Opel Astra: Osvěžující normálnost ve světě individualit

Opel Astra se poprvé objevil v roce 1991 jako přímý nástupce populárního modelu Kadett, který měl dlouhou tradici už od 30. let 20. století. Opel tehdy změnil jméno, aby sjednotil svou modelovou řadu s globálním označováním používaným mateřským koncernem General Motors a schytal za to vlnu kritiky. Z Kadettu si Astra převzala základní koncepci, ale přinesla modernější design a technologie a také širší nabídku karosářských verzí. Skoro jsem na to zapomněl, ale taková Astra G se vyráběla jako třídveřový hatchback, pětidveřový hatchback, sedan, dvoudveřové kupé, kabriolet, kombík a zaplechovaný “panel van”. 

S každou další generací Astra narůstala nejen technologicky, ale i rozměrově. Z původně kompaktního auta se stal vůz, který svými rozměry a vnitřním prostorem začal přibližovat střední třídě. To vedlo k tomu, že prakticky převzala roli někdejší Vectry, jež byla tradičním zástupcem Opelu ve střední třídě, ale postupem času z nabídky zmizela. Co se týče pestrosti variant, zůstaly nám všehovšudy dvě. Pětidveřový hatchback a kombi. 

A ačkoli není Astra svými tvary nijak přelomová, docela mě překvapilo, jak jí to v modré metalíze s černou střechou sluší. Takový obyčejný středně velký kombík už dneska z nabídek výrobců pomalu mizí. Okolnosti proč tomu tak je jsme probírali už mockrát, důsledkem je ale skutečnost, že tato karoserie, ještě před patnácti lety považovaná za ultimátně nudnou utilitární volbu, mě v testovacím týdnu nutila se několikrát za autem zálibně otočit a docenit jeho vyváženou siluetu. A to dokonce i navzdory těm děsným kolům, která vypadají jak napodobenina nevkusných Dotz Hanzo. 

Docela povedená je i příď s kolmou maskou, nebo kapota se středovou “ploutví”. Drobnosti, ale potěší. Jinak je ale Astra sympaticky obyčejná. Přední světlomety jsou sdružené do jednoho jasně definovaného segmetu, není tu osm párů LED pásků různých funkcí a tvarů, ani svítící loga a dekorační lišty. Obešla se také bez dnes tak moderního bojového oplastování prahů a blatníků. Falešných nasávačů, splitterů a dalšího tuningu tu moc není a vzadu je vůz prost jakéhokoli freestylu na téma výfuky. Roura je zakončena pod nárazníkem a když se neskloníte, tak si jí nevšimntete. Je to paradox, ale nejvíce chvály si Astra zaslouží za věci, které na ní paradoxně nenajdete.

A podobnou chválu obyčejnosti čekejte i v interiéru. Ano, jsou tu sice dva displeje, ale spojené do jednoho segmentu, který netrčí do prostoru. Klimatizace má svoje čudlíky, stejně tak i důležité funkce. Volič převodovky je na středu, takže pod volantem jsou klasicky dvě páčky s funkcemi tak, jak jsme zvyklí. Dokonce se najde i kolečko na hlasitost. Většina povrchů je měkčeně plastová a černá, nejsou tu žádné dekorační svítivé lišty ani látkové pruhy, ale za to je tu dost místa na telefon, peněženku, brýle, klíče a další nezbytnosti. Volant je kulatý a koberečky gumové.

Sedačky sice také nevypadají nijak luxusně, ale znalcům jistě neunikne nášivka s třemi kouzelnými písmenky AGR. To znamená Aktion Gesunder Rücken a sedadla pyšnící se tímto označením prošly náročným testováním nezávislé německé ortopedické organizace a podmínkou je mimo jiné vícestupňově nastavitelnou oporu bederní páteře, možnost individuálního seřízení výšky, délky sedáku i sklonu opěradla, aby se přizpůsobila různým postavám. Důraz je kladen také na rovnoměrné rozložení tlaku a správnou oporu páteře, což pomáhá předcházet bolestem zad a únavě při delší jízdě. Funguje to? To si pište. V téhle cenové třídě asi nenajdete ergonomičtější sedačku.

