Toyota Hybrid: Slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud!

„TDI is dead!“ Teď nemyslím na tu velkou aféru v USA s cinknutým dieselem v turbíčku. Jezdím celý týden v hybridním Yarísku a dívám se kolem sebe. A jako jsem se smál nedávno v Mini Cooperu všem těm kysele se tvářícím řidičům obvyklých naftových hatchbacků, stejně jsem se cítil nyní v hybridní „Tojce“. Nejhorší auto na zdolávání příměstského provozu je totiž dle mého skromného názoru nafta s manuální převodovkou v běžném osobáku. Paradoxně takových u nás jezdí po českých městech úplně nejvíc. A já pořád přemýšlím, čím to je. Aha, oni ti Češi asi nevědí nic o hybridních Toyotách.

Takhle, technicky po mě nechtějte vědět nic. Dokázal bych popsat v kostce, jak to funguje, ale i tak v tom udělám chyby. Přečtěte si o tom v jednom z vyčerpávajících blogů tohoto šíleného vědce. Já jenom vím, že když přišel pan Cimrman na vídeňský patentní úřad a ukázal pánovi úředníkovi zvláštní plechovou krabici nápadně připomínající uschovaný jaderný reaktor, pan úředník jen zvedl obočí a pravil. „No, teď tu zrovna byl, museli jste se minout, nějaký pan Toyoda. Nechal si to hned zapsat. Prý se to má jmenovat Hybrid Synergy Drive. Nemáte tam něco dalšího pane Cimrman? No, vida dvoudílné plavky“ Takže my Češi jsme zase ostrouhali, jenže přece z trucu nebudeme jezdit jen v naftových osobácích s manuálními převodovkami? Navíc, nemyslím si, že klíčem k automobilovému sportování je příplatkové červené „íčko“ s manuálem. S hybridem s bezstupňovou převodovkou si kolikrát toho sportování užijete i víc.

Čím jsem to teda jezdil? Jak mnozí víte doma mám Yarise poslední generace s benzínovou 1.33 a převodovkou Multidrive. V AAA Auto  se objevila faceliftová verze Hybrid v plné výbavě Style dokonce ve stejné barvě. Vtipná volba, sousedi vůbec nepoznají, že máme zase nějaké nové auto. Byl jsem moc rád, že jsem si jí na celý minulý týden mohl vypůjčit a podniknout tak test, jestli vážně stojí za to připlatit si za hybridní řešení.

Vážení přátelé, nevyplatí se to. Nebudu vás napínat, nebo se snažit nějak marketingově oblouznit. Řešení HSD, čili kombinace spalovacího čtyřválce, který pracuje v Atkinsonově cyklu, elektromotoru a něčeho co se nazývá invertor ale funguje. Neptejte se mě, co je to invertor. Minimálně Invertor je slovo, které je napsané na plechové bedničce vpravo od motoru. A ta bednička je ještě posetá různými žlutými vykřičníky a vůbec dává člověku pocit, že to, na co se právě dívá je malý jaderný reaktor. Vedou od toho taky různé kabely. Zkrátka celé to říká: „Krabe, tohle není MGB, opovaž se na mě jít se šroubovákem a sedmnáctkou klíčem!“ Jste teď asi velmi zmatení.  Na jednu stranu říkám, že to funguje, na stranu druhou říkám, že se vám to nevyplatí.  Objasním to tedy. Hybridní Yaris se samočinnou převodovkou se od benzínového se samočinnou převodovkou vážně odvděčí dvoutřetinovými náklady na palivo. On je to úžasný výsledek. Opravdu jezdíte za necelé čtyři litry na sto km, kdežto dlouhodobá spotřeba benzínového Yarisu je lehce přes šest na stejných trasách, ve stejném režimu.

Počítejte, ale se mnou. Za týden najezdím v příměstském provozu něco kolem dvěstěpadesáti kilometrů. Chvíli jedu po prázdné okresce, chvíli stojím na světlech a chvíli se prodírám pražskou zácpou a možná chvíli jedu stabilní osmdesátkou po radary prošpikované jižní spojce. Za ten týden teda propálím asi patnáct litrů benzínu v normální „Jaruně“.  Hybridní „Jaruna“ si za ten týden řekne o deset litrů. Takže ušetřím fantastických pět litrů benzínu, které v létě jistě propálím v Porsche na severní smyčce. A tam mi určitě těch ušetřených pět litrů nevystačí ani na jedno objeté kolo. Výsledek to je výborný a nečekal jsem ho a jsem fakt rád, že Toyota HSD systém funguje, jelikož jsem mu fandil už předem.  Za rok tedy ušetřím přes dvěstěpadesát litrů paliva. No není to nádherná představa? Sluníčko svítí, veverky si pohrávají v korunách stromů s oříšky, tráva se zelená a mladý myslitel Stropnický se už nemusí nechávat přikovat k bráně Temelína. Náhodou, bez legrace, nějaká ekologie v tom opravdu je. A hlavně je fakt, že nesmrdíte v těch zácpách jako ty diesely s vytlučenými filtry pevných částic okolo vás. V hybridní Toyotě se zkrátka ke svému okolí chovám nanejvýš slušně.   

