Peugeot 208 GTI - když hot znamená cool

Když se vám do ruky dostane předokolka s označením GTI, je uslimpané počasí tou poslední věcí, kterou si přejete. Jenže při přebírání dvěstěosmičky se do Česka v plné síle vrhla jakási studená fronta, o kterou se nikdo neprosil a na cestu začal padat ten odpudivý hybridní mix sněhu a deště, který v kombinaci s teplotami okolo nuly učiní černý pás silnice pod vašimi koly naprosto nevyzpytatelným a proradným. Takže jsem zaskřípal zubama, polkl zahořklost a v duchu uvažoval, jak asi budu zjišťovat kvality podvozku pežotího knedlíčku, když rozum velí jezdit rychlostmi svátečního řidiče a meteorologové slibují po následujících 5 dní neměnný stav…  …a jéje, ono to hrabe i na čtyřku… krása nesmírná, to fakt chceš…

Ale pojďme na to pěkně od začátku.

208 GTI už jsme v redakčním testu jednou měli a Vojta tehdy zjistil, že Peugeot se na kategorii malých hot hatchů rozhodl zaútočit poněkud jiným stylem, než je u konkurence obvyklé. Místo nezbedné, uskákané a ostré krabičky na to Peugeot šel více gétéčkovsky a nadstandardní výkon spojil s pohodlím, což rozhodně není špatný nápad. Revírem rychlých prcků bývá velmi často město a tam se poddajný podvozek hodí. Všichni majitelé či majitelky 500 Abarth nebo Mini JCW jistě budou souhlasit, že lítat při přejíždění tramvajových pásů jak špína v kbelíku je věc, kterou by si milerádi odpustili. Nyní je 208 GTI po lehkém liftingu, který visuálně zaregistrují snad jen ti nejortodoxnější fanoušci Peugeotu a největší změnou zdá se posílení motoru o 8 koní (nyní stylových 208) a 25 Nm. Bude díky tomu 208 GTI více hot? To musíme zpátky na omrzlý asfalt.

Před usednutím za volant jsem si přečetl starou vojtovu recenzi, abychom mohli být henten… konzistentní internetový automagazín a už po pár kilometrech mi vytanula na mozkovně následující pasáž: “208 GTI nedělá skoro žádný zvuk. Žádné divoké ržání, vrčení, prskání z výfuku… nic, co byste čekali od malého rabiáta…”. Francouzi se totiž zřejmě chytli za nos a rozhodli se s tím něco udělat. Ach, kdybychom my zlovolní pisálkové raději drželi hubu. Jako standardní výbavu totiž nyní v 208 GTI dostanete položku “dunění”. Jedu po dálnici jen chvilku a už ten zvuk nenávidím. Kdyby výfuk disponoval nějakým omračujícím repertoárem při sportovní jízdě, s přimhouřeným okem by mu to člověk odpustil. Bohužel však krom jakýchsi náznaku chrchlání při přeřazení převažuje pouze “duuuuuu”. Vrať nám původní nerušivý výfuk Peugeote! Druhá změna už se naštěstí nese v pozitivnějším duchu. Sic nevím, zda v tom nemůže mít prsty zanedbatelné množství adheze, ale náš starý známý 1.6 THP pod kapotou skutečně působí potentněji, než jeho předchozí verze. 208 GTI díky tomu dokáže být rychlá. Hodně rychlá. Inu, 208 koní a 300 Nm si pohazuje pouze s 1180 kily, takže by bylo vážně divné, kdyby tomu bylo jinak. Co mě potěšilo méně, byla lehká, asi půlvteřinová, prodleva na pokyny pravého pedálu. Možná mám jen blbou paměť, která mi idealizuje staré dobré časy, ale mám pocit, že dříve se THP umělo roztáčet skoro bez zpoždění. Změnila se ale ještě jedna věc. THP se kdysi s radostí dralo k 6 500 otáček za nepolevujícího tahu, nyní je špička poněkud tupější a více šťavy se přelilo do hutného středního pásma. A to je nejspíš také dobře, protože celkový projev auta se nezměnil a 208 GTI, ačkoliv je zástupcem kategorie hot hatch, ve skutečnosti není ani tak hot čilipaprička, jako spíš cool pohodový long drink. Rozdávání devastujícíh ran v otáčkách bližších většině populace shledávám jako zacílenější recept pro uchvácení zákazníků long drinků, než-li důraz na úprk k červenému poli.

