načítám data...

Stávka v přímém přenosu...

24. června 2018, 13:34 6 komentářů Chase

Švéd zase zlobí a aby toho nebylo málo, tak musí dělat scény pěkně na veřejnosti a před co největším množstvím diváků...

zobrazit celou galeriiMatěj Vozdek: Stávka v přímém přenosu...

Na začátku června proběhl v rekreačním středisku Hálův Mlýn u obce Maršov Jarní sraz VolvoKlub ČR 2018 a já jsem s C70 nemohl chybět.

Samozřejmě již měsíce dopředu probíhala krom přípravy samotného srazu, také příprava samotného Volva, aby na akci nedělalo ostudu. Byť vizuální stránku věci jsem skrz aktuální stav laku omezil na pouhé opláchnutí, tak po technické stránce se vychytávaly poslední drobnosti tak, aby se na sraz mohlo říct, že je vše v nejlepším pořádku.

Po měnších peripetiích s dobíjením (tímto díky neznámému páru z Ostravska, který si díky mé náladové potvoře vyzkoušel na benzince u Devíti křížů se svým Focusem snad poprvé, jak se startuje jiné auto přes kabely), které nakonec vyřešila triviální výměna plusové svorky u baterie (její vnitřní přechodový odpor byl takový, že stahoval palubní napětí asi o 1,5V), zůstávaly na autě poslední “drobnosti” a to občasné nenaplnění, nebo padaní tlaku na turbu + lehce prosakující trubka, která do něj vede chladící vodu.

Asi tři dny před srazem, jsem si s velkou slávou odvezl konečně auto ze servisu, kde byly tyto poslední dva neduhy finálně vyřešeny. Trubka nahrazena novým originálem (nikdy mě nepřestane fascinovat, jak může 5 cm dutého kovou stát 1500,-) a padající tlak vyřešen výměnou pružiny a membrány v originálním blow-off ventilu na turbu, za performance díly od iPd USA. Po náležitém otestování bylo rozhodnuto, že se operace podařila a závady jsou konečně odstraněny.

Ve čtvrtek jsem jako předvoj vyrazil na místo srazu, kde jsme s polečně s dalšími organizátory společně doladili poslední přípravy na víkend plný Volvo veselí. Poslední projetí 50 km dlouhé trasy pro sobotní spanilou jízdu proběhlo naprosto v pořádku a nic nenasvědčovalo tomu, že si pro mě C70 chystá menší protestní představení před plným publikem (vždyť proč to řešit v soukromí, že?). Coupé si dojelo s veselým chrochtáním z výletu a dokonce si zvládlo i trochu odvážně zabrodit v místím potoce (že by pomsta za tuto kratochvíli?), kde si krásně opláchlo zaprášená kola z místních cest.

V pátek pak pouze korzovalo po areálu a převážně plnilo roli poutače a společně s další C70 i slavobrány na vejezdu do areálu, kam už se postupně sjížděla většina účastníků letošního jarního srazu. Mírný jarní deštík, který se nasledně přes menší jarní bouřku změnil v ku*evsky odpornou smršt, při které jsme stánek u vjezdu do areálu drželi v pěti lidech a moje záda si vyzkoušela decentní akupresuru pomocí větru a krup, vyřešil ty drobné nepodstatné rozdíly v tom, kdo si auto před srazem naleštil a kdo se na to vykašlal (ti druzí udělali podstatně lépe).

Sobotní počasí se nám však neštěstí rozhodlo vyjít vstříc a od rána bylo nádherně, další ranní várka účastníků srazu znamenala, že na akci bylo 85 vozů + 8 předváděcích strojů z brněnského dealerství Volvo Auto Cardion (celé akce se učastnilo cca 180 lidí). Pak přišel zlatý hřeb dopoledního programu, spanilá jízda na kterou se vydalo cca 70 vozů a vzhledem k tomu, že jsem nachystal její trasu, bylo jasné, že C70 bude v čele. Na začátku na sobě nedala nic znát. To by přece nebylo to správné divadlo, vytáhnout všechny trumfy hned z rána na parkovišti. Je totiž třeba si to řádně rozvrhnout, aby potupa majitele, který právě dodělal kompletní motor, byla co největší…ideálně začít pěkně nenápadně a po dávkách.

Že má švédská hrouda oceli v modrém laku něco kuje, mi došlo někde v polovině trasy, kdy jsem si při pohledu do zrcátka začal všímat občasného lehkého oparu, ve kterém se nachazejí za mnou jedoucí vozy. Vzhledem ke slunečnému počasí jsem pojal podezření, že toto přírodní mlha nebude. Když se ve třech čtvrtinách trasy trasy poprvé zastavilo kvůli focení, přerostlo mé podezření v silné přesvědčení. Hustý modrý dým stoupající z výfuku značil, že je něco špatně. Kolona sedmdesáti vozů na úzké silnici + jediný člověk bezpečně znající trasu, nacházející se za volantem C70, která si tou dobou hrála na švédský tank s hustou kouřovou clonou za zadkem znamenala, že nejjednodušší bude prostě dojet trasu až do konce a následně řešit.

