Retro okénko Petra Přikryla: Renault 16 byl v Československu auto pro horních deset tisíc

Sérii článků o bizarních, ale i úplně obyčejných vozech z Československa předlistopadové doby jsme pro vás připravili ve spolupráci s Petrem Přikrylem, matadorem obchodu s ojetými automobily. Pojďme se přenést do ne zas tak dávné doby, kdy se auta měnila za domy, ojetinu jste prodali během několika minut a vlastnictví Mercedesu bylo spolehlivou poukázkou na návštěvu Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici. Pro mladší ročníky obrázek ze sci-fi snímku, pro ty starší reálné vzpomínky, stejnou měrou nostalgické a děsivé.

Předáváme slovo Petrovi:

V 70. letech bylo pořízení vozu ze západní Evropy v Československu nelehkým úkolem, značka Renault však patřila k hrstce těch „dostupných“. Od chvíle, co se Renault 16 představil v září 1965 na strojírenském veletrhu v Brně, dovážel se v omezeném počtu následujících dvanáct let. V rekordní sezoně 1970 k nám dorazilo 350 šestnáctek, které tehdy prodával výhradně Tuzex. Výjimku tvořila stovka vozů, které roku 1974 prošly Mototechnou, a zaplatili jste za ně 91 000 Kčs. O dostupnosti se tedy dá hovořit jen u zájemců, kteří si mohli dovolit zaplatit za auto 41 průměrných platů, a francouzský hatchback mohu bez okolků označit za auto pro horních deset tisíc.

Šestnáctka byla spolehlivým autem a nevzpomínám si na žádné zásadní potíže s motorem, převodovkou, nebo brzdami. Většina majitelů se svých vozů zbavovala kvůli korozi, u starších kusů také docházelo k opotřebení torzních tyčí, které nedokázaly zabránit kolébání vozu. Hlavně při prudkém rozjezdu to způsobovalo efekt jpodobný zvedající se přídě motorového člunu.

Mé nejhorší rozhodnutí

V roce 1976 jsem od rodičů dostal chatu ve Vráži u Berouna, ale mnohem víc než jezdit do 80 kilometrů vzdáleného letního domku jsem toužil vlastnit automobil. Do časopisu Svět motorů jsem tedy poslal svůj památný inzerát s textem „Vyměním chatu za auto“. Z redakce mi přišla odpověď, že inzerát na výměnu nezveřejní, přesto se mi po týdnu ozval pán, který projevil zájem a navrhl schůzku u chaty ve Vráži. Vidím to všechno jako dnes. Sedím na pařezu u branky a …. přijíždí R 16 TX v modré metalíze, ta nejlepší verze, co kdy byla vyrobena. Vystupuje pán v obleku a ptá se, zda mám oprávnění výměnu uskutečnit. Prohlédne si chatu a nabízí, abych si já prohlédl jeho šestnáctku. Návštěvu jsme ukončili s tím, že si do čtvrnácti dnů zavoláme.

V mém mladém a nezkušeném srdci tehdy Renault nevzbudil žádné velké nadšení, spíš hrůzu. Většina mých kamarádů měla škodovky a stejným směrm se ubíraly i moje touhy. Co bych dělal s takovým autem pro páprdy, stěžoval jsem si právě těm kamarádům, když jsem jim historku vyprávěl. A protože se zájemce neozýval, nechal jsem Renault plavat. Asi nemusím zdůrazňovat, že šlo o velmi špatné rozhodnutí, možná to vůbec nejhorší.

Místo toho jsem přijal další nabídku: „Vybereš si jakékoliv auto v autobazaru, převedeme chatu a bude to.“ V autobazaru pod Libeňským mostem jsem si zvolil Škodu 100 L s novou karoserií za 45 000 Kčs a ještě mi zbylo na sportovní volant a otáčkoměr. Až po dalším týdnu jsem obdržel dopis od pána, který navrhoval výměnu uskutečnit do čtrnácti dnů, protože potom odjíždí do ciziny budovat jakýsi cukrovar… Vystřídal jsem hodně dalších automobilů a teprve v roce 1982 jsem si koupil svoji první šestnáctku TX. Bylo to silně ojeté a zkorodované služební auto, které nejspíš objelo celou Zeměkouli nejméně šestkrát. A pozor – pocházelo od české společnosti, která mimo jiné pomáhala budovat cukrovary v Íránu. Náhoda, nebo osud? Mým osudem se stal tento Renault i v dalším směru – právě s ním jsem si jel do porodnice pro svého syna. Kočárek se vešel do zavazadlového prostoru, aniž by se musel skládat. Zkrátka úžasné auto. Moc rád na něj vzpomínám.

Do porodnice vezl Renault 16 nastávající rodiče i v dobové reklamě: 

Utopený Renault s kaskadérem na palubě

Coby zajímavé cizokrajné auto se Renault 16 objevil v několika českých filmech. Můj dlouholetý kamarád, kolega prodejce ojetých vozů, automobilový závodník a také kaskadér Václav Syřiště často natáčel filmové honičky a v roce 1976, při natáčení filmu Noc klavíristy, měl podle scénáře skočit s Renaultem 16 do rybníka. Vašek jako správný nadšenec nikdy nic neodmítl. Filmaři mu připravili rampu, rozmístili si kamery a … Václav se rozjel. Jako spolujezdec s ním jel profesionální potápěč, který měl jasný úkol – sebe a Vaška dostat po skoku zase nad hladinu. V autě byly pro všechny případy připraveny i kyslíkové přístroje.

