Carský kočár na M

Dnešní řádky nebudou určeny pro ty, kteří hledají za všech okolností v autě něco jako zábavu, nebo snad nějaký pocit potěšení z kroucení volantem.  Bude to o tom, co může poskytnout auto kategorie oblíbené masami a označované jako SUV. Pro zpestření se vrátíme o několik let do minulosti téměř k naprostým kořenům této mnohými zatracované třídy vozů.

Vždy mě tady na Autíčkáři překvapí, že kdykoliv máme možnost číst nějaký článek o suv tak se najde velké procento komentujících, co si postěžují na to, jak majitelé neumí parkovat a nebo zase na to jak je to vlastně auto pro ženy. Jiní zase tvrdí že to vlastně neumí jezdit a celkově vlastně nemá smysl to kupovat. A ve finále nemusí být ani hlavním tématem článku auto téhle kategorie, je zarážející kolik máme mezi sebou znalců SUV, když s tím vlastně nikdo nejezdí a všichni to nesnáší nebo ne?

Vzhledem k velké oblíbenosti těchto aut s nadváhou téměř všichni výrobci něco takového mají v nabídce, nebo mít budou. A protože se tyhle věci dobře prodávají, většinou dostanou i svou vrcholovou, rychlou a elitní variantu. Vrátíme se tedy do minulosti k samým kořenům zla kdy už plémě satanovo zvané Sport utility vehicle neboli sportovně užitkový vůz mělo své pařáty pevně zaťaté v jemném koláčku trhu s automobily. A to sice až do dávného roku 2000 pro některé z nás to není tak dávno, ale to není teď podstatné.

V roce 1997 přišel na trh vůz, který se stal jedním ze zakladatelů téhle kategorie a to sice Mercedes-Benz třídy „M“. Po krachu společných plánů vývoje nového modelu automobilky Daimler-Benz a Mitsubishi někdy kolem roku 1991 pracovali na tomto převratném projektu v Německu samostatně a výsledkem byla, ona třída M. Auto bylo primárně určeno pro na kvalitu zpracování méně náročný severoamerický trh a vyráběné ve zcela novém provozu ve státě Alabama.  Projekt od začátku provázeli problémy a auta trpěla na menší i větší neduhy, ale i přesto se docela dobře prodávala a během výroby se vady dařilo celkem kvalitně odstraňovat nicméně pověst automobilky i tak schytala pár šrámů na laku. Nabídka motorizací a komfortní výbavy se postupně rozšiřovala a k vozu si našla svého času cestu i ruská „nová“ aristokracie, pro kterou auto představovalo slušnou alternativu k Range Roveru.

A to už jsem v roce 2000, kdy se objevuje ta verze, která měla být ostřejší a luxusnější než běžné kusy. Pro Mercedes tahle auta tradičně vytváří divize „AMG“ a v tomhle případě píšu o ML55AMG ve verzi interně označované jako W163. Naštěstí máme jednu takovou věc v mé firmě a kupovaná byla před rokem a kousek jako kolega v akci pro mnohem novější  Dachnu Duster a mnohem více terénní Pathfinder od Nissanu. Tahle varianta a výrobní rok trpí na negativní recenze na internetu a tak je cena na trhu více než příznivá. Nebyl problém ve Švýcarsku sehnat relativně zachovalý stříbrný vůz s pár dalšími úpravami od firmy Carlsson ve velmi dobrém stavu s nízkým nájezdem. První majitel byl tak laskav a dokonce s vozem navštěvoval i docela často originální předražený autorizovaný servis a tak autu téměř nic nechybělo.

Na celém autě je asi nejzajímavější relativně známá pohonná jednotka o objemu 5.4 litru a výkonu 255 kW. Tenhle osmiválec má skvělý zvuk a s autem které váží bez posádky a dalšího vybavení (které u nás občas veze v obrovském zavazadlovém prostoru) 2300 kilogramů dokáže hodně slušně zahýbat. Stálý pohon všech kol propůjčuje vozu i lehce nadprůměrné schopnosti mimo zpevněné komunikace avšak na nějaký vyložený offroad to není. Kanadský Off-road magazín kdysi napsal, že v případě W163 se jedná o jednu z nejméně doceňovaných konstrukcí historie a nutno přiznat, že v pár věcech měly určitě pravdu.  Auto zvládne mimo silnice určitě více než řada dnešních „lifestyle“ SUV jako je třeba Renault Kadjar nebo třeba X5 od BMW.

