Kia Sorento PHEV: Rodinný dostavník

Kia Sorento je tradičním modelem v nabídce korejské značky, jejíž nabídka dnes na českém trhu čítá obdivuhodných patnáct modelových řad. První Sorento se na trhu objevilo už v roce 2002 a okamžitě zažilo obrovský úspěch. To byla ta doba, kdy se Kia přetvářela z levné asijské alternativy ve skutečně vážně míněného hráče na evropském trhu. Nová korejská auta už se přestala podbízet cenou, místo toho přišla s kvalitou evropských standardů. 

Sorento dnes tvoří pomyslný vrchol nabídky, to však neznamená, že by velká Kia měla za cíl ohromit vás majestátním chromem a nějakými cingrlátky. Tohle auto je skutečným rodinným vozem, jeho cílem je dopravit do cíle za všech okolností vás i všechno to, co s sebou potřebujete. Je přitom znát, že se jedná o globální model, který vznikal i s ohledem na severoamerický trh. Je to tedy tak trochu korejský Američan.

Kia nabízí Sorento se třemi variantami pohonu. Základ tvoří konvenční vznětový agregát 2.2 CRDi, který je nabízen s pohonem jedné nápravy nebo 4x4. Vedle něj je k dispozici zážehová jednotka 1.6 T-GDi a to ve variantách hybrid a plug-in hybrid. Pro test jsme sáhli hned po tom nejlepším, tedy plug-in hybridní verzi o celkovém výkonu velmi slušných 288 koní. Motor je spřažen s automatickou převodovkou (ostatně manuál už nabídce nenajdete vůbec) a pohonem všech kol.

Testované auto dorazilo v prostřední výbavě Premium. Už základ je velmi slušný a nic podstatného v něm nechybí, prostřední výbava přidává už i nějaké ty rozmazlovací prvky. Je však otázkou, zda má smysl si za ni připlácet, cenový odskok od základního provedení je poměrně velký. Ale k tomu se ještě dostaneme. Pojďme si velkou Kiu nejprve pořádně prohlédnout.

Sorento není zbrusu novým modelem a tu a tam už začíná být jeho věk znát, po vzhledové stránce ale zůstává naprosto soudobé. Současná generace přišla na trh v roce 2020, o tři roky později však přišel poměrně rozsáhlý facelift. A ani za dalších pár let Sorento ze své aktuálnosti patrně příliš neztratí, jeho konzervativní hranatý tvar bez zbytečných příkras je přesně tím, co je mezi novináři označováno za nadčasový design. 

Příď v sobě díky tenkým LED světlometům a mohutné masce nese i trochu té majestátnosti, boční linii ozvláštňuje zdůraznění C-sloupku, mě osobně ale asi nejvíce baví záď. Ostré hrany tu zdárně a nenuceně rozbíjí velkou plochu (Sorento je ve své čtvrté generaci vážně kus auta) a dodávají až dynamické linky. To auto se mi líbí, design má v sobě určitou solidnost, ale i dynamiku a přitom jednoduchost.

Trochu problém je tu s odstíny laku, tady je na mě Kia konzervativní možná až trochu moc. K dispozici je sice deset různých odstínů, všechno je to ale samá šedá, černá, hnědá či bílá. Naštěstí jsou tu ale i nějaké volby pro individualisty, jedna výraznější modrá a potom zvláštní zelený lak s lehce perleťovým efektem. Právě ten jsme dostali na testované auto. Určitě to nebude volba pro každého, ale já jsem za tu možnost rád, lak dává autu zas trochu jiný výraz.

Konzervativnímu exteriéru odpovídá i interiér. Tady je ještě více cítit zaměření na amerického zákazníka. Jednoduché tvary, masivní středový tunel s přímo obří přihrádkou pod loketní opěrkou, všude spousta místa. Materiály jsou kvalitní, vše je krásně zpracované. Jasně, z hlediska stylu tu nečekejte žádnou velkou invenci, ale to je vlastně správně. Tohle auto je zaměřeno na funkci a tak prostě dělá, co dělat má.

