Rally Taxi: Report Rally Cup Tychy 6.9.2020

Je neděle brzy ráno. Prší. Hurá!

Hurá? To obvykle před závody či trackdayem neslyšíte. Já jsem ale nadšen. Letos se poprvé vydávám s čentem mimo můj domácí okruh a na Rally Cupu SMT Tychy je nutné mít pneu s homologací E. S éčkem mám jen 3 roky staré Yokohamy A539. Nechci porušit předsevzetí zůčastnit se alespoň jednoho nedomácího podniku a zárověn ani kupovat nové pneu. Déšť smyl moji nevýhodu.

Domluvený navigátor se týden před startem zranil. Snad se neskutálel ze schodů schválně v domnění, že to bude bezpečnější než jízda se mnou. Takhle narychlo někoho sehnat moc nešlo. Ukecat souseda Pawla, mechanika, byl nesnadný úkol. Na tom sedadle se necítí dobře. Dělá se mu tam špatně. Stejnak nic číst nebude a ta trať je krátká a na nic ho tam nepotřebuju atd atd. Když jsem přislíbil, že budem vegetit ve stanu a vezmu s sebou gril, tak do toho nakonec šel. Naštěstí!

Jelikož si potřeboval pospat, a on Tychy dobře zná, tam není kam spěchat, dorazili jsme jako před-předposlední. Všecka místa už byla zabraná. Nejenom ta hezká. Poté co dojedeme až na samý konec servisní zóny, se prostor zúžil na jedno auto. Dál je přehrazeno. V protisměru stojí už otočený jiný místachtivý závodník s plaťákem. Za námi další dva. Ani tam, ani zpátky. Patová situace. Nakonec jsme shodili závoďák, odepli vozík, hodili ho do pole, autem zapadli do mezírky a celé to odblokovali. Nesnáším být pozdě. Raděj si přivstanu a chytim luxusního fleka. Pawel to ale zachránil a získali místo vedle jeho kámoše, který držel místo pro strýčka příhodu. Jezdí vcelku nenápadným šedým cinquecentem se zelenými detaily. Shodou okolností je to místní šampion klasy CENTO :) Taková ta kombinace lokálního diktátora s absencí pudu sebezáchovy…

Hned jedu na BK (badanie kontrolne – technická kontrola), kde komisař na místní poměrz velmi důsledně proklepne auto. Zjistí, že sedačka řidiče se malinko viklá. Jedno uchycení sedačky řidiče je ulomené. WTF! Plech karoserie, kde byla našroubovaná lišta sedačky je vylomený. No to jsme v dupě. Na start nás nepustí. Musí být opravené a zpevněné jinak mě finito.
Dojíždím ke stanovišti a rozdávám úkoly: ”Já s Artkem (Pawlůw synátor) postavíme stan a ty se poď podívat na tohle”.
Dávám mu vercajk, zanadává a už se na to vrhá. Stan máme hotov během okamžiku – sousedi sami od sebe naběhli a pomohli nám to postavit. Teď se máme všichni kam schovat před lehkým deštěm. Lidi se fakt chodili i ptát, co že to je ten Fortelock co je napsaný na stanu a jestli jsou ty dlaždice pěnovka. Říkám že né, že to je na podlahu třeba do garáže. Ptaj se na posilku a říkám že to taky, že tomu nevadí, když na to spadne činka. Čento zatlačíme pod střechu. Mám sehnat vrták. Člověk fakt aby vozil celou dílnu. Na třetí zeptání mám vrták v ruce a Pawel provrtává podlahu. Zanedlouho už je skrz bohový dlouhý šroub s velkou podložkou a sedák je přišroubován přímo k podlaze. Odchytíme komisaře co je poblíž. Telefonuje tomu borcovi co byl na BK. Dělá to napínavé. Není tam totiž vložena žádná destička pro vystužení. Ta podlaha je samozřejmě měkká. Chvíli se domlouvají a nakonec, že pro tentokrát OK a že na další start to máme zrobit pořádně. Ufff!

