Historie Sobů: Saab Sonett

Někdy před rokem 1956 vznikla úzká skupina vývojářů, pod vedením testovacího jezdce Rolfa Mellde, která dostala za úkol sestavit nový model pro automobilku Saab. Jejich schůzky probíhaly tajně ve volném čase, v jedné zapadlé stodole nedaleko Trollhättanu. 16. března roku 1956 pak stál na stockholmském autosalónu automobil s označením Saab 94, více známý pod označením Sonett (název údajně podle toho, co pronesl sám Mellde – z překladu celé věty: „Ten vůz je tak pěkný!“). Auto využívalo techniku ze své sestřičky "devadesát trojky", ať už to byl dvoudobý tříválec nebo samotný podvozek. Auto díky své nízké hmotnosti dosahovalo na svou dobu dosti úctyhodných parametrů – maximální rychlost přes 160 km/h a zrychlení z klidu na stovku za 12 sekund. Auto dokonce v roce 1991 stanovilo rychlostní rekord pro automobily s obsahem do 750 cm³.

Vysoké náklady zapříčinili vysokou cenovku, což mělo za následek, že se Sonett velkých prodejních čísel nedočkal. Vyrobeno jich bylo pouhopouhých 6 kusů (některé literatury uvádějí dokonce číslici 7). Vůz s číslem #1, který mimo jiné stojí v podnikovém muzeu Saab, měl hliníkovou karosérii, která sloužila jako předloha pro zbylé kousky, které pak byly odlity ze sklolaminátu. Potěšující informací je alespoň fakt, že všechny vyrobené kousky stále existují. Otázkou pak vystává proč všechny exempláře mají pravostranné řízení. Důvod je prostý, a to, že v roce 1956 se ve Švédsku, stejně jako kdysi u nás, jezdilo po levé straně.

Katastrofální prodejní čísla přivedly vedení Saabu k sestavení úplně nového vozu. Načež vznikly dva koncepty: první s označením Catherina (který mi svým vzhledem dost připomíná tehdejší Alfy Romeo) a druhý MFI-13, který nakonec ve vyřazovacím boji vyhrál a dal základ pro úplně nový Sonett II (někdy označován jako Saab 97). Koncept měl sice ocelovou karosérii, ale u prodávaných vozů byla opět sklolaminátová. Prodejní čísla sice vzrostla, ale stále to nebylo to, co si pánové z Trollhättanu přáli. V roce 1967 přišla inovace, kdy dosavadní dvoutaktní tříválec byl nahrazen čtyřdobým čtyřválcem do "V" z Fordu Taunus (následné označování Sonett V4). Mále kupátko muselo kvůli novému motoru projít úpravou a na kapotě tím pádem vyrostla boule, která k tomu všemu byla vyosena ze středu kapoty směrem do pravé části vozu, aby měl řidič lepší výhled. Tato úprava alespoň krásně odlišuje vůz od svého dvoutaktního sourozence. Prodeji sice nový agregát pomohl, ale stále výsledek byl daleko za očekáváním.

Samotná zajímavost pro fanouška českého motorismu je, že v roce 1962 Saab zřídil obchodní zastoupení u nás v Československu, díky čemuž se k nám začali dovážet hlavně modely 96. Co je však hlavní, tak došlo i na prodej dvou kusů Sonettu II V4. První putoval do Prahy k jednomu závodníkovi. Druhý kousek to měl o poznání zajímavější. Ten koupila firma AZNP, dnes dobře známá Škoda Auto, kde se auto stalo předlohou pro sportovní prototyp Škoda 1100 GT.

Do třetice dobrého i zlého se v roce 1970 představil na newyorkském autosalónu Sonett III, který chtěl naznačit, že se svým předchůdcem má prach málo společného. Avšak to vše jen na oko. Auto sice dostalo zcela nový design, o který se dokonce postarali Italové. K tomu se vůz prodloužil o 10 cm a přišla vyztužení dveží, avšak podvozek a pohonná jednotka zůstávali stejné. Vůz následně dostal novou pohonnou jednotku o objemu 1.7 litru, též z Fordu Taunus. To vše novému Sonettu výrazně pomohlo zvýšit prodejní čísla. Ve finále se prodalo něco málo přes 8300 “trojkových” Sonettů. Ale ani to vedení Saabu moc nepotěšilo a v roce 1974 byla definitivně ukončena výroba této modelové řady. Celkově z výrobní linky sjelo 10 225 Sonettu.