Code name - Emera

Minulý blog popisloval, jak jsme koupili žlutou Toyotu MR2 na naše okruhové a víkendové radovánky. Končil tím, že budeme čekat na motorové díly a auto půjde na servis, hlavně na výměnu rozvodů, kapalin a repas brzd někdy během nebo po letních prázdninách. A tak se i stalo. Nebo vlastně stane? Emera totiž půjde na servis po prázdninách, těch vánočních, zimních, jakože až v roce 2023. Ten čas tak letí. Bohužel se nám situace od minulého dílu zkomplikovala dostupností/dodacími lhůtami dílů přímo z Toyoty – Japan,  a potom kvůli servisu, se kterým jsme vždy přistavení auta prodlužovali. To znamená, že tento díl bude mít použe tento jeden informační odstavec, abyste věděli, co se děje (spíš neděje). Jezdit s autem, které nemá udělanou revizi brzd a ani rozvody se nám moc nechtělo, takže jsme holt museli zamáčknout slzu a jezdit funkčním Coltem….

Ale kdeže. Snad jste si nemysleli, že bude auto jen zavřené v garáži. Vyměnili jsme olej, chladící a brzdovou kapalinu a Korbič s ní aspoň sem tam zavítal do práce, jel na výlet, i na Slovensku to byl ukázat. Jednou takhle v červnu mi Korbič píše :”Je hezky, nemám přijet a neprojedem se?”. No jistě že. Tak dojede ke mě, půl hodiny nám trvá sundat tu skleněnou střechu a já tu žlutou placatou věc poprvé řídím. Jsem z toho tak vykulený, že hned na první křižovatce odbočím doleva místo doprava, kam jsem chtěl jet. Mám v hlavě takovou cca 35 km trasu po okolních vesnicích. Jedeme pohodu, motor brblá za ušima, vítr na plešcě a lidi koukají a ukazují i prstem. Hlavně děcka. Ale i chlapi u jedné hospody s půllitry v ruce. Dojedeme na velké štěrkové parkoviště u skiareálu v Novém Městě na Moravě a tam si na chvilku zkusíme, jak se auto chová při malé adhezi. Tím, že je těžiště uprostřed se auto poslušně vrhá do zatáček. Pokud ale během zatáčení pustíte plyn, nebo nedej bože zabrzdíte, zadní partie vozu vám moc nepoděkují a pokračují dál v přímce, čímž dostanete krásný pětihvězdičkový drift zakončený rozbitým autem, pokud nemáte rychlé ruce. Po 10 minutách zkoušení to vezmu opět domů a Korbič pak jede dál domů. Paráda. škoda že se svezeme na okruhu až po tom servisu.

Oba jsme se shodli, že to bude chtít asi jiný volant místo stávajícího kormidla. Googlujeme a zjišťujeme, že se dá sehnat trojramínko z Celicy a má i menší průměr a airbag. Je k tomu potřeba jeden přechodný kabel, který je ale celkem drahý přes ebay. Další možnost je to nějak nabastlit a pájet, ale koupíme kabel a bude to "zapoj a hraj" (plug&play). Sehnal jsem na bazoši jetý volant z Celicy za 60Eur s bagem, ze Slovenska, tak ho hned bereme. Sice je docela dojebaný, ale až to budeme chtít mít pěkné, dá se to přešít. Prozatím nám je to fuk. S prodejcem domluva dobrá, ve středu posílá a do pátku bych to měl mít. V pondělí nic, ani mi nepřišla žádná sms či email, že má PPL mojií zásilku. Kontaktuju prodejce, ten mi posílá screenshoty a že je můj balík na ParcelShopu. Ale v jakém, to už nepíšou. Pokoušíme se kontaktovat PPL emailem, žádná odpověď, volám na infolinku, kde si 5 minut vyslechnu automat, který mi pak řekne, že všeci agenti sú zaneprádzněni, a típne mi to automaticky. Děkuji. Nu což, najdu si všechny parcelshopy ve Žďáře a objíždím. První 4 ze 6ti nic pro mě neměli. Na mobilu mi cvakne sms od ženy, že má na parcelshopu svůj balíček, tak jedu do 5. parcelshopu pro její balík. Říkám kód a týpek mi nese balík. Ptám se pak, jestli tam nemám ještě něco na své jméno, ale že nemám kód. Borec se dívá, ale bez kódu mám holt asi smolíka. Hmm tak nic no. Beru balík a když na něj koukám, vidím tam své jméno, své číslo, svou adresu, a ejhle, VOLANT. Tvl tak jakto, že přišla sms mé ženě na její číslo? Na její email? Kde ho jako vzali? Jak? Nechápu, ale jsem rád, že mám volant v ruce. Hned píšu Korbičovi, že vše máme a můžeme montovat. Korbič píše: ”Všetko špatně…”. Volant je sice v poho, je kulatý, ale v našem autě je volant, který se vyskytuje málokdy a má nějaký mechanický airbag. Takže to Korbič ani neměnil, respektive zkusil to. ale nebude to OK. Bohužel. Tak asi v budoucnu koupíme opět nábu a sportovní volant na Raceshopu. A nebo to necháme tak jak je to teď. Zas taková tragédie to není. Kromě toho má nakonec stejný průměr jako už máme v autě, jen je více sportovní a tříramenný.