Jdeme zkouknout kousek traťe. Asfalt na testovacím okruhu je původní z roku 1975. Výtluky jsou všudypřítomné. Jistě si také dokážete představit, že zhruba jeden az dva centimetry povrchu chybí. Teda chybí… Odolnější kusy asfaltu zůstávají a vše kolem bylo odplaveno. Je to spíše jako jet po hlavičkách kamínků než po souvislé uválcované ploše. Ty vršky kamenů jsou ohlazené, pokryté vrstvou gumy a popršené. V různých místech zkouším přilnavost botou. Je to lajzanda.

Po rozpravě vyrážíme na seznamovací jízdu a píšeme rozpis. Je tam vážně hodně šikan. U těch mi stačí vědět jestli je zprava nebo zleva. Pawlovi stejnak v půlce tratě dopíše fix, takže to bude na paměť :) Vypíchnu pár míst:

• Těžké místo je po výjezdu z bazénu, kde se z vytočené trojky brzdí do levé 2 do pravé 1 (já používám šestkovou soustavu, kde 6 je rovně a 1 už mi těsně nevyjdou ruce a musím přeručkovat).
• Na srdíčko je udržet plný v klopené pravé.
• Pro dobrý čas je třeba trefit brzdný bod po nejdelší rovince do šikany.
• Na východním konci traťe je notoricky známá pravá 120°.

Celkem na trati 9 šikan!

Startujeme do prvního kola. Poprchává a klouže to jako prase, ale mi to nevadí. Tyhle Yokohamy znám doslova jak svoje boty. Odjezdil jsem na nich kus minulé sezóny. Jedem obezřetně a na jistotu, ať si to ohmatáme. I tak se pokloužeme, stačí trošku kopnout do brzdy a stáčí se parádně. Průjezd bazénem jsme raděj prodali, jsou tam betonové rantly. Těžké místo po bazénu L2 do P1 jsme nabrzdili víc než dost. I tak zadek utekl, ale vytáhli jsme to a ještě bylo dost setrvačnosti to pomoct překlopit zleva doprava. Jinak všude brzdím brzo a zjišťuju jak moc to můžu zašlápnout než se zablokují kola. Pravou 120 se chci pobavit, potáhnu za ručku a to jsem neměl dělat! Šklihlo to jak namydlené a přetočil jsem to. Žádná velká tragédie, ale trochu času to stálo. Ostatní jeli napoprvé evidentně taky opatrně. Máme 9 čas z 13ti.

Jdu pozdravit staré známé. Karol zrovna nikde není vidět, ale zato mě odchytí tenhle dědek :) “Dziadek Gustek Weteran”. Má krásné hluboké blankytně modré oči. Takové ty co už hodně znají a moc toho zažily. Můj děda míval taky takové. Připomněl mi ho. Doufám, že v tom věku budu taky ještě jezdit!

Druhé kolo přestalo zrovna pršet. Profičíme to odvážneji. Posunujem brzdné body, šikany si dáváme xnídani. V klopené to držím zuby nehty v podlaze. V jedné jsem kolem přejel stojan na ceduli. Pravou 120 jsem neposral. Jo, zmínil jsem, že Pawel skvěle naviguje? Škoda, že ho není vůbec slyšet. Interkom do své uzavřené přilby nechtěl, plus ten randál kolem. No vykládá si to spíš pro sebe. Vypadá to, že ho to baví. Čas o 6 sekund lepší. 8 z 13!

Přijedeme na servis a vidíme, že soused má sundaný přední nárazník. Ohnutá karoserie pod pravým světlem. Schytala to hlavně hliníková deska pod motorem. Prý taky najel do stojanu. Akorát evidentně víc než já. Deska je prohnutá tak, že místo aby těsně doléhala a chránila olejovou vanu, tak je do oblouku a 2 cm nad zemí. Měl jsem to vyfotit. Karoserie a deska šla narovnat kladivem. Ohnutý plechový ráfek dvěma kladivy. Jede se dál :)

Třetí kolo. Na přední sklo dopadá sem tam kapka. Plný knedlík hned ze startu a vůbec to nešetříme! Brzíme na hraně a dál bych to už neposunoval. Bazén už beru plným. Když to dala ta C2 co jsem viděl v přestávce… Pawel už ví, kdy na má řvát další šikanu, abychom se slyšeli. Protahujem se šikanama. U některých je to už vážně těsně, jsou poktryté blátem. Jedna nám přisklapla řidičovo zrcátko. Máme z toho parádní pocit. Dalších 5,5 sekundy dolů. 7 z 13!

