Opel Movano: Cenou potěší, charakterem nepřekvapí

Když se řekne Opel, pravděpodobně si nepředstavíte jako první nějaký užitkový model. Zkušenosti na tomto poli ale značce s bleskem ve znaku rozhodně nechybí – minimálně legendární náklaďáky Opel Blitz zná prakticky každý, kdo někdy zahlédl nějaké druhoválečné záběry. Postupem let se ale značka etablovala spíše na poli osobních vozů a užitkáče Opel převzal pod svá křídla v sedmdesátých letech Bedford. S koncem tisíciletí se ale do portfolia značky dodávky vrátily, ač jen v rámci licenční výroby. Tou největší v nabídce bylo od roku 1998 právě Movano. První dvě generace vozu byly výsledkem spolupráce s Renaultem – Movano totiž vyjíždělo z továren jako přeznačkovaný Master. Teprve třetí generace, uvedená v roce 2021, přinesla radikální změnu – a to přechod pod taktovku koncernu Stellantis, díky čemuž Movano sdílí techniku s Fiatem Ducato, Citroënem Jumper a Peugeotem Boxerem.

Facelift pro rok 2024 přichází ve správný čas. Konkurence v segmentu velkých dodávek totiž rozhodně nespí a legislativní normy spolu s požadavky na větší bezpečnost i komfort rychle mění pravidla hry. Movano tak společně s ostatními sourozenci nasazuje upravený design přídě s novou maskou. Nejde ale jen o kosmetiku – facelift přináší i lehce modernizovanou kabinu s lepší ergonomií a mnohem více možností v seznamu příplatkových prvků výbavy. To jsme konec konců probírali už v testu modernizovaného Peugeotu Boxer. Tohle testovací auto se ale drží cenou i výbavou spíše u spodní strany spektra.

Pod kapotou zůstává i po modernizaci spolehlivá klasika – dieselové čtyřválce o objemu 2,2 litru s výkony 120 až 180 koní, spárované s šestistupňovým manuálem nebo s osmistupňovým automatem. Pro ekologicky smýšlející zákazníky je tu ale i čistě elektrická verze Movano Electric s výkonem 200 koní a dojezdem až 420 kilometrů dle WLTP, díky baterii o kapacitě 110 kWh. My si ale dneska vyzkoušíme klasický diesel. 

Hned po otočení klíčkem (tato verze výbavy se musela obejít bez nově nabízeného bezklíčkového ovládání) se rozezní ten dobře známý chraplák. Tady se s faceliftem nezměnilo nic a myslím, že to ničemu nevadí. K dispozici jsem měl střední výkonovou verzi (to znamená 140 koní), šestistupňový manuál a ačkoli jsem většinu cest tentokrát najezdil po dálnici s těžkou nohou a navíc docela naložený, spotřeba nepřelezla deset litrů na sto. Motor je ale přitom celkem pružný a díky slušnému krouťáku si hezky pobere i zrychlování z nižších otáček bez podřazení. Naopak ve druhé polovině otáčkoměru se mu už moc nelíbí, výkonová špička je podle technických parametrů u 3500 ot./min. , vrchol točivého momentu o tisíc níž, ale kdybych si to nepřečetl, tipoval bych je ještě klidně o 500 otáček níže. 

 Máte-li tak trochu pocit, že se tu víceméně jen snažím květnatým způsobem napsat, že „to jezdí furt stejně“, nejste daleko od pravdy. To ale neznamená výtku. Dodávky často mezigeneračně vlivem emisních úprav mívají čím dál tupější a plošší projev, tady se tak ale nestalo.

V testované verzi L3H2 je díky výchozí konstrukci Ducata spousta místa a to i mezi podběhy – v tom tato karoserie dlouhodobě exceluje. Třináct krychlových metrů prostoru a prostor pro čtyři europalety je takový rozumný střed, k dispozici je ale až sedmnáct metrů a prostor pro pět palet. „El trojka“ se ale délkou stále těsně vejde pod šest metrů a tudíž se s trochou manévrování a lehce vykukující zádí vejde i na běžná parkoviště. 

Trochu mě mrzí, že v ceníku v současné době nenajdete nějakou lepší než výchozí plechovou podlahu zavazadelníku. K dispozici je jen obligátní obložení spodní části, protiskluzová překližka by se sem ale rozhodně hodila. Pochválit naopak musím dostatek kotvících ok už v základu – kromě šesti na podlaze tu máte ještě další šestici v nosnících na stěnách – za to se u konkurence většinou připlácí. 

Systém příplatků je u Opelu všeobecně takový velice specifický. Je tu 15 zvýhodněných sad a k nim ještě 36 dalších samostatných prvků. Některé jsou postavené logicky a cenově se skutečně vyplatí, občas jsou ale, zdá se mi, trochu nelogické. 

Příjemnou změnou, kterou facelift přinesl, je již v testu Boxeru zmíněný nový volant s „moparovským“ ovládáním asistentů a médií. Ačkoli ve spojení se základním rádiem nevyužívá svůj plný potenciál, pořád jde oproti předchozí verzi o zásadní krok vpřed. To samé platí i pro nové budíky s modernizovaným displejem mezi nimi, který slouží hlavně k ovládání povinných asistentů. Ty tu nejsou zdaleka tak otravné, jak by se mohlo zdát – jejich pískání totiž není přes naftový chraplák prakticky slyšet. Je to takové šalamounské řešení – v autě pípá vše, co si legislativa žádá, jen to s nastartovaným motorem skoro není slyšet. 

Verdikt

Movano je prostě další z řady derivátů Ducata. Je velké, docela levné, má vlastně poměrně úsporný motor a s faceliftem trochu modernější předek a lepší volant. Takhle v základu vlastně mnoho nového nepřináší, s pohledem do nabídky příplatkové výbavy je ale nasnadě, že i do tohoto dělnického etalonu si nacházejí cestu překvapivě moderní technologie, za které se vlastně nepřiplácí zas tak moc – alespoň když je nakoupíte ve specializovaném balíčku. Nemá smysl se tvářit, že verze od Opelu nabídne (až na jiné znaky a lehce pozměněný předek) nějaké zásadní rozdíly oproti ostatním příbuzným modelů, argumenty pro koupi najdete spíše v ceníku, případně v různých slevových akcích. Lákavá je i prodloužená záruka 5 let/100 000 km, kterou Opel nabízí v rámci své akční nabídky zdarma.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný řadový čtyřválec
Zdvihový objem: 2179 cm³
Max. výkon: 103 kW (140 k)/3500 min⁻¹
Max. točivý moment: 350Nm/2000 min⁻¹
Maximální rychlost: 160 km/h
Převodovka: manuální šestistupňová
Kombinovaná spotřeba: 7,8–8,8l/100 km
Spotřeba v testu: 9,9 l/100 km
Pohotovostní hmotnost: 2150 kg
Celková hmotnost: 3500 kg
Objem nákladového prostoru: 13 m3 (verze L3H2)
Rozměry d × š × v: 5998 × 2050 × 2760 mm
Rozvor: 4040 mm
Základní cena modelu (již od): 579 900 Kč bez DPH 
Akční cena testované verze (L3H2 2,2 CDTi 103 kW): 664 900 Kč bez DPH