Cílová rovinka, technická pasáž...nebo ještě něco úplně jiného?

Asi každý z nás se někdy ocitl v roli diváka na závodním okruhu. Ať už za účelem podívat se na obrovskou akci, na tréninky své oblíbené závodní série, nebo jen tak na odpoledne, uniknout ze shonu venkovního světa a uklidnit svoji duši pohledem na burácející stroje. Před samotným časem stráveným na okruhu je však člověk častokrát nucen se rozhodnout, kde ten svůj vytoužený čas vůbec chce strávit (a v rámci větších akcí, i tam kde mu to peněženka dovolí). Nejlepší jsou v tomhle ohledu tréninky a akce, které vám dovolí buď za rozumné, či žádné vstupné pohybovat se všude po celém zázemí okruhu bez jakéhokoliv omezení.

Pak je tedy načase se zamyslet, kde je to nejlepší místo?

“Kde je tedy to nejlepší místo?”

Každý má samozřejmě jiné preference, někteří budou milovat zdánlivě nekonečné sprinty aut uhánějících po cílové rovince doprovázeny řevem sání a výfuků odrážejících se z tribun na obou stranách. Pro některé zase bude jejich “malá nirvána” sledovat, jak se závodní piloti v technických pasážích perou s nápory výkonů svých strojů a hledají každý kousíček adheze, který je pošle blíže k vytouženému vítězství. Co když vám ale řeknu, že existuje ještě jedno místo, místo kde jste úplně ve středu dění a součástí tohoto celého cirkusu točícího se okolo řvoucích aut.

Je načase přesunout se do Paddocku (tedy pokud je to možné).

Paddock je moje zdaleka nejoblíbenější místo na trati. A to hned z několika důvodů. Začnu tím, že všechny ty krásné auta, které jste viděli před chvílí prohánět se po trati stojí najednou přímo před vámi, tak blízko jak je to jen možné. Máte možnost sledovat pilnou práci mechaniků hned z první řady, a k tomu jste i ohříváni horkým vzduchem od motoru a brzd (parádní zvlášť na podzim). Není problém nahlédnout pod kapotu vašich oblíbených strojů a obdivovat závodní techniku, všechno pořádně „pofotit“, nebo když je přestávka a narazíte na dobré lidi tak dokonce i pokecat s některými účastníky. Najednou si už nepřipadáte pouze jako divák na tribuně, jako na gauči za televizí, ale najednou se z vás stal člen toho všeho dění.

“Najednou se z vás stal člen toho všeho dění, cítíte to napětí, atmosféru, vše…”

Cítíte napětí týmů, čekajících na povel k další vyjížďce a jste hned tam, když už ten povel konečně padne. V ten moment se ze všech stran začnou ozývat silné a hlasité výkřiky motorů všech možných druhů, po chvíli ustávajících na nepravidelném závodním volnoběhu. Po rozmotání krku ze tvaru pružiny (po tom všem hledání startujících aut) si můžete zahrát hru, jak dlouho vydržíte poslouchat ten hlasitě prskající zvuk motoru linoucí se z koncovky výfuku trčící ven z kapoty jen pár centimetrů před vámi. Minule to bylo tak 5 minut než mi bolest hlavy a strach o své zdraví zkazily zbytek této symfonie. Po chvilce nastává moment, kdy musíte zapnout i vlastní pohybové ústrojí a společně s auty směřujete k výjezdu na trať. Zde si užijete akcelerační zvuky naplno, zamáváte autům, a je na čase přesunout se někam jinam, nejlépe na vaši nejoblíbenější tribunu a užít si zbytek dne…