Kia Sorento po faceliftu: Futuristická maska a uklizený interiér

Před dvěma lety jsem měl možnost otestovat Kiu Sorento v podobné konfiguraci, jaká se ke mě dostala dnes. Auto mě tehdy zaujalo svou skoro až americky působící kombinací prostoru, komfortu a výkonu. Nyní mám před sebou aktuální model po faceliftu, a tak je ideální čas podívat se na to, co se za tu dobu změnilo. Facelifty totiž v poslední době zdaleka nejsou tím, čím byly dříve. V moderní době sebou kromě výhod, jako vizuální úpravy, ale i technologická vylepšení a zlepšení jízdních vlastností, přináší i úpravy vynucené svazujícími legislativními normami, které jsou rok od roku přísnější. V této recenzi se zaměříme na to, jaké novinky Sorento dostalo do vínku, a zda se mu podařilo navázat na úspěch svého předchůdce a vyvážit novými vylepšeními porci otravných předpisových nepříjemností.

Čtvrtá generace Kie Sorento představená v roce 2020 sebou přinesla výrazný a moderní design, velice rozdílný od předchozí generace připomínající generické SUV tvarů ocucaného bonbonu. Vůz se vyznačoval ostřejšími liniemi, mohutnou přední maskou, která se podle marketingových brožurek jmenovala „tiger nose“, úzkými LED světlomety a celkově hranatějšími a jednoduššími tvary. Vůz se nijak nesnažil skrývat své rozměry, naopak jako by poněkud krabicoidním pojetím dával najevo, že se do něj vejde opravdu hodně nákladu. Zadní část byla rovněž přepracována, s vertikálními světlomety a robustními tvary trochu připomínala starší offroady. Tehdy se na poměry značky Kia jednalo o velice svěží a výrazné auto – dnes už to vzhledem k celkovému omlazení portfolia automobilky tolik nevynikne, ale tehdy se za Sorentem lidé otáčeli. Kritikům často vadilo, že vůz prý vypadá jako SUV od Fordu, to mi ale, vzhledem k tomu, že mám velké vozy modrého oválu rád, vůbec nevadilo.

Facelift pro modelový rok 2024 přináší zásadní změnu vzhledového charakteru vozu, z robustního konzervativního vzhledu přiznanš velkého SUV se Sorento přeorientovalo na futurismus. Přední maska a světlomety byly úplně přepracované, novinka je mnohem plastičtější a módnější. Nárazníky jsou dozdobené ještě širšími lištami a většími prolisy, které vozu dodávají premiovější výraz. Facelift tedy posunul design Sorenta směrem k moderně a působí  mnohem unikátněji. Zároveň se na něm objevují drobné detaily odkazující na elektrické modely značky a tentokrát si ho rozhodně s Fordem nespletete. Já se ale bez mučení přiznám, že mi bylo asi milejší starší provedení, které sice možná působí jednodušeji a nabízí méně designových prvků, ale je tak nějak snáze uchopitelné.

V interiéru se naopak designéři vydali cestou zásadního zjednodušení, tak jak je dnes všeobecně v módě. Dvojice displejů se tak slila do jednoho společného, zmizel velký ovladací panel klimatizace i masivní “dvoupatrové” výdechy ventilace. Uhlazenější novinka působí rozhodně prémiovějším dojmem, díky praktickému přepínacímu panelu dotykových tlačítek a dvou otáčedel, který kombinuje ovládání klimatizace a médií navíc neutrpěla nijak zvlášť ani ergonomie.

Jsem ale rád, že se v rámci minimalizace zastavila Kia včas a nechala důležité funkce na fyzických ovladačích, nikoli pohřbené někde v infotainmentu.  Jen je mi malinko líto, že se do faceliftu neprobojovaly praktické dvojité výdechy ventilace, které šlo nastavovat ve velice širokém rozsahu směrů foukání. Co se novinek týče, dostanete tu vylepšený infotainment, lépe editovatelný přístrojový štít, digitální zpětné zrcátko a sem tam nějaký trochu hezčí plast či ozdobný knoflík.  

