím designérům jejich práci. Před těmi dvaceti pěti lety to mohla být zábava nakreslit si autíčko ve stylu původního Mini, jenže s každou novou generací stojí tvůrci před ještě větší výzvou udělat novinku jinou, ale přitom vlastně stále stejnou. Design tak musí jít cestou drobných úprav a vylepšení, na nějaké velké novátorství tu (trochu paradoxně u auta, kde design je jedním z hlavních taháků modelu) vlastně není prostor.

A tady musím říci, že se tvůrcům nového Mini daří. Novinka opět vychází z designových principů svého předobrazu, dále je zjednodušuje a tím vlastně i zdůrazňuje. Příď tak zůstala jednoduchá s dvojicí výrazných kulatých světlometů ještě podpořených denním svícením, je tu i veliká kapota suplující do značné míry i blatníky, zůstalo jen málo skloněné čelní sklo i jednolitý pás oken oddělující ponton karoserie a kontrastně lakovanou střechu. 

Asi nejvýraznějjší odlišností současné generace tak zůstávají zadní lampy s propracovanou grafikou. Mimochodem – onen náznak britské vlajky v zadních lampách není jedinou možností, v palubním systému si můžete vybrat jednu ze tří možných grafik a nastavit si tak světelný podpis svého Mini. Je to úplný nesmysl, ale je to milé. V případě Mini však nejde až tak o jednotlivé detaily, byť jsou povedené, tady jde hlavně o celkový dojem a ten je perfektní. Mini si zachovalo kompaktní rozměry i styl.

Retro téma se stále objevuje i v interiéru, kde se minimalismus posunul zase o kousek dál. Palubní desce tak stále vládne velký centrální kruhový sdružený přístroj a pod ním jen jednoduchý panel s několika základními ovladači. Designové ztvárnění mimochodem nejvíc ocení ten, kdo zná původní Mini z roku 1959, tady je ten odkaz převedený do moderní doby dokonalý. Zatímco minulé generace si však pohrávaly s různým provedením onoho centrálního rychloměru resp. sdruženého přístroje, v novém Mini už máme designově dokonale čisté řešení. Jeden veliký kruhový displej. 

O tajích palubního systému, který vychází z architektury systému BMW, ale je pochopitelně řádně adaptován pro kruhový displej a značku Mini, se tu nebudu příliš rozepisovat, to už udělal kolega Marek v samostatném článku (ano, ten systém je tak dobrý, že si zasloužil vlastní článek), řeknu jen, že vše funguje krásně intuitivně a díky integraci do jedné obrazovky se podařilo kabinu Mini vyčistit od všech rušivých elementů. Velký displej je navíc krásně konfigurovatelný, můžete si tu nahrát i vlastní tapetu, pokud chcete, takže přímo ve svém Mini můžete mít třeba i obraz svého oblíbeného malíře.

Kabina Mini nese v duchu absolutního minimalismu. Před volantem se nachází pouze head-up displej, ačkoli to slovo ‘pouze’ tu není úplně na místě. Onen průhledový displej je totiž malé umělecké dílo. Tady skutečně zcela nahrazuje přístrojový štít, umí zobrazit nejen rychloměr, ale i mapu či informace z audiosystému, aniž by rušil jednoduchost designu. Dokonalé řešení.

Co se prostornosti Mini týče, sedíme tu skutečně v kompaktním městském autě, které navíc vzniklo pod taktovkou BMW. Nějaké prostorové zázraky, jaké umí třeba Fiat, tu tak opravdu nečekejte. Zadní sedadla jsou skutečně jen nouzová, zavazadlový prostor spíše skromnější. Druhou stranou mince je však komfort cestujících vpředu a pozice za volantem. Protože se konstruktéři ani nepokoušeli nacpat do kabini Mini čtveřici reprezentantů v košíkové, mohli ponechat sedadla hezky nízko, takže možná sedíte v městském autíčku, ale připadáte si spíše jako ve skutečném sportovním autě. A tak to má být. 

A ještě jeden detail musím zmínit – testované auto mělo manuálně ovládaná sedadla, což se ukázalo jako velká výhoda, pokud už se rozhodnete někoho (či něco) umístit na zadní sedačky. Po odjištění páčky na opěradle totiž přední sedadlo doslova odletí vpřed a zároveň sklopí opěradlo. Mnohá luxusní auta mají tuto funkci motorizovanou, ale realita je potom takové, že sice jen držíte tlačítko, ale sedadlo se pohybuje úmorně pomalu. Palec nahoru pro Mini, méně je někdy více.

