Road Trip Rumunsko, část 1

Naším prvním tripem bylo Rumunsko. Proč právě ono? Pro samu zajímavost této země. Pro její divokost. Proto, že jsme tam ještě nikdy nebyli. Pro reportáž v Top Gear o Trans Fagaras. Prostě byla tato země pro nás zajímavá. Někde píšou, že je to celý kontinent v jedné zemi. A mají částečně pravdu.

Trip jsme chtěli udělat v létě, ale mluvili jsme už o něm dřív. A tím jsme zpustili vlastně samotné přípravy, co se týče cesty. První jasné myšlenky jsem měl na transky, Alpinu a Fagaras. Dál jsem chtěl dojet až k moři, ke Constanta, no a zbytek, že se uvidí. Rád čtu v mapách, tak jsem je docela projížděl no a četl pár webů. Ale je pravda, že se nikdy nepřipravujeme vyloženě nějak přesně a bereme to tak nějak dle toho co jak přijde, koho a co potkáme. Partnerka pomalu ani neřeší kam jedeme a co bude, prostě jen, že to bude fajn. Ani nezamlouváme nic moc dopředu, zejména co se ubytka týče. Jediné co víme, je kdy vyrazíme a kdy se máme vrátit. A v tom jsme blázni, odjíždíme hned v pátek po práci, a vracíme se vždy až poslední večer před návratem do práce. Takže základní obrys byl dán. Teď ještě pro úplnost termín, ten byl od 3.7. 2018 do 17.7.2018, 14 dní. Slovensko, Maďarsko a hlavně Rumunsko. Oradea, Vartop, Transalpina, Transfagaras, Turda, Brašov, Constanta, Černé moře.

Přípravy auta před odjezdem? Jo přemýšlel jsem nad tím, ale nic moc zásadního jsem nevymyslel. Běžná údržba probíhá. Takže hlavně natankovat, dolít další kapaliny dle potřeby, zkontrolovat tlak v pneu, dobít baterku a toť asi vše. V hlavě jsem pak jen řešil případnou krádež, tzn. zda vzít něco sebou jako zámek volantu apod., případně auto nějak připojistit oproti základnímu povinnému ručení. Nedalo se to. A tak jsem nakonec nic víc neřešil.

Samotnou kapitolou je pak balení. Máme rozdělené role. Každý to své. Já obecně věci na spaní apod. Auto, mapy, nabíječky, a další techniku. Partnerka pak kuchyň. A já se vždy zděsím kolik toho je, že se to nevleze. Zatím se ale vždy vlezlo.

Takže vše máme. V pátek odpo po práci a po vyslání Nikče na tábor vyrážíme. Od začátku jsem chtěl jet zajímavými cestami, takže míjíme dálnice. Naše cesta vede z Vratimova přes Beskydy, Fačkovské sedlo, cestou pod Nízkými Tatrami podél Hronu do blízkosti Gombasecké jeskyně, kde spíme v kempu.

Rádi nejen jezdíme, ale i chodíme a poznáváme místa, kde jsme. V sobotu jsme šli k Silické lednici, kde byl ještě led. Kdysi tu byl i pivovar, bohužel dnes už jsme byli na sucho.

Pak jsme šli do jeskyně Domica, a nakonec se prošli Maďarskou části této oblasti, kolem krasových děr. Podvečer jsme byli v Miskolci a za setmění jeli hledat ubytko.

Nakonec jsme skončili v jednom malém městečku jižně od Miskolc, kde jsme dojeli podle značek k nějakému penzionu nad hospodou u autobusového nádraží. Můj dojem nebyl nijak dobrý, ale už nebyla síla vymýšlet něco dál. Já šel domlouvat nocleh a Ilča zůstala v autě. Když jsem přišel zpět, tak vedle ní seděla nějaká Romka, a další fotili. No pocit to nebyl úplně příjemný a já šel holt spát s nejistotou. Ale ráno bylo vše Ok.

