Stačí tři věci. Víte, co je dnes součástí povinné výbavy auta?

Povinná výbava auta je jednou z věcí, kterou jsme se všichni memorovali v autoškole. Bývalo to nějakých osm položek, které bylo třeba vyjmenovat, jako když bičem mrská. Jenže to už neplatí. Většina řidičů samozřejmě ví, že „něco“ vozit musí, ale kdyby přišel rychlý test bez možnosti googlit, leckdo by možná pohořel.

Přitom dnešní seznam je proti minulosti vlastně docela skromný. Pryč jsou doby, kdy jste v kufru museli vozit malé železářství i s elektrooddělením. Dnes zákon chce po řidiči osobního auta v zásadě tři, potažmo čtyři věci: autolékárničku, výstražný trojúhelník a reflexní vestu pro řidiče. Za určitých podmínek sem spadá i náhradní kolo a nářadí pro jeho výměnu, případně opravná sada, ale v praxi se vás tato položka už dost možná netýká.

Lékárnička zůstává

Autolékárnička je bez diskuze – dává smysl bez ohledu na to, jestli řídíte dvacet let starou plečku, nebo nejnovější elektromobil. Nehoda se může stát kdykoli a první minuty rozhodují. Obsah lékárničky je daný vyhláškou č. 153/2023 Sb. a představuje jakýsi kompromis mezi cenou a použitelností. Sterilní obvazy, krytí, rukavice nebo izotermická fólie nejsou věci „pro policajta“, ale pro situaci, kdy je někdo zraněný a čeká se na příjezd záchranářů.

Na druhou stranu – pokud máte trochu zkušeností s první pomocí, nebo jste alespoň absolvovali nějaký kurz, asi tušíte, že ty tři průhledné tenoučké obvazy a škrtidlo, co se při prvním natažení roztrhne nebudou zrovna spolehlivými pomocníky v boji o život. Není od věci si lékarničku nad rámec zákona dovybavit – vyjde to na pár stovek a v nouzi může být její cena nevyčíslitelná.

Pokud autolékárničku v autě nemáte, chybí v ní povinné položky nebo je viditelně poškozená, hrozí vám pokuta až 2 000 Kč. Prošlé datum spotřeby už v dnešní době zákon nepostihuje. 

Výstražný trojúhelník

Výstražný trojúhelník je další kus výbavy, který nás provází už dlouhé roky. Jeho význam asi není třeba vysvětlovat. Odstavené auto bez označení je nebezpečná překážka, na kterou nemusí ostatní zareagovat včas, obzvláště je-li za horizontem nebo v zatáčce. Správně umístěný trojúhelník dává ostatním řidičům čas zpomalit a vyhnout se. Důležité však je umístit ho v dostatečné vzdálenosti, pět metrů za nárazníkem moc smyslu mít nebude. Podmínky umístění stanovuje zákon 361/2000 Sb. – stát by měl při pravém okraji vozovky minimálně 50 metrů, na dálnici 100 metrů za vozidlem. Pokud vás porucha či nehoda potkala v zatáčce, umístěte trojúhelník před tutu zatáčku.

Postih za jeho absenci je stejný jako v případě lékárničky – pokuta ve výši až 2 000 Kč. Pokud by však následkem opomenutí došlo k další nehodě, mohou být dopady vážnější. 

Reflexní vesta

Reflexní vesta pro řidiče je dnes také samozřejmostí. V noci nebo za deště je tmavá postava na kraji vozovky prakticky neviditelná, obzvláště oslňují-li řidiče světla okolních aut. Vesta z vás během vteřiny udělá výrazný bod, kterého si ostatní všimnou. Zákon vyžaduje vestu pouze pro řidiče, rozumné je ale vozit jich víc, nejlépe pro každého z pasažérů.  Pokud vezete rodinu nebo kolegy, je lepší, když se v nouzi kolem vozu nemotá nikdo „neviditelný”.

Proč už nevozíme žárovky?

