Gumbalkán 2024 – jedeme, část 1

O přípravách před startem a jak vůbec ke všemu došlo, si můžete přečíst zde.

Je začátek července a první sobota se blíží. Supr je volný pátek před ní. Ten využíváme na poslední přípravy a balení. Vše je docela jednoduché díky tomu s čím jedeme. Volkswagen Transporter T4 má opravdu pro 3 chlapy až neskutečně prostoru. Snad poprvé v životě při balení se někam nezažívám klasický stres „to se nevleze“. Večerní sraz v pátek v Bílé vynecháváme, máme to tam kousek a tak příjezd necháváme na sobotu ráno.

Konečně sobota, jdeme do naších úborů a vyrážíme. Natěšení, plní očekávání a zvědavosti co nás čeká. Jsme odhodlání projet všechny připravené kontrolní body a užít si to i s nějakými výlety mimo asfaltové cesty.  Jsme tři a posádku máme rozdělenou skoro jak na Dakar. Fero je první řidič a mechanik. Kryštof druhý řidič (většinou ranní J) a internetový vyhledávač (google), pomocný mechanik, já navigátor catering a pokladník. Cestou potkáváme další posádky, brzo všem co jedou Gumbalkán začínáme říkat „Gumídci“. Zdravíme se blikáním, máváním a dostáváme se díky tomu do té správné nálady.  Blížíme se na start v Bílé. Trochu nás znervózňuje, že někteří již jedou proti nám, asi nechtěli čekat. My na startu chceme být, nasát atmosféru, podívat se kdo vše jede a co kdo vymyslel. Navíc za námi mají dojet kamarádí a podpořit nás na startu. Jsme z toho, co vidíme na startu nadšení. Neskutečná atmosféra a hlavně hledíme na ty kreace jak aut, tak i převlečků. Fakt paráda co dokážou lidé vymyslet a i udělat. Doporučuji se tam zajet podívat. Projdeme parkoviště snad dvakrát dokola, fotíme, pokecáme s lidmi a už se nemůžeme dočkat startu. Ten přichází po 11 hodině.

Měl jsem smělý plán dojet první den až do Maďarska, ale už na startu vidím, že to je nereálné. Nevadí. Vyrážíme, srandovní je, že hned na startu se posádky rozjíždí různými směry. My vybíráme trasu mimo hlavní tahy směr Konečná, Čadca, Orava a pak Polsko. Cesta ubíhá, vše funguje, kolem nás jsou i další posádky. Nejvíce nás udivuje čudící pomalu jedoucí hasičská Avia Frugon. Jsme v Polsku, Fero vzpomíná na dovolenou, když tady byl a hlavně na výborné sýry přímo ze salaší. U jedné zastavujeme, je pěkně vyuzená. Sýry jsou výborné, krajina luk, pastvin a Tater v pozadí úchvatná. Už to má vlastně nádech Rumunska. Jsou to prostě Karpaty a my přeci jedeme z Karpat do Karpat. Fero se taky kochá, vzpomíná a vychutnává sýr. V tom ho překvapí výmol na krajnici a první drobný zádrhel je zde. Máme defekt. Zastavujeme u jednoho hostince, Fero se poprvé ujímá role mechanika se svým typickým „v klidu“ a my jdeme do restaurace objednat něco na jídlo. Za chvíli má hotovo a přidává se k nám. Jídlo výborné, ale my musíme dál, k prvnímu bodu. Je to taková šneková rozhledna v Polsku, pod městem Nowy Sacz. Místo je to hezké. Kontrolní body mají tu výhodu, že se na nich potkáme s dalšími Gumídky, pokecáme. Pár fotek a jedem dál, zpět směr Slovensko na druhý bod. Tím je Dukelský průsmyk a hlavně letadlo Lisjunov Li – 2. Těsně před ním vyskakuje druhý problém. Autu se nechce jet, naštěstí jej to po chvílí přejde. Hezké místo. Je už večer, krátká prohlídka, focení a jedeme směr jih. Nocleh vybírám u přehrady Domaša. Cestou ale nemůžeme vynechat tankové pivo.

