Zbraslav–Jíloviště: Když se český vrchařský závod stal evropskou senzací

Pokud jste četli první díl o historii závodu Zbraslav–Jíloviště, víte, že už před první světovou válkou šlo o podnik mimořádného významu. Skutečný vrchol slávy ale přišel až po vzniku Československa. Mnozí předpokládali, že závody do vrchu po válečných letech ztratí na popularitě. Vždyť tu byl nově vzniklý stát, Evropa se vzpamatovávala z válečných útrap, bylo třeba celý svět zase poslepovat a opravit, na nějaké závodění do kopce teď určitě nikdo nebude mít náladu. Jenže realita se ukázala přesně opačná.

V květnu 1921 uspořádal nově vzniklý Československý klub automobilistů pátý ročník závodu. Podnik Zbraslav–Jíloviště přilákal 53 soutěžních strojů všeho druhu. Na startu se vedle motocyklů objevily i sajdkáry a motorové koloběžky, to byl jakýsi předchůdce dnešních skútrů. A samozřejmě tu byly také velké závodní automobily včetně šestilitrových Mercedesů. To zní jako docela zajímavá podívaná, přišel však vůbec někdo v překotné době budování nového státu sledovat obnovený závod?

Jestli někdo přišel? Závod se stal senzací, do okolí trati toho dne dorazilo podle dobových zpráv na deset tisíc diváků! Na Zbraslav se sjížděli vlaky, parníky, autobusy, automobily i nákladními vozy, které jejich majitelé narychlo upravili pro přepravu cestujících. S organizací závodu tam museli pomáhat i vojáci či skauti.

Samotný závod se od prvních ročníků příliš nelišil. Automobily tehdejší éry měly stále ty úzké pneumatiky, většinou listová pera bez tlumičů a mechanické brzdy. Snad jen výkon špičkových strojů o něco poskočil. I trať samotná zůstala prakticky stejná – po většinu trasy prašná nezpevněná cesta vyžadovala plnou koncentraci na každý metr. Bezpečnost byla teprve v plenkách, žádné ochranné zábrany či bezpečnostní helmy v té době nebyly standardem, však i diváci stáli mnohdy jen několik metrů od projíždějících strojů.

Jak nebezpečné tehdejší závodění bylo, se ukázalo v zatáčce před obcí Baně. Zde havaroval Josef Žák na voze Praga Grand. Automobil se po smyku několikrát převrátil a jezdec utrpěl smrtelná zranění. Zatáčka dodnes nese jeho jméno.

Junkovi, Bugatti a první české hvězdy

Ve dvacátých letech prestiž závodu rychle rostla. Prakticky každý rok se na Zbraslav–Jíloviště sjížděla špička tehdejšího motorsportu. V roce 1923 na sebe výrazně upozornil Čeněk Junek, který s vozem Bugatti zajel druhý nejrychlejší čas dne. O rok později se na startu objevili i tovární jezdci Mercedesu Otto Salzer a Otto Merz, proti nimž statečně bojoval Jindřich Knapp na domácím Walteru. Aby pořadatelé podpořili atraktivitu a napínavost klání, byla od roku 1924 vypisována peněžitá prémie za překonání rekordu. Pro automobily ve výši 20 000 Kč a pro motocykly ve výši 5 000 Kč – to v té době byly velké peníze!

Rok 1925 přinesl nový rekord trati zásluhou Alberta Diva na pětilitrovém Delage. O rok později se zapsala do historie také Eliška Junková. V té době motorsport představoval výhradně mužský svět, postavení žen v showbyznysu či sportu bylo chápáno ještě jinak než dnes. Už jen fakt, že některá z žen našla odvahu a postavila se na start závodu, byl mimořádným výkonem. Eliška Junková však na voze Bugatti dokázala nejen nastoupit k závodu a vítězit ve své třídě, ale vybojovala i absolutní vítězství. To bylo něco neopakovatelného.

Sto tisíc diváků a souboj titánů

Skutečný zlom přišel v roce 1929. Trať prošla rozsáhlými úpravami a stala se součástí nově vzniklého mistrovství Evropy v závodech do vrchu. Zbraslav–Jíloviště tak najednou nestála jen na české mapě motorsportu, ale měla oficiálně potvrzené místo i na té evropské.

Na závod tehdy dorazilo údajně až sto tisíc diváků. To číslo zní téměř neuvěřitelně, ale dobové fotografie napovídají, že realitě asi vážně nebylo daleko. Lidé obsadili každý volný prostor podél tratě. Dokonce byly údajně rozebírány střechy, aby zde majitelé domů mohli vytvořit improvizované tribuny.

A diváci nebyli zklamáni. Právě zde se zrodil jeden z legendárních soubojů dvou rivalů v závodech – souboj mezi Rudolfem Caracciolou a Hansem von Stuckem.

