Jeep Grand Cherokee 4xe: Vyladěný v Americe, zkažený Evropou

Jeep Grand Cherokee se poprvé představil světu v roce 1992 jako luxusnější alternativa k tehdejším modelům Jeep Cherokee. Šlo o odpověď Jeepu na přicházející vlnu popularity velkých SUV, vůz ale zůstal věrný terénním schopnostem značky. Na rozdíl od konkurence, například Fordu Explorer, měl Grand Cherokee robustnější konstrukci a ačkoli sloužil ve většině případů jako rodinné auto, neztratil se ani v těžkém terénu. Pátá generace, uvedená v roce 2021, pokračuje v tradici, ačkoli je oproti prapůvodnímu modelu přeci jen trochu civilnější. 

Možná si říkáte, že je zvláštní, že model představený před pěti lety se do testu Autíčkáře dostal teprve teď. Důvodem je skutečnost, že jsme si na toto velké SUV museli v Evropě dlouhé čtyři roky počkat. A vlastně můžeme být vůbec rádi, že se tu “číro” vůbec oficiálně prodává. Důvodem jsou, jak jinak, nesmyslně přísné evropské normy, do kterých se americké SUV s velkým motorem prakticky nedá, bez drakonické pokuty, napasovat. Stellantis, pod který značka Jeep spadá, to vyřešil tím, že zde nabízí jen variantu označenou 4xe – plug-in hybrid s dvoulitrovým čtyřválcem, dvěma elektromotory a 17,3 kWh a baterií. Což v takto velkém autě působí poněkud zvláštně a jednoho to nutí mlsně koukat na nabídkové listy z civilizovanějších zemí, kde se skví šestiválce Pentastar i vrcholná V8 Hemi. 

K motoru se ještě dostaneme, nejprve si ale vůz prohlédněme zvenčí. Grand Cherokee se mezigeneračně trochu “zahranatil”, přední čelo je oproti předchůdci více kolmo a kapota naopak vodorovnější a díky barevnému odlišení sloupků a střechy působí o dost delší. To se  mi moc líbí, vůči přední části nemám nejmenších výhrad. Vzadu se mi tak úplně nezamlouvá ozdobná lišta nad oknem, která klesá v “esíčku” ke spodní části střechy a vypadá trochu jako klasický ozdobný prvek ze starých amerických aut s vinylovou střechou. Ocenil bych taky nějakou trochu zajímavější barvu, příplatková (41 tisíc) bílá myslím autu moc nesvědčí a třeba ve tmavočervené, kterou dostanete zadarmo v ceně vozu, vypadá o kus hodnotněji. 

Silnou stránkou vozu je rozhodně jeho interiér. Vnitřní prostory aut od Moparu, a Jeepů obzvlášť, platily vždycky za takové trochu kompromisní plastové slátaniny. Ne snad, že by to vadilo, Jeepa si beztak nikdo nepořizoval kvůli palubní desce, ale kvůli terénním schopnostem a alespoň to šlo snadno umýt. Nový Grand Cherokee je ale opravdu luxusní místo k žití. Krásné dřevo se tu snoubí s kvalitní kontrastně prošívanou kůží, všechno je na americké poměry až neuvěřitelně dobře slícované a nechybí tu celá řada opravdu moderních a dobře fungujících technologií. Infotainment nabízí spoustu funkcí, je tu dokonce i displej před spolujezdcem jak v “eskovém” Mercedesu. A všechno to funguje jak má – za testovací týden jsem se nesetkal ani s jedním zásekem, nebo chybou. To je v dnešní době poměrně vzácný úkaz i u aut s jednoduchými systémy co dohromady nic neumí, natož pak u takto složitého kompletu. 

Opravdu výborná je i ergonomie. Ačkoli provedení jasně ukazuje na prémiovou ambici vozu, pořád je to Jeep, takže se tu všechno dá ovládat i zablácenou rukavicí. Každá jen trochu důležitá funkce má svoje vlastní dostatečně velké tlačítko s dostatečně dlouhým chodem a ve většině případů je doplněno i o indikační diodu, zda je ta která funkce aktivní. Ve vypjatých situacích tak není třeba hledat piktogramy v displejích, ale stačí se řídit starým dobrým svítí-zapnuto, nesvítí-vypnuto.

Najdete tu skutečně široké spektrum výbavy, líbí se mi třeba noční vidění, skvělé audio McIntosh doplněné o funkci aktivního potlačení okolního hluku, nebo pohodlné masážní odvětrávané sedačky. Velice praktické jsou zdvojené USB konektory – k dispozici je velký USB-A i malý USB-C . A ačkoli jde o plug-in hybrid doplněný bateriemi, našlo se pod podlahou kufru místo na plnohodnotnou rezervu. 

Za jedinou chybu vozu si můžeme v Evropě sami – aktivní asistent rychlosti tu, na rozdíl od většiny ostatných pomocníčků, nemá vlastní tlačítko. Je nasnadě proč. I Jeep sám ví, že tahle technologie moc nefunguje (nechápe konec omezení v křižovatce, nevidí všechny značky, nechápe zóny apod.) a snad každý ji buď vypíná, nebo nechává pouze vizuální indikaci (symbol značky v přístrojové desce). Vypnutí zvukové signalizace překročení rychlosti je ukryté vcelku hluboko v menu přístrojové desky a jeho vypnutí vyžaduje dlouhé listování tlačítky na volantu. Kdekoli mimo Evropu tuhle položku nastavíte jednou a ona zůstane, jak jste si zvolili. Jen u nás se bohužel po každém startu zapne znovu. Takže vás čeká buď pravidelné listování podvojným menu asistentů, nebo stačí trocha googlení a pár minut s diagnostikou si prostě zvyknete.

