Cadillac Cimarron: Jen okopírovat sourozence a dát vyšší cenu prostě nestačí

Cadillac. Pojem ve světě amerických luxusních vozů. Značka, která už od roku 1902 představuje symbol amerického snu, úspěchu a prosperity. Mimo to byl i průkopníkem v mnoha technických řešeních, která zaváděl vždy mezi prvními. Některé z nich dokonce poskytoval svým zámožným zákazníkům jako úplně první na světě – třeba elektrický startér (1912) nebo synchronizovanou převodovku (1928).. Také udával styl designu a obzvláště v 50. a 60. letech minulého století vznikaly nezapomenutelné koráby silnic s křídly a tunou chromu. Elvis by jistě mohl vyprávět…

Jenže my na té „správné“ straně Atlantiku o luxusních značkách taky něco víme. Ať už těch německých nebo britských. Před Cadillacem smekám, dokázal toho hodně, ale taky se nevyhnul přešlapům, kterých nebylo málo. Pojďme si dnes představit jeden z těch největších, který by Cadillac ze své historie nejraději úplně vymazal.

Nejdříve si ale trochu nastiňme situaci. Sedmdesátá léta byla pro automobilismus obecně těžkým obdobím. Ropná krize zasáhla celý svět a Američané používající neskutečně objemné motory, které hospodárností zrovna neexcelovali, začali měnit svoje zvyklosti. Místo osmiválců šestiválce, místo šestiválců čtyřválce a místo šesti a víc metrových bouráků rozumnější auta. Když už se na konci sedmdesátých let zdálo vše vyřešené, přišel konflikt mezi Irákem a Íránem a cena ropy zas vystřelila do nebeských výšin. Právě na začátku osmdesátek tak Cadillac, výrobce těch největších a nejluxusnějších vozů, přichází s myšlenou nabídnout auto i o třídu níže. Stále luxusní a s tím správným znakem na kapotě, ale o něco menší, o něco úspornější a o něco levnější. Nebyl to nápad ojedinělý. I po severní Americe už se proháněly konkurenční BMW trojkové řady nebo třeba Audi 80. Navíc i Mercedes Benz právě přišel s velmi úspěšným modelem 190.

U Cadillacu se tak dali do práce a přišli s modelem Cimarron. Problém ale byl, že to tak nějak nebyl pravý Cadillac. Kvůli šetření nákladů si totiž konstruktéři, designéři a vlastně všichni vývojáři velmi ulehčili cestu a prostě použili Chevrolet Cavalier, který mírně přepracovali (jiná přední maska, plastové panely kolem ní a grafika zadních světel) a vydávali za luxusní zboží. Stejnou platformu J-body navíc využil taky Oldsmobile pro model Firenza, Pontiac Sunbird nebo J2000, Buick Skyhawk, trochu sportovnější vizáž ji dal Chevrolet Monza a v Evropě jsme ji mohli poznat v Opelu Ascona B, jinde zas pod značkami Holden nebo Isuzu Gemini. Jak už je asi z výčtu vozů patrné, o nějaké exkluzivitě, na kterou byli majitelé Cadillacu zvyklí a hrdí, nemohla být ani řeč. Možná kdyby se ve vývoji více snažili, upravili vzhled exteriéru nebo interiéru, přidali lepší motor nebo cokoli s větším odkazem na značku… Jenže to se nestalo. Vývoj trval pouhých 10 měsíců, což je dodnes nejrychleji navržený Cadillac.

Výrobce trochu tušil, že to není úplně ono, a tak na prvním modelovém ročníku nikdy nebylo logo známé z ostatních vozů značky, ale pouze dovětek za názvem modelu „Cimarron by Cadillac“. Prodejci prý byli dokonce instruování, aby vůz nabízeli prostě jen pod názvem Cimarron a o značce se nezmiňovali. Že je to tak trochu nesmysl si uvědomili dva roky poté (1983) a od té doby byl na masce alespoň nápis Cadillac, než ho vystřídalo decentní logo.

