Jsem princezna voe...

Poslední dobou si říkám, že jsem asi divný. Nejen tím, že se mi líbí excentrická auta a na rozdíl od vrstevníků nevidím budoucnost na dně půllitru nebo v co nejkrásnějším účesu. Ale i na silnici.

Abych to trochu specifikoval, vždy mi byly tak nějak trochu buřt předpisy, vždy jsem se snažil o to, co nejméně okolní lidi v autech omezit a pokud možno neohrozit. Ostatní z toho vyplývá postupně samo. Snažím se zdokonalovat v bezpečné jízdě, najít limity auta, abych jej využíval v nějaké bezpečné hranici a nemusel je přestřelit. Abych se vrátil domů živý a zdravý. Fun faktor je u aut pro mě naplněn především v opravách a úpravách, v občasném chlubení se odvedenou prací a v získávání zkušeností a vědomostí.

Ale abych se vrátil k silnici. Věřím, že většina účastníků silničního provozu a je jedno, jestli se jedná o řidiče automobilů, cyklisty nebo chodce, či jiné, se chtějí vrátit domů živí. Ozývá se to ze všech stran, tohle se musí zakázat, že je to nebezpečné, řidiči jsou skoro všichni piráti, moc se bourá aj. Ovšem to je jen jedna část věci. Média dost zveličují. Co se týče pasivní bezpečnosti, stav na silnicích se výrazně zlepšil. Lepší silnice, méně překážek, o které se v případě nehody dotyčný zabije nebo zmrzačí či se zlepšily výhledové podmínky, pokud tedy nepočítám města, která ovládly místní buňky ekoteroristů zvané Zelení aj. Ovšem v aktivní bezpečnosti jsou pořád dost výrazné mezery. Účastníci provozu se vesměs řídí předpisy. Je jim to vtloukáno už od malička stejně jako vůle nezabít se. Na jednu stranu je to dobře. Předpisy jednotlivě se určitě snaží o bezpečnost silničního provozu. Problém je, že předpisů už je tolik, každá kravina je tam zanesena a všechny situace se snaží ošetřit, že si některé zákony protiřečí nebo se dublují. A lidé už jsou z toho tak zmateni a těch informací je tolik, že se přestal používat zdravý rozum a lidé se hlavně snaží neporušit zákon, resp. Sice lidé neporušují jednu část, ale dostávají se na hranu jiné části.

Tak například, běžná věc, je stanovená maximální dovolená rychlost. Na pražském okruhu od Modletic ke Komořanskému tunelu je na většině trasy stanovená rychlost 100 km/h. Lidé tam obvykle kolem této tachometrové rychlosti jezdí. Ovšem je problém, že takto předjedou kamion, který jede 80 km/h a než dojedou další, který je o 200 metrů před ním, trvá to třeba 2 minuty. Tito lidé ne, že by přidali nebo se zařadili do pravého, oni pokračují v levém. Pokud má někdo jinou odchylku tachometru nebo jede tachometrových 110 km/h, což mnohdy udělá reálných 100 km/h, není možné je legálně předjet i kdyby v levém pruhu zvýšil dočasně rychlost na stále bezpečnou nadlimitní rychlost, aby předjíždění trvalo co nejkratší dobu. Nejedná se o nebezpečnou situaci, k nebezpečné situaci to ale spěje a v extrémním případě to umrtví celý kus dálnice, neboť rychlejší kamiony dojedou ty pomalejší, ale ty se nemohou předjet díky štrůdlu aut jedoucích o něco málo rychleji v levém pruhu a už se tvoří štrůdl i v pravém. V podstatě tohle platí i pro tříproudé dálnice, kde je tohle chování velmi vidět. Prostřední a levý nabouchaný, pravý obvykle volný nebo sem tam občas kamion. 

Problém u tohoto vidím i v různých výjimkách v zákoně, které upravují další situace. Například jízda po víceproudých silnicích město/mimo město. Ono se ví, že ve městě platí výjimka, že se může jet v jakémkoli pruhu, každopádně už ale není obecně známo, že ani ve městě by se správně nemělo předjíždět zprava, ale pokud je někdo rychlejší, ten pomalejší v levém pruhu má za povinnost dle zákona uhnout do pravého, což se zhusta neděje, obvykle dva řidiči jedoucí stejně rychle vedle sebe dokáží spolehlivě takovoé silnici snížit propustnost komunikace na roveň klasické silnice.

