Významné jubileum plechového pracanta: Ford Transit letos slaví šedesát let na trhu

Automobilka Ford má ve své historii spoustu slavných výrobních řad. Kdo by neznal ikonický Mustang, legendární F-150 nebo třeba jednu z nejobsazovanějších hvězd stříbrného plátna – Crown Victoriu? Tato značka se ale kromě amerických vozidel může pochlubit i mnohými významnými evropskými automobily. Za všechny zmíním třeba extrémně šikovnou Fiestu, atraktivní Capri nebo populární Mondeo.

Zůstaneme-li však na Starém kontinentu, platí, že nade všemi těmito vozy ční ještě jeden patrně nejznámější. Mluvím o modelu Transit, čili o dodávce střední velikosti. Ptáte se, proč si myslím, že právě on nese titul nejslavnějšího evropského Fordu? To je jednoduché – protože je zaprvé vidět opravdu na každém rohu a zadruhé se jedná o historicky nejdéle používané evropské jméno auta vyráběného modrým oválem.

Tento fakt zrovna letos dostává nový význam. V roce 2025 totiž Ford Transit slaví důležité jubileum: šedesát let na trhu s užitkovými vozy. To už něco znamená! Ostatně, řekněte sami, kolik dalších evropských Fordů se může pochlubit stejným číslem na narozeninovém dortu? Vždyť i u značky celkově nejdůležitější Mustang jej překonává jen o jediný rok!

Takový životní úspěch se prostě musí oslavit. A proto jsem se rozhodl, že vám pro radost a jemu za odměnu napíšu článek, ve kterém připomenu nejvýznamnější životní etapy tohoto dlouholetého automobilového pracanta. Nyní vás tak čeká celých devět tisíc znaků o Fordu Transit. Pusťme se do toho.

Život začíná početím

Chci-li být přesný, musím vám říct, že jméno Transit ve skutečnosti sahá ještě hlouběji do minulosti, protože úplně původně se jednalo o doplňkové označení automobilu Ford Taunus, malé dodávky vyráběné německou divizí Fordu od roku 1953. Bylo přidáno v roce 1961, aby marketingově zdůraznilo úpravu v podobě zvýšení nosnosti zmiňovaného auta.

Tehdy však v Evropě existovala ještě jedna dodávka, zvaná Ford Thames 400E, vyráběná pro změnu britskou divizí, která mířila na úplně stejné zákazníky. To se samozřejmě nelíbilo detroitskému vedení, proto oběma filiálkám nakázalo, že tyto modely musí splynout v jediného nástupce, vyvinutého společnými silami. A tak, jako ženská a mužská pohlavní buňka splynou, aby vzniklo dítě, byl počat i první opravdový Transit.

První krůčky a telecí léta

Jak naznačuje nadpis, k porodu Transitu došlo v roce 1965. Stalo se tak v britském Berkshire a byla to tenkrát velká sláva, protože toto auto se chlubilo zcela novým přístupem k vnějšímu designu. Zatímco konkurenční dodávky byly tou dobou většinou účelově zaměřené a nějaký vzhledový nápad byste u nich hledali stěží, Transit dostal Amerikou inspirovanou karoserii s výraznou přídí, plasticky tvarovanými boky navazujícími na přední světlomety a pohlednými zadními svítilnami.

Tato karoserie v sobě navíc ukrývala o dost víc místa pro náklad než ostatní v Evropě nabízené dodávky. Díky tomu už první krůčky Transitu na světě byly velmi úspěšné. Již v této generaci se autu povedlo stát se nejprodávanějším užitkovým automobilem svého segmentu na východní straně Atlantiku, což si vyžádalo i brzké přesunutí výroby do kapacitně větší továrny v Southamptonu.

Čistě teoreticky ještě v této generaci dokázal Transit přečkat i svá telecí léta. V roce 1977, tedy příslovečně v období, kdy se z dítěte začíná stávat teenager, se proměnil a úrovní vzhledu povyrostl – zahodil americké detaily a oblékl nový, modernější kabát s plastovým čelem a hranatými předními světlomety i směrovkami. Tvar karoserie samotné však zůstal nezměněn.

I z pohledu platformy se stále jednalo o tu samou konstrukci s pohonem zadní nápravy. Předchozí motory, včetně velmi zajímavého a prostorově úsporného vidlicového čtyřválce, však nahradily běžnější (i když zase prý výborné) jednotky Pinto. Auto ale umělo nabídnout také vidlicový šestiválec Essex, a po drobných retuších v roce 1984 se pod kapotou dokonce objevil i přímovstřikový diesel.

Vstup do dospělosti a udržování kroku s ostatními

Je vlastně fascinující, jak životní milníky průměrného člověka ladí s důležitými vývojovými změnami modelu Ford Transit. Tak jako se dívka stává ženou a kluk mužem okolo dvacetin, i Transit při svých jednadvacátých narozeninách plně dospěl. Jeho tělo ještě ze šedesátek se proměnilo v naprosto nové, větší a hranatější, odpovídající osmdesátým létům.

Nejzajímavějším prvkem tohoto těla byla jednoprostorová dispozice, kdy se úhly kapoty a předního skla téměř spojily v jeden. Tím se povedlo posunout řidiče a spolujezdce víc dopředu a za nimi zajistit ještě více místa pro náklad či další cestující. Došlo i na použití nové platformy s kódem VE6, jejíž součástí bylo nezávislé zavěšení přední nápravy, byť zprvu jen pro standardní délku rozvoru. Motory nicméně auto převzalo od předchůdce.

