Lesney´s No.31 - Lincoln Continental 1966 - část první

První angličák od Lesneye, který jsem vydražil, byl Ford Zephyr. Jen tak, na zkoušku, abych viděl, jaký bič jsem si na sebe vlastně upletl. První reakce, když jsem konečně roztrhal obálku, na které byla jen malá boule, bylo něco ve smyslu “Ty p**o, to je mrňavý….”. Na platební kartu bych je naskládal tři tak, aby nikde nepřesahovaly obrys, a ještě by zbylo místo. Nicméně, kostky byly vrženy, airbrush set u Ježíška objednán, a tak už nebylo cesty zpět… z té hromady kusů, které jsem, k ženině velké nelibosti, obdržel v průběhu prosince, jsem vybral model nejzuboženější (protože zkazit už se na něm nedá nic, jen vylepšit – taková byla první myšlenka, a s odstupem času vidím, že jsem se nemohl víc plést…), a to Lincoln Continental z roku 1966.

Model byl ve velmi špatném stavu, o stavu laku je zbytečné mluvit, fotky mluví samy za sebe, podvozek zoxidován, osy přirezlé, stopa koroze dokonce i na kolečkách. Skla zašlá, ale jinak nepoškozená, interiér špinavý. Kompletnost a relativní nepoškozenost modelu bez viditelných deformací karoserie ale skýtaly jistou naději. I upnul jsem model plastovou svorkou ke stolu, a vrtákem velikosti 3 jsem odvrtal nálitky na podvozku. Lincoln má dva, jeden vpředu, a jeden nečekaně vzadu, oba jsou stejně velké, a u obou bylo odvrtání bez problému. Po rozlousknutí modelu se naskytl neutěšený pohled – auto bylo zevnitř zoxidované, a do podvozku se dala (nejspíš) měděnka. Do karoserie jsem ještě v nálitcích vyvrtal otvory vrtákem 1,5, pro závit M2, a závitníkem v předním nálitku závit udělal. Zadní nálitek je trošku problém, jak jste si v galerii mohli všimnout, Lincoln má otevírací zadní víko, takže nálitek je opravdu velmi nízký. Vyřeším to tak, že zkusím do zbytku nálitku udělat závit, a pokud to nepůjde, vezmu o něco delší šroubek, a pojistím ho zevnitř kufru matkou. Nebude to vzhledné, ale bude to funkční. A budu doufat, že do kufru se nikdo dívat nebude….tím jsem prozatím s karoserií skončil. 

Interiér jsem spolu s prosklením očistil starým zubním kartáčkem, prokouklo to celkem slušně, co se skla týče, nechal jsem se inspirovat Martym (odkaz na jeho Youtube kanál viz. minulý blog), a použil jsem leštící pastu Autosol Metal Polish, kterou jsem shodou okolností měl doma (výfuk na motorce…ehm….). Stačí nanést malé množství pasty, a šmrdlat ušošťou… čistit vatovou tyčinkou, dokud nezačne slyšitelně dřít (prostě to povrzává..). Výsledek je víc než slušný. Někteří “restaurátoři” doporučují brusný papír drsnosti 2000+ a brousit pod vodou – nezkoušel jsem, ale není vyloučeno, že to u některého dalšího modelu neudělám. Jde o to si vybrat metodu, která nejvíc vyhovuje a nejlíp funguje – a té se držet. Pokud navíc někdy s něčím dosáhnu lepšího výsledku, není problém model rozebrat, proto se dřu se závity, namísto toho abych model ve finále jen slepil.

No, a dostávám se k podvozku. Ten mi zatím dal zabrat asi nejvíc. Kolečka jsem vyřešil tak, že jsem prostě přeštípl osy, a stříknul lehce WDčkem, aby šly lépe sundat. Poté jsem je omyl v jarové vodě (s nezbytným čištěním kartáčkem na zuby, samozřejmě…). Přemýšlel jsem, jak bezbolestně a bez nutného broušení odstranit oxidaci a tak jsem po večerech Googlil. Dopátral jsem se k nálevu ze soli a octa, který by mohl pomoct. Čtvrt litru octa a polévková lžíce soli do porcelánové misky zní jednoduše, takže jsem si nálev připravil, a po chvíli otálení do něj podvozek potopil. Jaké bylo moje zklamání, když jsem se nedočkal žádné bouřlivé reakce si nedovedete ani představit…nicméně, po patnácti minutách se začalo něco viditelně dít, měděnka téměř zmizela, a po třiceti minutách už byla v misce reakce zřetelně viditelná. Dal jsem tomu dalších 15 minut s průběžnými kontrolami, až jsem usoudil, že lepší už to asi nebude, podvozek z nálevu vytáhl, opláchnul, osušil, a voilá – podvozek jako nový, dokonce s krásnou tmavou patinou. Ještě jsem ho očistil jemnou ocelovou vlnou, a myslím, že se docela povedlo. Zbývalo zvýraznit přední světlomety, použil jsem stříbrný značkovač Sharpie, který mám v sadě s broznovou a zlatou, a který je nesmazatelný. Na zadní světla jsem použil právě bronzovou pro zvýraznění blinkrů, jinak je v plánu po nalakování karoserie ještě doplnit červenou barvu světel malým štětečkem přímo na karoserii. 

Podvozek jsem tak měl připravený, zbývalo pustit se do montáže koleček. V nejmenovaném hobbymarketu jsem našel kolářské hřebíky průměru 1,4mm, ze kterých bych mohl zkusit vyrobit nové osy. Štípačkami jsem je zakrátil na potřebný rozměr, v práci jsem si z plošňáku a šestihranné hlavy šroubu vyrobil minikovadlinku, a měl jsem v plánu po nasunutí koleček konec hřebíku rozklepnout – a tady jsem narazil. Ty potvory jsou vážně tvrdé a nepoddajné, takže jsem nakonec ruční bruskou hřebík opatrně naříznul kolmo na průměr, a teprve poté lehce naklepnul, konce se zdeformovaly, kolečko drží, ale přesto s tím nejsem úplně spokojený. Nějaké náhradní řešení se nabízí, vyzkouším mosazný drát, a pokud to bude fungovat, Lincolna předělám.

Včera mi konečně z Číny dorazily šrouby a podložky (celkem 1200 kusů, to je sen… :-D ), takže se bude dát pokračovat, zbývá mi odlakovat kastli, zbavit ji oxidace (jak na to už vím), obrousit ji, stříknout základovkou (mám koupený šedý basecoat ve spreji od Tamiye), a poté se skamarádit s airbrushem, sprejem jsem lakovat nechtěl, nechává příliš silnou vrstvu. Lakovat budu rovněž barvami od Tamiye, modrou metalízu mám koupenou, je ale tmavší, než ta stávající, takže ji zkusím lehce zesvětlit, chtěl bych zkusit dvě tenké vrstvy, a poté lesklý clearcoat. Barvu bych chtěl tak týden nechat vyzrát, takže nový příspěvek tu nebude hned, ale určitě dám vědět, jak pokračuju. I v případě, že to nepůjde úplně podle plánu…

Díky za přízeň a trpělivost :-)