Corvette, F-88, nebo Bonnevile Special? Aneb (ne)slavní bratři Corvette C1

Jak vám řekne každý dějepisář, historie nikdy není jenom černá nebo bílá, a jak se ukazuje, ani něco tak kultovního jako spojení levného amerického sporťáku s V8 nebylo tak jednoduché. Vlastně první Corvetta s V8 pod kapotou vůbec nenesla známý název „Corvette“. Ale nejdříve to vezměme pěkně od začátku. První nositelka jména Corvette se světlu světa ukázala v roce 1953 v podobě elegantního kabrioletu. Původně vytvořená pouze jako showcar, ale díky velkému zájmu přihlížejících nakonec ještě ve stejný rok vypuštěna do výroby. První dva roky pod kapotou ševelil řadový šestiválec „Blue Flame“. V různých verzích a objemech sloužil i jako pohon pro všechny osobní automobily Chevrolet, s různými úpravami byla větší verze dokonce používána i v tzv. „trucks“. Corvetta dostala větší a tedy i silnější verzi o objemu 235cu (nebo-li 3,9 litru), které jednokomorový karburátor dopomáhal k výkonu 150 koní.

Zajímavostí jednotky Blue Flame bylo to, že i přestože byl počet válců roven 6, tak měla 3 sací přívody a 4 výfukové odvody. To znamená tedy, že vždy jeden sací přívod byl přidělen 2 válcům najednou a výfukový odvod byl vždy jeden pro dvojice 2 a 3, 4 a 5, a samostatně pouze pro 1 a 6 válec. Toto řešení způsobovalo nevyrovnanost zátěže působící na jednotlivé válce a také limitovalo celkový výkon. I tak je Blue Flame považovaná komunitou za dobrou a spolehlivou jednotku.    

Říkal někdo „Rocket?“

Netrvalo to ani jeden rok produkce první Corvetty, než se objevila její první variace. Byla, ale i nebyla z vlastních řad. V roce 1954 se další značka GM, tehdy ještě existující a úspěšný Oldsmobile rozhodl, že zkusí (v čele s Billem Langem) naroubovat hlavní designové znaky své značky na karoserii Corvetty první generace. Výsledek nazvaný Oldsmobile F-88, vyrobený v jednom kuse (možná existoval ještě jeden, kterého údajně potkaly plameny a smutný konec, další zvěsti mluví dokonce o třech) je rozhodně zajímavou a netradiční podívanou, dle mého názoru i vcelku pohlednou, rozhodně odráží typický design tehdejší doby. Co je však nejzajímavější na celém konceptu je implementace motoru Oldsmobile Rocket V8 (5,3l) se čtyřkomorovým karburátorem. Toto mocné srdce dodávalo vozu 250 koní a přes čtyřstupňovou převodovku pohánělo zadní kola. Rozhodně to byl docela skok oproti 150 koním „Blue Flamu“. I interiér byl nový, aby odkazoval na spojitost s automobilkou Oldsmobile, uprostřed přibyl nový rychloměr, pod který se umístily ostatní ukazatele, tohle vše působilo čistým a moderním designem, často typickým pro vize automobilu budoucnosti. Mimochodem jediný přeživší kus se prodal v roce 2005 za částku přesahující 3 miliony dolarů.

A další bratříček

Ale Corvetta dostala ještě jedno bratra, a tento byl ještě o něco odvážnější. Ve stejný rok se totiž ukázal veřejnosti i Pontiac Bonneville Special. Zkráceně, stroj, který vypadal, jak kdyby se smíchal Batmobile, fascinace proudovými letouny (vypadá jak kdyby jeden takový proudový motor vzadu měl) a první generace Corvetty. Byl to důkaz, že Harley Earl byl prostě v 50. Letech „on top of his game“. Tento podle mě nádherný speciál dostal pohon, který podivností plně korespondoval s netradičním vzhledem zevnějšku. Pod kapotou se usídlil motor Special – 8, nebo-li řadová 8 4,4 l o výkonu někde mezi 230-300 koňmi, které vedly dále přes 4 stupňovou automatickou převodku na zadní kola.

Nejsilnější motor Pontiacu do té doby však už nedostal možnost v tomto autě zazářit, jelikož manažery na vysokých postech v GM neobměkčil ani futuristický design a jak už historie potvrdila, ani Pontiac, ani Oldsmobile nedostali pro své koncepty zelenou.

V8 bude!

Kdo ví, kdyby tu zelenou dostali, možná by tady ještě dnes ty automobilky byly. Odhlídněme však od předpokladů a dohadů a projdeme si co je jasné hned. Corvette nakonec svůj vytoužený osmiválec dostala, 2 roky po svém celkovém debutu, v roce 1955. Small-block sice nedosahoval výkonů Special 8 ani Super 88, ale i přesto se nenechal zahanbit. Po lehké obměně vzhledu v roce 1956, vytáhl v roce 1957 z kapsy svůj hlavní trik, vstřikování paliva. To zvedlo výkon na 283 koní, a jelikož jeho obsah byl přesně 283 cu (4,64l) tak se z něho stal jeden z prvních masově vyráběných motorů o výkonu 1 koně na 1 „cubic inch“ (16,4 cm ² ). Tímto se už V8 definitivně v Corvettě zabydlela a už nikdy ji od té doby neopustila. Udělala z lehkého nevinného atletického sporťáku nového silného kulturistu automobilového světa. V roce 1962 Small-Block převrtali a dostali z něj 360 koní, na tu dobu neuvěřitelná čísla, zvlášť v autě co vážilo 1390kg a jehož sedačky byly rovné jako pouštní pláně v Kalifornii. Ale to už se blížil rok 1963 a s ním už další generace jménem Sting Ray. A to je zase příběh na někdy jindy…