Retro okénko Petra Přikryla: Volkswagen Brouk, získaný za digitálky, ožil díky motoru z čerpadla

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

V Československu byl Brouk poprvé představen v září roku 1968, a to na strojírenském veletrhu v Brně. Důvodem zdržení byla filozofie tehdejšího prezidenta a šéfa komunistické strany Antonína Novotného, který kategoricky prohlásil: „Dvě věci mi, soudruzi, do republiky nesmějí: Coca-Cola a Volkswagen." Teprve v osmašedesátém, kdy Novotný odešel z funkce prezidenta i z politického života, tedy dostaly obě západní ikony zelenou. Avšak zatímco Coca-cola se ve stejném roce začala vyrábět v Brněnské Frutě, VW Brouk zůstal pouze na prospektu. Každý ho znal a pár kusů bylo možné potkat i na našich silnicích, jednalo se ale výhradně o vozy dovezené ze zahraničí.

Moje první „obchodní“ setkání s Broukem proběhlo koncem sedmdesátých let. Často zmiňuji, že v této době měly automobily cenu nemovitostí, ale s Broukem jsem zažil výjimku. Kamarád vlastnil jeden stařičký kousek, u kterého definitivně klekl motor. Navíc bylo auto v zoufalém stavu i mechanicky a jediné, co nesežrala koroze, byla plátěná střecha. Majitel tudíž dospěl k rozhodnutí, že se Brouka zbaví. Pak tu byl další kamarád Petr, jehož maminka emigrovala do Rakouska a synovi často posílala různé věci, mezi nimi i digitální hodinky s červeným displejem. V té době to byla nevídaná věc. Jednoho večera tedy došlo v naší domovské vinárně k výměně Brouka právě za tyto digitálky. Po týdnu se však Petr obrátil na mě s tím, že auto nebude opravovat a chtěl by pomoci s prodejem.

S utrženou ojnicí a na tři válce jsme dojeli do Prahy, kde jsme vůz zaparkovali na Dejvické s cedulkou „Prodám, nabídky vhoďte oknem.“ Odpoledne jsme vybrali kupujícího a ten Brouka ještě týž den koupil. Šlo o mladého inženýra z nedalekého ČVUT a ten nám prozradil, že ví o vhodném motoru, který nikdy nebyl namontován do automobilu. Jeho děda měl od války ve stodole po Němcích jakési čerpadlo, jehož pohon zajišťoval motor KDF – naprosto totožný s jednotkou montovanou právě do Brouka. Už za týden přijel nový majitel s opraveným autem domluvit přepis. Sympatický inženýr mně pak dlouhé roky často navštěvoval v libeňském autobazaru. Brouků mi zde prošlo rukama více. Svému švagrovi, jsem prodal hezky opravený kus, který měl jedinou vadu – do kabiny unikaly výfukové plyny z topení, z nichž Honzu často bolela hlava a slzely mu oči. Po půl roce se auto za stejné peníze prodalo znovu. Koupil ho pakistánský student, který mi lámanou češtinou říkal: „Tó moc dobže, volant ok…“ Vše jsem pochopil, když mi povyprávěl, že svého prvního Brouka dostal od rodičů, kteří pracovali v Anglii, a auto mělo volant na druhé straně. Že jsem se setkal s agentem STB, jsem zjistil až po roce 89…

Kde se vzal Volkswagen Brouk?

Už v roce 1931 začal vratislavický rodák Ferdinand Porsche ve spolupráci s výrobcem motocyklů Zündapp vyvíjet „Auto für jedermann“ – auto pro každého. Právě u něj bylo poprvé použito jméno „Volkswagen“ neboli lidový vůz. Zadání, pocházející přímo od Hitlera, bylo následující: jednoduché vozidlo za 990 říšských marek mělo přepravit dva dospělé a tři děti rychlostí 100 kilometrů v hodině. Výroba začala v roce 1939, ale válka vše zastavila a výrobní linky byly zabrány pro výrobu vojenských vozidel. Teprve po jejím skončení se začal Volkswagen vyrábět masově.

Velká část designu Brouka byla inspirována pokrokovými vozidly Tatra konstruktéra Hanse Ledwinky, hlavně typem Tatra 97. Na první pohled si všimnete podobné aerodynamické karoserie, vzadu pak byl uložen čtyřválcový vzduchem chlazený motor. Rovněž Tatra V570, prototyp malého vozu, ukazuje podobnost s Volkswageny a Porsche byl obviněn z toho, že koukal Ledwinkovi přes rameno. Tatra zahájila soudní proces, sporu však brzy učinilo přítrž obsazení Československa a v té samé době byla v Tatře vynuceně ukončena výroba modelu T97. Případ byl znovu otevřen až po druhé světové válce a v roce 1961 Volkswagen zaplatil Tatře 3 000 000 západoněmeckých marek jako náplast za okopírovaný design. Připomenout tento úvod považuji za nutné.

Ale zpět do děsivých válečných let. Jak již bylo řečeno, v roce 1939 se stihlo vyrobit pouze pár vozů, poté byla výroba zastavena a nahrazena vojenskou produkcí. Následkem toho byly první sériové podvozky s velkým úspěchem použity pro vojenská vozidla Kübelwagen Typ 82. Po skončení druhé světové války byla továrna ve Wolfsburgu opravena a v roce 1946 se zde již vyrábělo 1000 aut měsíčně. Množství rychle rostlo a miliontý Brouk sjel z výrobní linky v roce 1955. Už o tři roky později, v roce 1958, výroba pokořila pětimilionovou hranici. Brouk měl pověst mimořádně spolehlivého auta a díky tomu sjíždělo během 60. a na začátku 70. let z linky tolik vozů, že 17. února 1972 sesadil VW Brouk z trůnu předchozího držitele rekordu nejvyráběnějšího vozu, Ford model T. V roce 1973 překonal počet vyrobených kusů 16 milionů a v roce 1992 činil již 21 milionů vozů. Popisovat zde všechny přednosti tohoto vozu by bylo zdlouhavé a věřím, že jsou notoricky známé.

Dnes Brouky najdete v nabídkách po celé Evropě, ale i u nás v hojném množství. Pojízdný kus, kterému nad střechou létal Gagarin, koupíte od 350 tisíc korun. Stejně tak ale můžete utratit klidně dva a půl milionu. Hlavně kabriolety se pohybují ve vyšších cenových hladinách. I když se jedná o mimořádně odolný automobil, technický stav určitě není záhodno podceňovat. Proto doporučuji vzít si s sebou odborníka. Sám jsem před časem jednoho Brouka prohlížel a věřte, že jsem mu vykal. Byl totiž o deset let starší, než jsem já. V holandském techničáku měl datum uvedení do provozu 15. února 1948. „Jo, jo, za deset dní se u nás budou dít věci, ale VY, pane Brouku, jste tuto neslavnou dobu přežil…“

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.