Sir Stirling Moss – nejlepší jezdec Formule 1, který nikdy nezískal titul

Dnes jsem vám rozhodl napsat článek o životním příběhu jedné z legend britského motorsportu, pilota Formule 1, Sira Stirlinga Mosse. Je to velmi zajímavý pán, který si zaslouží zmínku, i když nikdy nevyhrál titul Mistra světa. Hned vám řeknu, proč.

Závodní rodina ho nabádala k jezdectví

Stirling Moss se narodil 17. září 1929 v Londýně a pocházel ze závodnické rodiny. Jeho otec, který byl jinak povoláním zubař, byl nadšeným motoristou, jenž se zúčastnil i slavného závodu Indianapolis 500 (v r. 1924), kde skončil na šestnáctém místě (některé zdroje uvádějí 14. pozici). Jeho manželka, respektive Stirlingova máma, Aileen Moss, jezdila během první světové války se sanitkou, posléze se věnovala závodům do vrchu.

Stirlingovou sestrou byla Pat Mossová (později manželka švédského rally jezdce Erika Carlssona), která rovněž dokázala, že umí řídit. Své dovednosti předváděla především na nezpevněných tratích v závodech rally. Do příchodu Michèle Mouton byla nejúspěšnější ženou v tomto odvětví motorsportu.

Zpět ale ke Stirlingovi. Jak on, tak jeho sestra byli vedení k jezdectví, avšak Stirlinga to stále táhlo k autům. Však již ve svých devíti letech vyškemral na svém otci stařičký Austin 7, se kterým „závodil“ na pozemcích rodinného statku. V dospívajících letech pak získal řidičské oprávnění a nakonec dokázal přesvědčit právě svého otce, aby ho podpořil v investici do závodního Cooperu – JAP 500 MKII.

Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Již v prvním ročníku nastoupil do patnácti závodů, kde získal prvenství hned jedenáctkrát.

Cesta v Grand Prix

Svoji kariéru ve Formuli započal osmým místem během Velké Ceny ve Švýcarsku v roce 1951 s britským monopostem HMW 51. Tím i zaujal samotného Enza Ferrariho, ale k jejich spolupráci nikdy nedošlo.

S následujícím rokem žádný velký úspěch moc nepřišel, s další sezónou (9. místo v Nizozemí, 6. v Německu a 13. ve Francii) už to bylo jiné a začali si jej všímat lidé od Mercedesu. Stirlinga sice napoprvé k sobě nevzali, avšak poradili mu, ať si místo dosavadního Cooperu pořídí Maserati 250F.

Tento krok se vyplatil. V roce 1954 tak přišlo první umístnění na bedně, kdy Moss získal bronz z GP Belgie. Ještě úžasnější pak byl jeho počin při Velké ceně Itálie. Zde sice pódiové umístnění nezískal, avšak po dobu celých 68 kol byl v popředí před Fangiem a Ascarim. V samotném závěru závodu mu však jeho vůz vypověděl službu. Přesto to Stirling nevzdal a dotlačil svůj monopost za cílovou čáru na desátém místě.

V Mercedesu už nepotřebovali více vidět a podepsali s Mossem smlouvu na následující rok. Se sezónou 1955, po vítězství na domácí půdě a dvou stříbrných pozicích v Belgii a Holandsku, se tak loučil na celkovém druhém místě, hned za svým týmovým kolegou Jeanem Manuekem Fangiem. Fangio se stal jeho velkým rivalem, ale zároveň i kamarádem.

Dodnes není jasné, zda-li Fangio schválně zpomalil během onoho závodu ve Velké Británii, aby Moss mohl vyhrát (o 0,2 sekundy) jako první britský jezdec Formule 1 před domácím publikem. Stirling se pak Fangia opakovaně ptal, jestli to udělal schválně, či nikoliv. Pokaždé dostal od Fangia tu stejnou odpověď: „V ten den jsi byl prostě lepší jezdec než já.“

Dvojice Fangio – Moss fascinovala diváky ještě další dva roky, kdy se celkové umístnění – Fangio první, Moss druhý, opakovalo. To, že oba jsou špičkoví jezdci, potvrzovalo to, že těchto úspěchů dosahovali v různých vozech. Moss v letech 1956 a 1957 sedlal opět Maserati, posléze britský Vanwall, Fangio zase přešel k Ferrari a následně usedl za volant Maserati.