Připojíme se i na FB do českého MR2 klubu a v červenci zrovna v Novém Městě na Moravě pořádají tradiční každoroční MR2 sraz. Tak když to máme 12km, tak se tam otočíme, no ne? Já mám v hlavě, že vezmu GoPro a něco natočím a udělám pak nějaké video. Korbič přijíždí, já udělám pár “profi eňo ňůňo” záberů a jedeme na sraz. Po příjezdu se seznámíme, obhlížíme konkurenční kousky a kecámě s fajn lidma. Hned ze začátku nám jeden týpek ukáže, jaký je ideální postup na sundání střechy. Minule jsme to dělali půl hodiny ve dvou, teď to umíme do 2 minut samostatně. Auto nám celkem chválí a jsme jedniní se žlutou MR2, ale soutěž krásy nevyhráváme. Tu vyhraje týpek s červenou MR2 Turbo. Pak se udělá foto a jede se na spanilku. U Ski areálu se udělá další skupinové foto. Tam dorazí ji jeden týpek s modrou MR2 3. generace, známého pod přezdívkou Raspby :D (zdravím). Pak odjíždíme na jízdu. Lidi mávají a mají radost. Až do první zastávky na jídlo to bylo fajn. Tam nastala komická situace, že jsme ve vesnici kolem hospody zabrali veškerá parkovací místa, vjezdy, příjezdy, odjezdy, no prostě ty MR2 stály všude, kde to šlo. Načež dojela starostka obce a dostali jsme trochu pojeb, ať si to nějak přeparkujeme Nu což, dojedli jsme a jelo se dál. Nějak se promíchalo pořadí a my jeli poslední. Borci to vepředu docela hnali, na náš vkus až hodně, tak jsme si jeli svojí jízdu. Byla tam i jedna docela nebezpečná situace, což nám nepřišlo úplně OK, tak jsme fakt jeli s velkým odstupem na pohodu. U Billy v NMNM ještě kecáme a loučíme se, že už jedeme domů.  Po pár km jízdy se ale ještě s Korbičem domllouváme, že zajedeme zpátky na chatky a ještě pokecáme. Tak jedeme zpátky a před náma kolona MR2 na blikačkách a pak zatáčka. Ajéje, velký špatný. Týpek, co má teď tu čerstvě červenou MR2 Turbo, kterou ještě trochu doladil, ji v zatáčce, kde nešlo nic extra vidět, hodil do stromu. Jo, ta co vyhrála miss MR2 před pár hodinami. Škoda. Naštěstí se mu nic nestalo a odnesly to plechy, ale bude to jebačka to opravit. Pak se dojede na chatky, my pokecáme a pak valíme domů. Až na tu nehodu fajn akce.

Koncem srpna konečně po 3 mesících čekání došly díly na servis z Japonska. Volám od servisu a jsou plní, že až v září. OK, no tak počkáme. Jenže jsem si všimnul, že chybí hydraulický napínák. Hmm, jedině opět z Japonska, tak ho objednám a budeme čekat no. Takže žádné ježdění. Najednou je vypsán trackday na polygonu v Hradci a máme info, že se bude i kropit a driftování povoleno. Tak že pojedeme s Coltem, protože prostě Emera bez servisu velký špatný.

