Jak jsem ke krabici přišel, díl 2/2

A je tu pokračování. Skončili jsme u výprodeji kamarádovo dvorka, kdy mi jako poslední nabízel 960 s motorem, který nechci a archaickou převodovkou, kterou také nechci…

Jenže mi to nedalo spát, lepší auto stěží najdu. Stav je velmi nadprůměrný, ten motor na rozdíl od šestiválce přece takový průser být nemůže (u šestiválce nedopadá dobře znovu našroubování hlavy, praská poddimenzovaný blok), nemusí se tam cpát motor z S80, který tam ještě ke všemu úplně nepasuje. I tu převodovku nějak skousnu, co mi zbyde (ale proboha proč bych měl mít místo pětky nějaký overdrive?). Takže jsem kamaráda druhý den zahrnul sérií nekončících dotazů, propsali jsme mnoho stránek textu, než jsem se utvrdil, že nic jiného nechci. Jako bonus mi udělal velmi pěknou cenu, mohl ho klidně prodat o ¼ dráž.

A tak jsem se na něj jel v říjnu podívat. Jako vždy, když kupuji auto, pršelo. Ale i tak vypadalo moc pěkně. Celkově je na 960 I úžasný, že není z venku moc poznat od 940, člověk už musí trošku ty krabice znát. Hlavní poznávací znak je jiná kapota (a blatníky). 940 měla oddělené torpédo, které nebylo součástí kapoty. 960 to má jako většina aut v jednom kusu, díky tomu má i trošku zakryté stěrače. Pak už je jediný rozdíl v částečně chromovaných lištách kolem auta a na nárazníkách a klikách dveří. Přitom to byl vrcholový model. Interiér je už o hodně jiný, jiná přístrojovka (v těhle starých Volvech mi přijde moc hezký, jak je vidět vývoj interiéru od 760 I (740), přes 760II (960), 850 a vrcholil v S/V/C70, než ho kompletně změnili. Každý prvek dává odkaz na tu předchozí evoluci), čalouněné sloupky a plasty (i v kufru), tmavá stropnice, tapecy dveří bez výdechů na ofuk bočních oken a s kusem koberečku navíc oproti 940, polohovatelný volant. Uvnitř je ten rozdíl poměrně velký a tváří se skutečně o moc luxusněji a díky přístrojovce i moderněji.

Stav byl doopravdy nadprůměrný. Několik dílů bylo lakovaných, ale všechno sedělo jak mělo, holt Itálie, 25 let a někdo nechtěl koukat na poškrábané auto. Co bylo ale úžasný, tak nárazníky skoro nepodřené, kola až na jeden vryp jak nová (pochopitelně originální), v kufru pátý litý kolo (nikdo ho nevyměnil za plech), kompletní nářadí včetně bavlněných rukavic, brzdový hadice vyměněný (jsem pomalu nabyl dojmu, že hadice už měním skoro jenom já). Interiér pěkný, zachovalý. Jen bok řidičovo sedačky, kde je už koženka, je špatný, tapec LP dveří byl fakt ošklivý a PP měl v sobě nevelkou díru. Ale tapec LP jsem měl k tomu přislíbený. Klima v těžko říct jakém stavu, ale zas bych k ní dostal celý modul, abych si ji kdyžtak mohl opravit (odcházejí podtlakové ventily, tzv. ufa, které ovládají klapky. Pochopitelně se už nevyrábí, stavy neděravých membrán se snižují, opravy neexistují. Nechápu, 850 v té době měla normální elektricky ovládané klapky). Motor klasicky oblitý, ventilové víko prasklé a „opravené“ silikonem, ale to kupodivu celkem drželo. A řízení, Achillova pata krabic, tiché a celkově se vše zdálo vlastně v pořádku.