Nejblíže k celkovému triumfu ve Formuli 1 měl Moss v roce 1958, kdy mu prvenství uteklo doslova o jeden jediný bod. Za celou sezónu měl čtyři vítězství a jedno stříbro, přesto to na titul mistra světa nestačilo. V tomto roce vyhrál Mike Hawthor, který měl za celou sezónu pouze jedno vítězství z GP Francie, což byl nepoměr, který se některým fanouškům moc nelíbil. Navíc Moss tomu pomohl sám, když při Velké Ceně Portugalska šel vyhádat s traťovými komisaři odvolání penalizace -6 bodů právě na Hawthorna. Tomu byla penalizace udělena potom, co dostal v závodě hodiny a byl nucen se otáčet, respektive couvat na trati. Stirling Moss se za něj postavil, že dle pravidel nemá penalizace platit, protože Hawthorn provedl manévr mimo vozovku samotné dráhy. Kdyby situaci nechal být, tak se mohl radovat z titulu.

Mosse se pak často ptali na tuto údalost, avšak svého rozhodnutí pomoci svému soupeři nikdy nelitoval.

Své poslední tři sezóny v podniku Formule 1 dokončil pokaždé na celkovém třetím místě.

Děsivá nehoda ukončila kariéru

V roce 1962 se účastnil se svým Lotusem závodu Glover Trophy. Když se pokoušel předjet Grahama Hilla (ten pak ono klání vyhrál), mossův vůz se, pravděpodobně vinou technické závady, roztočil a nabořil do přes dva metry vysokého hliněného válu. Z rozmačkaného monopostu ho vytahovali půl hodiny. Výsledkem byla roztříštěná lícní kost, fraktury končetin a oddělení pravé části mozku od lebky. Stirling tak strávil 38 dní v kómatu a byl půl roku ochrnutý na jednu stranu těla. Celkově se zotavoval rok.

Z nehody si nic nepomatoval, uvažoval o hypnóze pro obnovení paměti, avšak bylo mu doporučeno, aby se od této procedury distancovat, protože tím hrozil návrat paralýzy.

Po roce, opět v Goodwoodu, se pokusil usednout za volant závodního stroje. Bohužel si uvědomil, že už nevědomě nedělá správné pohyby. Rozhodl se tak svoji jezdeckou kariéru ukončit a to ve svých necelých 33 letech.

Za Ferrari? Nikdy! Nebo přeci jenom…

Jestli Stirlinga nemrzelo to, že pomohl Miku Hawthornovi k titulu ve Formuli, tak ho určitě mrzelo, jak dopadly jeho námluvy s Ferrari.

Jak už jsem psal, v jeho počátcích si Mosse všiml samotný Enzo Ferrari. Stirling tak ve svých jednadvaceti letech, se svým otcem, cestoval do Apulie (Itálie), kde měl na něj čekat monopost Formule 2, který měl pilotovat na GP Bari 1951. Technici ho však od vozu vyhodili, že jej bude řídit Piero Taruffi. Enzo si to rozmyslel a neobtěžoval se to Mossovi oznámit. Takový Enzo prostě byl…

Stirling se tak zařekl, že za Scudérii nikdy jezdit nebude. Za volantem Ferrari se však přeci jenom ocitl, ale v rukou soukromého týmu. Úspěchy zaznamenal především s modelem 250 GT v tmavě modrém lakování na RAC Tourist Trophy a Nassau Tourist Trophy v několika sezónách.

Málokdy se stalo, že by Enzo sklopil hlavu, respektive upustil od svých rozhodnutí. Ta výjimka nastala a Ferrari nakonec Stirlinga Mosse oslovilo s nabídkou místa v týmu. Výhry Mosse v soukromém Ferrari a Walkerův (u kterého Moss jezdil ve své poslední sezóně) dobrý vztah s Enzem Ferrari vedly k dohodě, díky které měl Moss v roce 1962 konečně řídit monopost této legendární značky Formule 1, právě pod hlavičkou týmu Walker.

Podmínkou bylo, že Moss dostane Ferrari 250 GTO v barvách British Racing Partnership (tým pro začínající jezdce, který vznikl v době, kdy neměl Moss žádný kontrakt s jakoukoliv firmou) a pro šampionát F1 mu bude připraveno Ferrari 156 v jeho tmavě modrém lakování. Toho roku začala Mossova sezóna sportovních vozů skvěle – vítězstvím v Bank Holiday Trophy v Brands Hatch a triumfem ve své třídě v tříhodinovce v Daytoně s Ferrari 250 GT.

