Mazda CX-80 3.3 E-SKYACTIV D 4WD: Naftový jednorožec

Malé automobilky to v dnešní době nemají úplně jednoduché. Nemohou si rozdělit náklady na vývoj do více modelů, jako to dělají velké koncerny, a často tak sázejí na větší či menší evoluci stávajících modelů. To nemusí být sice na škodu, ale na druhou stranu od nich nemůže nikdo očekávat, že se uchýlí k nějakým radikálnějším změnám. Nicméně, jako ve všem, i zde se najdou výjimky, které potvrzují pravidlo. Hirošimská automobilka patří přesně mezi menší automobilky (byť samozřejmě nemůžeme opomenout bližší spolupráci s Toyotou). Proto bylo poměrně velkým překvapením, když před několika lety Mazda oznámila, že vyvíjí zbrusu novou platformu. A ne jen tak ledajakou. Japonci se rozhodli, že postaví vozy s velkými šestiválci uloženými podélně a pohonem primárně zadních kol, což neudělali od roku 1999, kdy skončil model Sentia/929 (sportovní sedan RX-8 ponechme stranou, to bylo trochu něco jiného). A jak Mazda slíbila, tak učinila.

Původně jsme se tedy všichni těšili na nástupce kdysi oblíbené šestky, která by s pohonem zadních kol dostala ten správný švih. To se však nestalo, alespoň oficiálně ne – zvěsti hovoří o tom, že Japonci ji sice postavili, ale vzhledem ke změně preferencí zákazníků pro ni nenašli životaschopný prodejní model. A místo toho tu máme dvě SUV na téže platformě. S menší CX-60 jste se na našich stránkách již seznámili a nutno podotknout, že se jí nevyhnuly jisté chyby, především v oblasti nastavení podvozku. Mazda si toho byla vědoma a vnímala zpětnou vazbu od novinářů i zákazníků. Proto, když ladila svůj vrcholný model CX-80, o kterém právě dnes bude řeč, udělala poměrně dost změn. Povedlo se tentokrát vychytat všechny mušky a postavit auto, které nebude mít přímou konkurenci? To se dozvíte za chvíli.

Vnější vzhled CX-80 se od menší sestry liší jen minimálně. Respektive až někde po B sloupek se dá říct, že jsou prakticky stejné. Teprve za ním vzniká ten 25 cm rozdíl, který tyto dva modely odlišuje nejvíce. Ohromné zadní dveře se širokým úhlem otevření ocení každá rodina. Oproti CX-60 se dozadu nastupuje přímo královsky. Překvapivě jiný je pak C sloupek a zadní prosklení, což je především kvůli cestujícím ve třetí řadě. Přesto se však nemohu ubránit myšlence, že CX-60 mi přišla o něco hezčí, respektive vyváženější. CX-80 je výrazně delší, ale šířka zůstala pro obě auta shodná. Z některých úhlů tak CX-80 vypadá trochu jako natažený jezevčík. Americká verze téhož modelu, CX-90, je o něco širší a rozkročenější a celkově vypadá mnohem vyváženěji. Ale na to si musíme nechat zajít chuť, ten je výhradně pro zámořské trhy. Celkově však nelze této velké Mazdě upřít šarm, který jen tak někde nenajdete. Klasická koncepce s podélně uloženým motorem a dlouhou přední kapotou totiž vždycky bude vypadat tak nějak důstojněji. Pochválit chci též barvu. Mazda je dobře známa pro svou sytě rudou metalízu, je to její signifikantní prvek. V případě CX-80 je ještě o chlup temnější a pronikavější, a na autě vypadá opravdu skvěle.

Skvěle ovšem vypadá také interiér. Ten jsem chválil již u menší sestry a tady musím opět. Vybrané materiály působí opravdu hodnotným dojmem a skoro bych si troufal tvrdit, že zastíní i leckterého prémiovějšího konkurenta. Vnitřek vozu se povedl po všech stránkách. I co se ergonomie týče, tady nevidím zásadní problémy. Centrální displej multimediálního systému primárně stále ovládáte kolečkem uprostřed, pokud využíváte CarPlay, můžete i dotykem. Zde to není takový problém, jako u menší CX-30, protože osmdesátka má displej v dosahu řidiče a netřeba se tam za jízdy natahovat přes půl auta. Na všechno ostatní máte k dispozici fyzická tlačítka, takže tady si na své přijdou opravdu všichni. Sedačky jsou velké a skutečně pohodlné, přičemž k dokonalosti jim chybí pouze prodlužovací sedák. K testu jsme dostali k dispozici šestimístnou variantu, která prostorem doslova hýří. Ve druhé řadě máte na nohy tolik místa, že byste si tam mohli vzít i nějakou podnožku z domova a stále byste se vešli. Středová konzola nabídne další schránky a odkládací plochy, takže si v pohodě uložíte všechny věci, kterými potřebujete zabavit děti na dlouhých cestách. Překvapivě dost místa najdete i ve třetí řadě, kam se posadí i dospělý člověk a nebude hned brblat. A navíc i třemi řadami se do kufru stále naskládá třeba velký nákup. Objem kufru je i v tomto stavu větší než třeba u Fiatu 500.

