Renault Symbioz: Velký kufr a střecha jak z Maybachu.

Už několikrát jsem se v diskuzích pod články setkal s názorem, že automobilky poslední dobou vyrábějí vozy vzájemně dosti podobné, demonstrováno to je většinou hláškou ve smyslu, že ten který výrobce nabízí SUV po pěti centimetrech délky. Snad u nikoho to ale neplatí natolik, jako u Renaultu. Ten nás za poslední rok a půl zasypal pořádnou dávkou SUV novinek, přiznám se ale bez mučení, že se mi malinko slévají. Na větší platformě vyjíždí Rafale, Austral a Espace, což by klidně mohlo být jedno auto s třemi karoseriemi – sedan, hatchback a kombi, doplňuje je ještě elektrický Scénic E-tech. A podobné je to i u menší trojice Arkana, Captur a právě dnes testovaný Symbioz, kde zase sekunduje elektrický Megane E-tech. Snad tedy nikoho neurazím, když konstatuji, že Symbioz je vlastně takový Captur kombi – dá-li se u SUV vůbec označení kombi využít.

Normálně bych se pozastavil nad skutečností, že takto na první pohled velké auto sdílí výchozí platformu s kompaktním modelem Clio, protože jsme ale u Renaultu, který na stejném základu postavil i jezevčíka Dacia Jogger, nedivím se ničemu. Tohle francouzi umí a mají s tím zkušenosti, výsledkem je proto důstojně vyhlížející povoz, ve kterém by malý hatchback asi nikdo nenašel. 

Automobil se tak do jisté míry profiluje jako konkurent středních SUV, třeba Škody Karoq, nebo Hyundai Tucson. Zvenčí je koncipován podobně jako ostatní Renaulty – spousta hran a ostrých úhlů, důraz na horizontální linie a úmyslně výrazný ponton kontrastující s úzkými vysoko posazenými světly a celkem skromným prosklením. Nebýt průhledné střechy, byl by kvůli tomu Symbioz dost tmavé místo. Vypadá to efektně, já osobně mám ale raději méně “drsňáckou” image, alespoň v téhle kategorii. Je to přeci nakonec rodinný Renault a to bývala vzhledově vždycky přívětivá a přátelská auta. 

Potěšila mě ale pěkně modrá metalíza a taky ona prosklená střecha. Ta je totiž vybavena funkcí, kterou zatím známe jen z nejluxusnějších vozů – sklo se tu elektricky mění z průhledného na mléčné a naopak. Tuto “virtuální clonu” jde nastavit jako zavřenou, otevřenou, nebo napůl, jak je zachycená na obrázku níže. Proč těch možností není víc, zvlášť když se postupně “přebarvuje” odpředu dozadu, nevím, ale co se dá dělat. Trochu jsem se obával, zda bude mléčné zabarvení stačit jako tlumící vrstva před přímým sluncem, protože střešní okno nemá žádnou fyzickou roletku, v tomto směru je ale vše v pořádku.

Jinak vás ale, pokud znáte výše zmíněné příbuzné Renaulty, v interiéru nic moc nepřekvapí. Palubní deska, volant, sedačky – to všechno už jsme viděli v Arkaně i Capturu. To znamená, že tu máme ergonomicky celkem povedený kokpit zahrnující dvojici displejů – digitální přístrojová deska je pěkně zpracovaná a přehledná, tablet uprostřed trčící volně do prostoru sice dráždí jemnocit těch, kteří si potrpí na navazující linie, ale z hlediska ergonomie mu nemám co vyčítat. Renaultí systém openR-Link postavený na Androidu funguje bez chyb a svižně, navíc vypadá moc hezky. Předem navolené asistenty (nutno navolit jen jednou) si po nastartování snadno vypnete dvojím stiskem fyzického tlačítka vlevo od volantu (auto v kolečku), jak je u Renaultu dobrým zvykem.

Trochu horší je to s některými použitými plasty, spodní část palubní desky a výplní dveří působí docela lacině a hlavně je to takový ten materiál, co se snadno poškrábe. Tady je znát, že se trochu šetřilo a v kombinaci s tou luxusní střechou a dobrými technologiemi to působí trochu nepatřičně. Druhou výtku mám pak k prostornosti na šířku – tady se projevuje použitá platforma, která má prostě trochu užší rozchod, než jsme u takto dlouhých aut zvyklí. Přední sedadla jsou tak spíše židličky, než křesílka, přítom tu není nijak zvlášť široký středový tunel ani výplně dveří. Místo vzadu uprostřed pak pochopitelně usadí jen menší děti. 

