Volkswagen Amarok PanAmericana 3.0 TDI: Drsňák, který se naučil slušnému chování

Navzdory tomu, že žiju ve městě a v zásadě se považuju za ryze městského člověka, mám jednu trochu nečekanou slabost, kterou jsou pracovní pick-upy. Těžko říct proč. Možná je to jejich přímočará konstrukce, možná ta robustnost, možná prostě fakt, že vypadají zatraceně dobře. A čím jsem starší, tím víc mi tahle kategorie aut dává smysl… alespoň někde vzadu v hlavě. Realita je samozřejmě trochu jinde. Velké auto, široké auto, parkování v centru Prahy spíš za trest než za odměnu. Podzemní garáže? Tam už člověk skoro předem tuší lehké drama. A tak si zatím vždycky dokážu sám před sebou obhájit, proč pick-up ještě nestojí přede mnou doma. Přiznejme si, že víkendové výpravy do zahradnictví pro pár květin nejsou úplně neprůstřelný argument.

Kdyby ale jednou přece jen přišel ten moment, kdy bych tuhle vnitřní logiku přestal poslouchat, mám docela jasno. Jedním z horkých kandidátů by byl Volkswagen Amarok první generace. Auto, které podle mě Volkswagen zvládl na první dobrou až podezřele dobře. Nebyl to jenom pracovní nástroj. Amarok uměl být i docela civilní společník. Podvozek, ergonomie, ovládání… všechno působilo spíš jako z osobáku, jen v o poznání větším balení. Takový ten ideální kompromis mezi „pracantem“ a autem na každý den. Jenže dneska tu máme jeho nástupce, Volkswagen Amarok druhé generace. A právě ten jsem měl možnost vyzkoušet. Takže se pojďme podívat, jestli ve mně dokáže vyvolat stejné sympatie jako jeho povedený předchůdce.

Nový Amarok na to jde úplně jinak než jeho předchůdce. Volkswagen tentokrát nehrál sólo, ale spojil síly s Fordem a vznikla z toho spolupráce, která je na dnešní poměry vlastně docela zajímavě symbiotická. Zatímco Volkswagen dodává Fordu svou elektrickou platformu MEB (na které vznikají třeba modely jako Ford Explorer nebo Ford Capri), Ford na oplátku poskytl základ pro užitkové modely Volkswagenu. A právě z tohohle partnerství těží i nový Volkswagen Amarok. Technicky totiž stojí na základech Ford Ranger a upřímně, z „čistého“ Volkswagenu tu toho po technické stránce vlastně moc nezbylo. Což ale nutně není problém. Ranger je totiž dlouhodobě jeden z nejpovedenějších pick-upů na trhu, a to nejen v Evropě. Otázka tedy nestojí tak, jestli je základ dobrý, ten je prověřený víc než dost. Mnohem zajímavější je, jak s ním Volkswagen naložil. Jestli dokázal tenhle robustní, funkční fundament posunout někam dál, dodat mu vlastní charakter a přesvědčit, že i v kabátě s logem VW má Amarok co nabídnout.

A hned na začátku musím říct, že se to Volkswagenu vlastně docela povedlo, minimálně po stránce vzhledu. Nový Volkswagen Amarok PanAmericana je totiž za mě opravdu fešák. Nepouští se do žádných designových experimentů, což je u pracovního pick-upu vlastně dobře. Tady je totiž základní tvar daný funkcí a prostoru pro kreativitu není tolik jako třeba u SUV. Přesto se s tím Volkswagen popasoval velmi chytře. Přední část je sice typicky „po volkswagenovsku“ spíš konzervativní, ale zároveň dostatečně výrazná, snadno rozpoznatelná a má takový ten správný drsňácký výraz. Na první pohled je jasné, že tohle není jen další auto do města, ale kus techniky, který se práce rozhodně nebojí.