Kabina je vážně prostorná. Zadní lavice je posuvná, takže v případě, že využíváte všechny tři řady sedadel (ano, Sorento je i v provedení PHEV sedmimístné), můžete té třetí přidat nějaké to místo navíc. Však je ho v prostřední řadě na rozdávání. I tak ale vzhledem k přístupu a celkovým rozměrům zůstává třetí řada určena spíše dětem, ostatně jako snad v každém podobném sedmimístném SUV. Odvézt z tréninku domů i pár synových kamarádů tak ale nebude problém a od toho tu vlastně ty třetí řady podobných aut jsou.

Když je třetí řada sedadel zaklopena do podlahy, je tu k dispozici obří zavazadelník. Pokud bych coby rodinný zákazník modelu Sorento potřeboval více prostoru, chápal bych to už jako signál k zamyšlení, zda už s sebou vážně nevozím úplné zbytečnosti. 

Mám-li být přísný tester a hnidopich, tak mám k zavazadelníku Sorenta jen tři poznámky. Ta první směřuje k vloženému koberci, který zakrývá podlahu a vůbec nerespektuje existenci třetí řady sedadel. Chcete-li tedy zadní sedadla vyklopit z podlahy, koberec musí ven. Druhá nedokonalost se týká elektrického ovládání zavazadelníku. Kia sice nabízí možnost otevřít kufr i v případě, že máte plné ruce, na rozdíl od většiny konkurence tak ale nemůžete učinit máchnutím nohou pod nárazníkem. Místo toho Kia nabízí nastavení, které otevře zavazadelník automaticky, když u něj s klíčem dost dlouho stojíte. To je trochu otravné…

A třetí výtka se týká dobíjecích kabelů. Ano, Kia vám na ně dá pěkná pouzdra, ale není je kam dát a celou dobu tak zavazí v kufru. Třetí výtku berte hodně s rezervou, vzhledem k tomu, že je Sorento sedmimístný vůz, plug-in hybrid a navíc i čtyřkolka, těžko mohu po konstruktérech žádat ještě nějaký prostor pod podlahou zavazadelníku. I s tím automatickým otevíráním pátých dveří se dá žít. Ten koberec si ale Kia může strčit za klobouk!

Naopak velmi příjemné je sklápění druhé řady sedadel elektricky tlačítky přímo ze zavazadlového prostoru. Třetí řada sedadel má i své ovládání ventilace a jako řidič můžete k pasažérům vzadu hovořit bez nějakého zvedání hlasu – Kia totiž má vlastní interkom, který váš hlas dozadu přenáší pomocí reproduktorů. A když naopak nechcete malé cestující rušit ze spánku, je tu režim, který zadní reproduktory ztlumí a vy si tak můžete poslouchat oblíbenou muziku, zatímco vzadu se spí. Tyhle praktické rodinné věci má Sorento prostě zvládnuté na jedničku.

I pár hezkých designových detailů tu ale najdete. Začneme třeba voličem převodovky. Namísto tradiční páky tu je otočný stříbřitý ovladač. Je to logické, Sorento patří mezi ta auta, která už vůbec nejsou k dispozici s manuální převodovkou, je tedy zbytečné zabírat místo ve středu vozu nějakou pákou. Také přístrojový štít jde s dobou tradiční uspořádání přístrojové kapličky nahradila s faceliftem v duchu současných trendů dvojice obrazovek umístěná v opticky jednolitém pásu. Vypadá to čistě a vzdušně, zde určitě nemám připomínek.

Přestože tu ale máme rozměrné obrazovky a moderní radiomapu, konzervatismus modelu Sorento tu ponechává mnohá fyzická tlačítka. S rychlým rozmachem všech těch radiomap je návrat k tlačítkům občas vlastně docela fajn a nejeden zákazník to ocení. Problém ale je, že abychom i v dnešním štědře vybaveném voze, jakým Sorento rozhodně je, mohli všechny hlavní funkce ovládat tlačítky, musel by tu těch tlačítek být celý les. Takže co s tím?