Důvod, proč si pravděpodobně v nabídce Renaultu půjdete pro Symbioz a ne levnější Captur, bude pravděpdoobně zavazadlový prostor. A tady je vše v pořádku. Potěší elektricky ovládané víko, tvary kufru jsou pravidelné a díky posuvné zadní lavici v rozsahu 16 centimetrů si můžete nastavit, jak velký kus z 492 až 624 litrů prostoru pro náklad ¨zrovna potřebujete.

Výběr motorizace není u Symbiozu nijak složitý, je totiž k dispozici jen jedna. Hybridní jedna-šestka spřažená s multimodální dvouspojkovou převodovkou známá i z ostatních modelů značky naladěná na 145 koní je v rámci velikosti auta naprosto dostačující, dokonce se mi zdá, že se s každou další modernější verzí daří jakž takž naladit i tu zpočátku velice nešťastnou převodovku. Na proklamovanou tabulkovou spotřebu 4,7 litru na sto se mi sice na konci testovacího týdne dostat nepovedlo, pohyboval jsem se zhruba o dva litry výše, je ale pravda, že většinu cest se Symbiozem jsem absolvoval po dálnici, kde se výhody hybridu příliš neprojevují. Ve městě se naopak hodnota průměrné spotřeby pohybovala jen lehce nad třemi litry, což je vzhledem k velikosti auta skvělé. 

Jako většina hybridů, Symbioz si moc nerozumí s tažením přívěsu. Chalupáře tak sice potěší velký kufr, ale maximum 750 kg bržděného přívěsu znamená, že karavan neodtáhnete a paletu cementu nebo zámkovky budete muset vozit natřikrát. Zpočátku jsem si také zvykal na poněkud nevyzpytatelný projev brzd, u kterých se těžko odhadovala úroveň sešlápnutí pedálu, ve které ještě zpomalování pobere rekuperace a ve které už zasáhnou destičky. Nevadil by mi ani o chlup měkčí podvozek – snad to bylo velkými koly, ale Symbioz ve městě docela drncal.

Nakonec mi ale nezbývá než konstatovat, že ačkoli Symbioz nepřináší až na originální střešní okno nic moc nového, je to celkem slušný společník. Trochu mě ale překvapil pohled do ceníku – decentně vybavená verze Evolution na plechových kolech začíná na 664 tisících, cena vyšperkovaného kousku z fotek přelezla devět set tisíc – to se může na první pohled, vzhledem k malé platformě a s tím spojenými kompromisy v prostornosti napříč a některých interiérových materiálech, zdát trochu moc. Narozdíl od konkurence ale Renault nabízí ve všech verzích “prémiový” full hybrid a automat, jakmile konkurenční vozy nakonfigurujeme podobně, vychází cena Symbiozu vlastně dost zajímavě.

Verdikt

Renault Symbioz je zajímavým pokusem vytvořit na platformě malého auta vůz, který bude konkurovat vozům z kategorie středních rodinných SUV. Výsledek není špatný a uvážím-li výchozí platformu, nebál bych se ho označit za výborný. Pochvalu si zaslouží poměrně úsporný a přesto dostatečně silný motor i příznivá spotřeba – obzvláště v městském provozu. Skutečnost, že je k dispozici jen poměrně silný hybrid s automatem samozřejmě nemá úplně pozitivní vliv na základní cenovku, pokud ale podobnou motorizaci chcete, je Symbioz cenově naopak dost zajímavá varianta. 

Technické údaje

Pohon: E-Tech full hybrid 145
Zdvihový objem: 1598 ccm
Max. výkon kW (k): 105 (145)
Točivý moment (Nm): spalovací motor: 148; elektromotor: 205; systémový 250
Převodovka: multimódová automatická 4+2 (4 převody spalovací, 2 elektrické. A elektrická zpátečka)
0-100: 10,6 s 
Maximální rychlost: 170km/h
Poloměr otáčení: 11,1 m
Délka: 4413 mm
Šířka: 1797 mm
Rozvor: 2638 mm
Pohotovostní hmotnost: 1423 kg 
Maximální hmotnost bržděného přívěsu: 750 kg 
 Kapacita nádrže: 48 litrů
Spotřeba udávaná: 4,7-4,8 l / 100 km
Spotřeba v testu: 6,5 l / 100 km
Cena základní: 664 050 Kč
Cena testované verze bez příplatků: 829 000,- Kč