Často tady zazní, jaké emoce může ve vás probudit SUV. Je těžké něco najít, ale právě v tomhle autě je to jeho motor, který i v hodně vysokých dálničních rychlostech nezklame. Stinnou stránkou tohohle buzení emocí je samozřejmě spotřeba paliva, která hravě atakuje 20 litrů ideálně N98. Další kladnou vlastností když ne budičem emocí je, schopnost za sebou roztáhnou až 3 tuny těžký přívěs. Neměl bych to veřejně přiznat, ale už jsme táhli po nezpevněné cestě i vrtnou soupravu o váze 5 tun a tenhle Mercedes to zvládl s přehledem. To jistě každé auto neumí. Pozitivní je také opravdu velký prostor uvnitř ať už se jedná o prostor posádky nebo obrovský zavazadelník. Komfortní výbavou auto, které má své nejslavnější roky za sebou, také nešetří a sedadla zdobí odvětrávaná kůže, můžete si nastavit automatickou dvou- zónovou klimatizaci, nebo si uložit pivko do chlazené schránky. V případě sedmimístné konfigurace naložíte ještě celou partu spolupracovníků a hurá na zakázku. Po pořízení jsem očekával černý scénář, tak jak tvrdí internet z velké části předpovídá brzké konce nadšení a obrovské investice. Po roce a třech měsících v podstatě denního provozu auto má nároky na servis stejné jako oba podstatně novější kolegové tedy olej a další spotřební materiál.

 Mezi další příznivé vlastnosti, které sice nebudí emoce, ale potěší je nastavení podvozku, který si dovede s většinou dobře známých neduhů českých silnic skvěle poradit. Při přejezdu příčných nerovností vás auto sice odmění obrovskou ránou, která se rozlehne po interiéru, ale s pohodlím cestujících to mnoho neudělá. Tak a teď konečně ta negativa o nějakém bezpečném dovádění na okreskách nemůže být řeč a v každé zatáčce, do které se vrhnete agilně jako v běžném sedanu nebo prostě něčem menším na vás působí odstředivá síla a člověk si přijde spíše, jako že pilotuje Antonov, než že jede autem. Vysoká váha vozu se při každém pokusu užít si průjezd zatáčkou značně projeví a je doslova cítit jak se auto i na podvozku odladěném firmou AMG a na osmnáctkách (285/ 50 R18 109 W) necítí dobře a chce se hrnout bokem nebo popředu ven ze silnice. Nakonec stopu udrží, ale pustit se na limit v kabině, která je nakloněná spíše jako centryfuga chce hodně odvahy.

Řízení je hodné spíše vozidel do terénu než na silnici a zpětnou vazbu neposkytuje žádnou. Při parkování, máte spíše pocit jako kdyby, jste naváděli, do přístavu Queen Mary a obrovský volant tyhle pocity jenom prohlubuje. Na druhou stranu na dálnici když dojde na klasické lámání chleba a poměřování sil tak jak to mají rádi zejména řidiči nejlepšího sporťáku na cestách (OC I-III. RS) najdete přemožitele poměrně těžko potom, co se osmiválec roztočí rychlost konstantně a dynamicky stoupá a zastaví se až někde u tachometrových 240 km/h kdy rychlost ani hluk uvnitř vozu vpodstatě nevnímáte. Nikdo asi nečeká od SUV emoce v pravdě závodní, nebo snad zábavné kousky a tahle auta se proto ani nenarodila nebo nerodí.

Po vlastních zkušenostech jsem poznal, že nejvíce poznámek o těchto autech mají většinou lidé, co takové auto nemají, protože by ho nevyužili a potom lidé kteří taková auta jenom potkávají v provozu, ale sami je nikdy neřídili. Neobstojí tady pohádka, o tom já bych to nechtěl ani zkusit, protože i na rozbitých silnicích ve městě je to podstatně lepší společník než snížená A6 nebo třeba Porsche (i když to asi ne to je ikona skoro jako Škodovky)

Určitě uveze i utáhne víc než běžný kombík a ve své době šlo doslova o obra na silnici. Dnes ve srovnání třeba s legem na kolech totiž novou Audi Q7 působí subtilněji, ale pořád uveze kupu dětí, manželku, milenku a vercajk na dovolenou aniž by kdokoliv ve voze trpěl nedostatkem místa, nebo snad nepohodlím či neměl svou obrazovku. Když pomineme pro mnohé na denní ježdění drakonickou spotřebu tak se jedná o docela zajímavého společníka který má své přednosti ale i mínusy tak jako všechna auta. Je to o tom že Miatou vrtnou soupravu vážně neutáhnete a málo který kombík bez úhony vyjede do lesa nebo na staveniště. Určitou porci adrenalinu umí nabídnout auto při jízdě rovně a nakonec i při jízdě na okreskách, i když tady vážně nejde o zábavu, ale spíše o řízený pokus sebevraždy.

Dodnes z auta dýchá tak trochu ten pocit „ameriky“ ať už v dobrém nebo špatném směru. Zkuste se někdy svézt a možná si také pohled z patra oblíbíte, jeden nikdy neví. Na zážitkové ježdění tady máme jiná auta a tak je to správné.