Jak se staví Plechcup speciál - první start

Takže motor byl usazen v autě, spojen kardanem správné délky s diffem, bylo možné řadit všechny kvalty, a spojka končně vykazovala nějaký alespoň trochu přijatelný chod. Pokud se skutečně rozjedeme, bude ale také zapotřebí zabrzdit. Auto ovšem zatím jaksi žádné brzdy nemělo.

Mazda vůz vepředu vybavila čtyřpístkovími hliníkovými třmeny, takže v době, kdy to vypadalo že půjde auto na díly, jsem je odmontoval, a zkoušel prodat. Naštěstí jsem se s nikým nedohodl na rozumné ceně, takže mi třmeny zůstaly. Než je vrátím zpět na auto, rozhodl jsem se pro repas, a tohle bylo teda pořádné dobrodrůžo. Pístky ve třmenu odmítaly jakýkoli pohyb, došlo na nahřívání třmenu hořákem, a použití značného násilí. Když byly venku, vevnitř byl objeven nechutný fekál všemožných barev namísto brzdovky, a samotné pístky také utrpěly při vyndavání. Naštěstí není problém mimo základní repasní sady koupit také sadu s novými pístky. Co se ale ukázalo jako poměrně nečekaný problém byly přední destičky. Zadní pořídíte snad v každém eshopu, ale přední ani náhodou. Když už je v nabídce měli, přišel mi od několika obchodů po objednání omluvný mail, že zboží nemají. Nakonec jsem je ale v jednom shopu našel a i skutečně dorazily, hurá! Třmeny jsem důkladně vyčistil, přegumičkoval, a složil, zároveň z neznámého důvodu chyběly dva ze čtyř šroubů na jednom třmenu, které drží obě poloviny k sobě, ale tento problém mi pomohl vyřešit brněnský Benrotor, stejně jako chybějící vodící kolíky destiček a jejich pružinky. Zadní brzdy čeká stejná aktivita také, ale až později, protože jsou na autě, a zcela kompletní. Odvzdušňování také stálo za to, půjčili jsme si na to nástroj pro natlakování celého systému, jenže bohužel netěsnila dobře nádržka, takže půlka motorového prostoru skončila zechcaná od brzdovky… jupí, a zpět k ručnímu (nebo spíše nožnímu) klasickému odvzdušňování.

Brzdy tedy máme, nyní je potřeba nějaká základní elektrika udělat. Zde musím vyzdvihnout úžasnou jednoduchost motoru a jeho řízení, což byl ostatně hlavní důvod pro použití bavorské techniky. Motorová kabeláž je připevněná k motoru, na jedné straně je velký konektor pro připojení řidicí jednotky, na straně druhé kulatý konektor, který propojuje motorovou kabeláž s kabeláží vozu. To že ji nemáme, vůbec nevadí, stačí si najít schéma konektoru, a připojit správné piny ke správným věcem. A tady má radost z jednoduchosti pokračuje: stačí jeden kabel pro palivovou pumpu, druhý pro přivedení šťávy k řidicí jednotce, a třetí pro startér, to je vše. Druhý kabel jsme osadili ON/OFF vypínačem, a na třetí jsme dali cool startovací tlačítko. Pro první start jsme určitě ale chtěli ještě jednu důležitou věc – kontrolku mazání. Tudíž z kulatého konektoru natáhnete ještě jeden kabel do kabiny, který osadíte žárovičkou. Nějaká malá s paticí nebyla zrovna po ruce, tak jsme vzali z přebytečného světla na garáži velkou žárovku blinkru. Září sice tak, že osvítí celý interiér, ale aspoň člověk rozhodně nepřehlédne případný průser :D

Vše nejnutnější máme, nastává první start motoru v autě! Držák baterky zatím ještě nemáme, několik zip-ties to spraví, výfuk taky ještě nemáme, jen první část za svody, ale to stačí. Kontrolka mazání se po zapnutí řidicí jednotky správně rozzáří, mačkám tlačítko startéru, točí…ale motoru se nějak nechce. Nějaké náznaky tam jsou, ale nic přesvědčivého. No jasně, benzín! Zvedáme prdel auta, a vypouším z nádrže cosi, co po čtyřech letech už barvou ani pachem moc benzín nepřipomíná. Valíme pro nový, naplníme, točíme znovu, a…než se čerstvá životodárná tekutina dostane do správnách míst, stará baterka nám ukáže prostředníček. Tak vytáhnem druhou, přehodíme, start, a otevřený výfuk už burácí v maličké řadové garáži! Kontrolka mazání krásně zhasla hned jak motor naskočil, vše vypadá dobře. Řadím za jedna, odbrzdím, zatuhlé pakny kladou nejprve trochu odpor, ale auto se skutečně poprvé samo rozjíždí z garáže, spojka funguje! Venku je tma jak v pytli, nemáme ještě zapojené světla, ale to v uličce garáží aspoň trochu osvětlené pouliční lampou tolik nevadí. Brzdy nebrzdí skoro vůbec, ale i tak máme velkou radost, auto díky nám zase jezdí, a v potemělé večerní atmosféře vypadá ku*va skvěle. Jen při nájezdu zpět do garáže se tomu nějak moc nechce…

Následujícího dne za světla zkoumáme více projev auta. Všechny pedály chodí krásně lehce, mnohem lehčeji něž bychom čekali. Jezdíme tam zpátky na pár metrech kolem garáží, zkoušíme rozbrzdit brzdy, které měly naprosto příšerné kotouče, a taky zjišťujeme, že by se s autem rozjelo i totální vemeno, auto vůbec nemá tendenci chcípnout při rozjíždení. Zkoušíme ještě, jestli se dokáže auto prudčeji rozjet, kdepak, a vše je rozklíčováno, když se málem nepodaří zajet zpět do garáže na absolutně minimálním stoupání. Je špatná spojka. Teda doufáme, že je to spojka, a ne ta naše hybridní RX-7/E30 hydraulika. Spojka by dávala smysl uklidňuju se, borec, co nám motor prodával, říkal, že do poslední chvíle v autě jezdil, takže by dávalo smysl, že jakmile odešla spojka, už se mu ji na takovém motoru nechtělo dělat.

Auto tedy najezdilio tak 1, maximálně 2km, a už půjde motor zase ven, je to totiž ten pohodlnější způsob, jak na něm spojku v našich podmínkách udělat… Další díl bude už o přípravách na Plechcup