Po dopadu auta na hladinu se následkem velké rychlosti utrhla přední kapota, která rozbila čelní okno a oba pasažéry zasáhla do obličeje – Vaška do tváře a potápěče do nosu. Vašek mi později popisoval, že ho kyslíková lahev částečně omráčila a za volantem dokázal jen zmatkovat. Profík potápěč toho měl vzhledem k poranění také dost – zkrátka drama jako ve skutečné detektivce. Další potápěči je naštěstí posléze vysvobodili a všechno dobře dopadlo. A jak dopadl Renault? Utržená přední kapota, rozbité čelní okno, zborcená střecha, z motorového prostoru po nárazu zmizel rozdělovač, filtr i pojistkové skříňky… Vašek nakonec auto koupil, opravil a prodal. Klidně bych věřil, že Renault jezdil ještě dlouhá léta a možná někde „žije“ dodnes.

Kde se vzal Renault 16

Provedením karoserie, které se dnes běžně říká hatchback, Renault 16 doslova předběhl svoji dobu a stal se také modelem, který tento typ vozu proslavil. Prostorná, variabilní a bohatě prosklená pětidveřová karoserie nabízela nevídaný luxus a pohodlí pro pět cestujících.

Přední sedačky bylo možné sklopit do vodorovné polohy, ty zadní se daly posouvat, sklopit i úplně vytáhnout. Složením zadních sedadel vznikl prostor pro 750 litrů zavazadel, po jejich vyjmutí dokonce 1200 litrů. Motor byl uložen vpředu, ale co nejblíže je středu auta, převodovka měla své místo ještě před ním a pod přední kapotu se vešlo i vodorovně uložené náhradní kolo. Čtyřválec OHV 1470 cm3 měl hliníkový blok zhotovený tlakovým litím, pětkrát uložený klikový hřídel a výkon 55 koní. Tradiční dynamo nahradil v elektrické soustavě alternátor, což byla evropská premiéra.

Všechna čtyři kola byla zavěšena nezávisle, přední na lichoběžníkových závěsech, zadní na vlečených klikách, a odpružení obstarávaly zkrutné tyče, vpředu podélné, vzadu příčné. Zajímavostí je fakt, že kvůli uspořádání zadní nápravy s párem za sebou umístěných příčných zkrutných tyčí se lišily hodnoty rozvoru náprav – levá strana měla o 67 milimetrů víc než pravá. Obě nápravy byly doplněny stabilizátorem, brzdy byly vpředu kotoučové a vzadu bubnové s omezovačem brzdného účinku v závislosti na okamžitém zatížení. Takto byl v březnu 1965 Renault 16 představen na Ženevském autosalonu.

Okamžitě se rozezněly nadšené ohlasy a novináři šestnáctku rok poté ocenili prestižním titulem Evropský vůz roku. V březnu 1968 v Ženevě debutoval R 16  TS s větším čtyřválcem 1565 cm3 s dvojitým karburátorem a výkonem 83 koní. „Té eska“ měla palubní deskou osazenou kruhovými přístroji včetně otáčkoměru, elektrické ovládání oken v předních dveřích a za příplatek i kožené čalounění. Navenek se odlišovala dvojicí přídavných halogenových světlometů na předním nárazníku a počínaje rokem 1969 také couvacími svítilnami na zádi. V modelovém roce 1970 mohl R 16 TS jako první dostat za příplatek elektricky ovládaný posuvný díl střechy.

Na podzim 1973 se začal vyrábět špičkový Renault 16 TX. Vyznačoval se dvěma páry čtvercových halogenových světlometů, litými koly ve stylu Gordini a malým spoilerem nad horní hranou zadních dveří. Poháněl jej čtyřválec 1647 cm3 s výkonem 93 koní s pětistupňovou manuální převodovkou, který dosahoval rychlosti 175 kilometrů v hodině. V době, kdy výroba Renaultu 16 končila (bylo to roku 1980 s celkovým počtem 1 845 959 vyrobených kusů), měla už většina evropských výrobců ve svém programu alespoň jeden hatchback.

Jak je to s R16 dnes?

V současných nabídkách je Renaultů 16 jako šafránu, a to po celé Evropě. Viděl jsem šestnáctku za 35 000 korun, která stěží stála na kolech, nepojízdná a řádně zkorodovaná. O něco zachovalejší kousky jsem našel v cenách od 65 do 115 000 korun a také jsem se seznámil s chlapíkem, co tyto vozy kompletně renovuje. Jde to, ale časová i finanční investice je značná. Pouze pár desítek Renaultů od 200 až do 500 000 korun se v inzerátech jevilo docela pěkně. V tom nejdražším prý dokonce jezdil Alain Delon v nějakém francouzském filmu. Cena už dolů nepůjde bez ohledu na to, kdo s daným autem kdy jezdil. Jízda vás však příjemně překvapí a třeba se i vy stanete fanoušky tohoto úžasného modelu, který může být dodnes vzorem pro ostatní.

 

Kdo je Petr Přikryl?

Patří k našim nejuznávanějším odborníkům v oblasti prodeje použitých vozů i automobilismu obecně. Od roku 1978 pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze, v roce 1985 nastoupil jako prodejce v autobazaru. V 90. letech odjel sbírat zkušenosti do Spojených států amerických a do Čech dovezl některé z prvních amerických vozů, které u nás jezdily. V roce 2011 založil Asociaci prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA) a dodnes působí jako její předseda.