Velkou roli v tom hraje samotná výbava PanAmericana. Masivní ochranné prvky kolem korby, celkové oplastování a detaily dávají autu mnohem robustnější postoj. A pak je tu barva, béžová metalíza Bright Beige, která Amaroku neskutečně sluší. Nejenže podtrhuje jeho charakter, ale má i jednu velmi praktickou výhodu: špína na ní skoro není vidět. Pokud tedy občas zamíříte mimo asfalt, tohle je překvapivě rozumná volba. Druhou zásadní věcí je offroadový paket od Seikel. Ten posouvá schopnosti Amaroku zase o kus dál. Přidává robustní boční nášlapy, podvozek s tlumiči Koni a hlavně zvýšení světlé výšky o pět centimetrů a ne, to opravdu není překlep. K tomu ochrana motoru, kabeláže a další prvky, které dávají jasně najevo, že tady se počítá i s náročnějším terénem. Výsledkem je auto, které působí dospěle, masivně a vlastně velmi přesvědčivě. Přesně tak, jak by moderní pick-up měl vypadat. A musím říct, že mně osobně se Amarok v téhle konfiguraci líbí opravdu hodně.

V interiéru už základ z Ford Ranger poznáte o poznání víc než zvenku. Jakmile se vyšvihnete dovnitř a ano, slůvko „vyšvihnete“ je tady naprosto na místě, protože s offroad paketem je to auto opravdu vysoké, oceníte madla na A-sloupcích. I já se svými 184 centimetry jsem měl pocit, že do kabiny spíš lezu než nastupuju. Uvnitř vás přivítá typická fordí palubní architektura, v čele s vertikálně orientovaným centrálním displejem. To není něco, na co jsme u Volkswagenu úplně zvyklí, ale vlastně to dává smysl a rychle si na to zvyknete. Celkově je interiér zpracovaný zajímavě, nechybí spousta odkládacích prostorů a praktických přihrádek, což přesně odpovídá charakteru auta.

Příjemně překvapí i barevná kombinace černé a hnědé, která působí elegantněji, než byste u pracovního pick-upu možná čekali. Prostoru je tu navíc opravdu dost, bez problémů pro čtyřčlennou rodinu. Sedadla jsou pohodlná, spíš měkčí, ideální na delší cesty, i když bych si osobně uměl představit o něco delší sedák. Menší výhrady mám k infotainmentu. Software centrálního systému by mohl být svižnější a je na něm znát, že Volkswagen na fordí základ narouboval vlastní grafiku, aby se co nejvíc přiblížil svému ekosystému. Funguje to, o tom žádná, ale je to takový ten typický kompromis, který plyne z technického sdílení.

Celkový dojem z interiéru je ale velmi dobrý. Bez přehánění patří Amarok na špičku mezi pick-upy, které se u nás dají běžně koupit. Výbava je bohatá, všechno funguje, jak má, a nic zásadního tu vlastně nechybí. A malý uživatelský tip: pokud budete Amarok konfigurovat, rozhodně si připlatťe za elektrické ovládání krytu korby. Je to jedna z těch věcí, které se nezdají jako nutnost – dokud ji nezačnete používat každý den.

Pod kapotou nového Volkswagen Amarok to máte u nás vlastně docela jednoduché, na výběr je jen jedna jediná motorizace. Zatímco sourozenecký Ford Ranger nabízí naftový čtyřválec, šestiválec a dokonce i velmi povedený hybrid (který mimochodem dává překvapivě velký smysl), Amarok si na českém trhu pořídíte výhradně s třílitrovým naftovým šestiválcem o výkonu 240 koní. Na první dobrou jsem si říkal: „Dobře, klasický třílitrový šestivál od Volkswagenu, starý známý.“ Jenže ono to tak úplně není. Pod označením TDI se totiž skrývá motor, který s Volkswagenem nemá prakticky nic společného. Jde o jednotku z rodiny Lion, známou třeba z vozů Jaguar nebo Land Rover. Celé je to navíc spojené s desetistupňovou automatickou převodovkou.