Zajímavé je, kolik položek z povinné výbavy postupně zmizelo. Ještě před pár lety bylo nutné vozit náhradní žárovky a pojistky. Dávalo to logiku v době, kdy klasické halogenové žárovky odcházely relativně často a jejich výměna byla otázkou pár minut na krajnici.

Dnes ale většina nových aut používá LED světlomety. Ty mají mnohem delší životnost a často ani nejsou konstruované tak, aby si je řidič sám měnil. Když LED modul odejde, řeší se to výměnou celého dílu v servisu. Povinnost vozit krabičku s náhradními žárovkami tak přestala odpovídat realitě. Podobně je to s pojistkami – moderní auta plná elektroniky už zásahy do elektroinstalace, tím méně někde v terénu, od uživatelů nevyžadují.

Jak je to s náhradním kolem?

Stran náhradního kola se situace vyvíjí dynamicky. Dřív byla rezerva prakticky samozřejmostí, plnohodnotné kolo nebo alespoň dojezdová varianta. Dnes mnoho aut vozí místo ní jen opravnou sadu s kompresorem a těsnicím tmelem, případně spoléhá na pneumatiky typu runflat, které umožní pokračovat omezenou rychlostí i po ztrátě tlaku. Výrobci tím šetří místo a hmotnost, což pomáhá snižovat spotřebu i emise. V době přísných emisních limitů je každý kilogram znát.

Zákon proto ustoupil technickému vývoji a rezervu nebo opravnou sadu nenařizuje v případě, že je k vozidlu sjednána nepřetržitá asistenční služba zajišťující opravu pneumatiky na celém území České republiky, což je služba, kterou dnes nabízí už prakticky každé povinné ručení v ceně. Zákon pamatuje i na případy, kdy je vozidlo opatřeno pneumatikami zvláštní kontrukce umožňující nouzové dojetí po defektu (tzv. run-flat pneumatiky) – zde také nevyžaduje další podmínky.

V praxi je to pochopitelné, ale v případě například proražené bočnice nebo poškození ráfku je opravná sada k ničemu. Na druhou stranu – vyměňovat v dnešní době kolo na krajnici rušných cest je poměrně adrenalinový sport, obzvláště na dálnici se to skutečně nedoporučuje. Proto není divu, že zákon umožňuje i variantu, kdy se řidič spolehne na asistenční službu. Ta defekt vyřeší na místě, nebo zajistí odtah do servisu, nebo na místo, kde se dá problém řešit v klidu a bezpečně. 

Důvodem změn ve výbavě jsou tedy hlavně auta samotná. Jsou technicky složitější a méně servisovatelná svépomocí. Stát už po řidičích nechce, aby u silnice fungovali jako poloviční automechanici. Soustředí se na to, aby měli u sebe základní prostředky pro řešení mimořádné situace z hlediska bezpečnosti – tedy aby dokázali varovat ostatní a případně poskytnout první pomoc.

Jakou další výbavu lze doporučit?

To ovšem neznamená, že je rozumné vozit jen to, co je předepsané. Zákon stanovuje minimum, nikoli ideál. Startovací kabely dokážou vyřešit vybitou baterii během pár minut a zaberou minimum místa. Tažné lano může pomoct v situaci, kdy je potřeba auto odtáhnout na bezpečnější místo. Malý hasicí přístroj sice není pro osobní auta povinný, ale začínající požár v motorovém prostoru nebo po drobné nehodě zvládne uhasit dřív, než se rozšíří. Praktická je i obyčejná svítilna nebo výstražný maják. 

V zimě nesmí chybět škrabka, smetáček a v případě nenadálých kolon přijde vhod i lahev vody (pravidelně obměňovaná – ne jako u jednoho mého bývalého kolegy, který měl pro případ nouze v kufru dva roky starou „petku” naplněnou vodou z kohoutku), nebo deka. A je jen na každém řidiči, jestli zůstane u zákonného minima, nebo si kufr vybaví tak, aby ho nepřekvapila ani méně příjemná stránka motoristického života.