Pat Moss-Carlsson: Průkopnice, která ukázala světu, že i ženy mohou vyhrávat rally

Nebudeme si nic nalhávat, i v dnešní době je motorsport, jenž stále představuje určité riziko, převážně mužskou záležitostí. Částečně je to dáno genetikou, kterou máme od přírody – pánská část populace se vrhá do věcí daleko víc po hlavě, s menším respektem a kolikrát beze strachu. Však taky na internetu najdeme spoustu videí a memeček s titulky „Proč muži žijí kratší dobu“.

Druhým neodmyslitelným faktem je, že nerovnoprávnost mezi pohlavími trvala po staletí a vlastně skončila relativně nedávno. První zemí, která prosadila rovnoprávnost žen, byl Nový Zéland (1893), u nás se tak stalo s příchodem První republiky. Tímto se dostáváme rovnou k řízení, které bylo, v některých případech podobnou dobu, něžnějšímu pohlaví upíráno. Zákaz řízení pro ženy v Saudské Arábii padl až v roce 2018. I dnes se koneckonců v mnoha  konzervativních zemích setkáváme se znatelnou dávkou diskriminace dámského osazenstva za volantem.

Nechci znít jako feminista, ale řekl bych, že se tímto společnost mnohdy ochuzuje o potenciální jezdkyně, které by dokázaly danou instituci, značku nebo stát posunout v motorismu jinam.

Vždyť to byla tenkrát právě žena, Bertha Benz, která v roce 1888 vzala bez vědomí svého manžela první automobil (třetí prototyp Motorwagenu) a podnikla s ním více než sto kilometrů dlouhou jízdu se svými syny z Mannheimu do Pforzheimu a zpět. Karl Benz se takovým podnikům vyhýbal, jeho choť ale svým počinem ukázala světu, že automobil není jenom technická hračka, leč praktický dopravní prostředek, čímž přitáhla pozornost investorů, tisku i zákazníků. Díky ní se automobilový průmysl skutečně rozjel…

Ale to už trochu moc odbočuji. Pojďme se podívat na Pat Moss, která rovněž patřila k průkopnicím a prokázala, že ženy nejen patří za volant, ale dokonce dokáží konkurovat mužům na poli závodění.

Od koní ke stádu koní

Patricia Ann Moss se narodila 27. prosince roku 1934 do britské rodiny nasáté benzínem. Její bratr nebyl nikdo jiný než slavný Stirling Moss, o kterém jsem psal v nedávném článku, otec byl první Brit, který se zúčastnil slavného vytrvalostního závodu v Indianapolis, matka jezdila za války se sanitkou, později se věnovala závodům do vrchu.

Jak Stirling, tak i Pat byli od dětství vedeni spíš ke koním, respektive k parkurovému závodění. Zatímco u Stirlinga to bylo bez šance, Pat si svoji cestu mezi vznešené lichokopytníky našla. Alespoň na nějakou dobu… V průběhu své kariéry v sedle sklidila řadu úspěchů a ocenění, navíc byla členkou britského parkurového týmu a dotáhla to až na olympijskou úroveň.

K volantu přičichla již ve svých jedenácti letech, když jí právě její bratr učil řídit na rodinné farmě. Jestli šlo skutečně o Stirlingovu inciativu, se dá těžko odhadovat. Pat prý byla tou klasickou otravnou mladší sestrou, kterou musel starší bratr brát všude s sebou.

Tak či onak, k závodům rally se Pat dostala ve svých osmnácti letech. S touhle disciplínou ji tehdy seznámil přítel  Ken Gregory, jenž v té době dělal manažera jejímu bratrovi. Patricia rychlé jízdě na nezpevněném povrchu propadla a hned další rok si pořídila Triumph TR2 z peněz, které získala právě z parkurových soutěží.

Závodění s auty nikdy nebyla levná záležitost. Pomoc potřebovala i mladá Pat, která se obrátila na značku Standard-Triumph s prosbou o podporu na britské RAC rally na rok 1955. Společnost ji však odmítla. Ani Triumph, ani další značky neviděly v jezdkyni potenciál.

Když se ale jedny dveře zavřou, druhé se otevřou… Pat neztrácela naději. Většina podniků v ní možná perspektivu neviděla, ale BMC (British Motor Corporation) ano. Spojení talentu, odhodlání vyhrávat a dost možná i příjmení jejího bratra dopomohlo k sedm let trvajícímu partnerství. Pat díky tomu usedla za volant všech značek, co pod společností tehdy startovaly – Austin, Morris, MG a Austin-Healey.