Nastartoval jsem tedy motor, zařadil jedničku a překvapilo mi, že spojkový pedál zabírá až skoro úplně nahoře. Prý je to u M46 převodovek nejspíš normální. No nic, jedu, v klidu, přeřazuji na dvojku a nestačím se divit, ta dráha je šíleně dlouhá! Karosy řady 700 by mohly závidět, tady je dráha jistě delší…  holt ta převodovka je prakticky M45, která se objevila ve Volvech už v polovině 70. let. Ale po chvíli si zvyknu na jinak poměrně dost přesnou převodovku a jízdy si velmi užívám. I ten overdrive mi nijak nevadí, prostě místo pětky mačkám tlačítko, nic moc divnýho. V té době jsem měl najeto pár set kilometrů s 940 s B230FT, takže překvapený jsem být úplně nemohl, ale ten rozdíl tam znát byl. Odhlučnění je lepší, interiér líbivější, podvozek stejně extra pohodlný, ale subjektivně se o fous méně nakláněl v zatáčkách (takže ne jako 2CV, ale nepatrně méně), ale to může být jiným stabilizátorem (dávalo se několik průměrů) nebo lepším stavem silentbloků. Úplně mi ale nesedí volant, respektive jeho poloha. Jak je poměrně velký, musím ho mít lehce zvednutý, což ho položí a to na moje ruce už fakt není ideální. Kdyby tu nebyly elektrické sedačky, dá se sedák snížit a pak už bych mohl mít i tento volant níž a tudíž svisleji, popřípadě dát menší průměr volantu (třeba z 850) a bylo by po problému. Nicméně jsem si zvykl, prostě sedím o fous blíž.

Ale ten motor, ten se s 8v fakt srovnat nedá. A nejde vůbec o to, jak jede, ale jakou má kultivovanost (známý prohlásil, že 8v je oproti 16v jak pumpa na hovna). Díky vyvažovacím hřídelím prakticky nemá vibrace, zátah je navzdory turbu poměrně lineární (taky tlačí asi 0,4 baru :-)). Jsou slyšet vyvažovací hřídele, dělá to velmi netradiční zvuk (točí se 2x rychleji než klikovka), ale nad cirka 3000 ot./min. je překřičí motor. Ten motor je doopravdy skvělý. Kamarád vyřkl domněnku, že to vlastně byla kompenzace za šestiválce pro vybrané trhy s vysokou daní za vysoko objemové motory, a do velké míry to tak minimálně funguje.

Takže bylo dohodnuto, auto jsem chtěl a 17. listopadu si pro něj dojel. Následovala cesta z Moravy na jih Čech po prdelkách, pochopitelně v dešti, ale to mi nesmylo úsměv ze rtů. A po dvou letech, co Devítku mám, mohu svorně prohlásit, že jsem s ní velmi spokojený, dělá mi obrovskou radost, což je na auto, které jsem vlastně nechtěl, celkem překvapivé. Cestování v ní je pohodlné, příjemné, v sedačkách člověk bez problémů vydrží celý den navzdory lehce prosezeným sedákům, spí se v ní skvěle. Přitom když člověk chce, dají se v ní trošku užít zatáčky, nechá se i před ní hezky rozhodit, ale je znát, že auto na to není ani vhodné ani dělané. A když se člověk takhle trošku rozveselí a dojede někoho před sebou, vůbec mi nedělá problém se za dotyčným hlemýždit, to auto je radost řídit i když se jede pomalu. To u ostatních aut jednoduše neznám, zažil jsem to jen v krabicích a to ještě ne ve všech (už v klasické 940 to na mě tolik nepůsobí a jak se nenechají v sériovém stavu a začnou se ladit do sportovna, je to úplný konec). Doopravdy výběru nelituji a nevím, co jiného jsem měl vzít. Jediný problém krom klimy je dostupnost náhradních dílů převážně pro motor, kterých relativně moc není a automobilka na to z vysoka kašle. Tudíž jsem ještě před koupí věděl, že musím sehnat náhradní funkční motor, abych měl kde brát časem díly… Ale co jsem vypozoroval, vlastnictví krabic většinou jde v ruku v ruce s vetešnictvím náhradních dílů, takže pak má jeden plnou půdu rodinného domu dílů, že mu zbývaj jen úzké cestičky, po kterých se vydat na protější stranu půdy, o hledání čehokoli nemůže být skoro řeč, to je práce na celý den, a druhému na zahradě parkuje 6 aut v různém stavu rozkladu, jak se z nich postupně uždibuje. U mě z motoru najednou bylo celé auto, které jsem byl nucen očesat a skladuji tak jen díly, které mám u kamaráda…