Značka Seres slibuje jízdu bez pnutí a komfort bez zastávek

Automobilový svět se žene kupředu mílovými kroky. Elektrifikace, nové systémy řízení, automatizace, asistenty, uměle inteligentní pomocníci, spousta displejů, světel a technologií. Jak pravil jeden nejmenovaný český génius: „Pokrok nezastavíš. Můžeš ho maximálně poprosit, aby se zul.“

A tak tu dnes máme vůz značky, jejíž jméno v našich luzích a hájích vyvolává lehké zachvění koutků úst. Soudruzi v Číně pro ní totiž vybrali jméno…Seres. Nikdo pravděpodobně moc neřešil, jaké konotace toto pojmenování vzbudí v pár malých zemích kdesi v Evropě. Sice to působí trochu nešťastně, ale zas si značky díky tomu aspoň všimneme.

Jenže tím to nekončí.

Inženýři této značky přišli s myšlenkou, která je tak přímočará, až je vlastně geniální. Řidič prý tráví v autě stále více času. Zácpy houstnou, vzdálenosti se prodlužují a lidská potřeba zůstává neoblomná. A je nasnadě, že něketré procesy zkrátka nejdou s dobou a lidé se jim musí podřizovat. Ve voze se tak nachází výsuvné zařízení, slouží pro případy nejvyšší nouze. A protože jsme v 21. století, vše je samozřejmě ovládáno hlasem. Stačí tedy vyslovit příslušný pokyn a automobil se postará, aby se situace vyřešila. Je to vlastně krásná symbióza člověka a stroje. Dříve auto poslouchalo řidiče při řízení. Dnes ho, zdá se, bude poslouchat i ve značně soukromých okamžicích. Pokrok, jak vidno, proniká do všech oblastí.

Designéři museli řešit zásadní otázku: kam takové zařízení umístit, aby nepůsobilo rušivě? Podle dostupných informací je vše důmyslně skryto pod sedadlem, aby běžný pasažér neměl pocit, že sedí na něčem, co by se dalo označit za zách…no, spíš víceúčelové zařízení. Přitom v některých autech máte ze sedačky pocit srovnatelný se záchodem i bez toho, aby touto funkcí oplývala. Použité materiály prý splňují ty nejpřísnější hygienické normy. Což je věta, která v automobilovém kontextu nezní poprvé, ale tady dostává úplně nový rozměr. Interiér je vybaven systémem odvětrávání, jenž má zajistit, že i po akci zůstane atmosféra svěží jako projížďka v kabrioletu.

Největší chloubou celého řešení je hlasový asistent. Ten rozumí různým formulacím – od diplomatických až po ty, které by se hodily spíše do hospodského slovníku. Inženýři prý strávili dlouhé měsíce laděním algoritmů, aby systém správně interpretoval nuance lidského vyjadřování. Nabízí se otázka: kam až může automobilový průmysl zajít? Když už vůz řeší nejen přesun z bodu A do bodu B, ale i potřeby, které se obvykle řeší mezi body někde u benzínky?

Možná jsme svědky nové éry. Éry, kdy se automobil stává plnohodnotným životním prostorem. Kanceláří, obývákem, a teď i místem, kde si člověk může ulevit. V jistém smyslu se kruh uzavírá. Kočáry kočovníků z dob minulých byly také univerzální. Jen tehdy se o tom tolik nemluvilo.

Reakce jsou zatím smíšené. Někteří nadšeně tleskají a tvrdí, že jde o převratnou inovaci, která změní pravidla hry. Jiní se tváří poněkud zdrženlivě a přemýšlejí, zda je to opravdu směr, kterým se chtějí ubírat. A pak je tu třetí skupina. Ta se tiše usmívá a říká si, že značka s takovým jménem k tomu vlastně dospěla zcela logicky. Ne snad že by k tomu byla předurčena, ale…

Ať už se na tento vynález díváme jakkoli, jedno mu upřít nelze: odvahu. V době, kdy se automobilky předhánějí v dojezdu, výkonu, hi-tech elektronice a počtu displejů, přišel někdo s nápadem, který jde k jádru věci. Možná se tomu dnes smějeme. Možná nad tím kroutíme hlavou. Ale kdo ví? Třeba za pár let budeme při koupi auta řešit nejen objem kufru, ale i některé další kapacity.