V přestávce konečně nacházím toho známého. Má na tuhle sezónu udělaný motor se čtyřma přepustnicema a teď čerstvě pro ně udělal otvor v kapotě. Zajímalo mně, jak to má vyřešené, aby mu do toho netekla voda. Googlil jsem to a nic rozumného nenašel. Musel jsem se začít řehtat, protože to měl celé zalátané gafou. Přestalo před chvílí pršet, tak gafu sundal. Dělali jsme si z něj chvili prču a kluci mu tam pinkali jakože vajgly a tak :) Gafa negafa 25koní navíc dělá rozdíl 10 sekund, pokud bychom to zajeli stejně. Na příští sezónu taky chystám nový motor. Do 1,2 16v se ostré vačky dají přebrousit. Jenomže základ těch vaček musí být z 1,4. Než kupovat za těžké prachy samotný vrch z jednačtyřky, to už je lepší připlatit a koupit celý motor. Už je na stole. Přes zimu ho celý uděláme, swapnem, vystrojíme a na příští sezónu by mělo být pořádné dělo.

Čtvrté kolo. Trať osychá. Valíme to co to dá, proklouzáváme šikanama. Pokládám to do pravé 120° a zrovna když to potřebuji vytáhnout si auto kuckne a utne. A znova.
”Pawel, to niejedzie!”.
“Daj pelny!”
“Mam!”
Po chvilce trápení se chytne a jede plný. Kucky kucky. Vzpamatuje se. Dojede do další šikany a začne zas utínat plyn. Pedál mám v podlaze a auto nejede. Cíl už jen sto metrů! Prošlapávám to, řadím, zkouším. Nic. Konec. Najednou naskočí a dá nám potřebný impuls. Táhne, ale kucká. Projedem cílem, dokážem ještě vyjet na mostek a pak už to chcípne a jede setrvačností k metě stop. Ať neblokujeme průjezd zastavíme až za metou. Už nenastartuje. Není slyšet palivová pumpa. Asi je po ní. Čas stejný jak při druhém kole.

K servisu to máme dobrých 500 metrů a vycházíme po svých.
Povídám: ”Pawel sleduj jak si teď stopnu rajdowku” a zvedám palec jak při stopu.
Přijíždí Toyota Aygo a zastavuje. Uvnitř za volantem slečna v přilbě. S přítelem, ale zato bez klece a se zadníma sedačkama :D Za chvíli už se vezem k servisu. Musím ji pochválit, že je fajn, že si lidi přijdou pojezdit civilníma autama. Tež jsme tak jezdívali. Vystupujem v servisu.
Sousedí na nás koukaj a já hlásím: “Rally Taxi!” :)
Oznamujeme, že chcípla palivová pumpa. Sousedovi zasvítí oči. Prý má náhradní! Začne přehrabovat dodávku. Nemůže ji najít, ale garáž má 5 minut odtud a posílá kolegu. My mezitím na laně stáhnem auto a Pawel se hrne demontovat pumpu. Sousedi už vyjíždí na start a nám teprve dorazila druhá pumpa. Pawel to vše připojí a namontuje. Zapínám zapalování a nic. Nic. Nic se neděje! Pořád nestartuje! Pumpa je ticho. Nakonec je rozhašená elektrika a pumpou to nebylo. Pawel říká, že je mu to líto, ale teď se nedá nic dělat. Tentokrát to nevyšlo. To ale nevadí. S Pawlem to byla parádní jízda a nemít ho s sebou kdoví, jestli bychom vůbec vyjeli. Díky kámo!

Sousedi už dojíždí po posledním kole a radují se z celkového vítězství. Pogratuluju a poděkuju za pumpu. Ptám se co jsem dlužen. Mám je někdy vzít pojezdit do česka. Že by už dlouho hrozně chtěli, ale sami se bojí :) Při troše štěstí se uvidíme 17.10.