Isle of Man TT 2024: Nejnebezpečnější motocyklový závod světa má nového krále

Rok uběhl jako voda a největší motocyklové šílenství je opět tady. Černé pivo, zrzci, nesrozumitelné přízvuky a rychlost. Dechberoucí rychlost. Někdo by mohl snadno tvrdit, že Irsko je země zaslíbená. Někdy se tam musím podívat a potvrdit si to na vlastní kůži. Nováčci mohou načerpat informace z mých uplynulých článků. Pro kompletní zážitek a souvislosti vřele doporučuji hlavně příběh o stopě rodiny Dunlopů. Případně loňský report. Ostatní už vědí jak to chodí, takže jdeme k věci.

Mít smůlu jako Sam West

Bez obav můžete začít tohle slovní spojení používat. Dnes se podíváme jak se (ne)dařilo méně známému borci – Samu Westovi. Na začátek jeho smůly jsem narazil náhodou na Facebooku a už první část příběhu mě naprosto fascinovala, ale také rozesmála. Sama potkal menší problém v kvalifikaci. Na jeho BMW se mu roztrhl řetěz, naštěstí bez dalších nežádoucích efektů. Povedlo se mu v klidu zastavit, ale motorka byla nepojízdná. Sice smůla, ale taková může potkat každého. Mnohem větším problémem však bylo, že ihned po dokončení právě probíhající kvalifikace superbiků (1000ccm) měla následovat další, tentokrát do série Supertwin (dvouválce do 700ccm). Sam West, podobně jako spousta dalších jezdců jezdí paralelně několik tříd, na více motocyklech. Bylo tedy třeba, skočit si do depa pro druhou motorku, což by nebyl problém na klasickém okruhu, kde to jezdci jako Marquez dělají běžně. Jenže, jedno kolo ostrova Man má přes 60 kilometrů, takže když vám v půlce klekne moto, s dostáváním se zpět do depa je rázem problém.

Naštěstí mu jeden z duchapřítomných fanoušků půjčil svoji Hondu Grom. Stopětadvacítku o mocných patnácti koních. Sam naskočil na Hondu a upaloval zpátky, aby to stihnul. Jenže na dopravu a zvýšený příliv návštěvníků dohlíží policie. I když si na ostrově s rychlostními limity hlavu příliš nelámou, pár jich tam mají. Nejspíš v obytných zónách apod. Stala se veselá věc, policie naměřila zběsilé Hondě na 30mph (50km/h) dokonce přes 40mph (65km/h)! Tudíž se rozhodli piráta zastavit. Nějakou dobu trvalo, než se podařilo, přes mnoho překážek, vše vysvětlit. Cizí motorka, žádná peněženka ani doklady, žádný mobil. Po řádném prolustrování nakonec mohl pan West odjet, jenže díky hladce probíhající stávající kvalifikaci začala následující Supertwinová o pět minut dříve. Takže také o 5 minut dříve skončila, tudíž se mu ji nakonec o dvě minutky stihnout nepodařilo.

Příběh pokračuje. Problémy ho trápily i ohledně jeho šestistovkové Kawasaki, na které musel na poslední chvíli předělávat několik věcí v motoru, jelikož nebyly zcela v souladu s pravidly. Nejednalo se žádná skrytá turba či lahve s dusíkem, airbox a vstřikovače byly z novějšího modelu a bylo třeba je vyměnit za originální. Vše se ale hrotilo dost narychlo a na poslední chvíli a tak ještě nějakou dobu trvalo vychytat všechny drobné mouchy, které se během kvalifikace projevily. Do závodu tak startoval až z 48. místa. Což není nepřekonatelný problém, nezapomínejte že se závodí na čas, není tudíž nutné předjet všechny. Riskujete však, že budete narážet na pomalejší jezdce, jejichž předjíždění vás bude zdržovat. Co se dá dělat, Sam nebrečel nad rozlitým mlékem, sebral se a odstartoval do závodu. Během prvního kola se mu podařilo udolat 25 jezdců a probojoval se na solidní 23. místo. Jenže ve druhém kole se střetl s bažantem, v rychlosti okolo 250km/h. Věřte mi, že na motorce nechcete trefovat nic jiného než apex zatáčky. Rozstřelené plexi, kapota, krev a peří na řidítkách a všude po motorce. Nezbývalo než zvolnit a při první příležitosti zajet do depa, což znamenalo ztrátu tvrdě vydřených pozic. Očistit krev, shodit uvolněné kusy kapotáže a znovu vyrazit na trať! Faceliftovaný vzhled jeho šestistovky se však nezamlouval traťákům a proto si hned záhy vysloužil černou vlajku a byl donucen zastavit. Po kontole, zda zbytky drží na svém místě – kvůli bezpečnosti pro ostatní – byl opět vypuštěn na trať. Závod se mu nakonec povedlo dokončit na 28. místě. Nic moc umístění, ale ve světle všech popsaných problémů, které bych nevymyslel ani kdybych se snažil, solidní výsledek. Jezdec i motorka vcelku, z větší části.

Trefování ptáků letos zřejmě bylo za bonusové body, protože se to podařilo také Australanovi Joshu Brookesovi. Dokonce ještě ve vyšší rychlosti – 270km/h – zato zřejmě menší kousek. Jeho motorka pozbyla pouze plexi a zbytek zůstal pohromadě. Dokonce ho přitom zachytil pohotový fotograf. Alespoň si později mohl napravit chuť 2. místem v posledním prestižním Senior TT závodě. 