Ale to jsou jen drobné příklady z poslední doby, o kterých se obvykle nemluví. Problém spatřuji v tom, že se většina lidí naučila otrocky neporušovat předpisy, o kterých se často mluví. Tzn. především rychlost. S tím jdou ruku v ruce další problémy, např. nesledování provozu a sledování tachometru. 

Oproti tomu mě fascinuje ale jiná věc. Tzv. školitelé. Autor jistého velmi čteného blogwebu je nazval STH alias strážci tradičních hodnot. To jsou lidé, kteří za každou cenu dodržují dopravní předpisy, resp. jezdí s velkou rezervou k předpisům, ale kdokoli se opováží jet jinak, než oni, aniž by tím někoho omezil nebo ohrozil, takovému člověku se zatmí před očima a zákony nezákony, musí porušovatele umravňovat. Nejsem si jist, proč to ti lidé dělají, každopádně to nemá co dělat s mottem "neohrozit či co nejméně omezit". Takové situace, které tito lidé vyvolávají, obvykle nekončí hezky, ale sami znáte. Naštěstí těchto pohrobků ubývá, ale stále se vyskytují.

Ale abych to trochu specifikoval. Vím o spoustě lidí, kteří na takové chování nadávají, ale sami se tak chovají. Mně osobně to vadí, ale právě proto se snažím tak nechovat. Pravý pruh na dálnici/ve městě je pro mě výchozí a chovám se tak, jako bych byl na klasické dvouproudové silnici, akorát si místo protijedoucích hlídám za sebou jedoucí. Snažím se o co nejrychlejší předjetí i za cenu výrazného překročení rychlostních limitů, jinak při jízdě v pravém pruhu si jedu svých cca 90 – 110 km/h, dle nálady. Tím pádem se mi často stává, že na šestiproudé dálnici (např. od Mirošovic do Prahy na D1) za zvýšené pozornosti "podjíždím" pomalejší v prostředním pruhu. Možná se chovám jako prase, ale troufám si tvrdit, že je to bezpečnější a pro provoz propustnější, než se řadit přes dva pruhy do levého a pak zase zpět. Nikdy nepoužívám mlhovky, pokud není extra velká mlha nebo hustě neprší na dálnici a nikdo za mnou/přede mnou/proti mě nejede. Přední mlhovky nepoužívám za mlhy vůbec, nepamatuji mlhu, kdy kvůli ní nebyla vidět krajnice. Mimo město jezdím při vhodných podmínkách od 90 km/h až do mírně nadlimitních 110 km/h, tlumím protijedoucím dálková světla ještě před vyjetím ze zatáčky nebo zpoza horizontu, nedělá mi problém pustit rychlejšího sjezdem ke krajnici ani při techničtější silnici zastavit na vhodném místě. Ale protože podjíždím na dálnici, občas se nepásám, jezdím občas mírně nadlimitně a bráním se placení rychlostní daně, v očích veřejnosti i státu jsem pyrát, voe. Jde především o to, že stát, resp. policie u mně dávno ztratila respekt a jedinou zodpovědnost, kterou uznávám, je vůči sobě a lidem okolo. Ne vůči zákonům. Ale stále mám co zlepšovat. Občas jsem cholerik, jako v případě popsaném v blogu o XM V6. Snažím se, nenechat se strhnout.

A to je dle mě hlavní kámen úrazu. Zákony by nám měly totiž dávat návod ke společnému soužití, ne řídit naše životy. Proto nikdy nebudou mít můj respekt lidé, kteří se snaží řídit naše životy skrz zákony. Troufám si tvrdit, že i přes sebepřísnější zákony je ti, kteří chtějí ublížit, budou dále porušovat a ti, kteří se chovají slušně budou i nadále dělat omyly. Ovšem se zákony, které budou jen poskytovat návod a zbytek zůstane na zdravém uvážení jednotlivce, bude i žití podstatně příjemnější, neboť slušní občané nebudou pod hrozbou sankce dělat jiným slušným občanům “peklo”. Že větší bezpečnost a přívětivost cestování (nejen) na silnici nevede skrz další zákazy a příkazy, ale skrz méně pravidel (často si protiřečících) upravujících konkrétní chování a skrz větší důraz na přemýšlení. Lidé se přemýšlet odnaučili. Snaží se hlavně neporušit zákon. Systému to vyhovuje. Společnému soužití lidí ale podstatně méně.

Viva la revolución, aneb miluji svou vlast, ale nenávidím tento stát. :)