Kia přichází s šalamounským řešením. Jsou tu tlačítka, ale jsou skrytá. Asi nejlepším příkladem je panel klimatizace. Tady máte všechno jak za starých časů, dvojice kroutítek ovládá nastavení teplot pro řidiče i spolujezdce, další dotyková tlačítka dovolují regulovat rychlost ventilátoru a další běžné funkce… A potom je tu tajemný přepínač s navigační šipkou. Po jeho stisku se celý panel změní a najednou tu máte ovládání radiomapy a médií. z otočného ovladače teploty je nastavení hlasitosti, všechny ty dotykové plošky instantně změní podobu i funkci. Jako kouzlo.

Podobné kouzlo předvádí i volič jízdních režimů. Tento otočný ovladač se stiskem mění z přepínače režimů pohonu pro silnice v ovladač nastavení pro terén. Tady se sluší zmínit režim Smart. Ten sám rozpozná, zda chcete jet spíše klidně nebo máte chuť Sorento trochu protáhnout, a automaticky přizpůsobuje reakce auta. Samotná radiomapa představuje takový zlatý střed. Funguje dobře, je přehledná a dělá všechno, co od ní chcete, ale nějaké velké nadšení asi už dnes nevyvolá. Na rychlou deaktivaci konkrétního jízdního asistenta se tu ještě příliš nemyslelo, naštěstí tu ale je alespoň možnost uložit si preferovanou položku menu na programovatelné tlačítko, takovou zkratku. A jako správný korejský vůz, i Sorento má potřebu neustále kvůli něčemu pípat a na něco upozorňovat.

Má to ale i své světlé stránky. I Sorento dostalo ono geniální sledování mrtvých úhlů. Kdo máte zkušenosti s novými modely Kia či Hyundai, už to jistě znáte – jakmile dáte blinkrem znamení o změně jízdního pruhu, jeden z virtuálních ukazatelů v přístrojovém štítu se okamžitě změní v obraz kamery monitorující příslušný slepý úhel. V jednoduchosti je krása, tohle je opravdu skvělé řešení.

Pojďme se už ale konečně projet. V duchu doby nabízí Kia své Sorento jako plug-in hybrid, tady ale poprvé cítím věk auta. Ještě dva roky nazpět bych neměl co psát, ale doba se v případě elektrifikace posouvá ohromnými skoky. Sorento se svou 13,8 kWh baterií nabídne něco okolo padesáti kilometrů čistě elektrického dojezdu. ještě nedávno to byl lepší standard, dnes se ale dojezdy “plug-inů” posouvají výš. V reálném světě ale i těch 50 kilometrů na ty běžné pojížďky většinou stačí a když ne, pořád tu je spalovací motor. I v hybridním režimu totiž Kia umí fungovat nesmírně efektivně a velké SUV tak nemá problém jezdit se spotřebou okolo šesti litrů.

Příjemným překvapením bylo ovládání hybridního ústrojí. První dojem nebyl úplně nejlepší, Kia tu mnoho nastavení nenabízí. Na nějaké možnosti uzamknout si v baterii konkrétní množství energie či snad baterii jízdou dobíjet tady rovnou zapomňte, jsou tu vlastně jen dvě nastavení – EV a HEV. To první je čistě elektrický provoz, druhé potom kombinovaný. Jenže víte co? Ono to bohatě stačí. V EV režimu auto startuje spalovací agregát jen v nouzi, kdy to je opravdu nutné, jinak si bzučíte na elektřinu. To není nic překvapivého. Volba HEV ale auto uvede skutečně do hybridního režimu, kdy si z baterie bere jen přibližně tolik, kolik do ní dokáže zase vrátit. Ona otravná situace, kdy si hybrid úplně zbytečně a bez kýženého efektu na spotřebu vytříská veškerou energii z baterie už na dálnici a ve městě potom musíte drndat na benzín, tu tak nenastane. A co víc od nastavení hybridu chtít?