Pak ale přišla nehoda v Goodwoodu, ještě s vozem Lotus-Climax, a Moss se tak za volant monopostu Ferrari F1 nikdy nepodíval.

Sám Stirling prohlásil, že kdyby měl už připravené své Ferrari a nemusel jet s tímhle, dle jeho slov, šuntem, tak by k nehodě nikdy nedošlo (Ferrari považoval za spolehlivé stroje) a ještě by roky závodil. Skončil v době, kdy patřil v šampionátu k těm mladším jezdcům, když mu bylo 32 let.

Navíc, jak Moss, tak Enzo Ferrari, se několikrát nechali nezávisle na sobě slyšet, že spoluprací Strilinga se Scudérií mohli obě strany značně profitovat. Ferrari by mělo více bodů a tím pádem i titulů a Moss by s největší pravděpodobností šampionát minimálně jednou vyhrál.

Fenomenální vítězství v Mille Miglia

Kromě Gran Prix se Stirling Moss účastnil i jiných závodních akcí. Pokud by snad někomu nestačili stříbrné a bronzové věnce z F1, tak dotyčný již musí smeknout klobouk před jeho počínáním na Mille Miglia v roce 1955.

V tomto závodě sedlal Stirling Mercedes SLR 300, společníka na palubě mu dělal novinář Denis Jenkinson. Receptem na vítězství byla neotřelá taktika, kdy použili amfetaminový stimulant (používaný běžně u rally jezdců), aby udrželi co nejdéle bdělost a pak mapa trati, kterou měli nakreslenou na dlouhatánské roli papíru.

Tisíc mil (1600 km) na italských okreskách urazili za 10 hodin, 7 minut a 48 sekund. Průměrná rychlost byla 157,65 km/h, přičemž v posledním úseku z Cremony do Brescie nasadili vražedné tempo s průměrem 264 km/h.

Do cíle dojeli s půl hodinovým předstihem před druhým Fangiem, který sedlal totožný model Mercedesu. Třetímu vozu v cíli, ze stáje Ferrari, nasadili dalších 15 minut.

To, že šlo o velkou věc, dokazuje i ten fakt, že samotný Mercedes později na tuto událost odkazoval se svými vozy SLR McLaren. V první řadě vznikla edice tohoto modelu s označením 722, což bylo číslo, které měl na svém závodním speciálu právě Moss (722 znamená start vozu v 7:22 ráno). Následně pak vznikl samotný Mercedes SLR McLaren Stirling Moss – speedster varianta modelu, která měla konstrukci z uhlíkových vláken a byla o 200 kg lehčí než běžný SLR McLaren. Celkově bylo zhotoveno 75 kusů, které dokázaly uhánět rychlosti 350 km/h, na stovku se dostaly za 3 vteřiny a jejich nákup byl podmíněn vlastnictvím „normální“ varianty SLR.

Na rally i na LeMans

Stirlinga má většina zafixovaného jako jezdce Formule 1. Nedělalo mu však problém usednout za volant i v jiných disciplínách, jak dokazují řádky výše o jeho působení na Mille Miglia.

Krom toho se Moss několikrát zúčastnil i slavné čtyřiadvacetihodinovky Le Mans. V roce 1953 si s Peterem Walkerem za volantem Jaguarem C-Type odnesli druhé místo. Stříbrné umístnění pak zopakoval ještě v roce 1956 s Peterem Collinsem a vozem Aston Martin DB3S.

Hodilo by se říct, že druhá místa ho provázela snad celou kariéru. Tohoto umístnění dosáhl i v sezóně 1952 na Rally Monte Carlo na palubě vozu Sunbeam Talbot 90 a následně v ročníku 1956 s Mercedesem 300 SL W198 I na francouzské rally. Naštěstí i to zlato někdy cinklo, například ve vytrvalostním závodě 1000 km Nürburgring 1959 s Aston Martinem DBR1 nebo na dvanáctihodinovce v Sebringu 1954 s vozidlem OSCA MT4 1450. V Sebringu přidal ještě druhé (zase) místo o tři roky později.

