Raspby

V podstatě celý život jsem velkým příznivcem vozů Toyota. Od doby prvního dílu Need for Speed a Gran Turisma je Supra mým (vzhledem k roustoucí ceně asi celoživotním) snem. Řídit jsem se učil na Celice ST182, pak jako své první auto jsem měl Corollu TS s famozním 2ZZ motorem. V současné době mám na denní použivání starou dělnici Carinu E. No a když jsem sháněl ke Carině druhé auto ryze pro zábavu, okruhy atd., věděl jsem, že to bude zase Toyota. Ale jaká? Variant bylo více. Celica ST202 nebo pozdější TS model, ale byly to předokolky, a já už cítil touhu se nejen řidičsky posunout trochu dál, takže jsem chtěl zadokolku. A to se nám výběr zúžil buď na Supru, ale první generace jsou už jen v muzeích snad, druhá je také dost vzácná, třetí mě tolik neláká a čtvrtá cenově hodně mimo mé možnosti, nebo na MR2. První generace je také poměrně vzácnost, asi nejoblíbenější 2. generace už je v podstatě dražší než generace třetí. Ale třetí generace je lehká, výkon má akorát, navíc mne lákala možnost jezdit v autě s motorem uprostřed (z nějakého důvodu to ve mě budí pocit skutečného sportovního auta). Takže po testovací jízdě bylo rozhodnuto, pořídil jsem si MR2 ZZW30 – čili zatím poslední – 3. generace.

Hodně lidem se to auto nelíbí, přijde jim to jako auto pro holky atd. Pravda, není asi tak líbivé jako MX5, se kterou se srovnání přímo nabízí. V době svého uvedení na trh se MR2 ZZW30 pyšnila nejdelším rozvorem ve své třídě a také nejvyšším poměrem výkonu k hmotnosti (alespoň podle Toyoty). O pohon se stará motor 1,8 VVTi, který používá i např. Avensis T25 neboslabší verze Celicy 7g. Dává solidních 140 koní, přičemž hmotnost mé verze s manuálem (dělal se i robotizovaný manuál se sekvenčním řazením), bez klimy, bez kůže atd. by měla být nějakých 970kg. Tolik teorie.

Na vnější design si každý může udělat názor sám ale přiznám se, že se mi s postupem času líbí čím dál víc. Pokud nic jiného, tak je vzhled přinejmenším originální a neokoukaný. Mezi všemi běžnými auty dneška ale působí MR2 zvenku jako neskutečný prcek. Rozvor je sice v rámci třídy velký, ale převisy minimální. Pokud se nasoukám dovnitř, první, co mne překvapilo, bylo to, jak jsem se tam se svými 186 cm a větší postavou vešel. Zvenku jsem měl při prvním seznámení trochu pochybnosti. Ale sedí se hodně nízko, interiér ja navržen, že tam člověk tak nějak příjemně zapadne a všechno má hned po ruce. Ve srovnání s MX5 je interiér zařízený jednodušeji a méně honosně. Plasty jsou většinou tvrdé, výsuvný stojan na nápoje vypadá, že stál 10 korun někde na tržnici, ale ergonomie je dobrá, pozice za volantem výborná a mě osobně se i líbí masivní madla dvěří. Přístrojové desce vévodí otáčkoměr uprostřed a všechny ukazatele jsou zapuštěné v hlubokých tunelech. Co se týká praktičnosti, tak i tady vede MX5. Odkládací plochy v interiéru sice jsou – kromě schránky u spolujezdce a kapes ve dveřích je i malá přihrádka na vrchu palubní desky uprostřed – ale jaksi scházi použitelný kufr. Vzadu je motor, a vepředu je pouze malá vana, kterou mám již od koupi plnou – je v ní rezerva (dojezdovka), hever, olej, trojúhelník, lékárna atd…a je plno. Naštestí místo tak pro tři batohy je za sedadly, kde je úložný prostor. Jinak ale nic.

