Off road zážitek - neuspěšná povídka.

Je sobota ráno a na parkovišti se schází banda bláznů se svými stroji. Hrají všemi barvami a lesknou na ranním letním slunci. Brzy však bude mít většina jednotné tmavě hnědé zbarvení. Po chvíli tradičního zkoumání techniky a pokecu, vystupuje organizátor a my tak po chvíli vyrážíme na trať.

První terénní překážkou je skalní masiv. Je to lehká překážka, nicméně písek na povrchu kamene nám výjezd poněkud ztěžuje. Zatímco ostatní použijí opatrný přístup a pomalu se škrábou nahoru, tak moje pneumatiky prokluzují na písku. Moje obutí není pro takové situace ideální a už má něco najeto. Nedá se nic dělat, musím poprvé použít potenciál svého motoru a vzít to trochu s rozjezdem. Na druhý pokus se vyškrábu nahoru za oblaku zvířeného prachu.

První překážka za námi a pokračujeme lesní cestou vpřed. V korytě vymletém po dešti se ještě nachází zbytky bahna a auta začínají získávat správné zbarvení. Přijíždíme k brodu. Někteří si užívají bahení orgie až jeden Jeep Wrangler uvízne a nechce vpřed ani zpět. Nikomu se nechce do bahna a tak je rozhodnuto, že zkusíme Range Roverem opatrně zatlačit do nárazníku zapadlého vozu. Výsledkem, této akce je, že nakonec z bahna vytahujeme auta na laně dvě.

Po bahenní koupeli se vracíme zase mezi skály. Tentokrát je to pole kamenů. Nápravy se kříží, z podvozku se ozývají zvuky otírajících se kamenů. Na karoserii přibývají další škrábance. Asi bych měl na auto konečně pořídit pořádný externí rám. Pomalu se na první rychlostní stupeň plazím přes kameny a snažím se hledat cestu aby podvozek moc netrpěl a hlavně abych neuvízl. Záchranná operace za těchto podmínek není nejsnadnější. Turisti které potkáváme jen zírají kudy lze s našimi stroji projet.

Konečně se dostáváme k hlavní atrakci naší expedice. Překážky jsou větší a technicky náročnější. Kola hrabou, bahno lítá na všechny strany, navijáky vrčí a některá auta se kutálí. Moje mezi nimi. Ochranná klec odvádí svoji práci. Stavíme auto zpět na kola a zkoušíme překonat překážku znovu a lépe. Některé překážky jsou opravdu výzva a nad řešením rébusu, jak ji zdolat, trávíme kolektivně spoustu času. Je na co se koukat. Ty nejzábavnější si projedeme několikrát.

Nicméně musíme toto hřiště opustit a pokračovat, abychom dorazili včas do cíle naší cesty. Při lehce zrychleném přesunu lesní stezkou si všímám divného pocitu z řízení. Jakoby kola nereagovala na pokyny volantem. Zastavuji a zkoumám stav podvozku. Vůle páky řízení jasně ukazuje, že odešlo servo. To je pro mě na expedici konečná. S touto poruchou nelze jet dále. Beru tedy auto do ruky, připevňuji jej na batoh a zbytek expedice se už jen věnuji focení našich modelů. Kdo říkal, že slušnou expedici lze zažít jen v měřítku 1:1?