Hledá se daily!!!

Jak už to tak bývá, cesty našich životů jsou nevyzpytatelné a tak cca měsíc po koupi malé japonské zmije s velkým srdcem jsem se ocitl v situaci, která mezi mě a práci dala více než 40 km silnice. První týdny mě vozila bez jakýchkoliv problémů Miata, pak ale napadl první sníh. S touto nadílkou přišlo moře zábavy, ale také moře (a to doslova) soli na silnicích. Situace na Mladoboleslavsku dosáhla stavu, že sůl utvořila souvislou vrstvu a mě to donutilo zapřemýšlet zdali má cenu Miatku v tomhle hnusu trápit a počítat s tím, že ji na jaře smetu na lopatku a vysypu do popelnice nebo (překvapivě) pořídím daily.

Po nedlouhém přemýšlení bylo rozhodnuto – obětuji maximálně dvě výplaty na nějakého pracanta, který nebude mít takové problémy se solí jako Mazda (reznoucí i když se kolem ní projdete se solí balenou), bude mít naftový motor, ideálně žádnou elektriku ani jiná kurvítka typu dpf  a tažné zařízení na alespoň 1500kg.

To se bohužel moc nevyvedlo…

Takže se ze mě stal majitel Hondy Accord Tourer 2,2i-dtec ve výbavě Top Executive z roku 2009. Stříbrné kombi CW2 splňovalo víc, než jsem chtěl. Tažné zařízení na 1700kg, ne zrovna úsporný – ale přesto – dieselový  motor s výkonem 110kw a 350Nm a navíc interiér nabitý výbavou spolu s obstojným kufrem. Abych Vás ale nezahltil jen superlativy a chválou – nevešel jsem se do rozpočtu. Hned druhý den po koupi jsem byl nucen si přivstat a hodit auto na zvedák. Přední brzdy byly v mizerném stavu, letní gumy už v prosinci také nebyly zrovna ideální a STK končila za 4 měsíce. Po prvních nutných investicích byla konečně možnost se s autem seznámit.

S 2,2litrovým čtyřválcem jsem několik prvních dní dost zápasil. Mám stále ještě v živé paměti, jaký zátah nabízela Alfa už od 1200ot/min a od modernějšího i-dtec motoru jsem čekal něco podobného. Má očekávání se ale nenaplnila a motor sice táhne skvěle, ale téměř o 1000ot/min výše. U víc než 1600kg těžkého kombíka to obnáší například trochu té přípravy na předjíždění. Poměrně nezajímavým hodnotám motoru sekunduje na diesel vysoká spotřeba, držící se v mém případě dlouhodobě na 7,6l/100km. Motoru nesvědčí podtáčení, to dává jasně najevo vyšší hlučností v interiéru a zvýšenou spotřebou (ta je paradoxně nejnižší ve vysokých otáčkách).

Interiér je ale věc, ve které si libuju. Kožené černé sedačky vyhřívané ve dvou stupních jsou plně elektricky nastavitelné. Volant je doslova obsypaný tlačítky (celkem 18), ty poté ovládají snad i HARP. Kastlík pod loketní opěrkou je klimatizovaný a obsahuje navíc přípojky Aux, USB a další zapalovač. Rádio bylo navíc obdarováno měničem na 6cd a reprodukuje zvuk skrze 8 reproduktorů a subwoofer. Měnič na cd je nad středovým tunelem a v kufru našla své místo jednotka DVD pro GPS navigaci. Nyní ale musím zmínit věci, které využívám nejvíc a nejraději. První z nich je hlídání jízdy v pruhu, druhým je adaptivní tempomat – k těmto systémům jsem byl zezačátku dost skeptický a pořád jsem nevěřil, že se dá na deset let starém autě na podobné systémy spolehnout, opak se ukázal být ale nakonec pravdou a Honda je díky nim schopná jet téměř sama. Třetí věcí je elektronické zavírání kufru – dnes už mám problém otevřít kufr „postaru“.

Hned první měsíc jsem s Accordem absolvoval skoro 10 000 km a liboval si, jak dobře jsem pořídil.

Letošní rok ve znamení problémů

V únoru přišlo poprvé to, čeho jsem se celou dobu děsil. Rozsvítila se kontrolka DPF filtru a auto spadlo do nouzáku. Každý by nad tím asi mávl rukou, dojel na regeneraci a dál to neřešil. Přesně takto jsem si to představoval i já, do chvíle kdy se mi po týdnu kontrolka rozsvítila znovu. Následovala opětovná regenerace, další cca 1000km, 1týden a kontrolka už zase svítila. Toto se opakovalo následujících 6týdnů – dle originální diagnostiky je auto v pořádku a není důvod, aby se tak brutálně ten filtr zanášel. Zlepšení situace přišlo spolu s oteplením a mezi regeneracemi se mi povedlo najet nádherných 3800 km :D

Dnes po půl roce společného soužití, skoro 30 000km, 84168468regeneracích, bouračce a spoustě zajímavých zkušenostech a zážitcích si malinko vyčítám, že jsem si nepočkal, nepřiplatil a nekoupil raději model s benzinovou 2,4 pod kapotou. I přes ten jeden opakující se problém mého kusu, nevalný projev naftového motoru a dražší náhradní díly mohu osmou generaci štědře vybaveného Accordu doporučit každému, kdo se nechce ztratit v šedi dnešních ulic a hledá dobře vybavené, kvalitně sestrojené a pohodlné auto za které se nemusíte bát zapřáhnout vozík nebo ho naložit.