Takže je mi líto milovníci 205 GTI, facelift 208 vám vašeho starého hrdinu nepřičaroval. Tady se stále cílí především na zájemce o rychlou, ale zároveň komfortní jízdu. Všechny ovládací prvky jdou obsluhovat velmi lehce a bez vynakládání úsilí. Podvozek si zase umí poradit s většinou nástrah českých silnic, aniž by vaše bederní páteř chtěla opustit záda. Snad jen výrazné příčné propady se projeví citelným drcem. Celková míra pohodlí je však taková, že žádný ze zarputilých vyznavačů víceprvkových zavěšení by vzadu neočekával jednoduchou nápravu  Parádní disciplínou malého Peugeotu je svižná jízda okreskami či silnicemi 1. třídy s občasným využitím výbušné akcelerace pro předjíždění. Prostě stačí dostat křeč do pravého lýtka a je i docela jedno, zda je zrovna zařazena dvojka, trojka, čtyřka nebo pětka… 

Kdo chce skutečný sport, je tu pro něj třeba Fiesta ST, 208 se chce zalíbit těm, kteří spěchají tak nějak nenuceně a mám pocit, že velmi se bude zamlouvat zejména spěchajícím ženám. Testovaný vůz měl na sobě příplatkový lak, jež nese název Ice silver, (sic na něm stříbrného není ani ň a já si jej popravdě pamatuji ze základní školy jako tabulovou šeď) a ten se holkám v kombinaci s kontrastní maskou chladiče a 17” koly vážně líbil. Stejně tak jako interiér s lesklými černými, červenými a stříbrnými doplňky. Nadělit autům designový šarm nikdy nečinilo francouzům problémy. A když už jsme u interiéru, měl bych popovídat i něco o něm. Nepatřím k podrobným průzkumníkům materiálových struktur, takže jen suše konstatuju, že vnitřek 208 mě nijak neurážel a ony lesklé doplňky mi vážně připadají vkusné (snad to neznamená, že jsem spěchající žena :-) ). Je příjemným a docela prostorným místem k bytí, sedadla velmi dobře kombinují pohodlí s oporou boků v zatáčkách a kdyby šly složit ještě o kousek níže, neměl bych co vytknout ani pozici za volantem – jsem jeden z té menšiny lidí, kteří sedí za malinkatým volantem Peugeotů takovým způsobem, že vidí na přístroje. Zamrzí tři věci. Loketní opěrka pravé ruky je vážně pohodlná – škoda že její použití skoro vylučuje řazení, o užití ruční brzdy ani nemluvě. Cejchování rychloměru a otáčkoměru je tak titěrné, že jej nidky nebudete chtít luštit a konečně, dotykový i-cockpit trpí trochu zpomalenými reakcemi a struktura jeho menu je…  no…  trochu francouzská.

Ale teď bych se rád vrátil obloukem na začátek, protože jsme na Autíčkáři a vy určitě chcete vědět, co se stane, když člověk chytne 208 GTI pod krkem a škodolibě čekáte, zdali jsem ji někde neroztřískal o svodidla, když mi uklouzla kaše pod koly. A tuhle pasáž nejde začít nijak jinak, než jednou nebeskou spekulací. Když automobilový bůh naděloval přesnost a cit v řízení, 208 asi zrovna stála frontu na… dunění. Řízení má v sobě života asi jako Tutanchámon a můžu bez uzarděni říct, že po týdnu v pežotku se moje stochistické schopnosti zlepšily natolik, že bych se mohl ucházet o místo slepé ježibaby v Thébách – věštění je totiž jediný způsob, jak se něco dozvědět, jestli kola na oné kaši ještě drží, nebo už ne. Ale tohle je častečná vina i zmíněné katastrofální meteorologické situace, protože když zrovna kočírujete lehké prohrabávání na čtyřku a znatelný torque steer na ten samý převodový stupeň, je vám jasné, že tento stav spíše vypovídá o adhezní hrůze (při kterém je necitlivé řízení odhaleno v celé své nahotě), než o autě.

