Retro okénko Petra Přikryla: Fiat 128 SL – ryzí italský sporťák a vzor pro Volkswagen Golf

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

Italské kupátko z vás během chvilky udělalo řidiče se sportovním duchem a rád vzpomínám na to, jak jsem si za jeho volantem „vychutnával“ i daleko silnější vozy jezdící v tehdejším ČSSR. Fiat 128 SL výrazně posunul výkon ve své objemové třídě a mezi zdařilé sportovní automobily se řadil i výbornými jízdními vlastnostmi. Přitom poskytoval v této kategorii nezvyklé pohodlí a zavazadlový prostor, takže se s ním dalo cestovat i ve čtyřech lidech. Stodvacetosmičku si oblíbili i sportovní úpravci a kutilové, kteří ji hojně přestavovali například k závodům do vrchu.

Mého dlouholetého kamaráda a automobilového závodníka Petra Vojáčka nenechalo chladným žádné kupátko, které se u nás v autobazaru objevilo. Když se nachomýtl k návštěvě pražských veksláků, kteří si jedno takové SL právě prohlíželi, horlivě mě přesvědčoval, abych jim koupi rozmluvil. Měl pocit, že bez toho auta prostě nemůže být. Nenápadně jsem povytáhl kabel od svíčky, aby motor „kulhal“ na tři válce, a ani jsem neměl výčitky svědomí. Kupé totiž mělo úplně stejné vlastnosti jako Petr – bylo rychlé a umělo vyhrávat. Na dlouhou dobu se stalo bezkonkurenčním vzorem závodních automobilů.

Auto, za kterým se každý otočil

V Československu se Fiat 128 SL prodával v Tuzexu za cenu od 16 700 do 18 900 bonů, v roce 1974 se jich pár objevilo i v Mototechně za zhruba 80 000 Kč. Vzhledem k průměrné mzdě, jež v ČSSR tehdy činila 2 243 Kčs, šlo o obrovský balík, zájem byl přesto velký. Běžně se stávalo, že když šťastný majitel přišel ke svému vozu, našel za stěračem nabídku k prodeji. Všechny zájemce zkrátka nebylo možné uspokojit a nic na tom nezměnily ani časté vady v podobě cvakajících homokinetických kloubů poloos, obtížnějšího řazení prvního rychlostního stupně a koroze. Nám autíčkařům to naopak hrálo do karet – pár let jsme si počkali a potom kupovali zkorodované ojetiny nebo havarované vozy, protože na nové jsme prostě neměli peníze. V té době každý znal nějakého automechanika nebo klempíře s autogenem, a tak jsme kupátka vraceli zpět do provozu.

Za tímto báječným nadčasovým autem se na ulici snad každý otočil, řidiči kupátek se pak dívali na ostatní většinou ve zpětném zrcátku. Jelo prostě úžasně. Důkazem budiž jedna sázka, v níž figurovala nová Škoda 110R. Koupil si ji kamarád a pochopitelně na ni nedal dopustit. Jiný kamarád byl majitelem Fiata 128 SL, kterého koupil po těžké havárii od herce Jiřího Hrzána. Podvozkově ho opravil, ale zvenčí to byla velká bída. Pro náhradní díly se holt muselo dál, většinou do Polska, a to kamarád jaksi nestíhal. „Kolik ten Fiat vlastně jede?“ začal diskuzi škodovkář. „No, jede tolik, že ti ujedu na tříkilometrovém úseku a nezařadím ani čtyřku. Abych nepodváděl, klidně může jet někdo se mnou,“ odpověděl fiatář. Stalo se, a Fiat v cíli vedl o dobrých 150 metrů. Inu, italský motor Aurelia Lamprediho, konstruktéra od Ferrari, nezklamal.

Kde se vzal Fiat 128 SL?

Novátorský Fiat 128 spatřil světlo světa v roce 1969 a byl prvním Fiatem s pohonem přední nápravy. Povedený vzhled z pera geniálního designéra Danteho Giacosy, nebývalý vnitřní prostor a skvělé jízdní vlastnosti mu vynesly titul Evropské auto roku 1970 a k tomu obrovský úspěch u veřejnosti. Mezi karosářskými verzemi se pak v roce 1971 objevilo sportovní kupé, které si nadšení řidiči okamžitě zamilovali. Základní motor, jedenáctistovku s výkonem 64 koní a rozvodem SOHC, pro Fiat postavil Aurelio Lampredi, zkušený motorář z Ferrari, a od začátku ho konstruoval pro příčné uložení před přední nápravou. Druhou, ještě výkonnější možnost představovala třináctistovka se 75 koňskými silami.

Ladná karoserie poskytovala dobrý výhled dopředu i do stran, kabina zase překvapivé množství prostoru dané nepřítomností kardanu. Přístrojová deska se dvěma kruhovými, hluboko zapuštěnými budíky byla opatřena prohnutými ochrannými skly, která bránila odrazům světla a zajišťovala perfektní viditelnost. Příjemně tvarovaná sedadla, sportovní volant a promyšlený design interiéru, to vše představovalo zářnou ukázku italské školy.

Sportovní stodvacetosmička však vynikala i přesným hřebenovým řízením a skvělým podvozkem. Měla nezávislé zavěšení všech kol, přední nápravu McPherson, dole jednoduché rameno vedené šikmým táhlem a nestejně dlouhé hnací hřídele, každý se dvěma stejnoběžnými klouby. Zadní náprava s koly zavěšenými na krátkých lichoběžníkových ramenech dostala příčnou listovou pružinu se stabilizačním účinkem. Dvouokruhový brzdový systém tvořily vpředu kotouče a vzadu bubny. Celá koncepce byla natolik úspěšná, že se inspirací právě zde netajil ani Giorgetto Giugiaro, který v polovině 70. let vyvíjel první Volkswagen Golf.

Zaujme i dnes

Koupit dnes „es elko“ v původním dobrém stavu je téměř nemožné. V nabídce se ceny pohybují od 7 000 do 20 000 eur, pochopitelně záleží na technickém stavu, respektive úrovni provedené renovace. Jako investice se však vyplatí a jízdou se dokonale pobavíte. Budete překvapeni, jak nadno se Fiat i bez elektronických pomocníčků vyrovná současným automobilům. Přál bych vám projet si od Smíchova strahovské zatáčky, jako jsme je kdysi projížděli my. Radost z jízdy si ovšem vychutnáte ještě lépe a bezpečněji někde na uzavřeném okruhu. Třeba se vám podaří nějaké kupátko koupit a všechno to zažijete na vlastní kůži. Hodně štěstí.

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.