Ovládací prvky mají přesně tu správnou odezvu, osobně bych možná nemusel mít věnec volantu o takové tloušťce, ale to už je taková tradice BMW a mnozí ji chápou naopak jako velký benefit značky. Trochu mě ale v testovaném autě zamrzela absence možnosti řadit si sám. Nechápejte mě špatně, automatická dvouspojková sedmistupňová převodovka řadí skvěle a není třeba jí nijak radit, přesto bych ve sportovně zaměřeném autě pádla řazení uvítal, obzvlášť když ani minimalistický volič převodovky žádnou možnost manuální volby převodů nenabízí.

Tím se dostáváme k jízdě jako takové. Ta byla u Mini vždycky parádní disciplínou, takže asi nepřekvapí, že i novinka zůstává v tomto směru věrná tradici. V provedení Cooper S tu máme pod kapotou zážehový dvoulitr o výkonu 200 koní, který přes již zmíněnou sedmistupňovou automatickou převodovku pohání přední kola. Podvozek je sportovně tuhý, na rozbitých cestách vám dává možná až trochu moc zpětné vazby o tom, co se právě nachází pod koly a cesta pražským centrem není pro nikoho s bolavými zády, na hezké okresce vám to ale Mini stokrát vrátí. 

Tady by se dalo použít ono vousaté klišé, že Mini jezdí jako motokára. Ona to samozřejmě není tak úplně pravda, ale nelze Mini Cooperu upřít, že kola v rozích, krátký rozvor, strmé řízení a tuhý sportovní podvozek z něj dělají neskutečně agilní autíčko. Z volantu navíc přichází i nějaké ty informace, na dnešní dobu skoro až nezvyk, Mini ale cítíe hlavně (dámy odpustí) zadkem. Auto lze totiž naprosto dokonale řídit plynem. Jakmile cítíte, že přední kolečka ztrácí grip, stačí lehce ubrat a záď okamžitě stáčí auto do zatáčky. Zpočátku to působí až trochu divoce, jakmile si ale ověříte, že máte Mini neustále pod kontrolou, začne vás to bavit a bavit vás to nepřestane.

Už jsem zmínil, že v městském provozu je Mini Cooper S poněkud tvrdší. A je to pravda. Ale i pro město má Mini pár trumfů v rukávu. Především je to rejd. Mini je kompaktní autíčko a navíc dokáže přední kolečka vyvrátit do nečekaného úhlu, takže manévrování s ním je i v úzkých uličkách hračka. A komu by to přecijen nešlo, pro toho jsou tu asistenční systémy. Teď nemluvím o nějakém držení v pruzích či něčem podobném, ostatně testované auto nemělo ani radarový tempomat, mluvím o automatickém parkování.

Možná někdo z vás má ve svém voze kouzelné tlačítko, po jehož stisknutí vůz sám točí volantem a provede za vás parkovací manévr, to, co však předvádí Mini, je prostě nějaká forma magie. Že je nový parkovací systém BMW skvělý, to jsme si už v praxi párkrát ověřili, v kombinaci s kompaktními rozměry Mini je to ale úplně nový svět. To auto se nacpe prostě úplně kdekoli, samo si vyhledá místo a samo do něj zcela autonomně a překvapivě svižně zajede, i kdyby to měl být komplikovaný manévr ‘našestkrát’. Mini stačí místo jen o pár centimetrů delší, než je samo. Před schopností tohoto systému i jako řidič odkojený Prahou smekám.

Verdikt

Mini Cooper S zůstává i ve své čtvrté generaci autem věrným tradici. Skvělý design, perfektní materiály i jejich zpracování a ještě lepší jízdní vlastnosti v kombinaci s palubním systémem a výbavou z něj dělají skutečný prémiový produkt. Testovaný kus i se svou výbavou překročil magickou hranici jednoho milionu korun, což je jistě za malé městské autíčko docela hodně peněz, mně to ale připadá vzhledem k protihodnotě naprosto adekvátní. Mini je prémiový produkt se vším všudy. Nabízí skvělé svezení na okreskách i perfektní manévrovatelnost ve městě, jeho motor má tu správnou výbušnost i zvuk a jeho styl je zkrátka jedinečný.

Celé provedení Mini, cit pro každičký detail, promyšlenost jeho ovládání i nekonečné možnosti individualizace, to všechno se zkrátka i napočtvrté povedlo. Pokud tedy hledáte městské auto a zároveň prémiový produkt a stačí vám víceméně dvoumístná kabina, s Mini určitě chybu neuděláte.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1998 cm3
Převodovka: Dvouspojková sedmistupňová automatická
Nejvyšší výkon: 150 kW (205 k) při 5200-6000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 300 Nm při 1250-4000 ot/min
Provozní hmotnost: 1360 kg 
Maximální rychlost:  242 km/h
Zrychlení 0-100km/h:  6.6 s 
Spotřeba kombinovaná (WLTP): 6.6 l/100 km
Spotřeba v testu: 8.2 l/100 km 
Cena (Mini Cooper S) : 780.000 Kč
Cena testovaného kusu (Mini Cooper S Paket Classic + příplatková výbava): 1 040 264 Kč