Suzuki Jimny: Urban Punisher

Ukořistil jsem si od Zlokočky do pazour na jedno krátké odpoledne tu věc v barvě reflexní vesty a tvaru větší krabice na kterou je připevněná menší krabice, abych pochopil, co že na tom všichni vidí. Jasně – vypadá to srandovně a budí to pozornost, to se počítá. Ale pořád jsem si říkal, zda Jimny nebude taková Miata terénního světa. Všichni ho mají rádi a já to zas celé nepochopím a nebudu vědět, co s tím.

Plán byl jednoduchý. Převezmu Suzuki, nejprve s ním projedu nějaké ty městské a okresní cesty a pak hurá do terénu. K blátivé dobrodružné části plánu se přidal obratem ještě Supa a Jeník, takže o dramatické momenty nebyla nouze. Ale o tom snad někdy jindy, třeba v oficiální recenzi Jimnyho která vyjde…někdy. 

Jimny u kaluže. O tom, jak jí projel se v tomhle blogu nic nedočtete.

Prostupnost terénem jsem zkrátka od Samuraje, teda pardon, Jimnyho, tak nějak očekával. Co mě ale fakt mile překvapilo je způsob, jakým zdolává městský provoz. Ta věc je do pražských ulic naprosto dokonalá. Pracovně jsem začal Suzuki říkat “městský mstitel”, Supa to obratem poangličtil na “urban punisher”, což zní docela dobře a uměl bych si to představit jako samolepku na zadním okně tohoto malého offroadu. Ale zpět k tématu. Proč že je Jimny ideální městské autíčko?

Umění s přírodou a Jimny.

1. Je malé – s půdorysem 3645x1720 mm se velikostně řadí někam mezi Toyotu Aygo a Yaris s tím, že blíže má ke kolínskému miniautu. Díky pravidelnému a nezáludnému tvaru karoserie není parkování žádný problém, zůžené pruhy, ani stísněné chodbičky podzemních garáží neznamenají žádné zbytečné drama. 
2. Je kolem dokola oplastované – škrábance od kolemparkujících blbů pobere černý plast a nezanechají stopy v laku. K nezaplacení.
3. Je vysoké a má vysoké pneumatiky – obrubníky jdou snadno přejíždět a při podélném parkování u chodníku není třeba se strachovat o ráfky.
4. Je zpřevodované “nakrátko” – i relativně slabý motor dodává krabičce nečekanou pružnost a není problém vystřelit z křižovatky nechávajíc referentské Oktávky v prachu. Zároveň lze ale většinu provozu v rozpětí 20-50 km/h “pobrat” na trojku, takže žádné panické kvrdlání každých pět metrů se nekoná. Ale kvrdlat stejně budete, protože ta páka má strašně uspokojivý chod.
5. Má obří zrcátka – parkovací kamera je tu jen tak “do počtu”. Jasně, při vyšších rychlostem kolem nich sviští vzduch a dělá divné zvuky, ale ve městě je to super. Jsou to prostě zrcátka jak z prvního Berlinga, na kterém jsem se naučil couvat s vozíkem, tak k tomu mám i trochu sentimentální vztah.
6. Je to vysoké akvárium – je z něj skvěle vidět. Jak se píše v každém testu starého auta “…a výhled přes úzké sloupky karoserie je skvělý, ne jak dneska, kdy se za “A” sloupek schová SUV, jen bychom v tom nechtěli bourat…” tak tady jsou ty sloupky taky docela tenké, přední sklo je hodně kolmo a celé to trochu připomíná výhled třeba z tráboše, nebo malucha. Prostě řidič sedí na vyvýšeném kontrolním stanovišti a skrze množství oken přehlédne (když se otočí jak holub na báni) celý perimetr.
7. Je nápadné – v barvě reflexní vesty s neokoukaným zevnějškem si malého Suzuki každý všimne. Chodci se pod něj nevrhají, protože ho narozdíl od fleetových oktávek nevytěsnili ze svého vnímání, kolemjedoucí auta si udržují celkem rozumný odstup, prostě to tak nějak funguje.
8. Na mokru umí udělat drift – a to i ve velmi nízkých rychlostech. Vypnout stabilizaci jde snadno, samočinně se ale zapne jakmile ručička tachometru přeleze 50 km/h, takže když to s děláním městských driftů přeženete, Suzuki vás samo utne. 
9. Je to slušný náklaďáček – stačí sklopit zadní sedadla a vznikne hranatý prostor s placatou podlahou, kam se vejde snad i pračka. 
10. Skvělý poměr cena:styl – za cenu městského kompaktu získáte auto, které se co do stylovosti může s klidem měřit s Mini, nebo BMW i3. Cool faktor malého offroadu je až překvapivě vysoký.

Takhle nějak to vypadá vevnitř. Dvě páky, nějaké ty plasty, klima a dokonce došlo i na displej uprostřed.

Takže až se někdo bude příště ptát, jaké auto si má pořídit na krátké cukání do práce a po městě, já mám jasno. Jediné teritorium, kde se Jimnymu nelíbí jsou logicky dálnice. Příjemná cestovní rychlost končí někde u 110 km/h, pak už je v kabině příliš mnoho hluku a spotřeba se dere nad deset litrů na sto. Jenže jako dálniční dostavník si malé Suzuki asi nikdo pořizovat nebude. 

Suzuki v popředí. Supa v pozadí. Původně jsem ho chtěl vyretušovat, ale lenost je hrozná věc.

To jsou zhruba v rychlosti shrnuté mé dojmy ze Suzuki Jimny. Přiznám se, že bych ho opravdu moc chtěl. Ale ne na nějaké offroadové radovánky, ale na každodenní cesty po Praze. Protože právě tam funguje překvapivě skvěle. A taky skvěle vypadá. Japonci se zkrátka zase jednou vyznamenali.

A do terénu bych ho jen čas od času zajel zabahnit, abych pak mohl sklízet street credit.