Příjemně se sedí i vzadu, kde je dost místa pro dětské sedačky, mezi které se překvapivě ještě vmáčkne skladnější dospělák, šířka lavice mě mile překvapila. A vzadu je pak kufr pravidelných tvarů, který si svou využitelností namaže na chleba všechna ta stylová SUV. Zádní lavice se sklápí do roviny a ovládat ji můžete i praktickou klikou v kufru. 

Díky nižší stavbě karoserie je Astra příjemně jistá v zatáčkách, pocitově se chová jako mnohem větší auto. Při ostřejší jízdě zaklekne na vnější kolo, ale drží výborně. Je i vcelku pohodlná. Pod kapotou testovaného kusu jsem měl cenově “prostřední” motorizaci, totiž 1,2 turbo hybrid. To je řečí čísel jedna-dvojka o výkonu 100 kW, který doplňuje 21 kW elektromotor, jež je uložen v celku s převodovkou. Ten dopují 48V baterie o vcelku skromné kapacitě 0,43 kWh. V praxi je to tak na půl cesty mezi HEV a mild-hybridem. Opel sice zvládne jezdit výhradně na elektřinu, ale moc často se to nestává, prakticky jen v nízkých městských rychlostech. 

Mnohem důležitějším úkolem elektrického ústrojí je eliminace “turbodíry”, když se Opel sbírá z nízkých otáček. A tady to funguje na jedničku. Malý motor pocitově “táhne odspodu” jako mnohem objemnější nafťák. A hlavně tak i “žere”. Tabulkových 5,0 na sto je tu naprosto reálných, já jsem testovací týden, kde byla většina cest po městě nebo dálnici, uzavřel s hodnotou 5,2. 

Verdikt

Tohle auto trochu zamrzlo v čase. Má tvar jako starší kombík, ergonomii jako starší kombík, jezdí jako starší kombík… Vlastně nevím, jestli se na mě nebudou v Opelu zlobit, že nevyzdvihuji inovace, kterých je tohle auto dozajista taky plné. Jenže mě na něm bylo nejvíc symaptické právě to, že tam moc inovací nevidím. V době, kdy i etalon robustní německé průměrnosti, totiž VW Golf, dostal plně dotykový kokpit a tvary způlky spotřebovaného mýdla, je kombíková Astra příjemně normální. 

Ten kdo si ji koupí asi nestráví hodiny objevováním převratných “gadgetů” a moc si s ní nezamachruje. Ale za to dostane spolehlivého a nekonfliktního společníka na každý den. Rozumné tvary, pohodlné sedačky, interiér bez drobností, co pijí krev, velký kufr a motor tak akorát výkonný a úsporný – tenhle recept zní nudně, ale věřím, že po něm spousta lidí touží. Navíc začíná pod půl milionem. 

Jen bych si teda prosím vybral jiná kola.

Technické údaje

Motor: turbem přeplňovaný zážehový tříválec 1199 cm³ + elektromotor 21 kW
Nejvyšší výkon: 100 kW (136 k) při 5 500 ot./min.
Nejvyšší točivý moment: 230 Nm při 1 750 ot./min.
Systémový výkon: 107 kW (145 k)
Převodovka: automatická dvouspojková, šestistupňová
Provozní hmotnost: 1 502 kg 
Maximální rychlost: 210 km/h
0–100 km/h: 9,0 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem (WLTP): 5,0 l/100 km
Objem palivové nádrže: 52 l
Objem zavazadlového prostoru: 597 / 1 634 l
Základní „cena od“: 499 990 Kč
Základní cena testované verze: 629 990 Kč