Cupra Born - jak na Nový rok...

Také máte někdy chuť vyzkoušet něco, pro co racionálně není až tolik argumentů? Musím se přiznat, že já občas k takovým experimentům přijdu. Navíc můj předchozí šéf – velký Musk-o-Tesla-fan – mi vždycky tvrdil, že i na moje použití jsou elektromobily úplně vhodné. Uznávám, že moje “normální” použití auta se značně liší od toho, co je za normální považováno většinou lidí, ale … prý “i pro mě”. Tak to tak musí být. V poledne si přebírám nabité auto a během odpoledne ještě vyřídím nějaké drobnosti. K překvapení snad už nikoho, při venkovni teplotě kolem nuly a ujetí cca 50 km klesá dojezd o nějakých 80km. Doma můžu zaparkovat před domem a doufat, že zítřek nějak přežijeme, protože nás čeká dalších asi 250 km. Poslední zoufalý pokus získat nějaké kilometry dojezdu – ve firmě zkouším normální zásuvku. Dojezd stoupá o 7 km za hodinu, tohle fakt nemá cenu. Další na řadě jsou dvě nabíječky – jedna v servisu, kde CCS konektor tvrdošíjně odmítá spárování s autem, u druhé kapituluji a zkouším jestli bude fungovat jiný. Funguje, ale dojezd přibývá “jenom” nějakých 66km/h. Pokrývám tedy aspon to, co jsem projezdil zkoušením nabíječek a kolem půlnoci dojíždím zpátky domů. 

Ranní start opět nejspíš nikoho nepřekvapí – dojezd zhruba na čísle, které by mě mohlo dostat do destinace, ale zkušenost z předešlé noci radí najít pro jistotu něco po cestě. Takže s dojezdem ještě nad 100 km zajíždím k nabíječkám Ionity. A… tady nám rychlonabíjení překvapivě funguje. Sláva, 7 km dojezdu za minutu, na to už se dá docela spolehnout. Takže pěkně “plnou”, za hodinu to tam nějak nateče a člověk má šanci si zdřímnout, nebo zkouknout seriál. 
Teď bychom měli mít konečně čas se na tohle vozidlo podívat. Design je samozřejmě subjektivní věc, ale kolem a dokola mě rozhodně neuráží a myslím, že mají docela dobře zvádnutý kompromis mezi absencí nutných vdechů a výrazem masky (čti – není to jako ty potvory bez tváře z Doctor Who). Co se mi velice líbí je nabídka barev, kontrastní prvky v Cu-pří barvě a rextura na C-sloupku. Vnitřek je pak něco mezi Golfem a i3. Řazení trčící z pravé strany kapličky mi ale v takovém automobilu dává smysl a uvolnilo to prostor na středové konzoli k množství úložných prostorů, které se blíží velikosti kufru na který jsem zvyklý. Dostatek (USB C) konektorů a plocha pro bezdrátové nabíjení mobilu je snad už normální. Čemu ale na chuť hned tak nepřijdu, je … samozřejmě dotykové ovládání. Možná to časem člověk dostane nějak do paměti, ale když jsem se u zapínání mlhovek musel podívat co přesně mačkám, abych si náhodou světla nevypnul uplně, to mi připádá jako bezpečnostně-ergonomický faul. Podobně vnímám i dotykové ovládání na volantu – pochopím leccos, ale tohle mi opravdu připadá jako krok 100 km objížďka zpět. Některé věci fungovaly obstojně, ale třeba změnit odstup u adaptivního tempomatu bylo – jak to říct – extrémně temperamentní. Infotainment byl asi ok, CarPlay se mi hryzlo jenom jednou a pomohl az restart auta. Ale to holt asi u téhle generace je tak nějak očekávané, co jsem slyšel. Podle mého mínění je UI jenom “set up and forget” a jako důležité vnímám právě dobrou integraci konektivity s mobilem. Materiály použité v interiéru jsou zvláštní. Vršek palubní desky je měkký a působí spíš jako high-tech tkanina, hned pod tím je pruh stříbného tvrdého plastu, který aspoň na straně spolujezdce zachraňujě trocha textury. Většina věcí, které jsou “na očích”, nebo se jich člověk při používání normálně dotýká jsou pěkné, ale cokoliv ostatního jsou tvrdé plasty s generickou texturou. Sedačky jsou překvapivě dobré a mají příjemný, zajímavý materiál. Asi nějaký recyklát z PET-ek, ale stovky km mi v nich nijak neublížily. 

Jak to celé jede? Obstojně. Měl jsem k dispozici slabší variantu s 45kWh baterií a 110 kW motorem, ale jako daily bych asi víc moc nepotřeboval. Tak jako ID3 a nakonec většina podobných povozů je toto obratné a v zatáčkách skoro až překvapivě zábavné. Na sněhu a ledu jsem si sice nezadriftoval, ale stabilita a trakce jsou … no – jako v elektromobilu. Na 18” discích to možná nevypadá tak cool, ale pohodlné to bylo dostatečně. 
Jak tedy dopadl roadtrip? Celkově zajímavá zkušenost, ale ani po více jak 3 letech ex-šéf pořád pravdu neměl. Na nabíječkách jsem strávil dohromady asi tři hodiny a roadtrip byl tím víceméně odkázán ne na “tyjo, tady je to pěkný, tady se zastavíme”, ale na "teď dojedeme pohodově k další nabíječce…” Jasně, hodně by pomohlo, kdybych měl všechny možné nabíjecí čipy a mohl případně využít pomalejších nabíječek právě někde v horách, ale pokud člověk neví, jaká nabíječka tam je dopředu a jestli zrovna funguje, tak mi to připadá jako trochu příliš zbytečného adrenalinu na mě. Každý ale žijeme “on the edge” jinak, takže “každému, co jeho jest”.