U Domaši je prvně kemp, ten je ale přeplněný a nám to nevyhovuje. Kousek dál vidím v mapě místo pro stanování i s kioskem, jedeme to zkusit. Tenhle nápad říkáme dalším Gumídkům, ti se přidávají. Je to zašité, ale perfektní místo. Stanování je zdarma s podmínkou, že dojdeme na pivo, s tím problém nemáme. Prvně ale přichystat spaní, dnes jdeme všichni tři pod širák, pak koupel, která po parném dnu bodla. U piva pokecáme s ostatními, hlavně výměna zkušeností a plánů na další dny. Panák na dobrou noc a jdeme spát pod hvězdným nebem, byl to hezký den. Chtěl jsem být o kus dál, ale nevadí.

Nedělní ráno, naše vůbec první přímo na Gumbálkanu. Je nás tu jen pár aut. Spaní pod širákem má jednu velkou výhodu, vstáváš brzo, po rozednění a máš tak celý den před sebou. Jen nejmladšímu členu se to úplně nelíbí. Snídaně a jedeme dál. Některé posádky ještě spí. Brzo dopoledne jsme v oblastí Tokai v Maďarsku. Chceme si tu koupit víno, ale v 10 je na to fakt brzo. Dalším cílem je Boldogköi vár – hrad v Maďarsku. Postavili jej prý nápadnici princezen. Je hezký a Fera zaujme (nebo čeká ty princezny?) a jde na prohlídku. Já s Kyrštofem odpočíváme venku. Vedle nás se pase kůň, prostě nedělní idylka. K tomu spousta nadšených Gumídků.

Z hradu míříme dál, směrem na místo se sochou Ježíše a lomem. Chceme si koupit zdejší víno jak pro sebe na večer, tak i domů. Nacházíme jedno malé a přívětivě vinařství. Bohužel chvíli po něm nás potkává další komplikace. Cítíme smrad a Fero to správně identifikuje jako shořelý startér. Zastavujeme, Fero má hned řešení. Prostě jej vykucháme a auto budeme až do opravy roztlačovat nebo rozjíždět z kopce. Ale přemýšlíme co dál. S touhle závadou se nám do hor a na nezpevněné cesty fakt nechce. V tom si vzpomenu na kamarádku, jejíž partner je z Rumunska. Poprosím jí, zda by nám nedomluvil nebo nedal nějaký tip na servis hned v pondělí ráno někde u Satu Mare nebo Baia Mare. Povede se, posílá kontakty, jsme o něco klidnější, ale ne o moc. Startér shořel proto, že nevyskočil pastorek od převodovky. Příčinou je, že se nevrací klíč ve spínačce. Fero to ví a už povědomě vrací klíč sám, je to jeho auto, tak jej zná i se svými vrtochy. Jenže řídí Kryštof a ten to nevěděl, marné. Startér je venku, vše složeno, naloženo, můžeme roztlačit a jet. Já mám s tou mou nohou trochu obavy z roztlačování, ale jde to.

Je fakt vedro, do toho ten servis na slunku na parkovišti. K soše se nám tím pádem nechce, víc nás láká lom. To osvěžení je parádní, nechce se nám pryč. Ale musíme, když chceme ještě dnes dojet do Rumunska. Vyrážíme směr Satu Mare. Na hranicích to je v pohodě. Večer jsme na kontrolním místě, malý hrad Ardud. Zde se bavíme s ostatními, jak to vidí s noclehem. Většina to jede zkusit k přehradě Apa mezi Satu a Baia Mare. Přidáváme se.  Domnělý kemp je za branami a jede se kolem hotelu. Vjezd hlídá jeden Rumun. No domluva s ním je, prostě jak s Rumunem. Po chvilce se povede, něco mu zaplatíme a míříme na nocležiště za ostatními. Je nás tu Gumídků docela dost, včetně Miaty se střešním stanem, autobusu Mercedes a dvou maďarských posádek. Kluci se jdou koupat, já rozdělávám gril. Další hezký večer před námi. Do toho k nám přijde jeden Maďar s pálenkou, dojde na výměnu mečů (pálenek), naštěstí jde brzo dál. Já s Ferem znova spíme pod širákem, což tak nakonec bude po celý Gumbalkán a Kryštof si ustýlá poprvé a pak už napořád v autě.

Dobrou noc. Jak to bude v pondělí s opravou a pak dál se dočtete v dalším díle.

Kde se chce podívat na foto album, je zde: foto Gumbalkán. Nebo na istagramu @radimlabaj

Ale pokud se nezastaví u přehrady, uvidí dopředu co jsme zažívali.