Teď už ale k tomu jak auto jezdí. a hned na začátek musím říct, že SKVĚLE. 140 koní a váha pod tunu je akorát, motor se díky proměnnému časování ventilů hezky sbírá už od nízkých otáček a přitom má krásnou výkonovou špičku. To nejlepší ze sebe dává cca od 4000 ot/m až k omezovači, který je někde v 6750 ot/m. Ale toto auto je hlavně o podvozku a zatáčení, na rovinky a dálnice jsou jiné stroje. A to je jednoduše úžasné. Mám za sebou několik okruhových dní (nejen s autíčkářem) a auto mne nepřestává překvapovat. Sice je to má první zadokolka, ale největší rozdíl vidím v chování auta díky uložení motoru uprostřed. Je potřeba zmínit, že alespoň dle mě se musí auto např. na okruhu řídit úplně jinak, než auto s motorem vpředu. Pod plným plynem se na limitu dostaví kvůli lehkému předku náznak nedotáčivosti, ale pokud se v nájezdu plyn ubere (nebo případně i lehce ťukne na brzdu), začne krásně utahovat stopu a je cítit, jak motor vzadu pomáhá stočit auto do zatáčky a zárověn díky zatížené zadní nápravě se člověk ny výjezdu nemusí bát dát plný plyn. Ze zatáčky tak bez ztráty přilnavosti vyrazí dál. Pro některé zklamání, ale na drifty jako MX5 tahle MR2 není, ale přiznám se, že tento charakter chování mne naprosto pohltil a např. Vysoké Mýto si MR2 doslova vychutnává. Samozřejmě je to závislé na vnějších podmínkách. V červenci, kdy byly extrémně vysoké teploty, se pneumatiky rychle přehřály (mám původní rozměr – 15 palců a pneu 185 vpředu a 205 vzadu a obyčejné street obutí) a to potom postup uvedený výše znamenal poměrně rychlou přetáčivost. Nejdříve jsem se toho hodně lekl, ale díky citlivému, přesnému a celkem ostrému řízení se moment, kdy ustřelí zadek, dal velmi dobře předvídat a člověk už půl vteřiny před smykem věděl, že přijde. A v tento moment jsem si to užíval na maximum. Každou zatáčku jsem jezdil na hraně, maximálně v lehkém smyku bez kontra. Z poloviny jsem řídil volantem a z poloviny plynem – právě prací z plynem se dala krásně korigovat stopa, což mě neskutečně bavilo. Pokud už ke smyku došlo, stačí dát plný plyn a auto se zase srovná. Bohužel auto nemá samosvorný diferenciál (byl až v modelech po faceliftu), nicméně opět asi i díky koncepci to zase tak moc nevadí. Zkoušel jsem projíždět opravdu prudké vlásenky na jedničku a nestalo se, že by prokluzovalo vnitřní kolo. Jen si tak lehce kvíklo, ale auto bez problému vyrazilo. Nicméně na okruhu by se samosvor asi projevil lepši akcelerací z pomalých zatáček.

Myslím že z textu je asi jasné, že jsem z auta nadšený. Přijde mi hodně nedoceněné. Když MR2, tak každý myslí jen druhou generaci a při zmínce o třetí spousta lidí jen kroutila hlavou, ať si koupím buď druhou, nebo Miatu, pokud chci roadster. Ale já vůbec nelituji toho, že mám právě třetí generaci. Asi i díky těmto negativním reakcím a předsudkům mě to auto už po první návštěvě okruhu (na veřejných komunikacích limity auta opravdu nehledám) neskutečně překvapilo. Pravda, přiznávám se, mám tam stavitelný podvozek, ale i tak. Lehká váha, motor před zadní nápravou, krásné přesné řazení, ostré a citlivé řízení s výbornou zpětnou vazbou, nízky posez…ideální kombinace pro řidičskou radost. A střechu dole beru jako další bonus. Cenově auto vychází zhruba stejně jako MX5 NB. Neměl jsem možnost je přímo porovnat, tak rozhodně nebudu soudit, co je lepší. Ale minimálně je MR2 výbornou alternativou k Miatě. Minimálně pro ty, kteří se chtějí odlišit, pro které je MX5 okoukaná, pro ty, kteří chtějí zkusit motor uprostřed. Vzhledem k tomu, jak málo potkávám MR2 na silnicích, tak takových lidí moc není a to je škoda. Chápu že každý má jiný vkus a chutě, ale dejte MR2 šanci, svezte se s ní, vyzkoušejte si to a nedávejte na předsudky. To auto si to zaslouží.

PS: Za fotky děkuji Ondrovi z High Heels and Toe ( https://www.facebook.com/highheelsandtoe/ )

Dávam sem i video z okruhu ve Vysokém Mýtě ze srpna.