No a když už jsme nakousli ta evropská specifika, pojďme si odbýt ten plug-in hybrid. Jde o stejný systém, jaký využívá Jeep Wrangler, což znamená rovných 280 kW celkového výkonu soustavy. S nabitým akumulátorem je Grand Cherokee poměrně svižný a také překvapivě tichý. Musím uznat, že kopanec zrychlení (0-100 za 6,3 vteřin) je v takovéhle “stodole” celkem impozantní, na druhou stranu verze s osmiválcem HEMI to umí ještě o trochu rychleji a s mnohem hezčím zvukovým doprovodem.  Obzvláště v městských rychlostech je ale hybridní pohon skoro ideální. Připojování spalovacího motoru je sice celkem znatelné, na druhou stranu s rozumně lehkou nohou se až do 130 km/h nemusí čtyřválec vůbec probouzet a všechnu práci odvedou elektromotory. Ty jsou tu mimochodem hned dva – jeden hlavní o maximálním výkonu 100 kW na převodovce a k němu ještě 33 kW startérgenerátor. Elektrický dojezd na jedno nabití je podle specifickace nějakých 45 km, reálně spíše o deset méně. Nepotěší slabé AC nabíjení, malou 17,3 kWh baterii podle údajů výrobce doplníte za dlouhé čtyři hodiny. Dobíjet na cestách při krátkých zastávkách “na kávu”, abyste ušetřili nějakou tu decku benzínu, tak nemá příliš smysl.

Jenže kdo si kupuje velké pohodlné SUV na vzduchu, aby s ním poskakoval po městě? Takováhle auta by měla excelovat i při dlouhých cestách po dálnici. A tady je to tak napůl. Po nějakých sto, možná sto padesáti kilometrech v hybridním režimu se totiž vybije baterie a všechna práce spadne na dvoulitrový čtyřválec. A ten má s dvou a půl tunovým vozem s poměrně masivní čelní plochou dost práce. Jak to dopadá si domyslíte jistě sami – čtyřválec se často točí v poměrně vysokých otáčkách a má s autem spoustu práce. Ačkoli je jeho hučení částečně filtrováno systémem potlačení hluku, občas jsem měl v Grand Cherokee podobný pocit, jako ve starších Lexusech, ve kterých se vám zdá, že se auto v rychlosti zkrátka trápí. Spotřeby 2,6 litru podle WLTP se pak logicky nedočkáte, na dálnici počítejte s hodnotami dost přes deset na sto, vlastně si myslím, že v tomto režimu je paradoxně úspornější šestiválcový Pentastar.

Je to škoda, protože jinak je dojem z jízdy opravdu příjemný. Grand Cherokee byl v předchozích generacích vždycky trochu neotesaný a neklidný, tato verze ale využívá platformu Giorgio původně vyvinutou pro Alfy Romeo a je to znát. Převod řízení je překvapivě strmý, jen tři otáčky mezi dorazy, navíc je vůz výborně vyvážený (52:48 ve prospěch přední nápravy) a díky inteligentní čtyřkolce působí v zatáčkách až nepatřičně agilně. Aktivní vzduchový podvozek se navíc šikovně adaptuje na podmínky, v rychlostech je Jeep tvrdší a přidřepne si k zemi, čímž minimalizuje náklony v zatáčkách. Výborné jsou i brzdy, u kterých je navíc i dobře naladěný jejich nástup při rekuperaci, což bývá u hybridů často problém. Tohle auto se zpoza volantu rozhodně nezdá být velkým offroadem. 

Verdikt

“Nové” Grand Cherokee je skvělé americké SUV. Nabízí onen nezaměnitelný charakter velké rodinné čtyřkolky, který evropská auta zatím neumí napodobit. Vzhledem k tomu, že jediná relevantní alternativa, Ford Explorer, se u nás loni přestal prodávat a zbývá jen posledních pár doprodejových kousků, nemá vůz na našem trhu vyzyvatele. Trváte-li tedy na vozu z oficiální distribuce, je Grand Cherokee 4xe jedinou možností bez konkurence. 

Na druhou stranu – evropská adaptace vozu tak úplně neprospěla. Ačkoli je plug-in hybridní ústrojí technicky vyspělé, myslím, že se k charakteru vozu hodí ze všech světově nabízených variant vůbec nejméně a navíc vůz zbytečně prodražuje. Chcete-li si Jeepa pořídit, pak pravděpodobně víte i o možnostech, jak se dostat k americké verzi bez asistentů a s šesti- nebo osmiválcem. A přiznám se, že to by byla i cesta, jakou bych se vydal já sám. Automobil je to skvělý, pokazily ho až evropské směrnice a legislativa.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1991 ccm + 2x elektromotor
Výkon: 280 kW (381 koní)
Točivý moment: 637 Nm 
Převodovka: osmistupňový hydroměnič
Maximální rychlost na elektřinu: 130 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 6,3 s 
Provozní hmotnost: 2435 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 2,8 l/100 km kombinovaná (s plně nabitou baterií)
Průměrná spotřeba v testu: 10,9 l/100 km kombinovaná 
Základní cena vozu: 2 099 900 Kč
Cena testované výbavové verze (summit): 2 399 900 Kč