A musím si ještě postesknout, že někomu ve Francii byl šišoid milejší kola, takže volant je sice hezký na pohled, ale zato se vám při větším rejdu bude v dlaních nehezky asymetricky vrtět. Jenže když asfalt trochu oschne, umí GTI ukázat svůj talent pro rychlost a toho má víc než dost. Akorát to všechno dělá tak nějak nenuceně a nesportovně. Tachometr ukazuje nehezká čísla, ale řidič nepociťuje žádné drama. Ani auto nijak neprotestuje, jen ke sportování přistupuje tak nějak relaxačně. THP vás od zatáčky k zatáčce katapultuje dřív, než řeknete “dvěstěosmkoní”, pak si odbrzdíte brzdami, které působí malinko tupěji, ale ve výsledku se postarají o docela účinnou deceleraci. Podřadíte si převodovkou, nad kterou mechanofilové neuroní slzu dojetí, ale přitom je docela přesná a radost nekazí. No a nakonec zatočíte do zatáčky a místo krocení neposedné zádě nebo hlídání přesného nájezdu v Peugeotu prostě jen čekáte, jestli auto bez protestů zatočí, nebo vám lehkým ujížděním předních kol napoví, že to teda bylo trochu přes čáru. Jednoznačným plusem je, že ESP můžete zcela vypnout – ve fungujícím stavu neklepe přes prsty proutkem, ale pořádnou rákoskou. Stručně – 208 GTI dokáže pelášit vážně rychle, ale působí při tom tak nějak ploše.

Zní to všecko asi docela rozpačitě, co? Přitom jsem se do auta pokaždé těšil a 208 GTI má vlastně jediný závažnější problém, kterým je onen dunící výfuk. Odprostíte-li se od faktu, že vše co vypadá jako hot hatch by se jako hot hatch mělo chovat a ovládat, zbyde vám nevtíravé mini-GT pro lidi, kteří se chtějí přesouvat rychle, bez drcání a nepotřebují s sebou nutně převážet více spolupasažérů nebo vzduchu. Takže pokud sháníte něco, co po vaši přítelkyni či manželce nebude vyžadovat řidičské superschopnosti a přitom se sami budete chtít sem tam svézt, 208 GTI by mohlo být řešením. A když vyměníte koncový tlumič výfuku za jiný, budou už vás mrzet pouze maličkosti. Vzhledem k základní ceně od 456.700 Kč spíš zbyde místo jen pro spokojené úsměvy a radost z delších okreskových přesunů, které nerozhází ani hrbolatější asfalt.

Druhý pohled

Většinu toho, co byste mohli chtít vědět o 208 GTI a jeho chování v situacích, kam jej jen Vavris zavede, jste se dozvěděli v předchozích řádcích. Ale jaké bylo GTI v mých rukách? Vavris mě při předávání upozornil na dunění a zároveň si také stěžoval na spoustu drobností, které vlastně nedávaly mnoho smyslu. Alespoň ze začátku.

Už během prvních kilometrů jsem ale poznal, že Vavris nelhal a dokonce ani nepřeháněl tak moc, jak má ve zvyku. Šišatý volant mě sice nijak moc nepohoršoval, ale jeho spojení s přední nápravou mělo horší odezvu než Logitech G25 v kombinaci s NFS Shift nebo jinou, téměř libovolnou, počítačovou hrou. A dunění? Bohužel ano, jakmile jsem se dostal na dálnici a pokusil se o přesun z Ostravy do Brna, zjistil jsem, že je vážně dobrý nápad mít nahlas rádio.

Už jen tyto dvě věci dělají hrozně moc a kdyby jich nebylo, tak by bylo 208 GTI geniální. Podvozek je skvělý, nedrncá a působí dost zábavně. Kdyby ovšem nebylo řízení takové, jaké je. Kdo sakra chce na reálné silnici otáčet volantem z počítače? A proč nemůžeme mít zvuk jako u předchozího GTI a musíme poslouchat jakési dunění, které po delší expozici způsobuje tak leda bolení hlavy?

Ale i přes to řízení, které mi leží v žaludku nejvíc, jsem si ke GTI našel cestu. Ze zatáčení se sice stala věc důvěry, ale to nezabránilo tomu, abych si začal užívat zbytek auta. Malý sportovec se ani zdaleka neprojevoval jako nadšený Adam S, spíš z něho bylo cítit jakýsi odstup od reality pískajících gum a vytočených motorů. Možná už se GTI necítí na to, být malým chuligánem a míří spíš k boku Golfu, který se snaží být každodenní GT. Škoda, malého chuligána bych ocenil víc.

-Fernie-

Za fotky děkujeme Pepovi Vyškovskému.

Technické údaje

Motor: čtyřválec turbo 1 598 cm3
Výkon: 208 koní při 6 000 ot./min
Točivý moment: 300 Nm v 3 000 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 6,5 s 
Průměrná spotřeba udávaná (kombinace): 5,4 l/100 km
Průměrná spotřeba naměřená během testu: 8,3 l/100 km
Cena: od 456.700,- Kč