Retro okénko Petra Přikryla: První Lotus Omega v ČSSR, auto jako ze špionážního filmu

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

Když jsem se v roce 1988 dostal do USA, byl to malý zázrak. Tou dobou nikdo ani vzdáleně netušil, že už za dva roky u nás bude všechno jinak, a pro mně to znamenalo výlet do jiného světa. Popisovat, co všechno  jsem v Americe zažil, by vydalo na tlustou knihu, tentokrát se však budu držet příběhu, který mě svedl dohromady s jedním z nejzajímavějších aut, s nimiž jsem se ve své bazarnické praxi setkal. Zúčastnil jsem se celé řady večírků, na nichž jsem poznal spoustu zajímavých lidí z automobilové branže. Právě při takové příležitosti mě jeden chlapík požádal o pomoc s prodejem auta v Československu. Vůz je určen pro syna bývalého významného politika, bude dovezen z Německa, řádně proclen i přihlášen, u nás v libeňském autobazaru se pak zprostředkuje prodej. Všechno bude naprosto legální, přestože auto v tomto provedení nejspíš nebudu znát. Cítil jsem se lehce pohoršen – že bych já nějaké auto neznal? 

V květnu 1989  do bazaru dorazil pán s Omegou. Skutečně musím přiznat, že jsem byl zmatený. Motor, terý byl pod kapotou, jsem totiž nikdy neviděl. Výrobní čísla podvozku i motoru však souhlasila, takže jsme sepsali smlouvu a pán mě požádal, abych ho odvezl do Argentinské ulice v Praze. Nezapomněl vyřídit pozdrav od dotyčného Čechoameričana a prý ať se nebojím, že se mi do týdne ozve kupující. Jen to bude někdo jiný, než bylo původně avizováno. Bylo to jako v detektivce, chybělo snad jen heslo: „Pampelišky rozkvetly“. A samozřejmě jsem si vzpomněl na prohlášení, že ten model nejspíš nebudu znát… 

Cestou zpět do bazaru jsem trochu víc sešlápl plynový pedál a… to se zkrátka nedá popsat! Úžasný zvuk motoru a zrychlení, které jsem do té chvíle snad nezažil. Co to proboha je? Nedalo se odolat, a tak jsem najel na silnici E15. Trasu do Nové Vsi jsem vnímal jako ve zrychleném filmu. Na dlouhé rovince nikde nikdo. Ten ďábel se úplně v pohodě rozjel na 260 kilometrů v hodině, a už jsem musel intenzivně brzdit, protože se mi zdálo, že auto přede mnou vlastně stojí. Pána v Moskviči jsem tehdy asi pořádně vyděsil. V protisměru zrovna nikdo nejel, tak jsem jen podřadil a už jsem Moskviče neviděl ani ve zpětném zrcátku. Prostě něco šíleného. V Nové Vsi se otáčím a Moskviče pár sekund vidím v protisměru – pořád na té samé rovince. Tohle se mi snad zdá…  

V bazaru jsem posléze začal pátrat v katalozích a zjistil, že to může být jen Lotus Omega. Určitě první Lotus Omega v ČSSR. A nejspíš poslední, který na sobě neměl jediné logo Lotusu a v dokladech měl napsáno Opel Omega 3000. Výrobní číslo, které jsem kontroloval, bylo „oplácké“. Jedna velká záhada. Muselo se jednat o prototyp ukrytý pod kabátem běžného třílitrového Opelu Omega. Všechno ostatní totiž souhlasilo s parametry slavného Lotusu. 

Docela se mi ulevilo, když se zjevil kupující, auto zaplatil a odvezl. Dalšího pokušení jsem byl ušetřen. Jak to auto asi skončilo? Přišlo se na pozdějších STK na nesrovnalosti v obsahu a výkonu motoru? Pravděpodobně nikoliv. Jak všichni víme, přišla divoká léta devadesátá. 

Kde se vzal Lotus Omega?

Všechno začalo v roce 1986, kdy se začala prodávat nová generace Opelu Omega, ve Velké Británii známého jako Vauxhall Carlton. Automobilka do nového modelu vkládala velké naděje, jenže ani vrcholná motorizace – 3000 GSi o výkonu 204 koní – by na konkurenty z BMW a Mercedesu nestačila. Tehdy se do vývoje zapojil Lotus, který byl stejně jako Opel součástí koncernu General Motors, a vytvořil pravděpodobně nejšílenější super sedan, který se kdy prodával. S motorem upraveným pro výkon 382 koní a točivý moment 568 Nm zrychlil Lotus Omega z nuly na sto za 4,9 sekundy (rychleji, než tvrdily oficiální materiály, které udávaly hodnotu 5,2 s) – o sekundu rychleji než dvanáctiválcové Ferrari Testarossa!

První prototypy se začaly objevovat v roce 1988, a už tehdy vzbudily značnou pozornost. Brzy po uvedení do prodeje se z tábora strážců zákona začaly ozývat hlasy, že vůz svádí k porušování předpisů a představuje hrozbu pro bezpečnost. Automobilka záhy přestala v katalozích uvádět nejvyšší rychlost, soudobé testy však mluvily jasně. Auto dosahovalo rychlosti přes 300 kilometrů v hodině. 

Reálná dynamika téhle Omegy byla tak drtivá, že mnozí volali po zákazu prodeje. Přispěl k tomu i další zajímavý fakt – Lotus Omega se stal oblíbeným dopravním prostředkem kriminálních živlů, protože mu nestačila ani ta nejrychlejší policejní auta. Vyrobeno bylo nakonec jen 950 kusů, z nichž 630 mělo volant na levé straně. 

Pokud se pokusíte tento model koupit, v první řadě si zkontrolujte výrobní číslo. Musí začínat písmeny SCC, zatímco obyčejný Opel má VIN ve tvaru WOLO….  Bohužel, v inzerátech a aukcích je Lotusů Omega jako šafránu a ceny začínají na 60 tisících Eur. Je to zkrátka auto znalců, kteří se podobných pokladů často nezbavují. Mám tedy obavu, že svezení s tímto šíleným autem zůstane pro většinu lidí nedostižným snem. Abyste si udělali představu o jeho jízdě, natočte si se svým autem 10kilometrový úsek v rychlosti 100 km/h a pak záznam dvaapůlkrát zrychlete. Lépe tak pochopíte, o jaké zjevení šlo v roce 1989.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.