V neděli jsme jeli dál směr jihovýchod, poměrně nudnou Maďarskou krajinou do Puszty, Hortobágy, ZOO – safari. Je to pro nás nezvyklá krajina, step, ale nijak nás nezaujala. Odpoledne bylo ve znamení prohlídky Debrecenu. Zašli jsme i na oběd, já nerad játra, no a co jsem si objednal dle maďarského jídeláku? Něco s játry. Navštívíli jsme i jednu zajímavou hospůdku.

Noc jsme si dali na divoko u polozbořeného kostela, kousek od hranic s Rumunskem. Možná vás napadá, jak místa hledáme? Koukám do mapy, a zkoušíme odbočky z hlavních silnic, které vedou někam do luk, či k zapomenuté stavbě apod.

V pondělí jsme už dojeli do Rumunska, do města Oradea, u stánku dali snídani a měli setkání s prvními žebrajícími Rumuny. Jinak to ale bylo hezké město, uvnitř hradeb probíhala slavnost. Pořád se ještě jedná o stepní oblast, podobnou Maďarské stepi. I historie spojená s Mongoly je podobná.

Večer jsme dojeli do sedla Vartop, v Monte Apuseni, kde jsme si našli nocleh v penzionu.

V úterý jsme chtěli dát nějakou túru v Monte Apuseni a jet pak dál. No jak to dopadlo? To až za chvíli. Bývá mi říkáno, že vše probírám moc dopodrobna, že vše moc plánuji a přemýšlím, tak ať to nechám být spíš volně. Takže úterní výšlap naplánuji jen tak nějak, nepodrobně u snídaně a vyrážíme. Monte Apuseni, to jsou takové skalní hory, něco jak větší Sulovské Skály. Prostě skály, jeskyně, kaňony. Pokud se říká, že Rumunsko je zmenšená Evropa, tak Slovensko je zmenšené Rumunsko (ale bez moře, Širavo promiň). Jdeme hezkou krajinou, dál máme v plánu jit kaňonem říčky. Přichází první překážka, jde to jen s feratovým vybavením.

Takže musíme dál oklikou. Po čase přicházíme ke skalám, kde potkáváme jednoho Poláka se syny a dáváme se do řeči. Jezdí každoročně karavanem z Polska přes Rumunsko do Řecka. Dává na tipy na hezká místa, která postupně využijeme. Projdeme si skály, volně přístupnou jeskyni, a přes pastviny s volně pobíhajícími psy jdeme dál.

Cestou potkáváme jednoho Maďara, který si v lese zakopává piva a další zásoby, aby pak tu oblast prošel pěšky a vše sebou netahal. Byl z nás trochu na rozpacích. Pak už se to táhlo. Kousek od sedla Vartop, cíle, jsme viděli jednoho Rumuna, jak si to hrne lesní cestou strmě nahoru, a usuzujeme, že to je zkratka. Dojdeme jej, je mu něco kolem 60 let, kuří cigáro bez filtru, hvízdá na ovce a vytahuje starý mobil. Po chvíli se dáváme do řeči, ptá se, kam jdeme, dělá si z nás srandu, že sportovci. My jsme trochu při těle, on šlachovitý šedesátník. Zjišťuje, že zatoulaná ovce je někde dole v údolí, navrhne, že nás zavede někam na hřeben, odkud je Vartop. Tak jdeme za ním. Těžce mu nestíháme, on při tom cigáro v hubě… V lese se s námi loučí, ukazuje kam dál. K autu jdeme přes borůvčí pláň, máme hlad jak sviňa, borůvky jsou naším prvním jídlem po několika hodinách.

Pozdě večer přicházíme k autu u penzionu, z kterého jsme se ráno odubytovali a prosíme o ubytování na další noc. Vše končí úsměvem, teplou polívkou a pivkem.

Ráno máme snídani, s borůvkami, pokecáme s paní z ubytka, něco Anglicky, něco Rusky, ale hlavně rukama a nohama a vyrážíme dál, vstříc Trans Alpině. Je středa. Ale to až v dalším pokračování.