A paralelu s lidskými životy udržím i nadále. Jelikož jsou lidé okolo pětadvacátých až třicátých narozenin už podstatně rozumnější než dřív, často se o sebe víc starají, aby byli stále mladí a svěží. To platí i pro Transit: v rámci této generace se dočkal hned dvou významných faceliftů, díky kterým zvládal držet krok s konkurencí.

První facelift v roce 1992 přinesl nezávislé zavěšení přední nápravy napříč modelovou nabídkou a úpravu podlahy verze s delším rozvorem, která umožnila instalaci dvojkolové nápravy (do té doby auto používalo čtyřkolovou). Změnil se také tvar předních světel, jež se trochu zaoblily, aby odpovídaly nastupujícím kulatým tvarům devadesátých let.

Druhý facelift z roku 1994 v zaoblení pokračoval a ke kulatějším světlům přidal i kulatější masku. K podstatnějším změnám však tentokrát došlo v interiéru, kde se objevila mnohem hezčí palubní deska a hlavně pro Transit naprosto nové prvky výbavy: klimatizace, elektrická okénka a zrcátka nebo čelní airbagy. Do motorového prostoru se zase vměstnal šestnáctiventilový dvoulitr ze Scorpia.

Produktivní věk

V den, kdy dosáhl pětatřiceti let, se Transit znovu transformoval. Jeho nová karoserie si ponechala jednoprostorový tvar, ale zvětšila procentuální zastoupení prosklení a použila některé prvky designu New Edge, jimiž se chlubily tehdejší mladší osobní modely automobilky Ford. Ono je to logické, že se tak stalo – kdo by chtěl v pětatřiceti působit jako starý pán, že?

V popisovaném období se navíc Transit naučil docela zajímavý trik: uměl být buď předokolkou, nebo zadokolkou. Jednalo se o dvě podobné, avšak logicky ne stejné platformy, obě vyvinuté v USA (mimochodem spolu s celým autem, ač se zde nikdy neprodávalo), jež umožňovaly, aby si zákazník vybral na základě svých vlastních potřeb. Jen se na ně montovala vzhledově téměř identická karoserie.

Důvodů k tomu, aby měl Transit tou dobou nosánek nahoru, jak je dobrý, však bylo víc. Například uměl nabídnout samočinnou převodovku nebo přeplňovaný dieselový motor Duratorq, jenž se objevil i v Jaguaru X-Type, a se kterým dokázala ve verzi 2.4 l Sabine Schmitz v pořadu Top Gear objet kolo Nürburgringu za deset minut a osm vteřin. V neposlední řadě se auto blýsklo i vítězstvím v anketě o Mezinárodní van roku 2001. O dvanáct měsíců později se zákazníci dočkali i nového, tichého dieselu se vstřikováním Common Rail.

Ve věku jednačtyřiceti let si Transit zašel na plastiku a dopřál si velké, ostře řezané lampy a hezčí zadní světla, stejně jako novou, hranatou palubní desku. Aby toho nebylo málo, začal i oficiálně sportovat, a pro takové zájemce se vyšňořil do varianty Sport Van se sto třiceti koňmi výkonu, litými koly a rychlými pruhy. Také znovu vyhrál ocenění Mezinárodní van, tentokrát roku 2007. I toto jeho období bylo holt skutečně produktivní.

Do důchodu má stále dost času

Zatím poslední velkou změnou auto prošlo v roce 2014, tedy rok před dosažením půlstoletí života. To je obrovský milník, který každý nese po svém. Někdo začne trpět krizí středního věku, ale z Transitu se stal světoběžník. Nebo tedy abych to řekl správně, on se vyráběl všude možně už dřív, ale tentokrát poprvé zamířil i do domoviny své vlastní matky – do USA. Zároveň se však úplně přestal vyrábět v Británii, jejíž místo zaujalo už předtím částečně využívané Turecko.

Také se nám, jako správný chlap popisovaného stáří, rozmnožil. Z Transitu se vyloupl ještě Transit Courier, Transit Connect a Transit Custom, čili celá série dodávek v různých velikostech. Jediným rozdílem je, že zatímco táta, zvaný prostě Transit, zůstal zadokolkou, všechny děti jsou předokolkami. A všechny, teď už i včetně otce, se samozřejmě pochlubily kinetickým designem třetího Focusu.

Tuto sérii dodávek lze objednat kromě benzínů a dieselů i v hybridní variantě, a dokonce i v plně elektrické verzi. A takový Transit Custom, největší z dětí Transita, je natolik povedeným autem, že už se z něj stihl stát i Volkswagen Transporter. To jsou věci, že? No jo, Ford Transit se zjevně do důchodu rozhodně nechystá.

Což nás přivádí do současnosti a k oslavě šedesátin. Jak vidíte, Ford Transit toho má už za sebou vážně hodně. Po celou tu dobu však dokázal neúnavně pracovat a pomáhat každému, kdo si ho pořídil. Není proto divu, že už vznikl v plných třinácti milionech exemplářů. A samozřejmě rozhodně nekončí. Tudíž: Všechno nejlepší, Transite, hodně štěstí a ještě aspoň jednou tolik! Díky!

Jak se vám dnešní oslava narozenin Fordu Transit líbila? Doplnili byste ještě něco? A máte nějaké osobní zkušenosti s Fordem Transit? Dejte vědět v diskuzi.

Zdroj historických faktů: oficiální informace automobilky Ford, Transit Center