Caracciola nastoupil se sedmilitrovým Mercedesem-Benz SSK vybaveným kompresorem. Když proletěl cílem, zdálo se, že o vítězi je rozhodnuto. Jenže Hans von Stuck předvedl mistrovskou jízdu a nakonec i s výrazně slabším Austro-Daimlerem zvítězil. Rozdíl přitom činil pouhé tři desetiny sekundy. Právě toto je doba, kdy se Zbraslav–Jíloviště definitivně zařadila mezi nejvýznamnější evropské závody do vrchu.

Mercedes proti Mercedesu

Rivalita obou jezdců pokračovala i v následujících letech. Ve třináctém ročníku už oba seděli za volanty odlehčených Mercedesů-Benz SSKL. Tentokrát byl úspěšnější Caracciola, který zvítězil už jen o jedinou desetinu sekundy.

Na startovních listinách se tehdy objevovala jména, která dnes známe spíše z historických knih. Vedle Elišky a Čeňka Junkových zde startovali například Jiří Kristián Lobkowicz, Josef Veřmiřovský, Jindřich Knapp nebo Jan Kubíček. Motocyklovou scénu reprezentovali Bohumil Turek, Zdeněk Pohl, Jiří Pohl, František Chlad a další známé osobnosti tehdejšího sportu. A ano, čtete správně, mezi slavné osobnosti tehdejších motoristů patřili i pánové Chlad a Turek, ale to byli docela jiní motoristé.

Čtrnáctý ročník přilákal rekordních 154 účastníků. Výkony byly stále rychlejší, rekordy padaly a závod se stal vrcholem domácí motoristické sezóny.

Konec jedné éry

O to překvapivější byl konec, který přišel už v roce 1932. Závod zmizel z evropského šampionátu a jeho budoucnost se začala rychle rozplývat. Důvodů bylo více. Kritici upozorňovali na bezpečnost tratě vedoucí ulicemi města, část místních obyvatel protestovala proti uzavírkám, ten hlavní důvod však tkvěl v samotné organizaci závodění v Československu. Velkých podniků přibývalo, objevil se spor o směřování motorsportu mezi Autoklubem republiky Československé (AKRČS) a Moravsko-slezským autoklubem (MSAC) o to, zda budoucnost již nepatří závodům okruhovým. A nakonec i sám Autoklub republiky Československé soustředil svou energii na nový prestižní podnik – legendárních 1000 mil československých. Slavná kapitola Zbraslav–Jíloviště se tak uzavřela dříve, než kdokoli čekal.

Poslední pokus o návrat

Až dlouhou dobu po druhé světové válce, v roce 1957, se na trati Zbraslav–Jíloviště uskutečnil první ročník automobilového závodu s názvem Velká noční automobilová soutěž. To už byl ale docela jiný podnik, dnes bychom řekli rally. Závod začínal v Praze, historickým úsekem ze Zbraslavi na Cukrák vedla jedna z jeho rychlostních zkoušek. V dalších ročnících tohoto závodu už se i rychlostní zkoušky přesunuly jinam a vozy Zbraslaví jen projížděly.

 

Tradici závodů do vrchu se pokusili obnovit až organizátoři v roce 1962. Patnáctý ročník Zbraslav–Jíloviště už však vypadal úplně jinak. Motocykly zmizely, automobily byly rozděleny do několika kategorií a závod se přesunul do listopadového termínu. O rok později se vrátily sidecary. Jenže svět motorismu se mezitím změnil. Automobily byly rychlejší, výkonnější a nároky na bezpečnost výrazně vzrostly. Trať mezi Zbraslaví a Jílovištěm už nedokázala držet krok s dobou.

Nejstarší český závod do vrchu tak definitivně odešel do historie. Přesto po sobě zanechal něco, co přetrvalo dodnes. Nejen vzpomínky na Elišku Junkovou, Caracciolu nebo Hanse von Stucka, ale také důkaz, že i v tehdejším Československu bylo možné uspořádat motoristický podnik evropského významu. A možná právě proto se o Zbraslavi–Jílovišti mluví i po více než sto letech.

Znovu, ale úplně jinak

V šedesátých letech na původní tradici navázala docela nová iniciativa. Ne, už tu nikdo nechtěl obnovit vrchařský závod světového formátu, však už by to ani nebylo možné. Pamětníci si však chtěli zavzpomínat, milovníci staré techniky zas zažít znovu ten pocit ze závodění v pionýrských dobách. A zde započala tradice, kterou tu máme až do dnešních dní.

Nově vzniklý Veteran Car Club Praha v roce 1968 u příležitosti 60. výročí vzniku závodu podnik obnovil. Závod se v kalendáři objevil pod názvem Jízda historických vozidel do vrchu Zbraslav–Jíloviště. Byl to první závod tohoto druhu u nás.

Bavíme se tu přitom o době, kdy velká část účastníků stále ještě pamatovala původní ročníky, však akci osobně podpořila jejich největší hvězda Eliška Junková, která závodu věnovala i putovní pohár.

Začala tak tradice, která trvá dodnes. Letos je Autíčkář.cz hrdým mediálním partnerem závodu, takže neváhejte a koukněte na www.zbraslav-jiloviste.cz.

Zdroj: vccpraha.cz, zbraslavhistorie.info