Jenže, dvěstěpadesát litrů benzínu znamená asi osm tisíc, což je fajn neplatit za rok osm tisíc, ale za srovnatelný Yaris hybrid oproti nehybridu zaplatím o nějakých šedesát tisíc navíc. Takže za osm let je to doma? A to je důvod, proč říkám, nevyplatí se vám to.  Na druhou stranu, těch šedesát tisíc navíc za hybrid nejsou jen vyhozené peníze jen tak z okna. Ono za ně dostanete něco dalšího než jen úspornější variantu stejného auta. Hybridní „Jaruna“ má předně velmi příjemné modré podsvícení přístrojové desky, ecopanel místo otáčkoměru, a i loga Toyota jsou vyvedeny v moc hezké modré barvě. Hybridy se prodávají v lepších výbavách a bylo vidět, že facelift přináší kromě zajímavého a pro mnohé kontroverzního předního profilu ve tvaru „X“ i hodně změn v interiéru. Palubní deska je z malinko hezčího, příjemnějšího materiálu, dotykový display infotainmentu je větší a v této vrcholně vybavené verzi jsou tu i lepší sedačky. Ty jsou ušité z látky v kombinaci s umělou alkantarou v bočnicích. Podobné materiály najdete třeba i v našem oblíbeném kupé Toyota GT86.

Důvodem proč byste si ale měli udělat radost a ty peníze za hybrid připlatit je jízda. Jaký si myslíte, že je to pocit, když v podzemních parkovištích vašeho pracoviště jedete na čistý elektrický „EV“ mód? Sundáte si okénko, vystrčíte loket ven, nonšalantně si pípnete kartou u brány a zzzzzz, jedete si jako soukromá mini tramvaj parkovištěm až k vašemu parkovacímu místu. A jak se pak na vás kouká kolega, co právě chcípnul hlasitého TDI Passata s tou sportovní manuální převodovkou? Jako na kinga. A vy jen sebevědomě pokýváte hlavou a odvětíte. „Jardo, to je pokrok, víš!“  A konverzace pokračuje v duchu „Ty voe, ono to fakt jede takhle samo a na elektriku? Jo, to víš že jo, s tím tvým dieselovým služebáqem jsi komplet zaspal dobu kámo!“

No není to pocit k nezaplacení? Za relativně tak málo peněz navíc? Kolik lidí zbytečně utrácí hodně peněz za to, aby měli vždy ten nejnovější smartphone, jenže pak si sednou do svého nového auta, které nabídne jen obstarožní spalovací motor a ručně řazenou převodovku. Přitom, stačilo málo a mohli mít taky svého hybrida. Jak to tedy celé funguje?  Toyota zvládne ujet asi jen pár kilometrů na čistý elektrický EV mód. Když je ráno zima jako ve Vorkutě, což bylo mimochodem ve středu ráno, tak bohužel efektně neobkroužím naši středočeskou vísku v plně cool elektrickém módu, ale zapne se motor. Motor v tu chvíli funguje jako generátor a pohon při málo stlačeném plynu obstarává spíš elektromotor. Ono vůbec ty změny, na co právě jedete vnímáte spíš jen kontrolkami, než, že byste to sami slyšeli. Takže naše běžná ranní konverzace s paní Krabovou cestou do práce se odvíjela v duchu. „Hele, teď jedu jen na elektriku. Sleduj, kam až dojedem, Tojko zvládni to, vyjeď ten kopeček a nepřipojuj motor. Jó, dala to holka zlatá“ Bohužel jsem za sebou občas ve snaze minimalizovat sepnutí benzínového motoru vytvářel dlouhé kolony naštvaných řidičů s těmi sazomety. Tímto se všem teď omlouvám. Nechtěl jsem vás zdržovat, bylo to vše v zájmu objektivního testu pro magazín Autíčkář.  Pravda zkrátka je, že na plně elektrický mód pojede jen tehdy, pokud se budete ploužit jako důchodci. Anebo z kopce, kdy můžete navíc vyzkoušet motorovou brzdu, označenou na páce jako B.  A když jsme u toho řazení. U Hybridu přicházíte o možnost řazení manuálně pádly jako tomu je u benzínového modelu s převodovkou Multidrive. Jenže já vám přiznám, že tímhle opravdu o nic nepřicházíte.

Zkoušel jsem i maximálku čistě na elektriku. Elektrický motor by měl dávat šedesát koní, jenže to jsou asi nějak jinak vypočítané koně. Z mírného táhle kopečku se dá z hybridu dostat reálná sedmdesátka, víc ne. Pak se připne už k tomu benzínový motor. Já to zkoušel víckrát a vždycky jsem se dostal akorát na tu sedmdesátku. Je v tom nějaké zaklínadlo anebo zkrátka je to prostě přesně tak naprogramované. Škoda, že neznám nikoho s další Hybridní Tojkou, protože by bylo jistě fajn uspořádat závody čistě na „EV“ mód ve zrychlení. Na druhou stranu, když vypnete tlačítko „ECO Mode“ a zkusíte maximální celkové zrychlení, je na tom hybrid v porovnání s čistým benzínem o trochu lépe. Pořád je to trošku šnečí závod, ale do těch dvanácti sekund z nuly na sto se dostanete. Co, je ale vynikající, je zrychlení na padesátku. To zvládají obě Tojky s těmi variátorovými převodovkami vážně dobře. Než v Oktávce vedle zařadí, pustí spojku a nechá nadechnout to turbo, Tojka už sviští elektrickým zzzzzz a benzínovým vrrrrrr kupředu k dalším světlům.

Zkrátka, jestli jste pochopili z mé skromné recenze, že se mi hybridní systém Toyoty líbí, poznali jste správně. Myslím si, že to opravdu do budoucna bude umět nahradit naftové motory, protože kromě úspornosti nabídne daleko lepší jízdní komfort a tichost celého agregátu. Dokonce jsem chtěl poznamenat, že zvuková kulisa kombinovaného elektromotoru a benzínového čtyřválce svým projevem dokáže chvilkově zapůsobit jako řadový šestiválec ve starších pětkových BMW, když se čistě a hebce sbírá klidně už od tisíc otáček a lineárně plyne nahoru.