Stejně nezastavoval

Závodního ducha v člověku, jako je Stirling Moss, jen tak nezlomíte. Přesto, že ukončil svoji kariéru po nehodě v roce 1962, v následujících dekádách se stejně nakonec, většinou jednorázově, vracel na trať. Moss se tak zúčastnil vytrvalostních závodů Bathurst 1000 nebo Pukekohe 500, které se konají na australských okruzích. V sezónách 1980 a 1981 pak odjezdil šampionát britských cestovních vozů s Audi 80 GLE. Zde ve svých padesátidvou letech skončil na 16. a 19. místě.

Jinak se nadále ukazoval na všech možných motoristických akcí, především s veterány a to až do roku 2011. Čili teprve ve svých 82 letech pověsil pomyslný volant na hřebík.

Velká osobnost Británie a gentleman

Jak ho vnímali lidé a jezdci? Na jednu stranu drzí a dost průbojný, ale zároveň veselá povaha a hlavně gentleman. Ono gentlemanství ho vlastně tehdy stálo prvenství v seriálu Formule 1 v roce 1958.

Co se musí Mossovi nechat, tak byla i jeho nezlomná a odolná nátura. Jeho nehoda v roce 1962 byla v době, kdy v motorsportu umíralo klidně i 20 jezdců z elitních soutěží ročně. On naštěstí přežil a stejně tak přežil i na stará kolena pád v roce 2010, kdy spadl do 15 metrů hluboké studny. Odnesl si četné zlomeniny, přesto po rekonvalescenci ještě stihl znovu usednout za volant několika závodních speciálů.

Celá aura jeho osobnosti a hlavně úspěchy v motorsportu mu navíc v roce 1990 vynesly místo v Mezinárodní síni slávy motorsportu, a co víc, tak v roce 2000 z rukou prince Charlese převzal rytířský titul. I to je důkaz, jak velice vážený a oblíbený byl, především doma v Británii.

Zajímavostí může pro některé být, že se dokonce objevil i ve filmu Jamese Bonda, respektive v Casino Royal z roku 1967. Navíc sepsal slušnou řádku autobiografických knih.

Zastavíme se i u jeho incidentů s policií. U nás se říkalo, že někdo jezdí jako Chiron.  Ve své době se lidé v Británii ptali: “Kdo jsi, že jezdíš tak rychle? Moss?” Stejná otázka padla, když Stirlinga zastavila policie, přičemž bylo strážníkovi odpovězeno: “Ano, já jsem Stirling Moss.” Stejně dostal pokutu 100 liber…

Navíc Moss údajně přišel i na nějakou dobu o řidičák, když byl rovněž zastaven za rychlost, během toho, co na veřejné komunikaci testoval svůj závodní Cooper.

Zásluhu na jeho oblíbenosti i ocenění, především na domácí půdě, měl i fakt, že se snažil řídit především britské vozy, ať už to byl Aston Martin, Cooper, Jaguar nebo i méně známé značky jako HWM, Kieft-Northon, O.S.C.A., Sunbeam-Talbot nebo Vanwall. Za svoji kariéru nakonec odřídil soutěže v 107 různých typech vozů.

Celkově během patnácti sezón odjezdil 529 závodu, ze kterých dokázal dojet první ve 212 z nich. V seriálu Gran Prix startoval šestašedesátkrát, přičemž vyhrál 16 Velkých cen, ke kterým přidal 8 pódiových umístnění. Přesto se mu nepovedl stát se šampiónem.

Moss se dožil úctyhodného věku devadesáti let, když nás 12. dubna 2020 tahle legenda navždy opustila.

“Pokud Bůh chtěl, abychom chodili, proč nám dal nohy, které se hodí na pedály v autě?”

Tohle byl prosím Sir Stirling Moss, nejlepší jezdec Formule 1, který nikdy nezískal titul.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Stirling_Moss

https://www.britannica.com/biography/Stirling-Moss

https://sfcriga.com/stirling-moss-the-epitome-of-a-racing-driver

https://www.theguardian.com/sport/blog/2020/apr/12/farewell-stirling-moss-childhood-idol-penfriend-martin-jacques

https://www.espn.co.uk/f1/story/_/id/29027727/it-was-my-biggest-regret-why-stirling-moss-never-drove-ferrari

https://www.bbc.com/sport/formula1/52260896

https://talksport.com/motorsport/693781/story-sir-stirling-moss-police-officer-proves-formula-one-legend/

https://news.sky.com/story/sir-stirling-moss-classic-cars-royalty-and-celebrities-gather-in-westminster-to-celebrate-motor-racing-legend-13131575

https://www.racefans.net/f1-information/drivers/sir-stirling-moss/