Jak to funguje v praxi? Vlastně překvapivě dobře. Šestiválec má dost síly na to, aby i velký a těžký Amarok působil svižněji, než byste čekali. Dynamika je víc než dostatečná, točivý moment je znatelný v každé situaci a auto rozhodně není brzdou provozu, spíš naopak. Velmi příjemně překvapí i kultivovanost. Motor je tichý, a to i za studena, bez typického „naftového klepání“. Projev je hladký, nenucený a vlastně až nečekaně komfortní na to, v jakém autě sedíte.

Jediná věc, nad kterou jsem občas přemýšlel, je desetistupňový automat. Není špatný, funguje logicky a k charakteru pick-upu sedí, často nechává měnič příjemně prokluzovat a nepůsobí nervózně. Ale těch deset kvaltů je někdy prostě znát. Občas jsem měl pocit, že si auto řadí tak nějak pořád. Není to vyloženě problém, spíš vlastnost, na kterou si zvyknete. Horší je to se spotřebou, i když tady si trochu sypu popel na hlavu. Zhruba 80 % času jsem s Amarokem strávil ve městě, což je asi to nejhorší prostředí, do kterého ho můžete poslat. Výsledkem bylo něco přes 13 litrů na 100 km, což už je docela dost. Pro kontext, podobnou spotřebu jsem měl o týden dřív s BMW M3 Touring, což je přece jen trochu jiná liga. Mimo město se ale situace uklidní a není problém jezdit kolem deseti litrů nafty, což je u velkého pick-upu vlastně docela standard. Jen je potřeba počítat s tím, že ve městě si Amarok prostě rád „lokne“.

Samotné jízdní vlastnosti Volkswagen Amarok mě pak vlastně docela příjemně překvapily. I v téhle výbavě totiž zůstává věrný klasice v podobě listových per na zadní nápravě. To je řešení, které má své jasné výhody, vysokou nosnost, odolnost a celkovou robustnost. Na druhou stranu si s sebou obvykle nese i jisté kompromisy, hlavně co se týče komfortu. Jenže tady přichází to překvapení. Amarok je navzdory téhle „poctivé technice“ překvapivě pohodlný. A to i s offroad paketem, který auto ještě citelně zvedá. Čekal jsem spíš klasický „žebřiňák“, který na prázdno poskakuje a dává vám najevo každou nerovnost. Nic takového se ale nekoná. I bez zátěže na korbě působí podvozek klidně, jistě a vlastně až nečekaně kultivovaně.

Velký podíl na tom má evidentně naladění, protože někdo si s tím dal práci. Auto nepůsobí nervózně, neodskakuje, nevibruje a celkově si drží takový příjemně vyrovnaný charakter. Na poměry pick-upu bych se nebál říct, že je komfort spíš nadstandardní. Příjemně mě překvapilo i řízení. Nemáte pocit, že byste kormidlovali zaoceánský parník, kde zatočíte volantem a pak čekáte, co se bude dít. Reakce jsou sice klidnější než u osobních aut, ale naprosto adekvátní tomu, co tohle auto je. Řízení je čitelné, předvídatelné a vlastně i docela příjemné.

Jasně, fyziku neoklamete. Vysoká světlá výška a offroadové pneumatiky vám čas od času připomenou, že nesedíte v hatchbacku, ale v plnohodnotném pracovním stroji. Grip na asfaltu není nekonečný a při ostřejší jízdě musíte počítat s limity. Jenže v rámci své kategorie působí Amarok až překvapivě kultivovaně a „dospěle“. Není to hrubý nástroj, který jen plní práci, je to auto, se kterým se dá jezdit i jen tak pro radost. A to je něco, co bych u takhle postaveného pick-upu úplně automaticky nečekal.