Za srdcové eso Mazdy CX-80 můžeme považovat pohonnou jednotku. Kromě klasického plug-in hybridu, který je v dnešní době skoro až povinností, je tu ještě naftový šestiválec. V současnosti je to největší naftový motor, který si můžete koupit. Zdvihovým objemem 3,3 l překonává o tři deci všechny ostatní konkurenty na trhu. Jeho maximální výkon činí 254 koní a točivý moment vrcholí číslovkou 550 Nm. To jsou jistě velmi důstojné hodnoty, kterými Mazda láká zákazníky toužící po silném naftovém motoru. Nicméně čísla jsou jedna věc, realita druhá. Jak to tedy dohromady skutečně funguje? Inu, možná až překvapivě dobře. Šestiválcový turbodiesel má sice možná trochu hrubší chod, ale také dostatek síly. Díky 48V MHEV systému je živý opravdu už od nejnižších otáček. Zároveň se poměrně lehce vytáčí a ve vyšších otáčkách i celkem příjemně zní. Netrpí na zbytečně těžké zpřevodování, které by dusilo jeho potenciál. Umí velmi svižně vystartovat z křižovatky, stejně jako zabrat, když je potřeba například někoho předjet. Snad jen k práci automatické převodovky jsem měl lehké výhrady. Občas si totiž při poskakování v kolonách zbytečně cukla. Ale to asi není nic, co by nešlo doladit. Celkově se dá říct, že je to prostě parťák, na kterého je spolehnutí v každé situaci. Na druhou stranu od něj nečekejte závodníka.

CX-80 je kus auta, takže sama o sobě váží bezmála dvě a čtvrt tuny. Když ji naložíte na maximální možnou hmotnost, dostanete se až na hranici 2,8 t. To se samozřejmě na dynamice projeví. Ve výsledku se budete moct po silnicích pohybovat velmi svižně, avšak nejrychlejší patrně nebudete. Co mě však překvapilo, to byla provozní efektivita, kterou Mazda zvládla na výbornou. Navzdory tomu, že se v podstatě bavíme o takovém personálním minibuse, CX-80 z nádrže spíše jen tak usrkává jemnými doušky. Já jsem zakončil testovací týden se spotřebou 7,3 litru a to jsem se pohyboval prakticky jen po Praze nebo po dálnici. Za mě je to skvělé číslo. Spořílci se plynulou jízdou po okreskách zvládnou dostat pod šest litrů. Hádám, že kolem těch sedmi pak zvládne jezdit úplně každý v kombinaci. Spotřeba stoupá vlastně jen při dálničním cestování. Pokud se pohybujete mezi tou cestovní 130–140 km/h, pak počítejte zhruba 7,5–8 litrů. Když se rozhodnete držet 160, už se přiblížíte desetilitrové spotřebě a pokud pojedete přes Německo stylem „co to dá“, pak se budeme bavit o nějakých 14 až 15 litrech. V kombinaci s velkou 74 l nádrží Mazda CX-80 opravdu nabízí dlouhý akční rádius, který v dnešní době už není tak samozřejmý.

Že bude motor silnou stránkou, jsem tak nějak tušil dopředu. O to víc mě zajímalo, jak si Mazda poradila s nastavením podvozku, se kterým jsem v menší CX-60 opravdu spokojený nebyl. Takže jak? Povedlo se? Nebudu vás napínat, dopadlo to tak 50/50. Zkusím to vysvětlit. Mazda si byla vědoma, že to s tuhostí u CX-60 opravdu přehnala. CX-80 proto nedostala jen přeladěné tlumiče a jiné pružiny, ale také zbrusu nová ramena, jinou geometrii, nové silentbloky a další vylepšení. Výsledkem je znatelně lepší komfort, než jaký nabízí menší sestra. CX-80 nikde neposkakuje po silnici jak koza, nemlátí do podvozku a celkově je její chování mnohem dospělejší. Přesto však není všechno jen zalité sluncem. CX-80 mi stále přišla o malý chlup tužší, než by mohla být. Především jsem měl problém s takovým otravným malým podrncáváním, když jedete po rozbitém asfaltu, kterého u nás najdete stále dost. Jako kdyby si to neumělo poradit s neodpruženou hmotností. Takže jaký je závěr? Komfort se Mazdě opravdu povedlo významně vylepšit. Stále však zůstává prostor pro zlepšení.

Verdikt

Mazda CX-80 je povedenou vlajkovou lodí této malé automobilky. Je to velké SUV, jak se sluší a patří. Má skvělý interiér, který nabízí ohromný životní prostor. Vypadá k světu a pod kapotou má něco, co bychom pomalu mohli označit za bájného jednorožce – velký naftový šestiválec. Osobně pro své vlastní využití dnes preferuji především hybridní motorizace, případně benzín. CX-80 je však prakticky jediným vozem na trhu, kde bych zvolil vznětový motor před zážehovou či hybridní variantou, až tak je příjemný. A příjemné je vlastně celé auto. Pokud dnes sháníte velké SUV a stále preferujete silnou naftu, nemáte na výběr prakticky nic jiného.

Technické údaje

Motor: vznětový řadový šestiválec s přeplňováním 3 283 cm3
Výkon: 187 kW (254 koní) v 3 750 ot./min.
Točivý moment: 550 Nm v 1 500 – 2400 ot./min 
Převodovka: osmistupňová automatická
Maximální rychlost: 219 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,4 s
Pohotovostní hmotnost: 2 136 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,7 -5,8 l / 100 km
Průměrná spotřeba v testu: 7,3 l / 100 km
Základní cena verze (Exclusive line): 1 443 290 Kč
Cena testované verze: 1 775 290 Kč