Historie Sobů: Saab 96

Píše se 17. únor roku 1960 a ve Stockholmu je právě světu představen nový Saab 93C, který si ale z marketingového hlediska přebírá označení 96. Proč skok o 3 číslice oproti svému předchůdci 93, který zase navazoval na model 92? Protože 95 už byla kombi verze, která přišla o rok dříve a 94 bylo označení pro sportovní model značky, který byl spíše ale známý pod názvem Sonett. Ale zpátky k novému modelu.

Člověk neznalý detailů by nejspíš nebyl schopen rozeznat předchůdce od následovníka, přesto tu pár změn je. Hlavním zásahem do karosérie bylo zvětšení zadního okna a to velkoryse o 117%. V praxi pak z profilu jde vidět, že sklo je dotažené blízko bočním oknům. Není to ale jediná změna, přišly jiné koncové lampy, zlepšilo se odvětrávání kabiny, zvětšil se zavazadlový prostor, stejně tak i zadní sedačky, které tak jsou již koncipovány pro tři osoby a ne jenom pro dvě. Navíc na tehdejší dobu auto stojí nadčasově na obou nápravách s vinutými pružiny, to celé korigováno přesným hřebenovým řízením. K tomu je tu od začátku 12ti-voltový elektrický systém, což na tu dobu v této třídě je dost nevídané. Oproti předchůdci jsou zde vylepšeny i deformační zóny a výztuhy karosérie.

Bullnose, jak se prvním 96tkám přezdívá (pozn. krátká příď oproti modernizacím), dostává pod kapotu třívalcový dvoutakt o obsahu 841 cm3, který si svým způsobem převzal z kombíkové 95tky. Ten přenášel na vozovku skrze třístupňovou manuální převodovku, bez synchronu na prvním kvaltu, skromných 28 kW, čili cirka 38 koní. Výkon to není bůh ví jak závratný, ale je nutné si uvědomit, že se píše rok 1960 a auto váží zhruba 900 kg.

Krátce po zahájení výroby se do portfolia prodeje přidává verze GT750. Ta využívá ještě starý motor o obsahu 0,75 litru z předchůdce, modelu 93. Disponuje o něco svižnějším stádem o počtu 45 koní, později dokonce 48 nebo 50. Co má oproti modelu 96 navíc, je čtyřstupňová převodovka. Později se ještě tato sportovní verze vyšlechtila na variantu GT750 Super, jež disponovala 57 koňmi. Její produkce trvá od února 1960 přesně dva roky.

Nebyl by to Saab, kdyby s každým modelem nepřicházel rok co rok s inovacemi, které vylepší stávající model. Už následující ročník, 1961, přichází do výroby klasické zapalování, jak jej známe dnes. Do té doby se startovalo pomocí kabelu pod palubním panelem. Následně jsou do standardní výbavy zakomponovány tříbodové bezpečnostní pásy, plus jste za příplatek mohli mít čtyřstupňovou převodovku.

První plnohodnotně vylepšená verze Saabu 96 plynule navazuje na GT750. V roce 1962 pod názvem Saab 96 Sport dostává zákazník na svůj vůz kotoučové brzdy dopředu, nádržku a čerpadlo pro vstřikování oleje, čímž při tankování odpadá nutnost míchat směs benzínu, a trojitý karburátor Solex, který dostává vozidlo na hodnotu 57 koňských sil a maximální rychlost 150 km/h. V zámoří si pak tato verze nese označení GT850 Monte Carlo.

Přídomek Monte Carlo není zvolen jenom tak náhodou. Celá tato věc má být připomenutím úspěchů Saabu v rally. Pokud vás jako první napadá jméno Eric Carlsson, tak jste na správné adrese. Mr. Saab, jak se Ericovi přezdívalo, s tímto vozem dokázal vyhrát třikrát za sebou britskou RAC rally v letech 1960-62 a co víc, v letech 1962 a 1963 s šestadevadesátkou výhrál Rally Monte Carlo. Nicméně nesmíme ani zapomenout na další úspěšná jména, která se postavila na start s 96tkou. Mezi ně patří ku příkladu Per Eklund, Pat Moss-Carlssonová, Simo Lampinen nebo Stig Blomqvist. Saab díky tomuto ukazoval světu a hlavně potencionálním zákazníkům velkou spolehlivost a houževnatost svých výrobků.

