Volvo XC90 T8 Recharge: Konec dieselů netřeba oplakávat

Nedávno médii proběhla zpráva, že Volvo vyrobilo poslední vůz s naftovým motorem, příznačně ten největší v nabídce – XC90. Někteří možná budou nad odchodem dieselů z nabídky švédské automobilky trochu smutnit, já si však nemyslím, že je třeba ronit slzy. Vypůjčil jsem si to největší a nejlepší, co si u Volva (zatím, než přijde na podzim plně elektrická EX90) můžete koupit – model XC90 v plug-in hybridní motorizaci, abych se přesvědčil, zda dokáže nahradit diesel a proč stojí za zvážení.

Výkon

První důvod, proč vybrat plug-in, je samozřejmě výkon. Naftový čtyřválec byl sice poměrně výkonný, 235 koní a 480 Nm krouťáku není na dvoulitrovou naftu úplně málo, ale s více než dvoutunovým velkým SUV nešlo o žádného rychlíka. Plug-in T8 však majestátnímu SUV propůjčuje více než důstojnou dynamiku a neztrácí dech ani ve vyšších dálničních rychlostech. 

Pod kapotou totiž pracuje turbem přeplňovaný čtyřválec, který dobře známe i z nehybridních verzí jiných Volv. Krátce jsem si od Violy minulý rok vypůjčil zajímavou kombinaci kompresoru a turba, druhou nejvyšší motorizaci B6 (protože kde jinde si dnes vyzkoušíte něco podobného?), a i když nebyla líná, plug-in dynamiku posouvá na ještě vyšší úroveň díky elektromotoru, který nejen dodává výkon, ale vyhlazuje výkonovou křivku. Ano, tohle je oprávněně vrchol nabídky.

Klid na palubě

Toto je možná ten nejdůležitější argument pro zákazníky švédské značky. Na palubě plug-inu vládne klid, a to je u XC90 zkrátka podstatné. O činnosti elektromotoru nevíte vůbec, samozřejmě, ale i spalovák je skvěle odhlučněný a všimnete si ho pouze při silné akceleraci. A proč je to tak důležité? 

Protože do XC90 si samozřejmě můžete doobjednat božský audiosystém Bowers & Wilkins. I když to není levná položka, stojí za každou korunu. Kolikrát jsem se přistihl, jak po příjezdu domů ještě chvilku sedím v autě a jen poslouchám hudbu. Oblíbil jsem si i režim koncertní síně, který sice funguje skvěle jen pro určitý typ hudby, ale to vůbec nevadí. Je to prostě skvělý zážitek a leckterá ještě prémiovější konkurence může závidět.

Příjemnější jízda

Po týdnu s Volvem si nemohu odpustit jednoznačné shrnutí. Tento plug-in hybrid je snad nejlépe odladěný a uživatelsky nejpříjemnější, jaký si můžete dnes koupit. O tom, že se na kola připojí spalovák, v podstatě nevíte (pokud zrovna nedupnete na plyn) – k žádnému cuknutí, kopnutí, ničemu takovému zkrátka nedochází, což se jinde často nedá říci. Tady je snad jediným ukazatelem kapička na přístrojovém displeji, která zbělá nebo zešedne, pokud motor zhasne. 

Unikátem mezi plug-iny je také jednoduchý one pedal drive, pokud si jej v nastavení zvolíte. Volvo se pak chová jako elektromobil, v režimu B rekuperuje maximum energie a pro zastavení nepotřebujete šlapat na brzdový pedál. Čistý elektromobil samozřejmě rekuperuje mnohem více a s plug-inem musí člověk trochu více předvídat, pokud nechce šlapat na brzdu, ale stejně jde o velmi milou funkci, kterou zejména v kolonách oceníte.

Spotřeba

Se spotřebou je to u Volva velmi jednoduché. Oblíbené pořekadlo u nás v redakci zní, že spalovací Volva žerou deset a elektrická pětadvacet. Ne vždy to samozřejmě platí, ale trochu se tím opravdu řídit dá, například ve firmě máme tříletou V60 Cross Country a samozřejmě má dlouhodobou spotřebu přesně deset. Ani testovací auta se leckdy příliš neodchylují. Nebyl jsem tedy překvapen, když jsem delší dálniční výlet s XC90 zakončil se spotřebou deset…celých dva litru. 