Podvozek disponoval přední nápravou typu MacPherson na pomocném rámu, zatímco vzadu byla náprava torzní se stabilizačními tyčemi. Rozvor náprav činil 2570 mm. Aby byl Cadillac trochu odlišný od svých sourozenců, obsahoval už v základu poměrně bohatou výbavu včetně klimatizace, přídavné zvukové izolace, koberců Trianon s vysokým chlupem i v kufru, kola z hliníkové slitiny a elektricky nastavitelná zrcátka. Navíc jako první Cadillac obsahoval cyklovač na stěrače a vyhřívání zadního okna. Také od roku 1983 měl „twilight sentinel“, který uměl podle intenzity okolního světla rozsvítit hlavní světlomety a nechat je svítit i 3 minuty po vytažení klíčku ze zapalování – jako dnešní funkce coming home.

Motory vycházely z požadavků doby a hlavně z méně „urozených“ protějšků. Standard při uvedení tvořil 1,8 litrový čtyřválec s výkonem celých 66 kW. Cimarron se tak stal prvním čtyřválcovým Cadillacem od roku 1914 a taky prvním Cadillacem s motorem o objemu pod dva litry od roku 1908. To jsou další nelichotivá prvenství. Značka ale vyslyšela stížnosti svých majitelů na slabý výkon – pro druhý modelový rok (1983) zvětšila motor od dvě deci a přidala vstřikování paliva. Výkon ale paradoxně ještě o dva kW klesl. Až pro rok 1985 přichází drobnější facelift a Chevroletem vyvinutý motor o objemu 2,8 litru V6, který dokázal poslat na přední! kola alespoň trochu dostatečných 130 koní. Při váze auta kolem 1250 kilogramů mohl Cimarron zrychlit na 60 mph (cca 96 km/h) za 9,2 vteřiny. Motor byl spojen s čtyřstupňovou manuální převodovkou, na přání pak bylo možné objednat pětistupňovou, také manuální, nebo třístupňovou automatickou skříň. Tento motor GM dovolil montovat jen do Cimarronu, Chevroletu Cavalier a Oldsmobile Firenza. Od roku 1988 už se stává základem nabídky Cimarronu a menší motory jsou vyškrtnuté.

Základní maloobchodní cena na začátku výroby byla 12181 $, což je dnešních cca 39 tisíc $ = přibližně 900 tisíc korun českých. To je podobná částka, na které dnes v USA začínají ceny Cadillacu CT4. Ze zajímavých dobových příplatků můžu jmenovat třeba automatickou převodovku za 370 USD, tempomat za 155 USD, nastavitelný volant za 88 USD, elektricky ovládaná okna za 216 USD nebo třeba nosič na víko kufru za 98 dolaru (částky násobit přibližně 3,15 pro dnešní hodnotu). Jenže každý z příplatků mohl mít i výchozí Cavalier, a tak byla exklusivita Cimarronu ta tam.

Cimarronu se prodávalo kolem 15-20 tisíc kusů ročně, což byla nižší čísla, než se předpokládalo. Navíc si výchozí Chevrolet Cavalier ročně odvezlo kolem 440 tisíc nových majitelů. Pozitivní ale bylo, že většina zákazníků kupovala Cadillac poprvé a také snižovali věkový průměr majitelů. Přesto po hlasování 9 ku 1 se vedení GM rozhodlo výrobu modelu v roce 1988 ukončit. Cimarron pak během let sbírá jeden nelichotivý titul za druhým ve stylu „auto co málem položilo Cadillac“, „nejhorší Cadillac historie“ nebo „nebyl ani luxusní, ani rozumný“.

Ne vždy se zkrátka zadaří a Cadillac se z neúspěchu poučil. Dlouho se pak o takhle malé auto nepokoušel, protože věděl, jak by to zas mohlo dopadnout. Nakonec je za nepřímého nástupce možné považovat asi model ATS nabízený od roku 2012, který je sice asi o 30 cm delší, ale to dnešní konkurence v podobně BMW 3 a Mercedesu C také. Po ATS přišel v roce 2019 jako základ nabídky zmiňovaný CT4, který tu máme dodnes.