ALE KDYŽ NÁS UŽ SVĚDÍ RUCE!

Sám Korbič mi říká, jestli to nezkusíme v MR2. Nojasnětyvolejakožezkusímesakrapráce. Na srazu nám říkali, že i když by prasknul rozvodový řemen, že se motor nepotká, prostě to jen přestane jet. JUPÍÍÍÍÍ. Tak to se těšíme. Dojíždíme na polygon a zima a mlha. V Hradci jsme ještě nebyli a říkal jsem si, to je polygon, tam je to bezpečné a do ničeho širokodaleko nemůžeš vrazit. No jo, jenže jsou tam servisní budky, svodidla,lampy, jezírko, různá zařízení, a to fakt nabořit nechceš. Inu, docela máme bobky jak procházíme trať. Je to úzké a poměrně malé. První jede Korbič a teda máme nasráno oba dva. Párkrát mu to ujelo, zkusil i malý driftík na výjezdu a pak jedu já. Mám bobky, jak se to auto bude chovat. Na první vodní ploše teda uberu v zatáčce plyn a čekám, že se to hned začně točit jak mánička. A ono nic, jen se hezky stočila do zatáčky. Přidám plyn a normálně čistě vyjedu ze zatáčky. Postupně si zvykám jak se to chová a jak člověk začně víc tlačit, už to jede bokem. Shrnu to asi tak, že po pár kolech už to šlo na výjezdech krásně bokem pod plynem. Korbič měl většinou problém s ukončením smyku, že ho to několikrát rozhodilo jak kyvadlo, prákrát se i roztočil, ale vždycky v pohodě. Dopoledně to ale někteří účastníci už přeháněli a roztáčeli se několikrát zasebou na stejném místě, vyjížděli z tratě a podobné psí kusy. To už pak nevydržel ani organizátor, zastavil ježďění a trochu některým jedincům zkrátil hřebínky, že machrovat fakt nemusí. Roztočit se na jednom a tom samém místě 5x za sebou není totiž žádné umění. Pak se jízdy opět pouští. Když tak čekám, až mě pustí na trať,  jedno BRZ to napálí bokem do lampy. Snap oversteer dostal, prostě ho to z jednoho driftu nakoplo do druhého a bylo to. Jako bychom před 10 minutami neměli ten sedánek na koberečku. No takže zas červená vlajka, ohnutá lampa a zničené BRZ. Škoda. NA základě toho bylo jediné řešení, vypnula se voda a už se nekropilo. Odpoledně se otočil směr tratě a bylo to taky zajímavé. Auto už jsme měl více v rukách a bylo to lepší a lepší. Do toho ještě začalo dost pršet, takže bylo nakonec mokro všude. Na konci trackdaye jsme pak docela lítali a auto zatím fungovalo bez problému. Uvidíme, jak to bude na opravdovém trackdayi.

Je vypsán trackday v Mýtě a pojedem to zkusit. To se dost těším, protože v Hradci to bylo sice fajn, ale jsem zvědavý, jak se to auto bude řídit na suchu ve větší rychlosti, jestli bude zrádné nebo ne. Ráno vyrážíme klasicky a máme sraz na benzínce. Ani jsem neujel 10 km od baráku a už píše Korbič "Jedu…..jedu pomalu, nemám dobrý pocit z brzd…" ooo bóže, co zas ten východňár vyvádí. Mno po půl hodině dojíždí na benzinku a hned sahám na kola jestli jsou hornká nebo ne. Z mých zkušeností z předchozích vlastněných aut (hlavně u e36, kdy se mi podařilo úplně zadřít brzdový pístek tak, že jsem na předním kole mohl usmažit i steak) jsem Korbičovi řekl, ať dá neutrál a povolí ruční brzdu. Zatlačím trochu do auta a hýbe se. Takže to tak hrozné nebude (u zadřené brzdy na e36 to auto drželo samo i z velkého kopce na neutrál bez ručky). Nabízím, že to vyzkouším aspoň pár km, jak se to chová. Kořbič totiž zastavoval a chladil 2x po cestě a vždy po nějaké chvíli začal vibrovat volant. Ok, vyrážíme a jedu v Emeře. Prvních 5 km v pohodě, pak to při brždění trochu víc táhne doleva a po 10 km trochu začíná vibrovat volant. Ale dá se s tím jet. Zastavujuem na odpočívadle, vyměníme se a jak dojedeme do Mýta, tak to zvedneme a mrkneme na ty pístky. Je sice hnusně, ale tak nevadí. Dojíždíme do Mýta, zaparkujeme a vytáhneme vercajk. Zvednu auto, odendám kolo, sundáme brzdič a už bylo vidět, že se mu moc nechce. Teď na tojotě jsou dvoupístky, takže Korbič si sedne za volant a zmáčkne brzdový pedál. Vysune se jeden pístek. Ok, trochu ho podržím kleštěma (páč jsme nechali doma ten stahovák na pístky doma) a Korbič zase šlape, ale moc toho nenašlape. Ten druhý pístek je zaseklý. Tak ZABER. A hle, už se hýbe. Sice trochu, ale hýbe. S velkým úsilím ho vymačkáme trochu více ven a pak zase zatlačíme. S každým tímto úkonem klouže líp a líp, čili to tak uděláme asi 10x a pak už pístek jezdí jedna báseň. Cajk. smontujeme to a hned Korbič hlásí rozdíl, že už to nebrzdí. Paráda. Ani jsme si neuvědomili, že docel prší. Tak to bude asi zábava.