Slon v místnosti v podobě povinných asistentů si ale i u Sorenta nese typický prvek korejských vozů – rychlostní pípák vypnete jen na čtyři kliknutí v infotainmentu a hlídač bdělosti řidiče, který se tu řídí pouze vstupy z přední kamery, tudíž nechápe třeba kličkování mezi dírami na rozbité okresce, nejde vypnout pro jistotu vůbec. V menu je sice položka DAW nastavitelná, ale najdete tu pouze možnost zapnutí dodatečných funkcí. Takže pro klidnou jízdu bez velice hlasitého pípání vám pravděpodobně opět nezbyte nic jiného, než kamery buď fyzicky obstruovat (například izolačkou), nebo si je nechat deaktivovat neoficiální cestou. 

Tentokrát ale dodávám, že již vidíme světlo na konci tunelu – nové Hyundai SantaFe, sesterský model Sorenta, už nabízí možnost asistenty vypnout dlouhým stiskem jednoho ze dvou válečků na volantu a dle zpráv od výrobce se tato funkce postupně dostane v rámci aktualizací i do dalších modelů tohoto koncernu. Už aby to bylo, protože jde o vozy velice sympatické a tento neduh je velice kazí.

Stejně jako před dvěma lety, i tentokrát jsem si na test vybral 2,2 litrový naftový čtyřválec. Ten ještě krátce před faceliftem samotným prošel drobnou úpravou, aby i nadále splňoval přísné emisní normy. Výkon se dle tabulek mírně snížil – z 148 na 142 kilowattů, ale že bych to nějak zásadně poznal, to nemohu říci – výkonu má pořád dost. Mám tenhle motor docela rád – je příkladně kultivovaný a má příjemný zátah ve spodním a středním spektru otáček, který mi připomíná některé starší naftové šestiválce. Netrpí na turbodíru a převodovka ho drží na vlně točivého momentu, místo toho aby zběsile řadila, jak se stává u maloobjemovějších agregátů. Osmistupnový automat má dlouhatánskou dálniční osmičku, ale první převody jsou naskládané docela zhusta a v automatickém režimu při rozjezdech často některé úplně přeskočí. Hádám, že obzvláště krátká jednička a dvojka do jisté míry suplují redukci pro jízdu v terénu a na nerovném povrchu. Tam přijdou ke slovu i různé režimy upravující vektorování točivého momentu a citlivost ASR a pynového pedálu.

Zde si dovolím ještě jednu malou odbočku k nepříjemnostem vycházejícím z emisních norem. Nově je totiž nutné, aby vozy v rámci homologace startovaly vždy v režimu, v jakém probíhá měření. Zde je to ECO, které se vyznačuje poněkud letargickými reakcemi na plyn a celkovou tupostí a nevypočitatelností. Působí to o to bizarněji, že kromě obligátního Sportu je tu k dispozici ještě výborně vyladěný režim Smart, který vychází z profilu trasy, mapových podkladů, sklonu silnice a dalších proměnných a upravuje reakce auta v závislosti na těchto faktorech. Vůz tak snadno vyhodnotí, jestli je lepší plachtit, nebo brzdit motorem a podobně. Funguje to opravdu dobře, bohužel si ale vždycky po nastartování musíte vzpomenout a režim vybrat, jinak se vůz bude trápit v přiškrceném ECO módu. Bizarní. 

Verdikt

V rámci faceliftu se Sorento snaží změnit image a z role přiznaně obřího rodinného přepravníku se snaží hrát na prémiovou notu. Vlastně se to docela daří, dokonce i “úklid” interiéru v rámci dnes tak populárního minimalismu dopadl vcelku dobře a nepřinesl zásadní ergonomické kompromisy, kterým se jindy s mizením fyzických tlačítek skoro nedá vyhnout. Pořád je to ale hlavně skvělý velký rodinný kočár, do kterého se pohodlně naskládá i vícečlenná rodina. Diesel sice přišel v rámci emisnich úprav o pár kilowattů, ale jede pořád příjemně a hlavně úsporně. Dilema zda jít pro nový faceliftovaný model, nebo vzít raději nějakou skladovku toho předchozího tak nakonec rozhodne asi hlavně osobní vkus každého kupujícího.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 2,2 litru
Výkon: 142 kW
Točivý moment: 440 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická DCT
Maximální rychlost: 201 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 9,3 s 
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 6,8 (7,4) l/100 km
Zakladní cena: 1 199 880,- Kč