Saab 96 Sport byl natolik oblíbený, že po něm byl hlad i ve Velké Británii, kam se mimo jiné normální model začal dovážet. Jenomže Sport nebyl dostupný s pravostranným řízením a tak se tamní dovozce těchto švédských vozů rozhodl pro stvoření vlastní sportovní edice. A tak vznikl Saab 60. Jako základ posloužil obyčejný Saab 96. Motor byl v tomto případě vyladěn na 61 koní, byl snížen podvozek, použit výfuk z verze Sport, obutí od Pirelli a výměněna převodovka za čtyřstupňovou. Motory byly upravené jistým Mikem Langtonem, od kterého pak měl každý vůz svoji plaketku s pořadovým číslem. Třešničkou na dortu byl na zádi vozu odznak v podobě číslice 60, která byla použita původně u Porsche 356. Podle všeho vzniklo 56 kusů této speciální edice (některé zdroje hovoří o počtu 59), nicméně oficiálně se dochoval pouze jeden jediný kus, konkrétně s pořadovým číslem 49.

Ale zpátky k samotnému Saabu 96. Ten, jak jsem již zmínil, procházel během let dílčími změnami. V roce 1963 se tak na vozech začalo objevovat ikonické logo s letadlem, které odkazovalo na původ automobilky v leteckém průmyslu a dovnitř se nastěhoval systém uzamykání zpátečky. Následně přišly dvou-okruhové brzdy, zvednul se výkon na 42 koní, posléze na 44.

Jedním z velkých milníků v upravování modelu 96 je rok 1965, kdy je příď prodloužena o 150 mm, aby se vodní chladič mohl přesunout zpoza motoru před motor. Na řadu přichází i hydraulická spojka, nové palivové čerpadlo, výfuk, zavěšení pedálů z vrchu a v nabídce zůstává už jenom čtyřstupňová převodovka.

S následujícím rokem přichází do standardu trojitý karburátor od Solexu, čímž se výkon opět posunul, tentokrát na hodnotu 46ti koní. Krom toho se začaly na vůz montovat v základu, kvůli bezpečnosti, obě zpětná zrcátka, modernizací prošla přední světla, ale i disky kol. Navíc pro americký a švýcarský trh se začaly produkovat v základu 96tky s kotoučovými brzdy v předu a pouze s odděleným mazáním, což bylo v podstatě převzato z verze Sport, respektive Monte Carlo.

Jinak byl Saab mazán jako klasický dvoutakt, s tím, že tu byl problém. Ono totiž pokud jste pustili plynový pedál, tak se logicky zavřela škrtící klapka a motor tak nedostával palivo, ale co je hlavní, tak ani mazivo. Co se stane, když motor nemaže, si dokáže domyslet každý. Takže například při jízdě z kopce jste museli brzdit a zároveň i přidávat plyn, což  není nejlepší pro brzdy… Celý tento problém pak řešila možnost mít v autě volnoběžku, která odpojovala motor od převodovky, díky čemuž se zamezilo tomu, aby motor přestal mazat.

Přelomový rok pro model 96, ale i pro značku Saab, je ten s číslovkou 1967. Pod kapoty tehdejší produkce švédské automobilky se dostává nový motor a to čtyřdobá V4 o obsahu 1,5 litru, původně od Fordu, který jej používal pro evropský Taunus. Co je nutné ale zmínit, tak vše mohlo být jinak. V první řadě Saab původně počítal s vývojem vlastního motoru o objemu 1200 cm3, ale to pak ve výsledku vycházelo dráž než nákup motorové jednotky od někoho jiného.

Cesta k novému motoru navíc nebyla jednoduchá už jenom skrze rozhodnutí o této modernizaci. Byl tu "spor" mezi hlavním konstruktérem Rolfem Melldem a generálním ředitelem Tryggve Holmem. Melldemu bylo jasné, že dvoutaktní motor nemá budoucnost a tak usiloval o zavedení nové pohonné jednotky. Tryggve Holm byl však proti. A tak se stalo, že hlavní konstruktér šel za hlavním akcionářem Marcem Wallenbergem, který jeho nápad podpořil. Vznikla tak tzv. Operace Kajsa, o které z celé automobilky vědělo pouze 7 lidí. V tajné akci se vyzkoušelo hned několik motorů a to 875tka od Hillmanu nebo Triupmh 1300, přes Ford V4, Volvo B18, Volkswagen Boxer, Lancia V4 až po agregáty z Opelu nebo Mini. Nakonec se ukázala nejspolehlivější jednotka B18 od Volva. Nicméně finální volba padla právě na forďáckou V4, která ve spolehlivosti o moc nezaostávala a hlavně byla kompaktnější a konstrukčně jednodušší.

Díky utajení nevědělo o celé akci ani samotné obchodní oddělení. To se o tom dozvědělo později, včetně čtyřicítky zaměstnanců, kteří dostali za úkol na přelomu léta a podzimu roku 1966 přestavět prvních 200 propagačních vozů, ale oficiálně se opravovala závada na brzdovém systému. Celá věc se dokázala držet pod pokličkou. Až několik dní před premiérou objevili novináři poodhalené přepravní vozy s modernizovanými šestadevadesátkami, které prozradily odznáčky "V4" na karosérii.

