Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.
Předáváme slovo Petrovi:
Setkat se s touto automobilovou legendou v ČSSR nebylo vůbec jednoduché. Počet registrovaných kachniček čítal až do konce osmdesátých let necelých čtyřicet. Příběhy jejich cesty k nám byly různé a já mohu s potěšením sdělit, že jsem se jednoho z nich zúčastnil. Můj kamarád Standa někdy v roce 1980 doprovázel na pohřeb svoji francouzskou babičku. Žila zde od roku 1948, její muž však tehdy odjel zpět do Francie, kde také zemřel. Komunistický režim laskavě svolil, že 87letou paní může na pohřeb a vyřízení dědictví doprovodit její vnuk. V malé vesničce Brognon bylo už vše připraveno – včetně přání zesnulého, aby automobil Citroën 2 CV zdědil právě vnuk Standa.
Půl roku nato se Kachna ocitla v Československu. Standa bohužel moc velký motorista nebyl a auto téměř nepoužíval, později dokonce vyprávěl, že se tu s ním styděl jezdit. Dělalo prý podivné zvuky, nebrzdilo, neustále se „vlnilo“ a byla v něm strašná zima. Po smrti babičky se proto rozhodl lochnesku – jak vůz označoval – prodat a v roce 1986 ji přivezl do prodeje k nám na Libeňský ostrov. Orezlé auto v šedé barvě s děravou střechou a totálně ojetými mišelinkami budilo nemalou pozornost. Proč vydávalo ony podivné zvuky, jsme zjistili až na heveru. „Stando, ty máš místo výfuku zábradlí. To jsem ještě neviděl.“ Standa na to odpovídá: „Jo, jo, tak mi to opravil Franta.“ Nebohý Citroen měl červeno-bílý výfuk bez jakéhokoliv tlumiče a záhadné pískavé zvuky rázem přestaly být záhadou. Domluvili jsme prodejní cenu, a protože v té době se prodalo skutečně každé auto, našel si i tento exot do týdne svého kupce.
Historka ovšem ještě nekončí. Kupující, který se do Kachny zamiloval, byl upovídaný sběratel kuriozit. Prozradil, že má v garáži krásná kola z Fiata 131 Abarth, která by se mohla hodit na moje Mirafiori, které jsem v té době hrdě vlastnil. Nabídl, ať jedu s ním, že mi je výhodně prodá. Jedu tedy za ním, ale ouha, před Hrnčíři mi došel benzín. Co teď? Nejbližší benzínka je asi 5 kilometrů daleko. „Hele, já tě vezmu na lano a odtáhnu tě tam,“ pravil čerstvý majitel Kachny. Tak se stalo, že malá pískající Kachna,táhla moji tehdejší chloubu, dvakrát většího Fiata 131 Mirafiori. Styděl jsem se stejně, jak to líčil Standa. Ale co, Kachna to zvládla v pohodě a ještě pobavila pumpaře.
Kde se vzal Citroën 2CV
Příběh kachny se začal psát v roce 1936, kdy byl ve Francii spuštěn projekt TPV (zkratka Toute Petite Voiture neboli velmi malé vozidlo). Úkolem bylo vytvořit odolné a praktické vozidlo, které vyžaduje minimální péči. Konkrétní zadání znělo: Vozidlo musí přepravit čtyři venkovany v dřevácích se slamáky na hlavě a pytel brambor přes zorané pole rychlosti 60 kilometrů v hodině, aniž by se rozbilo jen jedno jediné vejce v ošatce. Ovládání navíc musí být natolik jednoduché, aby je zvládla i farmářova žena.
První prototyp poháněný motocyklovým motorem opustil vývojové dílny v roce 1937. V dalších dvou letech byla vyrobena ověřovací série v počtu 250 kusů a chystalo se velkolepé představení na Pařížském autosalonu. Jenže začala válka a autosalon se pochopitelně nekonal. Prototypy vypadaly mírně řečeno podivně. Pod kapotou z vlnitého plechu se skrýval dvouválec s ležatými válci typu boxer, spouštěný dopředu trčící klikou. Podle chladiče umístěného za motorem lze usuzovat, že jednotka byla chlazena vodou. Autíčko mělo jediný světlomet a plátěnou shrnovací střechu.
Během války byla většina prototypů zničena, rozebrána na náhradní díly nebo poschovávána v různých částech Francie a vývoj lidového vozítka se prakticky zastavil. Pokračoval až po válce v roce 1948 byl vůz konečně představen veřejnosti na pařížském autosalonu. Tisk přijal novinku s rozpaky, ale lidé byli nadšení. Konečně se objevilo malé praktické auto, které si mohli koupit za rozumnou cenu. Objednávek se sešlo tolik, že výroba zdaleka nestačila uspokojit všechny zájemce. Na své vytoužené autíčko museli často čekat i několik let.
S tím, jak se kachna postupně stávala kultovním autem, vznikala různá speciální provedení, odlišující se zbarvením nebo doplňky. Zajímavým typem byl například model 2CV Sahara se dvěma motory, z nichž jeden poháněl přední a druhý zadní nápravu. Představena byla v březnu 1958 a cílovou skupinu tvořili francouzští naftaři pracující v Africe. Automobil byl schopen překonat stoupání až 40 % a jet rychlostí až 100 km/h.
Model 2 CV Club s obdélníkovými světlomety dostal ve verzi Sport z roku 1976 oranžově-bílou kombinaci barev karoserie. Verze Special se stala základem velmi úspěšného dvoubarevného provedení Charleston, na níž byla vínová barva karoserie doplněna černými blatníky. Výsledek byl tak působivý, že se Charleston vyráběl sériově až do roku 1988. Také modely Dolly měly dvoubarevnou karoserii v kombinacích vanilková – šedá, zelená – černá a červená – šedá. Speciální série Cocorico měla zase barvy francouzské vlajky.
Jistě víte, že Citroën 2CV si zahrál v celé řadě filmů. Snímky Četník ze Saint Tropez s Louisem de Funésem nebo bondovka Jen pro tvé oči s Rogerem Moorem se nesmazatelně zapsali do dějin kinematografie a s nimi i slavná Kachna. Výroba Citroënu 2CV skončila ve Francii v únoru 1989. Celkem bylo vyrobeno 3 868 633 kačátek, přičemž poslední z nich vyjelo z továrny v portugalské Mangualde 27. července 1990.
Od vraku k investičnímu kousku
Koupit u nás Kachnu dnes není problém – její fanouškovská základna je zde velmi široká. Do 100 tisíc korun to ovšem bude auto podobné tomu Standovu. Za 200 tisíc korun už seženete vůz funkční, ale pořád nic moc. Stává se, že člověk pořídí Kachnu, ale po nějaké době se mu doslova zlomí vlivem pokročilé koroze. Proto je dobré si připlatit. Špičkové Kachny, které nemají moc najeto nebo jsou kompletně zrenovované, se prodávají od 400 tisíc korun výše. Jízda je vždy velice silným zážitkem. Zapomeňte, jak skvělý jste pilot – u 2CV je téměř všechno jinak. Vsadím se, že po roce ježdění s Kachnou napíšete daleko poutavější článek, než je tento. Na úplný závěr ještě jedna perlička: Označení 2CV neboli 2 chevaux vapeur v překladu znamená „dvě koňské síly“ a právě takový byl název daňové třídy, do níž auto koncem čtyřicátých let spadalo. Finančně pomoci teď Kachna může i vám – její cena totiž pravděpodobně bude každým rokem vyšší. Tak do toho!
Kdo je Petr Přikryl?
Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.
