Fryštácká Retro Rally: Automobilová Orientační Soutěž

Na FB na mě vypadla Fryštácká Retro Rally. Z nedávné pozůstalosti je k dispozici vůz s rokem výroby 1988, který se kvalifikuje. Počasí je slíbeno slunečné s teplotami okolo 21°C. Se strejdou, jež se mnou tehdá byl na první amatérské rally, se vydáváme vstříc nové zkušenosti s automobilovou orientační soutěží.

Kdo se s AOS ještě nesetkal, jedná se v podstatě o výlet v běžném dopravním provozu. Pořadatelé vás vybaví itinerářem sloužícím k navigaci. Jedná se o soutěž pravidelnosti, takže je důležité dorazit k časové kontrole ve správnou minutu. V průběhu závodu plníte několik malých úkolů, např. uhádnout jmého automobilky podle loga či otázky z pravidel silničního provozu.

Navigaci nám drobně komplikovalo denní počítadlo kilometrů, které po vynulování odmítlo začít odpočítávat. Hlavní tachometr pro změnu na osmi itinerářových kilometrech naměřil kilometrů deset. Stánka itineráře pro představu je přiložena výše.

Z principu se mi to líbí, protože nerad někam jezdím jen tak nazdařbůh. Takováto soutěž té jízdě dodává jakýsi účel a zavede vás i na místa, kam by člověk jinak nezavítal.

Kámen úrazu tohoto typu soutěže, alespoň pro mne, je průměrná rychlost okolo 30km/h. Snad byl tento průměr přizpůsoben historickým vozům. Možná ne-historická varianta má průmernou rychlost vyšší? Výsledkem je, že 40 kilometrů máte ujet za 80 minut. Pokud nechcete před cílovou čárou půl hodiny čekat, tak jedete opravdu výletní rychlostí a jste brzda běžnému provozu. Pokud jedete ve Fiat 509 Torpedo z roku 1925, tak Vám to ostatní budou rádi tolerovat. Pokud jedete čímkoli jiným, tak je to trochu pruda.

Je to asi jediný závod, kdy v největším zápalu boje zmerčíte točenou zmrzlinu a zastavíte, abyste si ji v klidu vychutnali. Musím říct, že mi trvalo si toto tempo osvojit a to i přesto, že k dispozici bylo jen 55 koní a čtyři rychlostní stupně na úzkých zimních pneu. Ty alespoň dávaly o blížícím se limitu hodně předem znát hlasitým pištěním, takže obavy z překvapení neexistovaly.

Příjemným zpestřením bylo vedení trati v krásném místě bývalé RZ Hvozdná – Slušovice. Strejda hned hlásil, že támhle u toho sloupu fandívali a že mi bude říkat. Nechal jsem se tedy na chvíli unést. Unesen jsem byl až do chvíle, kdy jsem pochopil, že to, že mi bude říkat byl řečnický obrat. Nadcházející pravou 1 dost z kopce jsem zmerčil až na oko a nezbylo než ji projet na brzdách za zvuku zimáků. Aspoň jsme se na chvíli zbavili toho dotírajícího meďáka.

Další poučení pro příště je, že navigátor může vystoupit z auta, za účelem odevzdání jízdního výkazu. U některých časových kontrol, ačkoli jsme dorazili akorát načas, stálo ve frontě několik aut, které tam neměly co dělat. Než byly odbaveny uběhly dvě minuty a my dostali trestné body za pozdní příjezd. Rozladěný jsem byl dost, protože člověk se s tím crcá, aby tam byl akorát… škoda mluvit. Korunu tomu nasadilo, když jsme při vyhlášení výsledků zjistili, že auta s hned následujícími startovními čísly stojící na ČK hned za námi ty trestné body nedostaly. Když naše startovní číslo je 2 minuty pozdě, (startuje se po minutě) tak logicky ten za námi se startovním čislem o jedna vyšším, už je taky minimálně o jednu minutu pozdě. Narazili jsme na další dva podobné rozpory. Evidentně v tom ještě neumíme chodit, ale byli jsme rozmrzelí, protože nám to nepřišlo fér.

Hned další ČK byla jen 6 minut daleko a skoro 3 minuty už jsme ztratili. Strejda hned velel, že teď na to můžu šlápnout. O chvíli později lamentoval, že tím myslel na rovince a né ať vletím 70 do zatáčky.

Suma sumárum to byl povedený den s novou zkušeností. Bavilo mě troubit a mávat na lidi pozorující auta u cesty. Když jsme místy jeli poblíz Torpéda, tak zvuk toho klaksonu mě spolehlivě vždycky rozesmál. Výběr trati byl příjemný. Strejda se jako navigátor více než osvědčil a s radostí mu uděluji 1*. Celá den byl osvěžován setkáváním se zajímavými auty a jejich posádkami. Já myslím, že si to zopakujeme, ale zkusíme vynechat historickou tématiku.