Jasně, nafta žrala na dálnici možná o litr míň, zda to ale zájemce o auto s cenovkou dost přes dva miliony korun a s hladkostí a přívětivostí hybridního pohonu dokáže odradit, to posuďte sami. Navíc, pokud jezdíte často po městě a pravidelně nabíjíte, návštěvy čerpacích stanic můžete podstatně redukovat. Najezdíte-li denně méně než nějakých 60 kilometrů, což je zhruba dojezd na elektřinu, s 19kWh baterií vychází spotřeba okolo 30 kWh na sto, což je z mého pohledu na tak velké SUV adekvátní výsledek. Volvo bohužel spotřebu elektřiny nezobrazí (nebo jsem to zkrátka nenašel, ale průměrný uživatel Volva nejspíš něčemu tak plytkému více času věnovat nebude), zato na ukazatel dojezdu je poměrně spolehnutí a občas byl dokonce až příliš pesimistický – třeba jednou mi na deset kilometrů dlouhé cestě sebralo pouze šest kilometrů dojezdu.

EV režim a pohon všech kol

Jak jsem již zmínil, XC90 dojede na elektřinu zhruba 60 kilometrů, tedy pokud se často pohybujete vozem hlavně poskakováním po městě, spalovák využijete jen na delší cesty. Navíc díky uložení elektromotoru ne v převodovce, ale přímo na zadní nápravě, je jízda na elektřinu bez řazení – žádná převodovka necuká, neřadí, prostě jako v elektromobilu. To se také o moc plug-inech říci nedá, většinou je elektromotor právě integrován do převodovky a jako denní uživatel plug-inu musím říci, že tohle řešení je možná výrobně složitější, ale z pohledu jízdy znatelně příjemnější. 

Pohon všech kol je zde řešen velmi přímočaře – spalovák pohání přední kola, elektromotor zadní. Lze si samozřejmě nastavit stálý pohon všech kol volbou v jízdních režimech, ale věřím, že to většina uživatelů spíše nevyužije. Pro mě je třeba důležitější, že díky absenci zadního diferenciálu a kardanu je XC90 trochu lehčí.  Plug-in váží oproti naftě pouze o nějakých 150 kilogramů víc – tedy nic zásadního, vezmeme-li v potaz poměrně velký akumulátor a fakt, že s sebou místo jednoho motoru vozí hned dva.

Závěr

Volvo XC90 je i po takřka deseti letech stále velmi důstojnou vlajkovou lodí značky. Na podzim se sice dočkáme elektrické EX90, ale spalovací XC90 v nabídce zůstává. Design z mého pohledu akorát dozrává, a ačkoliv by interiér jistě zasloužil trochu osvěžení, věřím, že skalním fanouškům značky to vůbec nevadí. Průběžně vylepšované motorizace zároveň XC90 udržují stále aktuální a zejména plug-in hybrid se nemá ani v dnešní době vůbec za co stydět. 

Vynachválit musím zejména poctivě zpracovaný interiér plný na pohled i na omak kvalitních materiálů. Pro mě jde stále o důležitou součást prémiových vozů, která se v dnešní době leckde pomalu vytrácí. Na co sáhnete, to je bytelné a přitom vytříbené, a vůbec bych se nebál tvrdit, že ani za několik let v interiéru nezavrže jediný plast. Až tak pěkné dílenské zpracování XC90 nabízí.

Technické údaje

Pohotovostní hmotnost: 2 297 kg 
Spalovací motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 
Akumulátor: 19 kWh
Kombinovaný výkon: 335 kW (455 koní), 709 Nm 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h dle výrobce: 5,4 s 
Spotřeba v testu: cca 30 kWh čistě na elektriku, 10,2 l/100 km čistě na benzín (delší dálniční cesta)
Cena motorizace od: 2 164 900 Kč
Cena testovaného kusu: 2 650 600 Kč