Kolona se tedy opatrně vydala na cestu ponořena do modré mlhy, která zůstávala k potěšení všech ekologů z okolí, nehnutě stát nad silnící… závěrečný sjezd na Hálův mlýn byl pak korunován dýmem tak hustým, že někteří účastníci raději zastavili čekajíc na alespoň častečné obnovení rozhledových podmínek v blízkém okolí a naředění vzduchu alespoň na částečně dýchatelnou úroveň.

C70 odstavená po dojezdu do areálu hned na okraji parkoviště se hrdě dmula pýchou nad tím, jak opět zvládla potupit svého majitele a sraz pokračoval dál. Po vyhlášení všech cen, snězení grilovaných krkovic a řádném zapití celého srazu, nám pak nastala neděle. Den návratu do reality běžného života.

Vzhedem k nutnosti vyřídit všechny náležitosti v areálu a dohlednout na to, že vše se vrátilo v původním stavu, jsem opoušel areál jako jeden z posledních. Po dolití chybějícího litru oleje, který nám tak krásně maloval trasu sobotní spanilé jízdy, nastal čas na cestu zpět do Brna. Po nastartování jsem očekával hromady dýmu a pachu spáleného oleje…jenže ono nic. Co jsem taky mohl od mé milované C70 čekat jiného, když už nejsou v okolí diváci, že? Divadlo skončilo a za celou cestu do Brna jsem spozoroval maximálně jeden malý obláček při podřazení, jinak prostě nic. Stejně tak měrka oleje jasně řekla, že za těch cca 42 km domů, si auto nevzalo absolutně žádný olej.

Takže teď máme tak trochu tichou domácnost. C70 stojí v servisu, kde trucuje a odmítá ukázat, proč má náhodnou tendenci sežrat si olejovou náplň. No a já sedím doma, kde přemýšlím jak moc po finálním řešení utrpí moje peněženka a co si na mě moje milé auto vymyslí příště.

No nic drahý Švéde, budeme si muset vážně promluvit… i když vím, že mě stejně zase ukecáš a jakmile se svezu, všechno ti odpustím… :)

Kompletní oficiální fotky ze srazu najdete na https://www.volvoklub.cz/novinky/jarni-sraz-volvoklubu-cr

 

 


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

ja
jazet
24. června 2018, 18:43
0

Snad brzy vyřešíš, držím palce.

reagovat
Chase
25. června 2018, 14:33
0

Díky. Tento týden se znad dovím víc.

Chase
25. června 2018, 14:34
0

snad... to je tak, když po sobě člověk nečte...

Knightrider
25. června 2018, 09:16
0

Ty jsi taky strašnej smolař. Ale snad to nebude nic hroznýho. Jinak auto je moc hezký. Obzvlášť v týhle barevný kombinaci. Ta je asi nejhezčí. A zdá se, že i ten sraz sám o sobě byl povedenej.

reagovat
Chase
25. června 2018, 16:47
0

Že jsem smolař, si občas říkám taky, ale co se dá dělat :) Sraz byl perfektní a věřím, že si ho užili všichni, kdo se aspon třeba na sobotu ukázali (má pocit, že z Volvistů na autíčkáři tam nebyl vůbec nikdo... ). Za auto díky, bude na něm potřeba ještě moc práce, než bude opravdu vypadat podle mých představ :)

Nimrod
25. června 2018, 17:34
0

z toho si nic nedělej, ona ta sobota byla zakletá pro volva. jsem jel s kamarádama pro dvě volva do železného brodu. 960 měla špatně startovat, v70r v pořádku. takže kamarád vzal e39, zapřáhl podvál, že devítka se poveze a v70r pojede sama. dojeli jsme na místo. devítka po chvilce nastartovala, ale měla v hajzlu panty kapoty, takže nešla dozavřít, naštěstí za hák to šlo. no nic, stejně se má vést. v70r chytla hned, ale jelikož měla v háji pro změnu spínačku, tak jsem otočil klíčkem asi 4x kolem dokola, než se chytla. proto než se naložila devítka, tak klapala hezky v70r na volnoběh. po naložení že pojedem, ale hle, rozsvítila se kontrolka nízké hladiny chladící kapaliny. tak na to koukáme a pravděpodobně fouklý těsnění pod hlavou (konec konců najeto 1/4 milionu, takže klasika). dvě auta, ani jedno nic moc pojízdný, jedno místo na podválu a je třeba je dopravit 170km daleko do žďáru nad sázavou. takže supr volví výlet :-)

reagovat