Tak či tak byl čtyřtaktní Saab 96 na světě. Auto dostalo už v základu přední kotoučové brzdy a zůstala i volnoběžka, která již nebyla pro čtyřtaktní motor nutná, ale umožňovala majitelům Saabu řadit bez spojky. Motorová jednotka z Fordu disponovala 65ti koňmi. Tříválcový dvoutakt zůstával stále ještě v nabídce, ale emisní normy, kdy dokonce v USA musel být snížen objem pod 0,8 litru, a postupně opadající zájem zákazníků zapříčinili v následujícím roce vyřazení z nabídky. V tu stejnou dobu se do produkce dostává model 99 a model 96 si z něj bere inspiraci v řadě upgradů. Vůz prochází dalším faceliftem a kulatá hlavní světla, kromě amerického trhu, jsou nahrazena obdélníkovými a doplněné chromovou mřížkou chladiče. Po technické stránce přichází posilovač brzd.

Píše se léto 1971 a na Saab 96 přicházejí stěrače předních světlometů a do exportních vozů pro USA se začínají montovat motory o objemu 1,7 litru, zprvu se 70ti koňskými silami, později sníženy na hodnotu 65. Přibyla výklopná zadní okénka, indikátor nezapnutých pásů, vypínání světel po vytažení klíčku nebo vyhřívaná sedadla.

S rokem 1974 se mění chromované masky na černé, plus vzniká Saab 96 1.7S (S jako Super), který si přebírá sedmnáctistovku pro Ameriku a výkonově posiluje na 90 koní. Krom motoru se vůz dočkal tužšího podvozku, sportovnějšího výfuku, oranžového laku a speciálních litých kol. V tomto roce navíc automobilka experimentuje s modelem 98 (číslo 97 patřilo dalšímu Sonettu). Jednalo se o prototyp kombi-kupé, které mělo být jakýmsi mezičlánkem mezi modely 95 a 99. Do výroby se však tento koncept, který si nesl jinak označení X14, nikdy nedostal. Automobilce přišel ve výsledku zbytečný a tak zůstalo jenom u pár prototypů, které byly vyrobeny mezi léty 1974 až 1976. Kolik jich skutečně vzniklo je informace nejspíš k nedohledání. Podle dostupných fotografií tipuji minimálně tři kusy, nicméně dochovaný je pouze jeden, který aktuálně stojí v muzeu automobilky.

V ročníku 1975 se šestadevadesátka dočkává nových černých nárazníků po vzoru modelu 99, které jsou schopny bez deformace absorbovat náraz do 5ti mil za hodinu (8 km/h). Stále jsme v roce 1975 a Saab si pro zákazníky připravil třísetkusovou stříbrnou edici 96tky. Ta má být oslavou 25 let produkce značky, i když se model 92 začal vyrábět už v roce 1949. Vůz krom stříbrného laku dostal litá kola, chromované prvky nárazníku, boční černé polepy a hnědý interiér.

To se už ale blížíme do finále. S následujícími roky je opět zvednut výkon, a to na hodnotu 68 koní, a to díky karburátorům, opět od Solexu. Přední blinkry byl další prvek převzaty z modelu 99, stejně tak i přišla větší zpětná zrcátka. Uvnitř se poněkolikáté změnil hlavní přístrojový panel, byly začerněny chromované lišty kolem oken, přibyly do standardu hlavové opěrky, které pak doplnily přední sedačky z devětadevadesátky. S novým modelem automobilky, kterým byl Saab 900, se úplně přesouvá poslední ročník produkce do finské továrny Valmet v Uusikaupunki.

Saab si na úplný závěr dovoluje vydat ještě jednu limitovanou edici a to Saab 96 GL Jubileum o 300 kusech. Po mechanické stránce zůstal vůz stejný, jako ostatní, jenom dostal přední spoiler, speciální litá kola, černé obložení mezi zadními světly, to celé zabalené do kovově modrého laku, který doplňuje modrý interiér.

O tom, že se modelu 96 dostalo značné obliby, není pochyb. O tom svědčí ten fakt, že je pro Švédy stejně ikonický jako pro Francouze Citroen 2CV nebo pro Italy Fiat 500. Ve své domovině ho pozná i ten, kdo se o automobily vůbec nezajímá. Dalším důkazem obliby je, že Saab 96 vydržel ve výrobě dlouhých 20 let, což je ze všech modelů automobilky Saab vůbec nejdelší doba. Od počátku výroby v roce 1960 až do konce 11. ledna 1980 se stihlo vyrobit 547 221 kusů, přičemž ten poslední zamířil z finské továrny rovnou do Trollhättanu. Neřídil ho nikdo jiný než Eric Carlsson.

Foto: rallylife.cz; pinterest.com; ayrshireclassics.com; saabblog.net; wikipedia.org; Peter Bovyn; soukromý archív