Jízdní vlastnosti Sorenta žádná velká překvapení nepřináší. Velké SUV amerického ražení jezdí jako … no jako velké SUV amerického ražení. Auto je pohodlné, houpavé, snadno se ovládá, umí být i rychlé, nějaké sportování či snad dokonce zpětnou vazbu po něm ale nechtějte. Přesto tu ale dvě překvapení jsou. A obě veskrze příjemná. Tím prvním a nejdůležitějším je úroveň hluku. Žádný tu není. Sorento se pohybuje s úžasnou tichostí, někteří mí spolucestující si dokonce mysleli, že se vezou elektromobilem. Zážehovou jedna-šestku prostě není vůbec slyšet.

Druhé příjemné překvapení má na svědomí čtyřkolka. Jak už jsem zmínil, jsou tu i terénní jízdní režimy, většinou ale tyhle hračky mají jen nabudit dojem a žádné skutečné schopnosti se za nimi neskrývají. Během testu nám ale hezky zapršelo a já si řekl, že nebudu bábovka a budu testovat řádně a komplexně. Jako profík. Našel jsem si tedy pěknou polní cestu činností zemědělské techniky proměněnou v kombinaci tankodromu a bažiny, aktivoval příslušný režim a jal se zahrabat Sorento do bláta. A tady Kia ukázala svůj skrytý talent. Já vím, že to je něco, o co se 99 % majitelů tohoto vozu nikdy nebude ani pokoušet, ale čtyřkolka Sorenta vážně umí. Auto se najednou pohybovalo jak speciál rally a neúnavně se hrnulo vpřed, ač trakci nemělo pořádně ani jedno kolo.

Ale zpět na silnice, kam tahle Kia patří. Kombinace výkonu, rychlé reakce hybridního ústrojí i efektivity provozu tady prostě funguje. Převodovka řadí hladce, přechody z elektrického do hybridního režimu jsou jen těžko postřehnutelné, rekuperace pracuje hladce a nabízí dokonce i automatický režim, kdy reaguje na situaci před vozem a dle toho volí, zda rekuperovat či plachtit. Když k tomu přidáme velmi schopné jízdní asistenty, máme tu milý rodinný dostavník.

Zůstává nám tu ale volba správné konfigurace. Plug-in hybrid můžete mít jen ve střední či vyšší výbavě. Už v té základní přitom nic nechybí. Zatímco standardní hybrid s pohonem jedné nápravy tak můžete mít od 1 225 000 korun a i s pohonem všech kol o přijatelných  padesát tisíc dráž, na plug-in vám nebude stačit ani 1,5 milionu. A to už je docela velký skok. 

Verdikt

Kia Sorento není žádnou horkou novinkou a v některých ohledech je to znát. Chybí tu například matrix technologie dálkových světel a elektrický dojezd už dnes konkurence nabídne delší. To jsou ale jen drobnosti. Kia přichází s komplexní nabídkou, kombinace plug-in hybridu, pohonu všech kol a sedmimístného uspořádání je ukázkou konstruktérského mistrovství. Když do mixu přidáme snadné ovládání, kultivovanost a efektivitu pohonu a celkovou odladěnost auta, které vlastně nemá zásadní vadu. Ten vložený koberec v kufru bude beztak nějaké příslušenství, můžete ho klidně vyhodit a spálit.

Otázkou tak zůstává jen volba správné konfigurace. Pokud vám ale plug-in hybrid plní vaše požadavky, potom s Kiou Sorento chybu jistě neuděláte.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1598 cm ³  + elektromotor
Celkový výkon soustavy: 211 kW (288 koní) a 380 Nm 
Převodovka: šestistupňová automatická, pohon všech kol
Maximální rychlost:  206 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,0 s 
Spotřeba (WLTP): 3,8 l/100 km
Spotřeba v testu: 5,7 l/100 km
Pohotovostní hmotnost: 2 035 kg 
Max. hmotnost brzděného přívěsu: 1 700 kg 
Cena (Sorento 1.6 T-GDi PHEV GPF 4x4 Premium): 1 559 980 Kč