Poslední dobou slyšíme v souvislosti s Jeepem spíše o menších a poměrně civilních modelech Avenger a Compass, minulý týden jsem ale vyrazil do Jíloviště u Prahy vyzkoušet mnohem krabicoidnější produkci. Stylovku Renegade i legendární Wrangler letos stihl drobný facelift, to nejdůležitější je ale návrat modelu Grand Cherokee na český trh. A protože vás, podobně jako mě, určitě zajímá velký Jeep nejvíc, začneme hned u něj – konec konců jsem s ním i absolvoval první z testovacích jízd.
Tahle generace Grand Cherokee není celosvětově žádná žhavá novinka – v USA se nabízí už skoro tři roky, přímo navázala na předchozí model. U nás jsme měli oficiálně pár let smůlu, respektive jsme mohli zpočátku vzít zavděk skladovkami předchozí generace. Na vině jsou, nepřekvapivě, emisní limity. “Grandčíro” si samozřejmě v civilizovaném světě můžete koupit s klasickým 5,7 V8 HEMI i 3,6 V6 Pentastarem, ale tyhle dobré a spolehlivé motory jsou na poměry sebemrskačských EU legislativních norem příliš…no, to je jedno. O téhle problematice už se toho napsalo dost. Zkrátka se k nám dostává až nejslabší plug-in hybridní motorizace 4xe s čtyřválcovým dvoulitrem a elektromotorem. Alespoň něco.
Grand Cherokee je každopádně, bez ohledu na to, co má pod kapotou, opravdu pěkné auto. Předchozí generace se mi zdála na můj vkus trochu moc kulatá, tahle má ale správnou SUV siluetu a hezké proporce. Největší skok oproti předchůdci najdeme jednoznačně v interiéru. Grand Cherokee býval uvnitř, navzdory široké škále výbavy, přeci jen trochu laciný a místy až odbytý. Býval. Nový interiér je naprosto skvělý a katapultuje Jeepa do prémiové třídy. Krásné dřevěné obložení, moderní technologie které fungují, skvělé zpracování a veškerá myslitelná výbava dělá z Cherokeeho moc příjemné místo pro život.
Nechybí tu opravdu nic. Masážní odvětrávaná sedadla, displej i před spolujezdcem, výborné prémiové audio, ušlechtilé materiály a přepínače s vycizelovaným chodem. Navíc je to celé pečlivě promyšlené – ne jako u starších amerik, kde je sice spousta výbavy, ale jen tak nějak naházená na laciném plastikovém základu. Tohle je opravdu dotažené do posledních detailů. Středový displej je krásně zapracovaný do palubní desky, na jeho horní hraně najdeme prakticky umístěných několik fyzických přepínačů a vešly se i výdechy klimatizace, které díky tomu nefoukají někam do klína. Všechno jde navíc ovládat tlačítky, dotykove displeje jsou tu pouze jako možnost, nikoli nezbytnost. Ergonomie je promyšlená a funkční. Je tohle fakt Jeep? Ta značka, které jsme nedokonalé interiéry odpouštěli s tím, že její kvality najdeme na podvozku a v motorovém prostoru? Klobouk dolu, tohle je fakt obrovský skok kupředu.
Nové Grand Cherokee je na první pohled a posez zkrátka luxusní rodinné SUV, co se ale v žádném případě nebojí terénu. Jenže pak je tu ten plug-in hybridní pohon 4xe. Netvrdím, že svoji cílovku nenajde. 280 koní a stálá čtyřkolka je samozřejmě pořád schopnější než 90% všeho, co jezdí po silnicích, ale projev dvoulitru s elektromotorem se mi zdál k velkému americkému SUV trochu ošizený. Nejsem náročný, nechci rovnou HEMI, stačil by mi Pentastar, ale čtyřválec je trochu jako na gumičce, v zátěži se točí nepříjemně vysoko a při pružném zrychlení máte prostě trochu pocit, že vás někdo drží za zadní nárazník. Auto je mu zkrátka trochu velké. Je to velká škoda, ale Jeep za to nemůže, naopak si zaslouží uznání za to, že navzdory legislativě k nám dostal alespoň nějakou verzi Grand Cherokee. Je to totiž opravdu povedené auto.
A tu V6 nebo V8 sem jde konec konců také individuálně dovézt, že ano…
Co tu máme dál? Renegade se dočkal drobného faceliftu, který pozná asi jen zarytý fanda značky. Zvenčí je to pořád stejně povedená stylová krabička, která šikovně komiksově karikuje klasické designové prvky starších Jeepů a nebere se při tom moc vážně. Přibyly snad nějaké nové designy kol a sem tam se změnil nějaký ten plastík, ale když vedle sebe porovnávám letošní a předloňský vůz, skutečně moc rozdílů nevidím.
Po nastoupení si ale přeci jen pár změn všímám – nový vylepšený infotainment tohle auto už potřebovalo jako sůl, ten předchozí stál ještě na starých moparovských základech a v dnešní době už to bylo fakt retro, navíc často trochu zpomalené. Větší displej se svižnějším rozhraním umí mnohem více věcí, ale stejně jako u Cherokeeho, ani tady na sebe nebere roli fyzických ovladačů a vše důležité tu má nadále svůj knoflík. Všímám si také nového volantu s přehlednějším členěním tlačítek a subtilnějším designem a také nové digitální přístrojovky – ta je stejná jako v Compassu a vcelku se mi líbí. Zkrátka – to dobré zůstalo zachováno, jen nejrychleji stárnoucí komponenty – totiž digitální výbavu – stihl drobný upgrade. V pořádku, bez výhrad.
No a stejným způsobem došlo i k drobným vylepšením v letošním modelovém roce Wranglera. Nový displej infotainmentu, trochu jinak řešené výdechy klimatizace (aby se vešel ten větší displej) a to je celé. Wrangler je rodinné stříbro, na které se stran změn naštěstí moc nesahá. Takže je pořád stejně drsňácký, pořád z něj můžete s ráčnou a trochou času postavit odlehčenou baja verzi bez dveří a střechy, pořád má aerodynamiku cihly a nepraktické dveře do kufru ale hlavně je pořád stejně skvělý a zábavný.
Za jeho volantem jsem, prosím, nedošel žádného zásadního objevu nebo zjištění, které by si zasloužilo sáhodlouhé disputace, prostě jsem se jen prachobyčejně bavil, zablátil ho a měl radost. Protože k tomu tohle auto slouží už dlouhá desetiletí. Úmyslně nepíšu konkrétní číslovku, protože vysledovat, kdy se CJ (civilian Jeep) změnil ze zemědělského nástroje na stroj na radost je poměrně složité a názory na to se liší. Ale na tom nezáleží. Wrangler je zkrátka i letos přesně tak skvělý, jak si ho pamatuji.
Děkuji Jeepu za zábavný den za volantem trojice podařených modelů. Slovo dalo slovo a vypadá to, že se už brzy budete moci začíst do delších redakčních testů jednotlivých aut. Minimálně já sám budu muset podrobit bližšímu zkoumání ten krásný interiér nového Grand Cherokee a třeba pak přijdu na chuť i tomu plug-in hybridu…