Zároveň musím ocenit i samotnou úpravu od Seikel, která posouvá schopnosti Volkswagen Amarok mimo silnice zase o kus dál. Těch pět centimetrů světlé výšky navíc je totiž opravdu znát. Stejně tak v terénu oceníte ochranu podvozku a motoru – přesně ty věci, které běžně neřešíte, dokud je opravdu nepotřebujete. Jasně, cenovka okolo 160 tisíc korun navíc není úplně zanedbatelná. Ale pokud to s jízdou mimo asfalt myslíte vážně, ať už pracovně, nebo jen proto, že vás to prostě baví, dává to smysl. Tahle úprava totiž nepřidává jen „imidž“, ale reálnou funkčnost a odolnost k už tak robustnímu základu.

Velké pick-upy obecně narážejí v terénu na své limity hlavně kvůli rozměrům. Dlouhý rozvor a větší převisy umí potrápit v prudších zlomech nebo při přejezdech nerovností. I tady ale úprava Seikel pomáhá tyhle nevýhody částečně eliminovat a celková prostupnost terénem je opravdu výborná. Osobně jsem Amarok netahal do žádných extrémů, spíš klasika – polní a lesní cesty, vyjeté koleje od traktoru, hlubší bláto. A upřímně? Auto se ani na chvíli nezadýchalo. Vlastně jsem se ani nepřiblížil nějakým limitům. Největší výhoda byla v tom, že jsem nad tím nemusel přemýšlet. Prostě jedete a neřešíte, jestli tohle ještě projedete, nebo už ne. A přesně o tom by měl takový pick-up být. Pokud tedy plánujete Amarok používat i mimo zpevněné cesty, tahle úprava rozhodně stojí za zvážení a dost pravděpodobně vám bude dávat smysl každý kilometr.

Verdikt

Musím říct, že po týdnu stráveném za volantem nového Volkswagen Amarok mám vlastně docela jasno. Tohle auto se mi líbí. A stejně jako jeho předchůdce si ho klidně zapisuju do svého virtuálního seznamu „must have“ – i když tentokrát z trochu jiných důvodů než u Volkswagen Amarok první generace. Co na něm oceňuju nejvíc, je ten robustní pracovní základ, který Volkswagen dokázal posunout směrem ke kultivovanějšímu projevu. Pořád je to poctivý kus auta, který se nebojí práce, ale zároveň už to není jen nástroj, dá se s ním úplně v klidu žít každý den. A to je přesně ta kombinace, která mi na pick-upech dává smysl.

Baví mě i offroadová úprava. Upřímně nevím, jak moc bych její potenciál reálně využíval. Ale přesně to je ten typ věci, kterou prostě chcete. I kdyby jen pro ten pocit, že můžete. Jediné, co mě trochu mrzí, je omezený výběr motorizací. Ano, naftový šestiválec je fajn, silný, kultivovaný a dává smysl. Ale po zkušenosti s hybridem ve Ford Ranger si říkám, že by to pro moje použití možná byla ještě zajímavější volba. Jenže člověk nemůže mít všechno. I tak ale platí, že nový Amarok je velmi povedené auto. Přestože stojí na technice Fordu a v interiéru se tím ani nesnaží maskovat, Volkswagen z toho vytěžil maximum. A výsledek? Bez debat jeden z nejlepších pick-upů, které si dnes můžete oficiálně koupit.

Technické údaje

Motor: vznětový turbem přeplňovaný šestiválec 2993 ccm
Výkon: 177 kW (241 koní)
Točivý moment: 600 Nm 
Převodovka: automatická desetistupňová HDM
Maximální rychlost: 190 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 9,8 sekund
Hmotnost: 2 399 kg
Užitečné zatížení 951 kg
Max. hmostnos přívěsu: 3 500 kg
Průměrná spotřeba dle výrobce: 10,4 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 13,1 l/100 km kombinovaná
Ceníková cena základu dané výbavy: 1 481 871 Kč
Ceníková cena testované verze: 1 762 532 Kč (vč. offroad úpravy)