Rozpis závodů pro rok 2024:

Sat 1 June (1) Monster Energy Supersport TT Race 1 [4-laps] 600ccm

Sun 2 June (2) RST Superbike Race [6-laps] 1000ccm

Tue 5 June (3) Metzeler Supertwin TT Race 1 [3-laps] 1000ccm

Tue 6 June (4) RL360 Superstock TT Race 1 [3-laps] twin do 700ccm

Wed 6 June (5) Monster Energy Supersport TT Race 2 [3-laps] 600ccm

Fri 7 June (6) PE Superstock TT Race 2 [3-laps] 1000ccm

Fri 7 June (7) Entire Cover insurance Supertwin TT Race 2 [3-laps] twin do 700ccm

Sat 8 June (8) Milwaukee Senior TT [4-laps] 1000ccm

Michael Dunlop

Muž. Mýtus. Legenda. Tak co bude s tou historií? Michael nastupuje do letošního ročníku s pětadvaceti vítězstvími na kontě. Stačí mu proměnit jediný z osmi závodů aby dorovnal absolutní rekord svého strýčka Joeyho Dunlopa. Případně dva, pokud by ho chtěl i překonat. Pro kohokoliv jiného by se jednalo o velice těžký, snad i nereálný úkol. Jenže pro něj je to spíše průměr. Hned první závod šestikil (1) otevírá vítězstvím a dorovnává rekord. Všichni slaví. Zároveň však s velkým očekáváním sledují jeho další cestu a drží palce.

Následuje první závod Superbiků (2). Atmosféra houstne a hlavní rival Peter Hickman bude na BMW M1000RR také dozajista útočit na vítězství. Obecně silnější litry sedí Hickmanovi lépe a daří se mu na nich více. Jenže Michael má jasný cíl a po prvních dvou kolech závodu s přehledem vede o pětadvacet sekund. 

Zastávka v boxech se však komplikuje. Výměna vizoru helmy za čistý neproběhla zcela stoprocentně a nový se v průběhu kola vycvaknul. Nebyla jiná možnost, než zastavit a usadit ho na místo. Proces si díky pohotovému divákovi můžeme prohlédnout na videu. Je z něj přímo cítit frustrace a zlost. Obojí se však mění ve slušnou motivaci dohnat nabranou ztrátu. Následující kolo s průměrem 135.97mph je rekord letošního ročníku a také proklatě blízko rekordu absolutnímu (136.35mph). Bohužel ani vypětí takřka všech sil a možností nestačí. Finišuje na 4. pozici se ztrátou čtyřiadvacet sekund na vítěze – Hickmana.

V dalším závodě (3) dojíždí Hickman druhý. Prohazuje se svým stájovým kolegou – vítězným Davey Toddem. Pro Todda je tohle první vítezství na TT v kariéře.  Následuje Dunlop na 3. místě. Přichází řada na závod twinů, do kterého Michael startuje na špičkově vyladěném speciálu Paton S1-R. Daří se mu udolat Hickmana na Yamaze R7. Historie se píše právě tady a teď! Mimochodem do wikipedie naskočil update doslova pár minut potom, co se tak stalo.

Překonává 24 let starý rekord svého strýce. S celkovým počtem 27 vítězství se oficiálně stává nejúspěšnějším závodníkem nejnáročnějšího motocyklového závodu na světě. A co jste dokázali vy? Už žádné pochyby ani teorie “coby, kdyby”, už je to tak. Neoddiskutovatelným faktem. Obrovská gratulace a … cože? Aha, závodní týden ještě neskončil, takže přidává ještě dvě další vítězství a upevňuje svou pozici.

Nový král ostrova Man – Michael Dunlop – 29 vítězství. 

Závěrem

Ve finálním nejprestižnějším závodě Senior TT musel Dunlop odstoupit kvůli poruše. Hickman měl nehodu, ale naštěstí se mu nic vážného nestalo. Letos dokonce odjíždělo naprosto stejně závodníků, jako jich přijelo. Nikdo neměl fatální nehodu. Velmi hezky pokažená statistika. S dvěma největšími střelci mimo se však otevřela brána k vítězství ostatním. Pro své první vítězství v Senioru si tak dojel Davey Todd. Z letošního ročníku nabral celkem dvě a netajil svou radost.

Obdiv také patří “nové” hvězdě – Peteru Hickmanovi, který si na BMW také umí dojet pro výhru. Rýsuje se nám zde nový uchvatitel trůnu? Na takové úvahy je ještě příliš brzy. Přesto, pokud bych si měl tipnout, budu sázet právě na něj. Přesvědčivé a konstantní výsledky promlouvají v jeho prospěch. Přesto, i kdyby Dunlop pověsil teď hned závodění na hřebík a Hickman vyhrál všechny závody v následujících letech (8 za rok), pořád by na překonání rekordu potřeboval 2 celé ročníky. Obojí však zní dost neuvěřitelně, takže tahle snaha nejspíš zabere ještě delší dobu. Uvidíme zda se tak stane, či jestli z jasného nebe nespadne zbrusu nový talent. Davey Todd? 

Obdiv a respekt však nepatří jen a pouze vítězům, ale všem účastníkům. Už několikátým článkem jsme si i zde, na Autíčkáři ukázali, že nástrah je celá řada. Dokončit závod s motorkou vcelku nebo aspoň ve zdraví je to hlavní a v žádném případě nic jednoduchého. Všechno ostatní navíc už je jen příjemný bonus. Jednou se tam musím podívat! Mám to na seznamu!