Neúnavná touha vyhrávat

Že Patricia závodit umí, dokázala hned v roce 1955 na RAC britské rally. S vozem MG TF 1500 dojela v kategorii žen na třetím místě a stejné umístnění zopakovala hned další rok.

Průlomová pro ni byla sezóna 1958 – celková čtvrtá místa na domácí RAC Rally a v závodě Liège-Rome-Liège ukázala světu, že s Pat Moss je třeba počítat. Stala se vůbec první ženou, která se v dálkové rally umístila v první desítce. Navíc si v tomto ročníku britská jezdkyně odvezla celkový triumf v kategorii ERC Ladies (ženská klasifikace evropského šampionátu). Tento úspěch zopakovala ještě čtyřikrát, a to v letech 1960, 1962, 1964 a 1965.

Moss se dokázala držet na vysokých pozicích konzistentně. S rokem 1959 přišlo druhé místo na Německé Rally s vozidlem Austin-Healey 3000. Se stejným modelem dosáhla o rok později celkového vítězství na již zmiňované dálkové rally Liège-Rome-Liège, čímž se stala první ženou, která zvítězila v mezinárodní rally. Celý počin je o to víc pozoruhodný, že Austin, se kterým soutěž absolvovala, se zrovna na tenhle typ závodů moc nehodil. Navíc měla 163 cm vysoká závodnice přivázané k pedálům dřevěné bloky, aby na ně snáze dosáhla. Evidentně to ale ničemu nevadilo a k tomuto prvenství přidala ještě ve stejném ročníku stříbro z Alpské Rally.

Triumf v zemi tulipánů s Mini a těhotnou spolujezdkyní

Největším úspěchem, kterým se Pat zapsala do historie, nicméně bylo celkové první místo na nizozemské Tulip Rally s Austinem Mini Cooper a spolujezdkyní Ann Wisdom.

Seč je dnes původní Mini známé svým kultovním statusem a úspěchy právě v rally, nebylo to tak vždycky. Zpočátku byl vůz podceňovaný, ostatně i diskutovaná britská jezdkyně jej popisovala jako nervózní a na hranicích možností neovladatelné vozidlo. Pat sama však byla fyzicky silná, klidná a neústupná.

Pozoruhodný je i příběh Ann Wisdom. Ta se stala totiž první ženou, která za svoji roli spolujezdce dostávala zaplaceno. Tato dáma původně zastávala funkci úřednice, navíc se jí při závodech na palubě s Moss dělalo dost často špatně. O to víc fascinující je skutečnost, že dokázala závod v Nizozemí absolvovat jako nastávající matka. Asi se nedalo svítit… Obě ženy v prťavém voze, na který valná většina koukala spatra, však výzvu zvládly a všechny jezdce nechaly v prachu za sebou…

S odkazem na tuto událost a celkové úspěchy Pat Moss se v Mini před třemi lety rozhodli pro vytvoření speciální edice modelu Cooper (JCW) Pat Moss Edition. Limitka zahrnuje hromadu designových prvků a detailů – barevnou střechu s přechodem z červené do černé, bílý pruh přes kapotu s nenápadně vyobrazenou kombinací „737 ABL“, jež měla posádka v Nizozemí jako registrační značku vozidla, motivy tulipánů na plaketce na blatníku, středech kol nebo uvnitř na palubovce, monogramy „MW“ (jako Moss – Wisdom), podpisy Pat na předním nárazníku či palubovce a další.

Společné cesty s Erikem Carlssonem

V roce 1962, kdy Moss vyhrála Tulip Rally, stihla přidat ke svým úspěchům ještě bronz z Rally Safari se Saabem 96, stříbro z domácí RAC Rally s Austinem-Healey a v této sezóně druhý celkový triumf na Německé Rally, opět s Mini Cooperem. V následujícím roce jí čekal další životní milník, svatba.

Se Švédem Erikem Carlssonem se seznámila již v 50. letech na různých evropských soutěžích. Dvojice si padla do oka, navázali spolu vztah a v roce 1963 se nakonec vzali. Oba profesně  zůstali u svých řidičských rolí, což ale nebránilo tomu, aby se vzájemně respektovali. Naopak, poskytovali si technické informace, sdíleli poznatky z trati a navzájem se podporovali.

Společně pak oba vydali v roce 1965 knihu Umění a technika řízení (The Art and Technique of Driving), což je mezi motoristickými nadšenci dnes velmi ceněný spis, mimo jiné nahlížející i do životů závodních jezdců v padesátých a šedesátých letech. Moss se mimochodem věnovala psaní publikací i po konci závodní kariéry.