První jede Korbič, opět zlehounka, přecijen poprvé s Emerou v Mýtě a ještě na posmrkaném mokru. Jede na pohodu a hned v prvních zatáčkách už tancuje. Dá si pár koleček na seznámení a jako směje se jak malej jarda, jak se mu to líbí. Pak si to vezmu pod ruky já. Kurna to je bomba, na tom morku to tancuje jak pomatené. Po pár kolech si už zvykám jak to držet v tom smyku trochu déle a plynuleji. Zkouším i řadit s dvojím vyšlápnutím spojky a meziplynem a sem tam to jde a zlepšuju se v plynulosti. Každým dalším kolem je to více přirozenější. Korbič něco ode mně okouká a jede opět on. Jde mu to taky líp a líp. Takhle projezdíme celé dopoledně. Po přestávce se tradičně upraví trať a je i sucho na ideální stopě. Jedeme tím pádem rychlejí a ty smyky přichází dřív a hodně rychle. Gumy pískají, brzdy brzdí. Fakt si musí řidič dávat pozor a to auto řídit. Nemůže tam člověk sedět a nevědět, co to auto udělá. Začínáme oba topit pod kotel a měřit si i časy. Na nejrychlejší čas, co jsme zajeli v Koltu, jsme se vlastně dostali skoro hned, Výkonu je dostatek, to v Koltu bylo taky, ale to ovládání auta je úplně někde jinde. Jezdíme až do konce trackdaye, mrknme i na brzdové desky a kupodivu moc neubyly. Myslím, že jsme koupili hodně dobře. Je s tím autem fakt zábava a až to více dostaneme do ruky, bude to lítat jak drak. 

To je pro letošek konec zvonec. Zimní ani jiné celoroční pneu navíc nemáme, ve sněhu a soli se nám s tím jezdit nechce a většina trackdayů stejně končí listopadem nebo někde pořádají i zimní prosincové ježdění, ale to už snad bude Emera v servise a konečně se udělají ty rozvody. Domluveno je hned po Novém roce to odvézt do servisu a bude se na tom vyšívat. Máme radost, že jsme to nakonec s Emerou pojezdili, protože to byl zážitek. To auto už víceméně žádné úpravy nepotřebuje, jednak proto, že do toho nechceme jebat, ať si to uchová i nějakou hodnotu a krásu, a druhak, že na Koltu jsme to možná zbytečně hnali do extrému, třeba viz ten uřvaný celonerezový výfuk. Niméně budeme řešit nové brzdy a tak jsem napsal i Jagymu, jestli by nesehnal něco lepšího a nakonec jsme se domluvili a vzali sadu od Stoptechu, se kterou je dobrá zkušenost, že to brzdí, a že to i dicela dlouho vydrží. SIce to stojí docela dost, ale jestli nám to vydrží celý rok tak by to bylo hodně fajn. 

Těším se na komentáře. Mějte se fajn a když tuhle Emeru uvidíte, tak klidně pozdravte, budeme rádi.

Díky moc, Mazy