Get out&drive 5.5

Dnešní plán kam vypadnout a řídit byl málem zrušen, Karel dal přednost práci, navíc jsme rozebrali oblačnost na Moravě a konstatovali, že to prostě “když je velká oblačnost nemá smysl.”

Jenže dvacet minut před západem se ozvali děti: “tati, pojedeme na západ slunce. A kam dnes pojedeme?”

Rychlé vykouknutí z okna, a ejhle, ono se to protrhalo. Tak tedy obléci, obout. Myslím že to byl Walter Rohl, který měl u své sbírky pravidlo čtrnácti dní, jak mu auto stálo, oněch čtrnáct dnů, vzal klíče a jel ho projet. A právě tohle pravidlo se snažím praktikovat i já. Moje “sbírka” je poněkud fádnější, ale pro auto není dobře když stojí, takže beru klíče od Lancie Lybry.

Ale kam za těch pár minut vlastně chci jet? Na původně plánovaný cíl cesty by mi nestačil ani Verstappenův Red Bull, my musíme blíže, ale proč vlastně ne, za domem máme kopeček s celkem pěkným rozhledem a zemědělskou, asfaltovou spojovačkou přímo na horizontu, to si přímo říká o fotku.

Cestou vlastně ani pořádně nezahřeji motor a už parkujeme, sluníčko je malou tečkou na obzoru. Jedna fotka, čtvrtka sluníčka je fuč, druhá fotka, v půlce třetí. Poslední chci udělat z jiného pohled a ejhle, než udělám krok stranou, sluníčko je za obzorem a v záběru jsou jen červánky. Kolik to celé trvalo? …minutu a půl.

Sedáme do auta, ale byla by škoda vzít to přímo, my se vydáme opačným směrem. Benzinová jednaosmička má hladký chod a celkem pěkně se vytáčí, poprvé jsem ji měl svého času ve Fiatu Barchetta, není to trhač asfaltu, ale pokud má v pořádku variátor, nad pět tisíc má celkem libý zvuk.

Komfortní pérování zase vyžehlí mizernou kvalitu okolních silnic a těch pár zatáček Lybra hbitě prosviští i díky zadní nápravě GLA.

Doma dáme Lybru do garáže a hurá na večeři a večerníček a pak už dobrou noc, protože zítra nás čeká sraz Lancia klubu v Moravském Berouně.