Ve stejném roce, kdy došlo ke sňatku, dostal manželský pár nabídku od Fordu. Erik setrval u své značky, Pat to ale zkusila s modelem Cortina. Dosáhla s ním šestého místa na Acropolis Rally a sedmé příčky na oblíbené domácí RAC Rally.

S ročníkem 1964 se ale Patricia Moss-Carlsson stěhuje ke švédskému Saabu, kde celou dobu působil její manžel Erik. Oba tak sedlali Saaby 96. Moss i zde předváděla svůj talent a odhodlání, spolujezdkyni jí dělala Švédka Elizabeth Nyström. Z kooperace se Saabem stojí za zmínku třetí místo z Rally Acropolis (1964) a Monte Carla (1965). Dále se jí pódiová umístnění těsně vyhýbala – skončila čtvrtá na RAC Rally či v závodě Liège–Sofia–Liège.

Manželé Carlssonovi se společně dvakrát ukázali i u nás, na Rally Vltava. Podnik, který se pravidelně konal od roku 1961, se zařadil do seriálu mistrovství Evropy v rally pro sezónu 1964. Pat a Erik se poprvé závodu zúčastnili v roce 1966. Erik nedojel pro technické potíže s karburátorem, jeho žena se celkově umístila na páté pozici.

Další rok se vrátili, aby si Pat přilepšila celkově o jednu pozici, manžel Erik tentokrát vyhrál. K nahlédnutí je i dobová reportáž z celé akce:

Sabotáž v Africe a návrat ke koním

Potom, co její manžel po roce 1967 skončil se závoděním, se Pat přesunula od Saabu ke značce Lancia. Do rukou se jí dostal volant modelu Fulvia a dost se s ním prala, protože vůz byl značně nedotáčivý.

Moss však opět předvedla svého nezlomného ducha. Nedotáčivou Lancii nakonec stejně dokázala zkrotit a dosáhnout pódiových umístnění. V sezóně 1968 dojela na celkovém druhém místě v Rally Sanremo a následně zcela ovládla druhý italský podnik, Rally Sestriere.

Ve stejném roce se Moss zúčastnila Rally Safari, který však nedojela kvůli sabotáži místních obyvatel. Tento ročník byl sám o sobě dost náročný, neboť deště dorazily o šest týdnů dříve, než se předpokládalo. Celá soutěž byla pro jezdce značně obtížná a závod dokončila jenom hrstka z 84 startujících posádek.

Nezřídka se navíc stávalo, že akce v těchto zemích bojkotovali místní obyvatelé, kteří někdy i házeli kameny po projíždějících závodních vozech. Pat měla tu smůlu, že narazila do kamenné zdi, kterou do trati postavili právě místní. Její zavěšení na Renaultu 16 bylo fatálně poškozeno a musela z klání v Ugandě odstoupit.

To už ale Pat pomalu se závoděním končila a důvodem bylo narození dcery Susie. Přesto ještě stihla několik akcí ve stáji Renault, než pověsila závodní helmu na hřebík. S modelem Alpine A110 byla nucena několikrát závody ukončit, přesto si v roce 1972 zajela pro slušné celkové desáté místo v Monte Carlu.

Svůj poslední podnik odjela s Toyotou Celica 1600 GT v roce 1974 na domácí půdě. V celkovém hodnocení byla sice na 28. příčce, z kategorie Ladies však vyšla jako vítěz.

Po konci s rallyovou kariérou se Pat Moss, skrze svoji dceru Susie, vrátila tam, kde začínala – ke koním. Susie se totiž po vzoru své matky rovněž věnovala parkurovému závodění. Samotná Patricia si nakonec opět pořídila koně a aktivně se zapojovala v jezdeckém prostředí až do konce svého života.

Chuť k řízení ji přesto nikdy neopustila – vždyť ještě na sklonku svého života, v 73 letech, dostala pokutu za rychlost s koňským přívěsem za autem. Její životní jízdu pak 14. října roku 2008 ukončila už nějakou dobu přetrvávající rakovina.

Taková byla Patricia Ann Moss-Carlsson. Úspěchy této dámy jsou pozoruhodné, uvážíme-li, kdy k nim došlo. V době, kdy žena za volantem „neměla co dělat“, natož aby závodila. Pat ale ukázala, že s velkým odhodláním a úsilím je možné měnit i zavedená pravidla.

Zdroje

en.wikipedia.org

motorsportmemorial.org

mini.com

pirelli.com

petrolicious.com

bbc.com

gearstickandclutchbag.com